Kutnohorsko i Trosecko jsou v Kingdom Come: Deliverance II krásná místa, kde je radost se ztrácet. Žádné vysvětlivky ke krajině nebo návod, kde najít jaký poklad, proto nečekejte – jen bych vám tím zkazil požitek z objevování. Pár přátelských rad by se ale našlo:
Uši dokořán
Váš Jindra může úplně v pohodě ignorovat okolí či tvůrčí snahu dobrodružství někam směrovat. Nikdo vás do ničeho nenutí, tak proč by ne, klidně můžete vyběhnout se smyslů zbaveným křikem nazdařbůh třeba do lesa.
A dříve nebo později byste opravdu něco našli i tímto stylem, protože zajímavých míst je ve hře opravdu dost, ale možná o fous větší smysl dává prohodit pár slov s místními. Však oni jsou tu doma, vědí, co se kde děje. A krčmář je hotová studnice drbů. Stačí dát řeč a už víte, kdo tu za humny hledá námezdní sílu, kde se kupcovi nešťastně převrhl vozík do rybníka (to by byla smůla, kdyby zboží najednou zmizelo) nebo kde si třeba pasáček stěžuje na vlky.
Všechno, co vám hospodský odpoví na dotaz ohledně dění v okolí, je nápověda ke questu či zajímavému místu. Žádná vata. Tak poslouchejte.
Běžte za Kocourem
Ano, já vím, sliboval jsem, že nebudu nabádat, kam jít, ale zrovna Kocoura je vážně fajn navštívit co nejdřív. Naučí vás důležité bojové techniky, odemkne pár soubojových mechanismů, procvičí s vámi šermířské základy a za úplatu dokonce předá i pokročilá komba.
Cestu za Kocourem doporučuji příliš neodkládat – už jenom kvůli tomu, že při té příležitosti také objevíte tábor kočovníků, kde se děje další spousta důležitých věcí.
Grand Theft Koněv
Časem bude mít Jindra měšce narvané groši tak, že by je mohl přivázat na řetěz a rozbíjet s nimi hlavy lapkům jak řemdihem. Jenže k čemu vědět, že jednou bude líp, když zpočátku běháte s oběma kapsami děravými a neustále na nic nemáte?
Dobrodruzi, kteří nehrají za samotného anděla ctností, mají velmi účinnou možnost, jak se po finanční stránce trochu postavit na vlastní nohy: Podkoní u kočovníků od vás koupí koně. A fakt, že k němu tak úplně nemáte účtenku, nikoho nevyvede z míry.
Jakmile tedy někde spatříte bezprizorního lichokopytníka, můžete si přijít na pěkný peníz. Anebo si koně u toho samého podkoního dokonce přivlastnit, načež se bude chovat jako váš, přijde na zavolání, lidé nepoznají, že byl kradený, a podobně. Jen pozor, tahle služba není zadarmo a možná budete muset nejdřív několik koní prodat, než si vyděláte na uzmutí vlastního.
Pokud byste nicméně snad měli třeskutý nápad ukrást koně přímo u kočovníků a hned jim je zase prodat, ani to nemusíte zkoušet. Oni úplně pitomí nejsou a docela rychle vám vysvětlí, že takhle tedy ne.
Bojujte s čímkoliv
Není si třeba lámat hlavu nad výběrem vhodné zbraně, prostě popadněte v pěst, co se vám líbí nejvíc. Žádná z dostupných zbraní není vyloženě slabá či nepoužitelná a jakmile Jindru vycvičíte, nadělá paseku v nepřátelských řadách prakticky čímkoliv. Tak žádný stres a berte, co přijde pod ruku. Snad jen halaparten není ve hře až tolik, takže s volbou dřevcových zbraní bych možná byl trochu opatrnější.
Samotný boj vám jistě přejde do krve rychle, ale některé prvky nejsou patrné úplně hned. Například skutečnost, že perfektní kryt nespotřebovává staminu, ale riposta už ano. Pokud se tedy zuřivě rvete a bijete nepřítele hlava nehlava neustále na hraně vyčerpání, není občas od věci se udržet, pár rán protivníkovi ihned nevracet, jen je vykrýt a odpočinout si u toho. A cíle při potyčce s přesilou lze mimochodem v PC verzi přepínat i tabulátorem, čehož jsem si také všiml až po chvíli.
Obvaz vždy při sobě
Zdá se to tak automatické, že rada není potřeba, ale... Mějte v batohu obvazy. Vždycky. Alespoň pět. Ono se totiž nezdá, že by šlo o nějakou kriticky důležitou komoditu, protože je zkrátka potřebujete velmi vzácně. Ale když už ona potřeba přijde, jde najednou o život.
Nešťastnou ránu totiž můžete chytit kdykoliv a krvácení vás zkrátka a dobře zabije. A to je pak veškerá krása vaší ozdobné zbroje a vyfintěný kůň k ničemu, když nemáte jak zacpat tepnu.
Když už jsme u léčení, žádný magický lektvar na život tu nenajdete, ale... měsíčkový odvar k němu nemá až tak daleko. Pár lahví pro všechny případy se v batohu také rozhodně neztratí.
Profese mají smysl
Dovednost v alchymii i kovářství se při hraní hodí na každém druhém kroku. Pomůže v questech i v boji a pokud vám craftovací minihry vyloženě nelezou na nervy, vyplatí se výrobě věnovat trochu času.
Ručně vyrobené dryáky mívají silnější účinek, svépomocí opravené zbroje jsou tišší a pomaleji se rozbíjejí, a opravdu zručný kovář zvládne ukout i zbraně na čtvrté úrovni kvality, kterou nejde získat nikde jinde.
Pijáctví nerovná se opilectví
Samotné slovo je trochu matoucí a možná si někdo z vás představil prostě jen schopnost vychlastat co nejvíc a pak se bezvládně sesunout pod stůl. Což, pravda, opravdu je postranní účinek vysoké úrovně v pijáctví, ale není to hlavní pointa dovednosti.
Ne, profesionální ochlasta totiž s dovedností cvičence na kladině balancuje hladinu tak, aby dostával všechny bonusy, ale kocovina s bolehlavem nikdy nepřišly. A v praxi je to vlastně velmi snadné, stačí do sebe neobrátit celou bečku na ex, ale jen tak zlehka usrkávat a víno v žilách pak Jindru posiluje ve všem možném.
Popíjení je v Kingdom Come 2 plnohodnotná dovednost, žádný laciný vtípek.
Pozor na objevitele
Zmínil jsem to už v recenzi a zopakuji to ještě jednou: Od určité úrovně učenosti budete mít k dispozici perk „objevitel“. Jakmile ho aktivujete, odkryjete celou mapu a rovnou v ní uvidíte i všechna zajímavá místa i body rychlého cestování.
Pokud se vám tak hraje lépe, pak proti gustu žádný dišputát. Dle mého názoru však předčasně odhalený svět umí docela pokazit radost z průzkumu. Objevitele proto doporučuji zapínat až po dohrání třeba v situaci, kdy budete chtít vyzobat opravdu všechen obsah, který ve hře ještě zbyl.