Nintendo Switch 2 – recenze

Jedna z nejúspěšnějších konzolí historie dostala po osmi letech tolik nutný upgrade. Nintendo Switch 2 je větší a hlavně výkonnější redesign, který vylepšuje to, co tak dobře dělal jeho předchůdce. Spíše než o nový benchmark handheldů jde ale o nasteroidovanou verzi, u které spatřuji hlavní přínos v možnosti hraní většiny her v plynulých 60 FPS.

Pokud jste ale aktivní hráči a hráčky, Switchi 2 podobně jako v případě PS5 (a vlastně i vydání prvního Switche) zatím chybí tituly, díky kterým by nákup nové konzole byl hned při vydání neodolatelný. Zelda v 60 snímcích za sekundu je sice lepší než kdy dřív, ale jestli máte z jiných platforem dohraný Cyberpunk, Hitmana a další notoricky známé hry, které s námi jsou nějaký ten rok, Mario Kart World vás asi ani přes své nesporné kvality úplně nevytrhne.

Citelně mi třeba chybí titul, který by naplno využíval lepších vibrací HD Rumble 2 nebo 120Hz displeje, tak snad se dočkáme časem.

Elegantní a dospělá

Už při vyndání konzole z krabice máte pocit, že v ruce držíte prémiový kus hardwaru. Switch 2 narostl do velikosti a elegantní design z černého matného plastu konečně propůjčuje dojem, že nejde jen o hračku pro nejmladší publikum.

Úplně každý detail prošel redesignem. Rozměry nejsou jen větší, ale třeba Joy-Cony mají jiné vykrojení, aby se lépe držely, a triggery i bumpery jsou delší, aby na ně na větších ovladačích šlo lépe dosáhnout.

zdroj: Vlastní

Znatelně větší velikost mi osobně dělá velkou radost, protože mám dlaně úměrné člověku s výškou 190 centimetrů a první generace Switche se po nějaké době držení konzole dostavovaly nepříjemné křeče a nutnost nechat ruce trochu odpočinout. Nintendo Switch 2 se drží mnohem pohodlněji, byť bych ocenil Joy-Cony ještě širší, aby na nich dlaně mohly spočívat komfortněji. Neměl jsem ale problém hrát i tři hodiny v kuse bez přestávky.

Větší rozměry nicméně znamenají i patrnou vyšší váhu. Na papíře jde sice o rozdíl jen 140 gramů, ale při delším hraní ho ucítíte. Obzvláště třeba při hraní v leže na zádech, kdy si ruce nemáte o co opřít, se vám rychleji unaví, musíte často měnit polohu a hledat pohodlnější pozice.

Věříte na magnety?

Joy-Cony 2 kromě větších rozměrů dostaly i vylepšené vibrace HD Rumble 2 (které zatím žádný software krom Nintendo Switch 2 Welcome Tour rozumně nevyužívá) a hlavně magnetický přichytávací mechanismus. Ovladače teď s velmi uspokojivým cvaknutím zaklapnou samy na místo, nemusíte je vsunovat do drážek, a snadno je i odepnete tlačítkem pod triggery.

Jde o mnohem praktičtější systém, který funguje překvapivě skvěle. Už nikdy bych se nechtěl vracet k předpotopním mechanickým zámkům první generace (které se mi několikrát ulomily, takže Joy-Cony samovolně vyjížděly). Skvělá je také možnost libovolně si přemapovat tlačítka a jejich přiřazené funkce.

zdroj: Vlastní

Připnuté ovladače mají trochu vůli, takže nehrozí, že byste je omylem ulomili, pořád ale působí nadmíru pevně, rozhodně nijak vachrlatě. Odepínání i připínání je velmi jednoduché, dá se provést i jednou rukou a vyžaduje mnohem méně manipulace s konzolí. Magnetické zámky jsou pak přítomny i u periferií, které s Joy-Cony 2 pracují, ať už se bavíme o gripu, nebo o volantu. I jejich připnutí je příjemně jednoduché, spolehlivé a uspokojivé.

Odpínací tlačítka jsou dobře ukrytá mimo dosah při běžném hraní, omylem byste je tak odpojit neměli. Spíš se mi stávalo, že jsem konzoli za zámek omylem chytil, když jsem ji třeba vytahoval z batohu.

zdroj: Vlastní

Velkou novinkou je možnost použít Joy-Cony 2 jako myš. Stačí ovladač otočit na hranu, která ukrývá malou infračervenou kameru, a rázem máte z gamepadu úplně jiný druh ovládání. Jak už ale psala Šárka v dojmech, design ovladače je tak maličký a tenký, že vůbec nejde o pohodlný způsob hraní.

Křeče se dostaví v rámci minut a bez nějakého plastového gripu (který Nintendo bohužel nevyrábí a musíte je hledat u třetích stran...) se tak takřka nedá hrát nic akčnějšího. Potěšilo mě ale, že přesnost ovládání je skvělá, bez ohledu na povrch. Myš funguje výborně na stole, na stehně, zkrátka všude, jen holt ta ergonomie se nepovedla.

Displej, baterie a dock

Větší rozměry znamenají hlavně větší displej, konečně. LCD s úhlopříčkou 7,9 palců, rozlišení FullHD a podporou HDR i VRR je znatelně lepší, byť mě samozřejmě mrzí absence OLED displeje. Poznáte ji hlavně na přímém slunci, kde je pozorovatelnost displeje horší.

Správné nastavení HDR10 je taky trochu kumšt, se kterým chce při hraní na televizi trochu experimentovat. Ze zkušenosti jsem musel doporučovanou míru světlosti ubírat, jinak jsem měl obraz příliš přeexponovaný, zejména při jasných scénách. Barvy jsou ale v porovnání s prvním Switchem krásně syté a rozdíl patrný na první dobrou.

zdroj: Vlastní

Větší displej a výkon znamená také rychlejší spotřebu baterie, a to i přes její vyšší kapacitu. Nintendo se kvůli zachování životnosti článků rozhodlo vynechat možnost rychlého nabíjení, proto plné nabití konzole zabere zhruba tři hodiny. Pocitově to je taky zhruba doba, jakou vám konzole vydrží při hraní. Samozřejmě záleží, jak náročný titul hrajete a jak silné podsvícení displeje zvolíte, může to být i méně.

Dok Switche 2 narostl objemem i funkcemi, kdy teď kromě výstupů na HDMI kabel, napájení a dvou USB portů obsahuje i zdířku na ethernetový kabel a vlastní přídavné chlazení. Zadní kryt je kompletně odnímatelný, už žádné nemotorné odklápění jako u staré genrace. Stejně tak jsou nově zaoblené hrany doku, takže hrozí menší riziko poškrábání konzole při zasouvání, byť pořád musíte být opatrní.

Jeden ze čtyř podstavců je oproti ostatním osazený plastovou plochou, která umožňuje, aby se třeba při zavadění o kabel konzole nepřevrhla, ale jen posunula. Praktická vychytávka ukazuje, jak se myslelo na sebemenší detaily.

Ale především díky doku můžete při propojení se 4K televizí velmi rychle a snadno přejít od handheldového režimu ke hraní při 60 Hz s čtyřnásobným rozlišením na velké obrazovce. Potažmo dok podporuje i 120 Hz při nižším rozlišení (1080p), pokud ho zvládne vaše obrazovka.

Konečně stabilních 60 FPS

A teď k výkonu, o který se stará nový proprietární čip Tegra od Nvidie. Kromě Mario Kart World a No Man’s Sky jsem testoval ještě The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom. Konečně nemáte při hraní pocit, že musíte dělat nějaké kompromisy. Stejně jako v případě skoku mezi PS4 a PS5 je extrémně snadné si zvyknout na 60 FPS a vracet se k čemukoliv nižšímu už nebudete chtít. Díky rychlejší 256GB vnitřní paměti se taky výrazně zkrátily nahrávací časy a více místa v úložišti vám taky vystačí delší dobu, než budete muset investovat do microSD Express paměťové karty.

Právě Tears of the Kingdom se díky vyšší snímkovací frekvenci hrají lépe než kdy dřív. Současně je ale nutné poznamenat, že Nintendo se slabším výkonem prvního Switche slušně čarovalo pomocí všemožné technické magie. Navíc menší displej toho hodně skryl a nějakou tu rozplizlou texturu a nižší rozlišení umně zamaskoval. Jakmile máte před sebou Zeldu na větší obrazovce s ostrými texturami, tak si snáze všimnete menší vykreslovací vzdálenosti a doskakujících detailů objektů.

zdroj: Vlastní

O poznání lépe vypadá třeba zbrusu nový Mario Kart World, kde se nešetří efekty: bláto ulpívající na pneumatikách, brázdy v písku a všelijaké jiskry, výbuchy, hvězdičky. Hra zkrátka vypadá krásně, stylově a dobře demonstruje, co můžeme od Nintenda čekat.

Jenže závodní stálice je taky zatím jediný velký exkluzivní titul, takže se musíte spoléhat na sice pestrou, ale starší knihovnu her. Což se časem změní s vydáním Metroid Prime 4 a Donkey Konga Bananza, kdy rázem bude důvodů k pořízení hybridní konzole více. Také díky tomu, jak je snadné přenést uživatelské profily ze starého Switche na nový, včetně uložených pozic a digitálních her.

Zatím mi ale citelně chybí nějaká hra, která by mi konzoli prodala, jako tomu bylo v případě prvního Switche a Breath of the Wild. Pokud jste ale s prvním Switchem neměli tu čest, a dvojka by měla být vaším prvním dostaveníčkem se všemi těmi fantastickými hrami, máte hned několik dalších plus, proč do nové generace jít.

Nintendu se taky povedly posuny v oblasti audia. I základní výstupy z konzole mají lepší oddělení zvuků z jednotlivých repráčků. Těšit se můžete i na plnou podporu virtuálního 3D audia, a to nejen se sluchátky propojenými skrz Bluetooth nebo 3,5mm jack. Šikovná je i přítomnost dvou USB-C portů, díky kterým můžete konzoli nabíjet shora či zdola. Oceníte obzvlášť při hraní v režimu tabletopu, kdy máte Switch 2 postavený na stole.

Á propos, šikovný je i redesignovaný stojánek, který se sklápí do libovolného z širokého rozpětí úhlů. Čas ukáže, jestli se podstavec nevyviklá, ale zatím působí velmi solidně a opět jako krok kupředu.

Drobnosti na závěr

Další z novinek Switche 2 je podpora video i audio komunikace skrz USB kameru a vestavěný mikrofon (nebo vlastní headset). Ke zprovoznění je nutná registrace účtu u Nintenda a ověření totožnosti skrz telefon. Kvalita zvuku z mikrofonu sice není kdovíjaká, ale můžete jednoduše připojit svůj herní headset (což bych třeba v případě hraní v doku, kdy sedíte dále od konzole, rozhodně doporučil). Bohužel GameChat jsme neměli s kým vyzkoušet, takže tady jsou naše poznatky omezené jen sólo testováním.

V hlavní nabídce konzole máte konečně přístup ke všem vlastněným hrám skrz položku Virtual Game Cards, můžete také sdílet libovolnou hru z jakéhokoliv účtu přihlášeného ke konzoli. Přepracováním prošel i Nintendo eShop, který je sice přehlednější a hlavně rychlejší, pořád ale nemá takové základní funkce jako košík nebo možnost odflitrovat DLC. Takže v nabídce her pro Switch 2 máte třeba spoustu stahovatelného obsahu do Hitmana nebo dodatečné jazyky pro Cyberpunk.

Nintendo Switch 2 je důstojným nástupcem jedné z nejúspěšnějších konzolí všech dob. Větší, výkonnější a dospělejší zpracování přináší znatelné zlepšení téměř ve všech oblastech – od ergonomie přes displej až po plynulejší hraní v 60 FPS. Magnetické Joy-Cony působí moderněji, nové funkce jako HD Rumble 2 nebo myš ovládaná pohybem naznačují zajímavý potenciál do budoucna.

Zklamáním je ale slabý line-up při vydání. Chybí „killer app“, která by obhájila okamžitou koupi pro zkušené hráče. Stejně tak zamrzí absence OLED displeje, rychlého nabíjení nebo stále nedotažený eShop. Přesto se jedná o nejlepší verzi Switche, jakou jsme kdy měli v ruce, a pokud s Nintendem začínáte, těžko najdete lepší vstupní bránu.