Ve svém životě jsem v oblasti zábavní techniky nikdy neexperimentoval a neriskoval. Moji první konzoli PlayStation 2 kupoval táta, to samé platí i o následném Xboxu 360. PlayStation 4 a PlayStation 5 už jsem si pořizoval sám, ale tam člověk už tak nějak tušil, co za své peníze dostane.
Nejrůznější experimenty jako Ouya mě minuly, ale když došlo na oznámení Steam Decku, nacházel jsem se již v ekonomicky produktivním věku a neměl jsem ani hluboko do kapsy, ani důležitější výdaje, které bych musel upřednostnit před investicí přesahující 10 tisíc korun za neotestované herní zařízení.
Měl jsem taky prostě chuť udělat pro jednou ten nejistý krok do neznáma, dát Valve šanci a s trochou štěstí být od začátku součástí něčeho zajímavého. Něčeho, co pro mě představovalo vyloženě vysněnou herní konzoli. No a tak jsem po Steam Decku okamžitě sáhl.
Switch snů
Mám doma počítač, PlayStation 5 i Switch, ale přesto mi jedno zařízení chybělo. V podstatě by se dalo označit za „Switch s bohatší nabídkou her“.
Povětšinou upřednostňuju menší indie hry před obrovitými tituly slibujícími stovky hodin v otevřeném světě, jenže spousta malých nezávislých her je dostupná pouze na Steamu a ne na Switchi. Zároveň jsem dostatečně rozmazlený na to, abych nechtěl u malých tahovek, karetek a plošinovek vysedávat u PC či u televize. Některé hry zkrátka tak nějak přirozeně patří do postele, MHD a na toalety. A přesně to mi sliboval Steam Deck – že mi umožní odnést si knihovnu drobných titulů na Steamu kamkoliv.
To byl důvod, proč jsem si Steam Deck kupoval. Ne abych testoval jeho limity na nejmodernějších a nejnáročnějších hrách, byť zvědavost mi samozřejmě nedala a bylo naprosto úžasné vidět Elden Ring na tak malém zařízení při docela stabilních 30 FPS. Bavilo mě hrát No Man’s Sky, Euro Truck Simulator 2 či Hobo: Tough Life na záchodě, v metru, před spaním a zkrátka kdekoliv bez nutnosti zapínat počítač či televizi s konzolí.
zdroj:
Foto: Valve
Ať už níže zazní cokoliv, vězte, že Steam Deck považuji za malý zázrak. Je to úžasné zařízení schopné opravdu nevídaných činů. Uživatelské rozhraní funguje jako handheldová konzole naprosto výborně. Na dosah prstu máte spoustu zajímavých nastavení, kdy si klidně za chodu hry můžete pohrát s omezovačem FPS i vytěžováním hardwaru, a zásadně tak prodloužit výdrž baterie.
Celý Steam Deck navíc neskutečně skvěle padne do ruky a vůbec vám nepřijde, že je dvakrát těžší než Switch. Ba co víc, vracet se ke zcela neergonomickému, placatému Switchi je po pár hodinách se Steam Deckem jako vracet se od ovladače DualSense ke gamepadu prvního PlayStationu.
To dobré i to zlé
Nakonec jsem ale ze Steam Decku přes to všechno zklamaný. Nebo možná spíš ze sebe a svého přístupu. Asi to bude kombinace obojího: Chtěl jsem totiž další uzavřenou konzoli, na které běží všechno bez háčků a otázek. A tu jsem nedostal.
Jistě, nedalo mi to, v rámci objevování neznámého jsem zavítal do operačního systému ukrývajícího se pod hladkým konzolovým rozhraním a zkusil jsem Steam Deck používat i jako počítač, instalovat do něj nové programy včetně Epicu a tak podobně. Ale tohle kutilství nikdy nebylo a stále není pro mě.
Nakonec jsem Steam Deck prostě používal úplně stejně jako Switch, jako „uzavřenou konzoli“, na níž všechno šlape, jak má, jen s tím rozdílem, že se po mně chtělo akceptovat až příliš mnoho kompromisů. Původní výkřiky, kterak na Steam Decku poběží úplně každá hra z vaší knihovny, jsou totiž daleko od pravdy. Her, které neběží vůbec, sice není tolik, ale těch, které běží optimálně, je také žalostně málo.
Naprostá většina her z mé knihovny čítající téměř 1 000 titulů spadá do ranku částečné či neznámé podpory Steam Decku, což se odráží na zážitku. Většinu her, které jsem na Steam Decku plánoval hrát, jsem zavrhl kvůli nepohodlnému ovládání, které se porůznu snažilo využívat touchpady jako myš, dotykovou obrazovku, tlačítka a gamepady, ale málokdy předvídatelným způsobem.
Když nechcete nic řešit, když chcete prostě hrát
Nebudu nic skrývat a podruhé přiznám, že jsem rozmazlený. Na Switchi i velkých konzolích prostě zapnete hru a intuitivně hrajete. Na Steam Decku to platí jen u titulů se zelenou fajfkou, a těch není mnoho. U ostatních je to „hit or miss“, tedy někdy si můžete rovnou zahrát, jindy se budete s ovládáním prát, pokoušet se ho přenastavit… Je to prostě práce navíc, na kterou většinou nemám ani čas, ani chuť.
Proto, aniž bych Steam Deck cíleně uklidil do šuplíku, byl tak nějak přirozeně odsunut na spodek herního řetězce. Nakonec stejně radši sedím za počítačem, před televizí nebo se Switchem kvůli vědomí, že ať už na těchto zařízeních zapnu cokoliv, bude to stoprocentně a okamžitě fungovat a od hraní mě nebude nic zdržovat a odrazovat.
zdroj:
Foto: Valve
U Steam Decku takový pocit bohužel nemám. Jakmile si chci zahrát hru s menší než plnou podporou, vím, že si musím vymezit o něco víc času na experimentování s rozhraním a ovládáním a už dávno nejsem v období života, kdy bych na něco takového měl čas a energii.
Štve mě to. Jak už jsem zdůraznil výše, Steam Deck je úžasný. Mám z něj opravdu radost, vyloženě se mi líbí natolik, že až si jednou pořídím vitrínu na figurky, LEGO a podobné radosti, s největší pravděpodobností v ní bude mít své místo. Těší mě, že se ve Valve odhodlali něco takového stvořit a ani náhodou nelituju, že jsem si ho pořídil, že jsem skočil do toho neznáma. Rozhodně se ho neplánuju zbavit.
Jen se k němu zjevně nebudu vracet tak často, jak jsem doufal. Budu mu muset dát trochu času a vrátit se o něco později, až na něm bude mnohem víc plně kompatibilních her, tvůrci začnou své nové hry rovnou optimalizovat pro jeho potřeby nebo budu mít o něco klidnější život a prostor na větší ponoření se do her, které zkrátka nefungují tak hladce, jak bych očekával a jak jsem zvyklý z ostatních systémů.
Co si z mého remcání tedy odnést? Pokud doufáte v to, že budete Steam Deck používat úplně stejně jako Switch, PlayStation či Xbox, dočkáte se jen v omezené míře. Pokud vám ale nevadí přizpůsobovat se a dělat kompromisy, je Steam Deck opravdu skvělým herním zařízením, které má na trhu konzolí své místo.
