Xbox Series S byl vůbec první next-gen konzolí, která se nám v redakci dostala do rukou. Ačkoli, pojem „next-gen“ je v případě tohoto zařízení skutečně v drobných uvozovkách. Series S má papírově slabší výkon než dosavadní Xbox One X, v řeči hrubých čísel se bavíme o 4 TFLOPS pro Series S versus 6 TFLOPS Pro Xbox One X. Nastupující vlajková loď Xbox Series X oproti tomu oplývá 12 TFLOPS, výkonnostní rozdíl je tedy na první pohled zcela propastný. Přesto ale Series S může být právě pro vás ideální volbou. Pojďme se na konzoli podívat trochu podrobněji.

Prvotní vybalení z krabice a představení jejího obsahu jsme už zvládli v dedikovaném článku, tak jen velmi stručně – V balení naleznete kromě samotné konzole jen inovovaný ovladač, vysokorychlostní HDMI kabel a kabel pro napájení.

Pro koho je tahle konzole vhodná?

Series S svým zaměřením cílí především na casual hráče, případně na ty, pro které má být Xbox sekundární platformou, doplňující třeba PlayStation nebo Switch. Zařízení, které v tuzemsku zakoupíte za necelých 8 tisíc korun, se nesnaží nabízet 4K rozlišení a bojovat vysokým výkonem. Je vhodné především pro ty, kteří na moderní standard ještě nenaskočili, není pro ně podstatný a chtějí mít především jistotu, že si za relativně nízkou cenu budou moci zahrát hry, které v příštích letech vyjdou.

Series S sice 4K zvládá, primárním rozlišením je pro něj ale 1440p. Výrobce se také pyšní tím, že na odpovídajících obrazovkách se můžeme těšit až na 120 FPS. Patrně největším tahákem při přechodu z minulé generace je ale výrazné zlepšení „kvality života“ v souvislosti s rychlým SSD, díky němuž je chod dashboardu, ale i načítání her tím opravdovým next-gen zážitkem. Ten dle slov našeho hardwarového guru Jirky mnohdy překonává i zkušenosti z PC.

Právě na proklamovanou rychlost jsem se v prvních chvílích testování zaměřoval nejvíce, už jen proto, že se v našich podmínkách jedná o nejsnáze měřitelnou veličinu. Prvotní nastavení konzole při prvním spuštění je velmi jednoduché a nadto jej můžete zvládnout přes mobilní aplikaci, zatímco se stahuje systémová aktualizace, abyste se po jejím skončení nemuseli ničím zdržovat a mohli vyrazit rovnou do akce.

Rychlost na prvním místě

Inovovaný dashboard na nové generaci konečně vypadá podle mých představ. Mé první kroky logicky zamířily do Microsoft Store, tedy do záložky, která i na dosud nejsilnější konzoli světa (Xbox One X) trpěla nepříjemnými prodlevami. S radostí mohu sdělit, že ty jsou minulostí, celý systém je nesmírně svižný, přechod mezi jednotlivými záložkami je prakticky okamžitý a znovu se musím odvolat na Jirku, který během svého testování poznamenal, že takhle dobře Store neběží ani na osobních počítačích. Potěší i taková drobnost, jako je schopnost velmi rychle načítat a automaticky spouštět trailery u jednotlivých her při listování obchodem, díky čemuž máte všechny informace a „první pohled“ skvěle po ruce.

Dashboard si uchoval vysokou míru upravitelnosti, stále si můžete připínat své oblíbené tituly či aplikace do panelu rychlého spuštění a různé nabídky lze přeskládávat tak, abyste upřednostnili nejčastěji vybírané položky.

Již zmiňovaná mobilní aplikace teď může být mnohem integrálnější součástí vašeho uživatelského zážitku, pro mě osobně je zcela zásadní nový přístup k pořizování a sdílení zachycených screenshotů a videí. Ovladač má pro tyto účely nově dedikované tlačítko, které funguje prakticky totožně jako Share Button na PlayStationu 4.

Bohužel stále není možné nahrávat uložená média na externí disk, automaticky se ale uploadují na Xbox Live, odkud si je přebírá právě mobilní aplikace. Celý upload je navíc nyní mnohem rychlejší, v mobilu tak máte snímky či krátká videa k dispozici během několika minut a můžete je přímo odtud buď stáhnout, nebo dál sdílet na rozličné sociální sítě. Především pro účely recenzování je to jako dar z nebes

Plně digitální záležitost

Xbox Series S nedisponuje diskovou mechanikou, majitel je tedy plně odkázán na digitální obsah, který si stáhne z Microsoft Store. Z pohledu Microsoftu je zcela zjevné propojení se službou Xbox Game Pass, která skrz měsíční předplatné odemyká knihovnu stovek her napříč všemi generacemi konzolí od Microsoftu a v případě verze Ultimate vám navíc poskytuje další benefity, jako je třeba možnost streamování obsahu (aktuálně do zařízení s Androidem) přes xCloud, knihovnu her pro PC a nově i implementaci předplatného EA Play, díky němuž se nabídka titulů rozšiřuje třeba o populární sportovní série.

Microsoft navíc filozofii předplatného podporuje příslibem, že všechny hry od jeho interních studií budou v den launche k dispozici bez dalších plateb. Možnost hrát novou Forzu, Halo, ale třeba i tituly od Obsidianu nebo nově od Bethesdy hned od počátku prodejů bez nutnosti platit plnou cenu je skvělým argumentem, jak ospravedlnit pořízení Series S třeba pro úspornější hráče nebo pro děti, které se neženou za co nejlepší grafikou, ale chtějí mít v pokojíčku vlastní konzoli se zdánlivě neomezeným zdrojem zábavy za velmi slušnou cenu.

zdroj: Vlastní foto autora

Je jen třeba počítat s tím, že se cena negativně projevila na velikosti úložiště. To sice na krabici hlásá 512 GB, reálně ovšem k dispozici dostanete jen něco málo přes 360 GB. Při velikosti moderních her vám snadná matematika napoví, že jich na interní SSD mnoho nenainstalujete, zejména pokud patříte mezi fanoušky Call of Duty, v současnosti asi největšího jedlíka volného místa.

Řešení jsou dvě – pro hry minulých generací můžete využít standardní externí disk, čímž sice přijdete o rychlé loadingy, ale nebudete muset výrazně investovat do dedikovaného řešení. A pokud investovat chcete, Microsoft nabízí rozšiřující paměťovou kartu, na míru tvořenou právě novým Xboxům, kterou pro něj vyrábí společnost Seagate. Obě nové konzole na ni mají připravený slot na zadní straně a karta je skutečně maličká, přesto nabízí rozšíření úložiště o 1 TB. Stinnou stránkou je aktuální cena, která je stanovena na 7 tisíc korun, zaplatíte za ni tedy skoro stejně jako za celý Xbox Series S.

Co je malé, to je milé

Svým designem konzole sice polarizuje hráčskou veřejnost a vysloužila si řadu nelichotivých přezdívek, mezi něž patří třeba můj oblíbený „reprák z IKEA“, na vlastní osahání je ale zařízení velmi vkusné, nabízí možnost provozu v horizontální i vertikální poloze a v obývacím pokoji nepůsobí rušivým dojmem. Střízlivý tvar i dominantní kruhový výstup chlazení velmi nenápadně zapadnou mezi ostatní elektroniku kolem televize. Malé rozměry (27 x 15 x 6,5 cm) indikují historicky nejmenší konzoli, jakou Microsoft kdy vyrobil, do silnějšího bratříčka by se vešla dvakrát a ještě by zbylo.

Jaké jsou ale samotné zážitky z hraní? Řekněme, že povědomé. Series S se skutečně zaměřuje především na rychlost nahrávacích časů a podstatné je i zmínit, že v průběhu testování nabízela podporu nové generace jen malá hrstka her.

Při přechodu z Xboxu One X jsou tituly, které jsem zkoušel, na první pohled prakticky totožné. Kvůli absenci techniky, která by dokázala na konzolích měřit framerate a rozlišení je nutno spolehnout se prakticky výhradně na slova vývojářů a senzorické dojmy. Gears 5 by na Series S například měly zvládat multiplayer ve 120 FPS, to ale bohužel z osobní zkušenosti nemohu potvrdit.

Galerie

Na druhou stranu je i slabší konzole od Microsoftu osazena modernějším procesorem, který od výkonnějšího modelu odlišuje jen taktovací frekvence jeho osmi jader. Subjektivně je nyní framerate v testovaných hrách, mezi něž patřila třeba Red Dead Redemption II, ale také Wasteland 3, Far Cry 5 nebo Watch Dogs: Legion, mnohem stabilnější. Nedochází sice k jeho násobení, ale lépe drží na stanovené uzamčené hladině.

Za zmínku mimochodem stojí, že zatímco na Series S bylo Legion možné nainstalovat hned poté, co jsme konzoli dostali do rukou, Series X toto neumožňoval až do včerejšího odpoledne, kdy hra konečně dostala next-gen update, jenž dle slov autorů poskytuje vypovídající úroveň kvality na novém zařízení. Z této indicie je patrné, že co se Series S týče, byly generační změny buď zcela neexistující, nebo velmi minimální, čemuž ostatně odpovídá i mé zkoumání.

Next-gen v uvozovkách

Největším benefitem je tedy opakovaně zmiňované SSD, díky němuž jsou nahrávací časy i u notorických loudalů, jako je Red Dead nebo Wasteland, mnohem snesitelnější. Obecně se tomuto tématu budu ve větší míře věnovat v článku o Xbox Series X, který jsem z pochopitelných důvodů podrobil mnohem bližšímu rozboru a právě tam najdete i konkrétní měření nahrávacích časů. Obě konzole nabízejí také funkci Fast Resume, tedy možnost přeskakovat mezi několika rozehranými tituly naráz. I jí se budu podrobněji věnovat ve článku o výkonnějším modelu.

Xbox Series S prakticky do puntíku naplnil má očekávání od zařízení, jež cílí na Microsoftem zamýšlenou demografii. Nejedná se o next-gen v pravém slova smyslu, hardcore hráči, kteří pokukují po upgradu, tuhle konzoli asi povýšeně přehlédnou. Přesto má jako sekundární herní platforma, případně jako levný způsob, jak si i v příštích letech zahrát moderní tituly, své místo na trhu a díky množství vylepšení uživatelského zážitku a úzkému propojení s výhodným Game Passem má nárok na úspěch.