23. 8. 2017 v 16:24 -
Autor: Petufo
Po roce dostalo ambiciózní sci-fi No Man’s Sky (NMS) už třetí obří update zvaný Atlas Rises. Zřejmě ten největší. Hra slušně nabobtnala, a to jak směrem k vyplnění údajných nesplněných slibů, tak také o funkce, se kterými autoři tvůrci původně nepočítali a vyžádala si je aktivní hráčská komunita.
Mnozí tvrdí, že se hráči NMS stali nedobrovolnými betatestery. Příliš s tím nesouhlasím. Ale záleží, co jste od hry čekali. Mně se počáteční hype vyhnul. Ten přitom eskaloval do extrémních rozměrů a vyprodukoval řadu mýtů a nesmyslů (někteří hráči dokonce šéfa studia Hello Games Seana Murraye začali nazývat Bohem - a to docela vážně). Tudíž jsem si hru užíval, neb jsem neočekával funkce, které ve hře údajně měly být. Jako casual hráč jsem očekával, že budu létat z planety na planetu a objevovat jejich krásy, což šlo už v první verzi 1.0. Přesto jsem se i tak nezbavil dojmu, že by to hře chtělo dát víc funkcí. Anebo neměla stát závratných 60 €, vzhledem k tomu, že takové hry mívají špičkový dabing i dobré animace postav. Ani jedno No Man’s Sky nemá, přitom by mít mohlo.
Přesto nesouhlasím s názorem, že se s vydáním hry mělo počkat. To, čím měla hra od začátku být, je. K tomu navíc přibyly funkce, které autoři nestihli nebo ty, které si vyžádala komunita. Třeba stavění základen.
No Man’s Sky je z velké části spíše uměleckým dílem nežli hrou. Spíše složitějším walking simulátorem, než sci-fi střílečkou či survivalem. A s tím jsem si ji pořizoval. Fiktivní barevný vesmír s designem možná až béčkových sci-fi knížek a komiksů z 80. let má k realistické simulaci daleko. Autoři se tím netají a inspirují se v různých sci-fi dílech. Už první velký update “Foundation” odkazoval na Nadaci od Isaaca Asimova. Poslední velký patch Atlas rises zase trochu vykrádá Stargate. Je zřejmé, že autorům šlo hlavně o to, aby hráč mohl objevovat nové krásné (nebo zvláštní) světy. I proto přidali fotografický mód, s jehož pomocí vytvoříte vskutku nádherné screenshoty. Některé by se člověk nestyděl vytisknout na velký formát a pověsit na zeď.
Jak se ale hraje No Man’s Sky po roce? Základ hry se nezměnil. Koho nebaví hrabat materiál a suroviny pro výrobu lepšího vybavení, patrně zůstane zklamán. Pro cestování vesmírem svou malou cestovatelskou lodičkou potřebujete palivo a to palivo musíte nasbírat. A pokud se nechete nechat rozstřílet vesmírnými piráty, musíte si na lodičku namontovat lepší zbraně, štíty a motory. A na to je potřeba ještě víc hrabání surovin a vyrábění součástek. A k tomu, abyste mohli hromadit suroviny i součástky potřebujete základnu. Na ní jsou navázány první, takřka povinné, questy. Bez nich se totiž nedostanete dál, znepřístupníte si některé přístroje a možnost těžit vzácnější suroviny. A hlavně přijdete o možnost pořídit si autíčka, která usnadňují zkoumání povrchů planet.
Shánění surovin, které zabírá vcelku hodiny, se dá vyhnout. Tvůrci představili 4 herní módy a každý je jiný. Normální mód jsem popsal velmi stručně výše. Kreativní mód je podobný tomu z Minecraftu - suroviny takřka nepotřebujete, většinu nákresů na součástky máte po ruce, cestovat vesmírem můžete takřka bez zábran. Užít si tak 18 trilionů planet můžete bez obav. Další dva módy - Survival a Permadeath - se zaměřují na survivalovou složku hry. Vše vás stojí více surovin, těch je málo, máte málo energie a jako na potvoru je většina planet jen těžko obyvatelná, vše živé i neživé na vás útočí a přežít je opravdová výzva. Druhý zmíněný mód navíc přináší “konečnou smrt”. Každý mód má vlastní uloženou pozici. Považuji to za dobrý nápad, protože si každý může vybrat to, co chce anebo rozehrát víc her naráz.
Kromě zmíněných questů v základně, které jsou samy o sobě vcelku zajímavé (i když rozhodně žádného Witchera 3 nečekejte), hra od srpna 2017 obsahuje nové dvě hlavní linie - které se spojí v jednu. I když skončí v podstatě stejně, jako tomu bylo doposud, jejich průběh je zajímavější a vyprávění pomocí “hologramů” o něco poutavější. Plnit hlavní linii ale vůbec nemusíte. Navíc vás druhá “Artemisova” linie překvapivě nedovede k symbolům do portálu. Ty musíte najít sami tím, že se ostatních NPC - cestovatelů - zeptáte na místo, odkud jsou, a ti vás pak za menší obnos zavednou k jejich hrobu obsahujícímu jeden ze šestnásti symbolů. Hra kromě toho obsahuje procedurálně generované malé questy. Ale nic víc než “nejdi uprchlou osobu”, “zabij šest zvířat” nebo “přivez deset kusů suroviny” nečekejte.
Vraťme se k základnám. Byl to první velký přídavek (vedle možnosti vlastnit obří nákladní loď) do hry. Kdekdo kritizoval, že ve hře, jejímž cílem je bezcílné bloudění po vzdálených planetách, nemají vlastní báze co dělat. Naopak! Hráče zbytečně neukotvují na jedno místo, ale dovolují mu vracet se na planetu, kterou pojal za domovskou a vytvořil si k ní vztah. Tomu dopomáhá systém teleportů, takže se odkudkoliv můžete zadarmo do základny vrátit. Její hlavní výhodou zůstává, že si zde můžete poschovávat suroviny. Ale kreativní jedinci se můžou vyřádit díky opravdové spoustě konstrukčních prvků. Kdo se přecejenom nechce poutat k jedné planetě, může si za poněkud nekřesťanské peníze koupit obří nákladní loď (tzv. freighter) a vystavět si základnu tam. Ta s vámi může putovat do každého systému, kam zaletíte.
Pokud máte nákladní loď, můžete v ní zaparkovat až 6 menších lodí. To je výhodné tehdy, pokud prahnete po jejich různých typech. Těch je hned několik. Například bojové, cestovatelské, nákladní, exotické… každá třída vypadá jinak a má jiné vlastnosti. Ale dá se bez toho objeít. Podobně se na třídy dělí i váš “multitool”. Víc jich ale vlastnit nemůžete. Nicméně novinkou je možnost (opět poněkud drahá - tentokrát na suroviny) úprava terénu.
Nejnadějnějším směrem, kam se hra ubírá (kromě toho, že ji tvůrci ze všech stran zdokonalují) je multiplayer. Zprvu šlo sdílet s ostatními hráči objevy, později šlo zanechávat zprávy na planetách a sdílet základny. Nyní začíná mít multiplayer kontury opravdové hry více hráčů, i když samotní tvůrci v Hello Games hovoří o “společném objevování”. Zkrátka a jasně - ostatní hráče konečně můžete “vidět”. Stejně tak jejich základny. Ale zatím všichni hráči, ať už jsou pěšmo nebo v lodi, vypadají jako létající jiskřička. Jedinou interakcí je zanechání vzkazu, či vytvoření “pomníku” setkání. Funguje již také komunikace přes mikrofon. Navíc nový systém “hvězdných bran” (portálů) dovoluje, aby se dva hráči v gigantické galaxii vůbec našli. Najít ale všechny symboly pro zadání adresy brány je velmi časově náročné, v kreativním módu má hráč ale všechny od počátku hry.
Hráče lačnící po pravém multiplayeru to zatím zřejmě neuspokojí. Přesto je vidět, že Hello Games si jdou za svým a nejpozději do roka, ne-li dříve, budeme svědky plnohodnotného multiplayeru v No Man’s Sky. Do té doby ale autoři musí vyřešit otázku animací postav a vzhledu hráče (hlavní questová linie Artemise naznačuje, jak by hráčova postava mohla vypadat - viz vzhled postav Aremise, Apolla a -null- či jiných “travellers” ve vesmíru). Obávám se pak ale znehodnocování hry. Už takhle někteří hráči zanechávají jiným nelichotivé zprávy, co pak - až je budou jen tak vraždit či jim ničit základny? Uvidíme. Zatím je okolo hry nádherná komunita a v první galaxii existuje “Galactic hub project”, což je shluk soustav, v nichž bez čekání narazíte na hráče a jejich výtvory.
V souhrnu: Kdo si užíval NMS doposud, ten bude ještě víc nadšený. Kdo byl nalomený nebo se cítil podvedený, toho současný stav hry velmi potěší. Komu se hra nezamlouvala od začátku, ten ať se k ní nevrací. A kdo čeká na multiplayer, má ještě pár měsíců čas. Updaty vycházejí zhruba co půl roku a nyní je hra ve fázi, kdy to vypadá, že snad v tom dalším se blýská na lepší časy… kdo má rád cestování nekonečným vesmírem, navštěvování desítek planet, objevování toho, co nikdo neobjevil a hlavně kdo se rád kochá fantastickými sceneriemi, ten si graficky vylepšené No Man’s Sky určitě dosytosti užije. celý článek