Recenze

Age of Decadence - recenze

Tvůrci z Iron Tower Studios si pro svůj více než desetiletý projekt ambiciózního RPG Age of Decadence vybrali zajímavou inspiraci. Jedná se o období pádu Římské říše, které tvůrci pozměnili podle svého a doplnili o fantastickou technologii z dávné minulosti a špetku magie. Ale dobové kulisy, třeba římské zbraně a architektura, zůstávají stejně jako atmosféra chaosu a čekání na nevyhnutelnou zkázu. Titulní dekadence mi evokovala nejrůznější zábavné aktivity, ale bohužel, žádné prostopášné orgie ani bohaté hostiny se v hnědé a rozpadlé pustině nekonají. 

Jotun - recenze vikinské rubačky

Vikinská hra sem tam vyjde, ale herní dobrodružství přímo podle severských mýtů? To opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games na Kickstarteru vybral přes 64 tisíc kanadských dolarů a nasliboval za ně hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova. Jotun je totiž od úplného začátku krásně osobitá hra.

OlliOlli 2: Welcome to Olliwood - recenze

První OlliOlli (recenze) mě minula, což je poté, kdy mě zcela pohltilo pokračování OlliOlli 2: Welcome to Olliwood, vlastně škoda. Už jsem totiž mohl být připravený na stavy, kdy se od monitoru buď nemůžu odtrhnout, nebo mám naopak chuť ho prohodit oknem. OlliOlli 2 je destilát těch nejvíce uspokojivých a nejvíce frustrujících okamžiků z Tony Hawk's Pro Skater her, koncentrovaných do bleskové hratelnosti a krátkých levelů.

God of War III Remastered - recenze

Zatímco Microsoft se stále snaží v konzolové válce vyjít hráčům co nejvíc vstříc prostřednictvím zpětné kompatibility pro Xbox One, Sony využívá svou vedoucí pozici a sází na PS4 jedním remasterem za druhým. Z šuplíku minulosti vytahuje PS3 hity, prohání je lehkou omlazovací kúrou a šup s nimi na pulty obchodů. Pokud je vám z tohoto trendu už náležitě zle, God of War III Remastered vám od nevolnosti zrovna nepomůže. Ale pokud jste původní hry nehráli, to už je jiná.

Yoshi's Woolly World - recenze

Bavlnky, barvičky, parádní zábava a roztomilý dinosaurus či, podle některých, zrůda s nádorem na zádech, vyberte si. Tak nějak se dá charakterizovat bavlnková plošinovka Yoshi's Woolly World, která kráčí ve šlépějích Kirby's Epic Yarn. Operuje navíc s tradičními mechanismy, typickými pro hry s Yoshim, takže zásadní je zde nejen skákání, ale také házení s vajíčky, které Yoshi dělá ze svých nepřátel. Vedle toho nabízí lehce rozšířenou transformaci v jiné bavlnkové tvary a tlačí na pilu v otázce průběžného obměňování hratelnostních formulek.

Convoy - recenze

Náhodně generovaný herní svět i souboje, vesmírná loď, pixel art a feeling, který je typický pro indie hry. To všechno jsou určující aspekty veleúspěšného roguelike titulu FTL, který tak trošku fušoval do řemesla Kirkovi se Spockem. Convoy je duchovní nástupce FTL, o kterém lze říci prakticky to samé, akorát nečerpá inspiraci z míst, kam se ještě žádný člověk nevydal, nýbrž z Mad Maxe od Goerge Millera.

Verdun - recenze

První světová válka a hry si moc nenotují. Svou povahou i historickou epochou jde o nevděčné a úzce profilované téma, které válečné drama z Omahy asi jen tak netrumfne. Podle toho taky vypadá těch pár her, které se tématice věnují. Malé rozpočty, většinou béčkové pojetí, dílčí chyby, ale i trocha autenticity a neokoukaných kulis, respektive principů. To všechno platí i pro novou simulaci zákopové války Verdun, která by se s trochou nadsázky dala považovat i za adaptaci Remarqueova románu Na západní frontě klid.

The Crew - recenze PC verze

Užít si tak Ameriku za volantem! Pro mnohé nedostižný sen se nyní přiblížil s hybridní onlineovkou The Crew. V nesmírně ambiciózním titulu přivezl Ubisoft obrovské a zároveň nejdetailnější herní prostředí v historii závodního žánru. Západ slunce je z krajnice staré dobré Route 66 opravdu kouzelný a věřte, že cesta sem může z virtuální Floridy trvat i více než hodinu. Motoristicky snovou hodinu! Bohužel, dokonalá ale The Crew zdaleka není. Za kvalitou motoristické mapy Spojených států prakticky vše ostatní více či méně zaostává.

Eschalon: Book III - recenze

Nehrál jsem první ani druhý díl Eschalon, ale velmi podobný Avadon 2: The Corruption mě dostal před časem na kolena. V kontextu mnoha událostí z poslední doby tvrdím, že dělat RPG hry jako nezávislý vývojář může být kouzelné pro obě strany - hráče i vývojáře.

Gone Home - recenze

V prvním odstavci upneme Gone Home do svěráku faktických informací, aby následné popisování nepopsatelného nebylo pomíjivé jako letní vánek. Mladé studio Fullbright zatím neudělalo ani jednu hru. Fakt. Mezi čtveřicí členů najdeme vývojáře BioShock Infinite a DLC Minerva’s Den pro BioShock 2. Fakt. Společně s Dear Esther jde o hry určující směřování Gone Home. Fakt.

SimCity - recenze

Když jsme před pár týdny dostali možnost si nové SimCity na pár hodin zahrát na speciální prezentaci pro novináře ve Varšavě, odváželi jsme si pozitivní dojmy. Producenti nám namalovali líbivý příběh velkého relaunche zavedené série. Dnes je všechno jinak. Nové SimCity v pátek vyšlo také v ČR. Podobně jako za velkou louží byl i u nás v Evropě problém s připojením do hry. Ještě v neděli bylo nutné čekat i několik desítek minut, než jste vůbec mohli začít hrát.

Incredipede - recenze

Zní to jako americký sen. Vývojář hry Incredipede, Colin Northway, jednoho dne všechno prodal a společně s manželkou Sarah vyrazil do světa. Podle jeho slov chce prostřednictví cestování čerpat inspiraci pro své nové hry. To je opravdu bomba, nemyslíte? Já jsem si to taky myslela a v nadšení jsem tak nějak předpokládala, že Incredipede je předurčena stát se nezávislým hitem. Něco jako další Minecraft nebo alespoň World of Goo.

Iron Brigade - recenze

Studio Double Fine se po necelém roce rozhodlo předělat Iron Brigade (Trenched na X360) i na PC. A jelikož jde o tvůrce Psychonauts nebo Stacking, neochudili nás o velmi osobité zpracování hry v žánru, který v posledních letech zplodil celou řadu variací. Spojit mech akci viděnou z pohledu třetí osoby a klasickou tower defense strategii? Pro Double Fine žádný problém.

Unmechanical - recenze

Vrcholem bambuláctví pro mě byla vždycky čepička s vrtulkou a asi není náhoda, že ji nejčastěji nosili chudáci medvědi ze sovětských cirkusů nebo Vlkovi kreslení kamarádi z "Jen počkej, zajíci". Tedy ti s nižším inteligenčním kvocientem. Hrůza mě proto kousla do levé hýždě, když jsem zjistil, že mým společníkem v ambiciózní nezávislé plošinovce Unmechanical bude něco, čemu z hlavy trčí větrník. Ostatně z ničeho jiného ani nemohl. Ten drobeček neměl ruce ani nohy, byl to létající lebkoun. Hrůza.

Civilization V: Gods & Kings - recenze

Blbě se recenzuje hra (v tomto případě datadisk), která se od preview verze liší jen v tom, že mě nechala sebe samu dohrát. Nicméně co platí v prvních dojmech, když se předjímá, nemusí platit v praxi. A přesně to se částečně stalo. Dlouho jsem přemýšlel, jak napsat totéž s drobnými obměnami a definitivními stanovisky, aniž bych zabředl do mnou nenáviděné formy zaníceného vyprávění příběhu mých virtuálních svěřenců. Přesto pro vás jeden kraťoulinký příběh mám.

Halo Wars - mega-recenze

Vskutku nádherný epitaf Ensemble Studios. Výsledkem převodu akční série Halo do real-time strategie je intuitivní konzolové ovládání, perfektně skloubené s těmi nejzajímavějšími prvky z Age of Empires.

The Last of Us: Part II Remastered – recenze

Když je slovo remaster na škodu

Grand Theft Auto IV - mega-recenze

Po odnožích trojky tvůrci sáhli k radikálnějším změnám a do davu zfanatizovaného hypem vhazují hru s větším důrazem na postavy a příběh o probuzení z amerického snu. Povedlo se Nikovi Beličovi naplnit vysoká očekávání? PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

SOCOM III: US Navy Seals - recenze

Žánr taktických týmových akcí, na trhu zastoupený sériemi jako Ghost Recon, Conflict či Hidden&Dangerous, se nám rozrůstá o další počin situovaný na konzoli PS2, kde se stanete členem vojenského oddílu Navy Seal.

Bzzzt – recenze parádní české plošinovky

Tak i u nás letos vznikla skvělá hra!

Gravel – recenze

Italské studio Milestone se po několika sériích spíše simulačních závodů vrhá do bahnem zkalených vod arkád, kde se víc než popředu jezdí dveřmi napřed. Závody Gravel před vydáním slibovaly off-roadové řádění napříč různými prostředími, obohacené o vyasfaltované okruhy, a televizní show v pozadí coby hlavního tahouna kampaně. Všechno to tu sice je, ale je to doopravdy to, co hráči chtějí?

Donkey Kong Country Returns - recenze

Je to vlastně hrozně těžké. Zapnete si konzoli, sednete si před televizi a spustíte hru. Začít si utvářet názor o právě hraném titulu až od tohoto okamžiku je však skoro nemožné. A jedná-li se o produkt z dílen Nintenda, je to úplně nemožné. Už jenom pohled na krabičku s tupě se tvářící velkou opicí mě naplňoval lehkým odporem. Nemáme už těchto ksichtů dost? Instalatér s knírkem, růžová koule, gorila s kravatou. Stále dokola. Pln předsudků sedím před televizí a sbírám první banány. Čekám utrpení. „Plošinovky jsou mrtvé!“ píšu si do zápisníku velkými písmeny a nekorektně tak dělám pomyslný nadpis své recenzi.

Cities XL - mega-recenze

Na začátku bylo SimCity. V jeho šlépějích jde pokračování City Life, které sází na placenou MMO koncepci s planetami plnými měst od živých hráčů. + VIDEA