Kdo někdy neslyšel o Assassin’s Creed? Masivní značka, která už dávno opustila skromný pokojík videoher a rozšířila se za hranice jednoho média. Příběh o fiktivním boji asasínů a templářů o mimozemské artefakty, který se vždy odehrává na pozadí historických událostí, se začal psát s prvním dílem skoro před dvaceti lety v roce 2007. 

Za tu dobu v sérii vyšlo neskutečných čtrnáct velkých her a sedmnáct spin-offů. Ubisoft se na své úspěšné dítko upíná čím dál víc a je zřejmé, že se zabíjení skrytou čepelí jen tak neztratí v davu – na rozdíl od kapucí zahalených vrahů. Sérii je často vyčítáno, že jde o bezduchý standard akčních adventur, který se bojí zásadnějších inovací. Bodejť by ne, když jednu dobu vycházel nový asasín každý rok. 

Je ale nutné podotknout, že to byl právě Assassin’s Creed, který ve videoherním průmyslu ustanovil pojem akční adventura v otevřeném světě a vše, co dnes tento široký žánr představuje. První Assassin’s Creed s kořeny v 3D adventurách Prince of Persia vytvořil nový žánrový standard, na kterém hry staví dodnes. 

zdroj: Vlastní

V průběhu let série výrazně měnila směr. Po lineárnějších prvních dílech se série s Origins, Odyssey, Valhallou a Shadows proměnila v rozsáhlá RPG. Dopad značky na herní průmysl je patrný i v širším kontextu – dokázala oslovit masové publikum bez toho, aby obětovala komplexitu. Atraktivní historické kulisy a maniakálně věrné zobrazení dobových měst přilákalo i lidi, kteří se o hry vůbec nezajímali. Série si také prošla krizemi – zejména v období kolem Unity – ale dokázala se transformovat, zpomalit a nabídnout i menší návrat ke kořenům v podobě Mirage.

Popularita asasína přitom neslábne. Téměř každý díl se prodává rychleji než ten předchozí a Ubisoft chystá hned devět dalších her se zahalenými zabijáky – mezi nimi i zajímavé experimenty se zavedenou herní smyčkou a remaky milovaných dílů. Pojďme proto společně odemknout vzpomínky proti proudu času jednotlivých her, které utvářejí jednu z nejsilnějších videoherních značek. 

 

 

Princovské počátky 

První Assassin’s Creed vznikal jako pokračování Prince of Persia pro novou genrací konzolí PS3 a Xbox 360. Hra měla využívat silného hardwaru hlavně otevřenými lokacemi, volným akrobatickým pohybem a možností vykreslovat větší počet postav na obrazovce – tady se zrodil nápad na „sociální stealth“, při kterém se dalo například skrývat v davech. 

Ujali jste se role Altaïra, asasína působícího ve Svaté zemi, který musí po zpackané misi opět stoupat ranky tajemného řádu zabíjáků. Ideálně vražděním zlotřilých Templářů napříč čtveřicí měst Masjaf, Damašek, Jeruzalém a Akkon. Hlavní postavou je ale Desmond Miles, vzdálený potomek Altaïra v současnosti, který skrz přístroj Animus odemyká vzpomínky svých předků, což je plán Templářů, jak se dostat k mocnému artefaktu. 

zdroj: Archiv

Právě celosvětové fiktivní spiknutí v historických kulisách a se skutečnými osobnostmi dějin bylo na prvním asasínovi tak lákavé. Skvělý parkour s důrazem na vertikalitu v kombinaci s plížením a akcí oznamoval nový úsvit akčních adventur, přestože hře byly vyčítány slabší souboje a repetitivní hratelnost. Vývojářský tým měl původně v plánu udělat hru pouze jako sled předem daných misí v otevřených městech. Teprve pět dní před zasláním finální kopie do lisovny ale dostali befelem od samotného šéfa Ubisoftu Yvese Guillemota, že jeho synovi hra připadá nudná a okamžitě do ní musí přidat vedlejší úkoly. Tak se i stalo, nicméně uspěchaný crunch je na kvalitě nepovinných misí hodně poznat. 

Requiescat in pace 

Assassin’s Creed II vyšel jen o dva roky později a znamenal zásadní krok vpřed. Nový protagonista, charismatický Ezio Auditore, nás vzal na výpravu renesanční Itálií. Mise byly mnohem variabilnější, přibyla možnost upgradovat vybavení, obchodovat, investovat do vlastního města. Hlavní hrdina získal druhou skrytou čepel na pravém předloktí a s ní možnost dvou tichých zabití najednou. 

Ubisoft se také více zaměřil na moderní linku s Desmondem a začal budovat širší univerzum celé série. Mimochodem skoky z úchvatných historických kulis do sterilní současnosti s nezajímavými postavami jsou sérii vytýkané dodnes. Studio se jich sice tvrdohlavě drží, ale postupně ustupují do pozadí. 

 

zdroj: Ubisoft

Druhý asasín byl ve všech ohledech lepší. Uspěl kriticky i komerčně, protože se hry v prvním týdnu prodalo o třetinu více než prvního dílu, odnesla si několik vítězství v různých kategoriích všelijakých ocenění roku, a to i přes kontroverzi kolem protipirátské ochrany, která vyžadovala neustálé připojení k internetu (nutnost byla odstraněna až o dva roky později). Pirátská kopie bez DRM taky na počítačích běžela mnohem lépe než oficiálně zakoupená verze. 

 

 

Lákavé zasazení do italských měst Florencie, Benátky, Monteriggioni, San Gimignano a Forlì dávalo ještě větší svobodu pohybu. Ezio byl mnohem silnější a lépe vykreslená postava než Altaïr a smyčka hratelnosti ukázala, jaký bude asasín na další roky dopředu. Ne nadarmo je ACII dodnes mnohými fanoušky považovaný za vůbec nejlepší díl. 

Pryč od číslovek 

O rok později Eziova série pokračuje a Ubisoft začíná v pojmenováváních jednotlivých dílů dělat trochu chaos. Rozhodli se, že z Eziova příběhu vznikne trilogie, každý další rok jsme se tak dočkali nového dílu se starším a zkušenějším italským zabijákem. Assassin’s Creed: Brotherhood z roku 2010 místo několika menších měst zobrazuje renesanční Řím, který se Ezio snaží osvobodit z područí zkorumpovaných Borgiů. 

Do hry poprvé pronikají prvky hratelnosti z jiných žánrů, mohli jsme vůbec poprvé budovat a spravovat vlastní bratrstvo asasínů – najímat a trénovat nováčky a posílat je na mise. Novinkou byl také první multiplayerový režim, založený na tichém zabíjení mezi hráči. 

 

zdroj: Archiv

Absence číslovky v názvu naznačuje, že jde spíše o evoluci než revoluci. Ubisoft ale výrazně zapracoval na detailech, které to potřebovaly – počínaje variabilitou a umělou inteligencí nepřátel, pokračuje přes akční složku a konče variabilnější výzbrojí a asasínským náčiním, díky kterému byl i tichý postup mnohem zábavnější. 

Závěr Eziovy cesty 

V podobném duchu o rok později pokračuje Assassin’s Creed: Revelations. Zakončení trilogie zavede šedivějícího Ezia do Istanbulu. Vyzbrojen hákovou čepelí dokáže stárnoucí asasín rychleji šplhat a sjíždět natažená lana. Z nových herních mechanismů můžeme zmínit třeba výrobu bomb s různými účinky a osvobozování jednotlivých čtvrtí Istanbulu. 

 

zdroj: Archiv

Šlo o důstojné rozloučení nejen s Eziem, ale i Altaïrem. Série se ale začíná poprvé zadýchávat. Nezapomeňme, že za posledních pět let vyšly čtyři asasínské hry. Byť jednotlivé díly tehdy měly zhruba 20hodinovou hratelnost a nebyly rozhodně tak nafouknuté jak dnes, začínala se dostavovat jistá únava materiálu. Očekávání se proto upnula na další díl na obzoru, protože o rok později vyšel další číslovaný díl – Assassin’s Creed III. 

Za velkou louží 

První velký restart série. Nové dobrodružství zasazené do období americké revoluce běželo na nové iteraci enginu AnvilNext – což znamenalo plynulejší animace i větší otevřený svět včetně divočiny. Přibyly také námořní bitvy, parkour po stromech a vylepešný soubojový systém. Hrajeme za Connora, polovičního potomka původních obyvatel kontinentu. 

Z velkých měst stojí za zmínku Boston a New York. Parkour byl zjednodušený a nabídl mnohem plynulejší a zjednodušený pohyb přes překážky, ale třeba i průběhy interiéry. Connor může třímat dvě zbraně najednou a jeho arzenál kombinuje moderní zbraně s těmi tradičnějšími. Najdeme mezi nimi tomahawk, luk, foukačku, ale i muškety a meče. Před střelbou se můžete chránit popadnutím protivníka, kterého lze použít jako živý štít. 

 

zdroj: Archiv

Nový engine znamená taky simulaci počasí a ročních období. Opět vedete vlastní asasínskou buňku, tentorkát s menším počtem členů, kteří jsou ale více propracovaní. I přes pozitivní přijetí u kritiků se ale hlavně u fanoušků Connor nedočkal takové obliby jako Ezio. To hře nezabránilo být vůbec nejvíce předobjednávanou hrou v historii Ubisoftu, když předchozí Revelations překonala počtem objednávek před vydáním hned dvakrát. V roce vydání se pak Assassin’s Creed III stal v Anglii třetí nejprodávanější hrou roku za Call of Duty: Black Ops II a Fifou 13. 

 

 

Trailery slibovaly akční pasáže v liniích po sobě střílejících armád, ze kterých se nakonec vyklubaly jen lineární naskriptované sekce. Zdaleka největší chválu pak obdržely námořní bitvy na lodi Aquila, které se následně staly středobodem dalšího dílu. 

Pod pirátskou vlajkou 

Assassin’s Creed IV: Black Flag je pro mě osobně nejlepším dílem série a v tomto přesvědčení nejsem sám. Hlavním hrdinou je šarmantní pirát Edward Kenway, který se v Karibiku na své lodi Jackdaw připlete do bojů proti Templářům, britské koruně, španělské koruně, jiným pirátům... zkrátka dobrodružství, jak se patří! Díky tomu, že Edward byl šedou postavou, která se pohybuje na morální hraně a k celému tomu asasínskému spiknutí se připlete jen tak náhodou, byl mnohem uvěřitelnější a atraktivnější než předchozí „dobráci“.

zdroj: Archiv

Hlavně tradiční střet asasínského řádu s Templáři ustupuje do pozadí a hra se více soustředí na svobodu. Lodí totiž můžete plout mezi lokacemi libovolně, potápět se, bárku si vylepšovat, sbírat námořnické odrhovačky, osvobozovat pevnosti, potápět nákladní lodi, lovit poklady. 

 

 

Z významných měst, u kterých můžete kotvit můžeme jmenovat třeba Nassau, Kingston, Port-au-Prince a Havanu. Black Flag působil jako doslovný čerstvý vítr do plachet série a projevilo se to i na prodejích. V prvním týdnu vydání předběhl dokonce i Battlefield 4. Nicméně úvodní prodeje byly slabší než v případě Assassin’s Creed III kvůli očekávání nové generace konzolí PS4 a Xbox One. O rok později už ale loď Black Flag nabrala pořádnou rychlost a stala se nejprodávanějším dílem série.

Jak se hraje za ty druhé? 

U námořních dobrodružství ještě zůstaneme, protože v roce 2014 vyšel taky Assassin’s Creed: Rogue. Ubisoftu se zjevně zalíbil nápad prozkoumat konflikt s Templáři netradiční optikou. Rogue nabídl unikátní pohled z druhé strany barikády – ujali jste se role Shaye Cormaca, asasína, který přeběhl k Templářům.

Důležitou roli opět hrály námořní souboje a správa lodi. Rogue se odhrával kolem roku 1755 u Severní Ameriky v Zálivu svatého Vavřince. Kromě zajímavého protagonisty toho jinak hra nepředváděla moc nového. 

 

zdroj: Archiv

Loď Morrigan uměla nové kousky jako splavování řek a prorážení ledových ker. Šlo ji také osázet novými děly. Ke dnu ale Rogue táhl fakt, že vycházel na starou generaci konzolí a Ubisoft ho vydal ve stejný den jako mnohem očekávanější Unity. 

Nová generace 

Assassin’s Creed Unity, první exkluzivní díl pro novou generaci konzolí vykresloval Paříž v době Velké francouzské revoluce, který plně využíval síly enginu AnvilNext 2.0 – dostali jsme interiéry, revoluční Paříž jedna ku jedné a neskutečné davy, které berou dech dodnes. Ohromující vizuál a obrovský počet NPC ale nedokázal zakrýt fakt, že hra vyšla v příšerném technickém stavu, za který se Ubisoft musel omluvit a nabídnout zákazníkům zdarma DLC Dead Kings. 

 

zdroj: Archiv

Přepracování se dočkal parkour, který ze zjednodušeného volného běhu nabírá na komplexitě a dodnes patří i díky spoustě animací k nejpropracovanějším – tlačítky jste mohli postavu směrovat vzhůru či dolů. Sympatického hrdinu Arna Doriana jste mohli obléknout do stovek kostýmů, kabátů, kapucí, košil a dalších kosmetických předmětů. Hra vyšla také s kooperativním multiplayerem. 

Arno krom hbitého pohybu a lekcí šermu disponoval třeba vystřelovací skrytou čepelí. Poprvé se v sérii objevují také lehké RPG prvky v podobě stromu schopností. Získané peníze za mise můžete investovat do základny v Café Théâtre a postupně odemykat nové pokoje, renovovat je a otevírat si další prvky hratelnosti a upgrady. 

 

 

Výrazným redesignem prošly mise, které opustily linearitu a nechaly vás k problému přistoupit s větší svobodou. Na druhé straně byla hra přeplněná nezajímavými vedlejšími úkoly a aktivitami, které neslavně proslavily vyzobávání otazníků na herní mapě. 

I přes rozporuplné kvality byl Unity pro Ubisoft jasný hit a nový díl se opět stal nejprodávanějším dílem série. Zajímavostí je, že v roce 2019 byla hra na PC k dispozici týden zdarma na podporu výstavby vyhořelé katedrály Notre-Dame. Díky tomu Ubisoft vybral přes půl milionu eur na obnovu ikonické historické památky. 

V londýnském smogu dochází dech 

Další rok, další asasín. Rok 2015 nás zavedl do viktoriánského Londýna. Poprvé v sérii jsme dostali dvojici protagonistů – dvojčata Jacoba a Evie Frye. Syndicate byl tehdy co do rozlohy největší díl. Zasazením do roku 1868 byl také nejblíže současnosti a odpovídala tomu i výbava gangsterských dvojičat: revolvery, vystřelováky lan, čepele ukryté v holích. 

Herní mechanismy byly v celkovém kontextu série opět spíše z kategorie menších evolucí – jízda na povozech tažených koňmi, únosy, rychlejší soubojový systém s důrazem na komba. Poprvé se také objevují u nepřátel levely, které ukazují, jak bude boj s nimi náročný, byť stále každého šlo nepozorovaně zabít jednou ranou. 

zdroj: YouTube

Příběh kombinoval tahanice mezi Templáři a asasíny s boji o vliv mezi gangy Londýna. Ubisoft na Syndicate začínal také zkoušet extenzivní podporu skrz DLC. Ať už šlo o nové mise, kosmetické balíčky, nebo celé příběhy jako v případě Jack the Ripper, který se inspiroval mýtem Jacka Rozparovače. 

Lákavé prostředí ale nedokázalo zakrýt fakt, že novému dílu výrazně chybí inovace a fanoušci jsou asasínem překrmeni... přecejen od roku 2009 vyšel každý rok nový díl (v případě Rogue a Unity dokonce dva), a to je zatraceně hodně asasínů. 

Projevilo se to na „jen“ nadprůměrných hodnoceních a prodejích, které sice byly v řádech milionů, ale pověstné „nej“ u komerčních přídomků najednou chybělo. Ubisoft uznal, že série potřebuje větší restart, další díl proto vyšel až o dva roky později a představil novou éru Assassin’s Creed, která trvá dodnes. 

Počátky 

Druhý velký restart série. Assassin’s Creed Origins se přesunul na samý počátek příběhu o asasínském bratrstvu do starověkého Egypta v 1. století před našám letopočtem. 

Příběh Bayeka jako zakladatele řádu přinesl více RPG prvků, důraz na vylepšování výstroje a obrovský otevřený svět plný lokací a detailů s fantastickou historicitou, ne nepodobnou tradičnějším RPG v otevřeném světě jako třeba Zaklínač 3. Oázy, říční delty, pouště a pevnosti střídala velká města jako Alexandrie a Memfis. Zavítali jsme také do pyramid a jiných kobek, které ukrývají poklady. 

zdroj: Vlastní

Jednotlivé lokace byly striktněji odděleny úrovněmi, které určovaly sílu nepřátel. Statistiky ale ovlivňovaly ale i tiché zabíjení ze zálohy, které najednou nebylo automatické, a hlavně elitním protivníkům působilo jen těžší zranění. 

Soubojový systém připomínal více akční RPG z pohledu třetí osoby. Protivníci padali pod střelbou z luků, kombinací lehkého a těžkého úderu a také speciálních útoků, odemykaných přes trojici stromů schopností. 

Bayeka na cestách doprovázel orel Senu, do kterého jste se mohli vtělit, prozkoumávat okolí a označovat nepřátele a truhly s kořistí. Vrací se také námořní bitvy v předem daných sekvencích, ve kterých hrajeme za Bayekovu manželku Ayu. 

 

 

Příběhová linka v současnosti představila archeoložku Laylu Hassan, která se stala novým průvodcem moderních asasínů. Pasáže ale výrazně ustupují do pozadí před příběhem z minulosti. 

Origins redefinoval, co znamená být asasínem – méně plížení, více průzkumu a otevřeného boje. Zároveň šlo o narativně silný díl, kde stála v popředí osobní tragédie a vznik ideologie asasínů. V prvních deseti dnech Origins prodaly dvojnásobek než předchozí Syndicate a opět tak značku dostal mezi komerční špičku. 

Odysea 

V podobném duchu pak o rok později v roce 2018 pokračovala Assassin’s Creed Odyssey, kde jste si mohli poprvé zvolit pohlaví hrdiny z předem definovaných postav Alexia a Kassandry. Přibyly větvené dialogy, frakční války, ještě hlubší RPG mechanismy závislé na statistikách vybavení a masivní otevřený svět. 

Odyssey věrohodně zpracovával antické Řecko během Peloponéské války – jde tak o díl zasazený vůbec nejdále v historii, v letech 431-422 př. n. l. Poprvé v sérii se můžete účastnit větších bitev. Vrací se námořní pasáže na lodi Adrestia, která je důležitým dopravním prostředkem mezi ostrovy v Egejském moři. 

 

zdroj: Archiv

Hra i přes kritický a komerční úspěch polarizovala komunitu – někteří milovali obrovský svět a svobodu, jiní kritizovali odklon od tichého postupu i od tradičnější zápletky a místy až neúnosné nafouknutí hry. Kritizována byla i výraznější přítomnost mikrotransakcí, které měly urychlit jinak zdlouhavý zisk surovin na vylepšování a levelování postavy.

Severská krev

Vikingové, Anglie 9. století, budování osady a větší důraz na výpravu než na stealth. Assassin’s Creed Valhalla pokračoval v tom, co rozběhli předchůdci. V roli mužského nebo ženské Eivor jste vedli klan norských osadníků v Anglii, budovali vesnici, uzavírali aliance a dobývali území. 

zdroj: Vlastní

Lodí jste tentokrát pluli po anglických říčkách a pořádali nájezdy na kláštery. Valhalla byl nejúspěšnější díl série z hlediska prodejů, podpořený rozsáhlým obsahem po vydání i přechodem na novou generaci konzolí. Silným prodejům hrála do karet taky globální pandemie covidu, která donutila spoustu lidí sedět doma a hrát hry. 

U Valhally, stejně jako u jiných dílů, se ale projevovala únava z recyklace obsahu a plytké natažení herní doby i rozsahu na úkor kvality. 

 

 

Návrat ke kořenům 

Možná i proto si dal Ubisoft delší pauzu a nový díl vyšel až o tři roky později. Assassin’s Creed Mirage sliboval menší, uzavřenější příběh s návratem k plíživým kořenům série. Ostatně Mirage byl původně koncipován jako rozšíření Valhally. Z vikinského dílu se vrátila postava Basima v Bagdádu 9. století, tenotkrát jako horkokrevného, mladého asasína. 

 

zdroj: vlastní video redakce

Hra opustila velké formáty v otevřeném světě a soustředila se na parkour, sociální stealth a úkladné vraždy ve stylu klasických dílů série. Nešlo o technickou revoluci, ale o důležité gesto, že se značka se nebojí zpomalit a připomenout své základy.  

Jako v Origins, Odyssey a Valhalle, má i Basim v Mirage vlastního opeřeného průzkumníka Enkidua, kterého ale mohou sestřelit lučištníci. Klade se větší důraz na plánování a rozvážný, tichý postup se sbíráním informací, což připomínalo spíše díly Unity a Syndicate. Mirage se stal předělovým bodem pro další velký díl, který sérii přenesl do vytouženého Japonska. 

Japonské stíny 

Po dvou odkladech vyšel Assassin’s Creed Shadows letos na jaře. Kromě nádherného Japonska 16. století je novinkou dvojice diametrálně odlišných protagonistů, mezi kterými můžete velmi svobodně přepínat. Samuraj Jasuke je pro vyznavače akční cesty, zatímco šinobi Naoe razí spíše tradiční tichý postup pro sérii typický. 

Nová iterace enginu Anvil umožňuje dynamicky měnící se svět podle počasí, denní doby a ročních období, což ovlivňuje herní styl. V zimě například zamrznou vodní plochy, v létě je pak v okolí spousta vysoké trávy, ve které se dá skrýt. V plížení poprvé hraje roli světlo a stín, prostředí je částečně zničitelné.

Hrdinové se zbavili okřídlených průzkumníků, takže si musí s ohledáním okolí poradit sami. Vrací se správa a výstavba asasínského úkrytu v budovatelské minihře. Herní mapa se zmenšuje na úroveň Origins a představuje provincie kolem Kjóta. Větší důraz si vysloužil i průzkum prostředí, například cíle úkolů se vám hned nezobrazí na minimapě, musíte buď využít špehů, nebo místo objevit sami. 

zdroj: Vlastní

Novinky jsou ale opět spíše lehkými vylepšeními zaběhnuté formule, která by potřebovala další výrazný restart. Jestli k tomu Ubisoft bude mít důvod je otázka, protože Shadows se stal po Valhalle druhým nejrychleji prodávaným dílem. 

I když se v průběhu času stalo Assassin’s Creed synonymem pro recyklaci herních mechanismů a vykrádání sebe sama, byla to právě tato inspirace, ze které vzešli různí epigoni jako třeba Horizon nebo Ghost of Tsushima. 

Assassin’s Creed za téměř dvě dekády urazil cestu od experimentální historické akce ke komplexní RPG sáze. Každý díl zanechal v herním průmyslu svoji stopu, ať už nějakým novým mechanismem, věrně zpracovaným prostředím nebo způsobem, jakým redefinoval historickou fikci. I když pro mnohé může jít o ekvivalent herního fast foodu a etalon konzumního produktu, kterému chybí duše, je jasné, že jen tak nezmizí.