Vilém Koubek

Zmrtvýchvstání StarCraftu – krále strategií

Málokterá hra byla ještě za svého života tolikrát označována za mrtvou jako StarCraft II. A ačkoliv se nabízí namítnutí, že katastrofické vize přehnaně dramatických fanoušků obvykle nedocházejí naplnění, SC2 měl jednu chvíli opravdu namále. Blizzard se nicméně chytil za nos a rok 2018 se pro jeho nejstarší esportovou značku stal jedním z nejlepších v historii.

Dojmy z hraní: SOMA není Amnesia v jiném prostředí

Upřímně si nedovedu představit jiné studio, na které by fanoušek hororů mohl klást vyšší nároky, než je Frictional Games. Tvůrci klasických horových fláků jako Penumbra nebo Amnesia nevydali nic nového od konce roku 2010. Letos nás však hodlají vyděsit k smrti svým prozatím nejambicióznějším hororem. SOMA míchá kyberpunk s Lovecraftem, s preview verzí hry jsem strávil necelé tři hodiny a přináším vám odpověď na otázku, zda se u ní budete bát. 

Risen 3: Titan Lords - dojmy z hraní PC verze

Risen 3: Titan Lords slibuje přinést sérii zpátky ke kořenům. Vzhledem k tomu, že mám opravdu rád původní první a druhý Gothic, byl jsem na toto tvrzení velmi zvědav. Jak dostojí Piranha Bytes svým slovům jsem pak mohl posoudit v několika hodinách strávených hraním preview verze. Změny tu určitě jsou, ale výsledný dojem je poněkud rozpačitý.

Dojmy z hraní preview verze The Bureau: XCOM Declassified

Když vývojáři z 2K Marin v roce 2010 odhalili svůj příspěvek do rodiny XCOM her, zvedla se proti tomu regulérní vlna nevole. Hra měla upustit od taktické perspektivy, usadit vás do hlav hrdinů a hrát se jako akce. Ani náhodou se tedy neměla podobat původní sérii a skutečně jen málokdo to dokázal přenést přes srdce. A protože vývojáři dělají hry hlavně pro lidi, začal se akční XCOM měnit.

Vyzkoušeli jsme preview verzi akčního RPG Van Helsing

Pokud jste fanoušky Van Helsinga a skutečně si tím jste jistí - tedy nezaměňujete Van Helsinga s anime Hellsing - představujete si hlavního protagonistu jako moudrého, rozvážného Hopkinse, nebo spíše divokého kloboučníka se strništěm a rychlopalnou kuší (Hugh Jackmana)? Jestli jste se přiklonili k druhé straně, možná také tušíte, že se chystá hra s takřka totožně vypadajícím hrdinou nesoucí název Van Helsing - neuvěřitelná dobrodružství (který jsem právě napsal naposledy a dále už to bude jen Helsing). S preview verzí Helsinga jsem strávil několik hodin a v článku se dočtete, co mi napověděla o plné hře.

První dojmy z akčního RPG Krater

Původně jsem měl z hraní Krater napsat plnohodnotné dojmy, nicméně po spuštění údajné bety se ukázalo, že je to vlastně alfa verze a vlastně ani není moc o čem psát. Povím vám tedy aspoň to málo, co se o ní povědět dá.

Multiplayerové dojmy z Dawn of War II: Retribution

Fanoušci futuristického Warhammeru, dovedete si představit rok bez nového přírůstku do rodiny Dawn of War? Ne? My také ne a Relic to evidentně vidí podobně, protože vydání nového datadisku pro Dawn of War II se nezastavitelně blíží (CZ verze od Comgadu vychází 4. března). A vzhledem k tomu, že jako každý správný datadisk přináší do hry nový obsah, který je potřeba pořádně vybalancovat, konal se nedávno betatest. A my ho samozřejmě nemohli minout, abychom vám těsně před vydáním datadisku mohli nabídnout bližší pohled na to, co vás v něm čeká a nemine.

Conglomerate 451 – recenze

Představa dungeon crawleru říznutého cyberpunkem opírajícího se o hluboce propracovaný RPG systém a roguelike prvky vypadá na první pohled velmi zajímavě. Pokud se ale realizace ambiciózní myšlenky zhostí nezkušené studio, může vzniknout nezáživná slátanina – což je také případ Conglomerate 451.

Praetorians – HD Remaster – recenze

V roce 2003 byli Praetorians kladně hodnocenou strategií, která vsázela na ve své době méně běžnou hratelnost postavenou spíše okolo taktizování než těžby surovin a budování základen. Fanouškům se její přístup k žánru líbil a jejich láska zřejmě přetrvává dodnes, protože nedávno vyšel remaster – a  bohužel nutno dodat, že ne zrovna povedený.

Moons of Madness – recenze lovecraftovského hororu

Howard Phillips Lovecraft je takový otloukánek videoherního hororu a kdykoliv se objeví nový titul stavějící na jeho jménu, vyplatí se k němu přistupovat ostražitě. Pokud navíc do rovnice zamícháte tajemství, Mars a monstra, vaše skepse by měla dosáhnout kritických hodnot – a v případě Moons of Madness by nebyla nespravedlivá.

Disco Elysium – recenze „nového Planescape: Torment“

Pokud se studiu pod rukama rodí prvotina v podobě adventurního RPG, které je přirovnáváno k Planescape: Torment, nemůžete se coby vzdálení pozorovatelé ubránit skepsi. Že by se nějací nezkušení nováčci dokázali přiblížit klenotu z nejvzácnějších? Estonští vývojáři ZA/UM se však se svými ambicemi popasovali relativně dobře a jejich hra rozhodně stojí za vyzkoušení.

Warsaw - recenze

Svým vizuálem se tahové RPG z druhé světové války Warsaw na první pohled vykrádá roguelike klasiku Darkest Dungeon. Kvalitou se jí však bohužel nevyrovná, neboť do ní vývojáři zapomněli vedle několika mála zajímavých nápadů zakomponovat také zábavný příběh či uspokojivé mechaniky.

RAD – recenze mutantské řežby

Studio Double Fine má za sebou řadu nadprůměrných her vystavěných okolo humoru a dobrých nápadů, ale často také pokulhávající hratelnosti – a RAD ze zástupu nijak nevyčnívá. Pokud však nemáte příliš zkušeností s žánrem roguelike a hodláte tento nedostatek napravit, neměli byste tuhle hru minout.

Blazing Chrome – recenze

Vzpomínáte na Contru? Sérii hopsaček ostrých jako žiletky, ale zároveň skvěle hratelných a úžasně uspokojivých? Blazing Chrome se pokusila zachytit to nejdůležitější z jejich kouzla, které dále obohatila o vlastní invenci a prvky vypůjčené z Metal Slug. Výsledek je naprosto vynikající plošinovka, která vám nedá vydechnout.

My Friend Pedro – recenze

Akce My Friend Pedro už od oznámení lákala na neuvěřitelně elegantní přestřelky, kterými se navíc táhla silná stylizace. Slibovala tak malebnou a chutnou řezničinu, až se nechtělo věřit, že balet doprovázený cinkajícími nábojnicemi prezentovaný trailery půjde napodobit – opak je však pravdou!

Vambrace: Cold Soul – recenze

Vambrace: Cold Soul se už od prvního pohledu nesnaží zapřít svou inspiraci v Darkest Dungeonu. Zmíněné hře se podobá hratelností a místy i vizuálním stylem. Oproti svému vzoru je však mechanicky jednodušší, méně promyšlená a bohužel také ne zrovna extrémně zábavná.