O první dojmy ze samotné konzole Switch 2 jsem se podělila v samostatném článku, ale sebelepší hardware sám o sobě moc parády nenadělá. Nejdůležitější jsou pochopitelně hry, které si na něm budete moct zahrát.

Na londýnské akci Nintendo Switch 2 Experience bylo naštěstí k vidění a zejména vyzkoušení okolo patnácti titulů – nadcházející exkluzivity, vylepšené verze her z původního Switche, ale i porty her třetích stran.

Pěti až patnáctiminutové ukázky jsou pochopitelně příliš krátké na hlubší soudy, ale obavy, že by na nové konzoli nebylo co hrát, můžete hodit za hlavu.

Mario Kart World

Úvodním závodem v launchovém titulu chystané konzole museli projít všichni návštěvníci. Závodní série patří k výkladním klenotům Nintenda i herních večírků a nový díl dost přesně odráží přístup firmy k celému Switchi 2 – hezčí, lepší, ale jaksi povědomý.

Nejvíc legrace jsem si užila ve vyřazovacím závodu Knockout Tour, kde se během dlouhé jízdy napříč otevřeným světem postupně snižuje počet závodníků. Hra po čtveřicích neúprosně eliminuje ty nejpomalejší – checkpoint po checkpointu. Mario Kart je proslulé svou chaotičností a dramatickými (mnohdy velmi nespravedlivými) změnami pořadí díky power-upům, které se v tomhle režimu ještě násobí. Spousta zábavy i vzteku zaručena!

zdroj: Nintendo

Mario Kart World přináší i další výrazné změny: místo klasických oddělených tratí se vše odehrává v jednom propojeném otevřeném světě. Různé biomy, známé motivy, ale žádné klasické okruhy. Kromě tradičního závodního režimu Grand Prix s vyznačenou trasou si tak můžete zapnout sandboxový mód, kde se jen tak touláte po kraji. Přibyly také nové předměty jako mega houbička nebo ledová květinka, ale řízení je stále známé a intuitivní.

Zajímavý je i rozšířený výběr postav – kromě klasik jako Mario, Peach nebo Toad se objevují i výstřední nováčci jako tučňák, Cataquack nebo současná hvězda internetu, kravička. Pro jednotlivé závodníky si v otevřeném světě také odemykáte různé kosmetické doplňky. Hra vypadá dobře jak v handheld režimu, tak na televizi, a běží velmi plynule.

zdroj: Nintendo

Donkey Kong Bananza

Když Nintendo na závěr svojí prezentace Switche 2 nepředstavilo nového 3D Maria, byla jsem trochu zklamaná, ale po vyzkoušení musím uznat, že by ho Donkey Kong letos v létě mohl s grácií zastoupit.

Hlavní tahák sympatického opičáka? Destrukce prostředí. Donkey Kong se s překvapivou elegancí mění v animované bourací kladivo, kdy jeho pěstmi můžete rozbíjet stěny, podlahy i stropy, sbírat suroviny a odhalovat skryté cesty i poklady. Prostředí díky tomu působí až obdivuhodně plasticky – jako by každá úroveň byla pískovištěm, které můžete podle chuti přetvářet, a navíc i na velké televizi hra vypadá krásně.

zdroj: Nintendo

Bananza nebude jen tradiční 3D plošinovka s novým hrdinou. Otevřená struktura úrovní, nelineární průchod a sbírání zlatých banánů za různorodé miniúkoly jasně odkazují na Super Mario Odyssey. Ať už DK šplhá po stěnách, přemlouvá ostatní opice, nebo zkoumá skrytá zákoutí podzemních tunelů, působí podobně přirozeně a hravě jako jeho instalatérský kolega.

Technologicky přitom jde o celkem přesvědčivou ukázku výkonu nové konzole. S dynamickou voxelovou destrukcí by si původní Switch patrně neporadil, a právě díky ní má Bananza něco navíc, co ji výrazně odlišuje od jiných skákaček. Nejde jen o vizuální detaily, ale o perzistentní stopu, kterou za sebou Donkey Kong nechává.

Pořád chci nového 3D Maria, ale Donkey Kong Bananza mi ukázal, že dokáže zatím zaujmout jeho místo víc než důstojně. Kde je Mario Kart World evolucí důvěrně známého konceptu, tam Bananza všechno bourá a začíná hezky nanovo.

Metroid Prime 4: Beyond

Další z výrazných exkluzivit nové generace, která ovšem vyjde i na původní Switch. Ačkoliv v plné verzi bude na výběr z dvojice grafických režimů, na londýnské předváděčce jsme Metroid Prime 4 hráli v 1080p při 120 FPS a s důrazným doporučením, že si máme vyzkoušet nové ovládací schéma, kdy Joy-Con položený na bok slouží jako improvizovaná myš. Na první pohled jde o zajímavý experiment, který teoreticky zní výrazně líp, než jak v praxi vypadá.

I když míření samotné funguje dobře, hra vás v zápalu boje nutí neustále kombinovat styl ovládání. Chcete Samus proměnit v kuličku? Musíte na pravém Joy-Conu palcem nahmatat správné „boční“ tlačítko. Úzký malý ovladač navíc poskytuje nulovou oporu zbytku dlaně a zápěstí, takže se vaše ruka po pár minutách promění v křečovitý pařátek. S trochou cviku si na tenhle způsob hraní možná půjde zvyknout, ale upřímně, myšoidní ovládání zatím působí spíš jako prototyp – funkční, ale ne úplně vychytaný.

Samotná hratelnost přitom neurazí ani nenadchne. Přestřelky jsou svižné, ale jednoduché, nepřátelé se moc nesnaží, ale momenty se skenováním nebo „hádanky“ s kuličkou nepůsobily úplně obohacujícím dojmem. Technicky je ovšem Metroid Prime 4 špička, 120 snímků za vteřinu na konzoli od Nintenda ještě před pár lety znělo jako totální sci-fi. Retro Studios opět potvrzují, že z hardwaru od Nintenda dokážou dostat maximum – a přestože ovládání potřebuje doladit, úplný průšvih se rozhodně nekoná.

zdroj: Nintendo

Nintendo Switch 2 Welcome Tour

Zpoplatněná tutoriálová hra pro Switch 2, která má být odpovědí na Astro’s Playroom, ale působí spíš jako glorifikovaný manuál. Sada miniher vás provede funkcemi nové konzole, je plná drobných technických specifikací, kvízů a „zábavných faktů“ o Joy-Conech, hardwaru a podobně. Najdete tu třeba pokus o výukovou hru o vibracích nebo minihru, kde hádáte framerate, a získáváte medaile. Zní to zvláštně? No, ono to tak i působí.

Nejpodivnější na celé Welcome Tour je samotná obchodní strategie, kdy na rozdíl od Astro’s Playroom nebude zdarma. Vyjde vás na zhruba 250 korun a bude potřeba si ji pořídit zvlášť potom, co zaplatíte přes 12 tisíc za samotnou konzoli. I když jde o relativně nízkou částku, zrovna tahle hra by měla být dárkem, milým úvodem do nového herního světa – namísto toho první dojem kazí nutností vytáhnout znovu peněženku. Zvlášť když nabídnutý obsah působí jako jen trochu zábavnější infobrožurka.

Drag x Drive

Basketbal na vozíčku je spíše další technologickou ukázkou, co všechno nové Joy-Cony dokážou. Hlavní roli tu hraje pohybové ovládání a optické senzory – a to skutečně citlivé a přesné. Jezdit s nimi klidně můžete i po nohavicích kalhot, což je celkem působivé.

Z hlediska hratelnosti už je to trochu složitější. Drag x Drive míchá košíkovou s Rocket League, ale místo plynového pedálu a gamepadu spoléháte na vlastní ruce. Kroutíte, točíte, zrychlujete gesty. Na pět minut zábava – a pak si uvědomíte, že máte ruce jako z olova. Hra je celkem fyzicky náročná a docela dá zabrat i pozornosti, což v kombinaci s ne úplně intuitivním ovládáním může být snadno frustrující.

Ačkoliv můj tým svůj první a jediný (protože nás všechny bolely ruce) zápas vyhrál, Drag x Drive se pro mě úplně nevymanilo ze škatulky mírně kuriózní demonstrace možností hardwaru a potenciálně velmi trefného sociálního komentáře. Jako párty hra jednou za rok asi fajn, ale rozhodně nic, co bych chtěla pravidelně zapínat na pár zápasů.

zdroj: Nintendo

Super Mario Party Jamboree TV Edition

Upgrade pro Super Mario Party Jamboree z minulé generace nabízí lepší výkon, ale především nové minihry ušité na míru hardwaru, ať už jde o myší funkcionalitu Joy-Conů (sprejování bomb, provádění Toadů elektrickým bludištěm…), nebo připojitelnou kamerku (balancování Goombů na hlavě, variace na Simon Says s květinkou a dřepy…). Bude záležet, kolik tenhle upgrade bude stát, ale asi nepůjde úplně o jedno z těch rozšíření, které bych si běžela koupit hned po vydání, ačkoliv jsou hříčky standardně zábavné. Pravidelní hráči Mario Party pochopitelně mohou mít zcela odlišný dojem.

zdroj: Nintendo

The Legend of Zelda: Breath of the Wild & Tears of the Kingdom

Upgrady The Legend of Zelda: Breath of the Wild a Tears of the Kingdom mě nadchly o něco víc, ale nejsem s to posoudit, nakolik jde jen o konstantní okouzlení. Obě vylepšené verze každopádně běžely ve 4K a 60 FPS třeba i v Kakariko Village, což je po aspiracích na 30 FPS z původního Switche zkrátka nádhera. Byť zvlášť na Breath of the Wild už je věk trochu znát, zejména na zubatých hranách četného rostlinstva. Plnohodnotný remaster se nicméně ani zdaleka nekoná, a tak jsme opět u polemiky, jestli by se tenhle update náhodou neměl distribuovat zadarmo.

zdroj: Nintendo

Emulátor GameCube & The Legend of Zelda: The Wind Waker

Krátce jsem se zastavila také u stanoviště her z GameCube, které se exkluzivně na Switch 2 chystají do předplatného Nintendo Switch Online + Expansion Pack, a dokonce se staronovým ovladačem (který mimo knihovnu retro her zřejmě nepůjde použít...). Stále naladěná na Zeldu jsem aspoň krátce nakoukla do stařičkého Wind Wakeru, kterého Nintendo do knihovny digitálních titulů bohužel posílá v původní verzi z roku 2002, nikoliv v graficky přeleštěném remasteru z Wii U. 

zdroj: Nintendo

Cyberpunk 2077

Těžko si představit lepší demonstraci výkonu nové konzole než fakt, že si na ní zahrajete kompletní Cyberpunk 2077 (včetně rozšíření Phantom Liberty). A že si ho opravdu zahrajete, nikoliv jen sledujete, jak se konzole potí pod náporem neonů, výbuchů a šarmu Keanu Reevese.

Pochopitelně – kdo hraje na RTX 5090, bude se u verze pro Switch 2 asi jen shovívavě usmívat. Ale subjektivně bych výkon přirovnala ke hraní na střední nastavení na slušném počítači, což je na handheld vcelku solidní. Obraz není rozmazaný, odezva je svižná, žádné záseky při větší akci, za oči mě zatahal snad jen shimmering vlasů postav s bujnější kšticí.

Zároveň beru tuhle ukázku jako slibný náznak, co dalšího by mohlo na Switch 2 dorazit. Pokud na něm bez větších zádrhelů běží Cyberpunk 2077, zvládne i zbytek současné AAA produkce. Nintendo jasně ukazuje, že tentokrát chce od začátku hrát i v lize titulů třetích stran.

Kdo by to byl řekl – hra, která se při vydání sotva plazila na velkých konzolích, dnes běží plynule na zařízení, které můžete schovat do batohu...

zdroj: CD Projekt RED

Split Fiction

Čerstvý kooperativní hit studia Hazelight naopak ukázal, že ne každý titul bude na Switchi 2 vypadat jako malý technologický zázrak. Grafika oproti jiným verzím zjevně zaostává – textury jsou mdlé, stíny skromnější a snímková frekvence se občas zadýchá. Byť to na hratelnost nemá zásadní dopad, oku to lahodit nebude.

Na druhou stranu je fér říct, že Split Fiction na Switchi 2 funguje. Hra běží, je plně hratelná a pořád zábavná, i když vizuálně moc parády nenadělá. Jen prostě nečekejte wow efekt – tady půjde hlavně o hratelnost a společný zážitek.

zdroj: Electronic Arts

Yakuza 0 Director’s Cut

Na Switch 2 zamíří jako časová exkluzivita prodloužená a graficky přeleštěná verze Yakuzy 0, obohacená o skoro půlhodinu nových příběhových scén a také o multiplayerový PvE režim Red Light Raid. Ten nicméně bohužel k vyzkoušení nebyl, z několikaminutové ochutnávky stohodinového JRPG jsem stihla jen zhodnotit, že ve 4K a 60 FPS vypadá k světu a vlastně bych si ho na handheldu s chutí dala.

zdroj: Sega

Hogwarts Legacy

Akční adventura ze světa Harryho Pottera už na první generaci Switche hra běžela překvapivě obstojně, byť za cenu výrazně nižší kvality obrazu a dlouhého čekání na každé přemístění. Na novém hardwaru už vás hra netrápí dlouhými nahrávacími obrazovkami a snímkování drží i v náročnějších scénách. Zázrak se ale nekoná – textury zůstávají místy neostré a grafika celkově nedosahuje úrovně velkých konzolí.

Potěší ovládání v menu pomocí kurzoru a plynulejší průchod hrou, ale pokud jste si titul už užili na něčem výkonnějším, tahle verze vás vizuálně neohromí. Oproti původnímu Switchi je to ale výrazný posun – hlavně vás tentokrát nebude nutit čekat na každý vchod do budovy jako na přijetí do Bradavic.

zdroj: WB Games

Civilization VII

Civilization VII se na Switchi 2 hraje prakticky stejně jako na PC – a to je pro konzolové stratégy nevídaný luxus. Díky plné podpoře kurzoru a možnosti ovládat hru pohybem Joy-Conu jako myší odpadá potřeba krkolomného mapování ovládání na tlačítka a do kruhových menu. Díky výrazně klidnějšímu tempu, než má třeba Metroid Prime 4, odpadá i určitý stupeň nepohodlí spojený s mizernou ergonomií myšího úchopu – i když na celonoční seance bych si s Joy-Cony asi ani tak netroufla. Zamrzí snad jen trochu delší nahrávací časy, tak snad se pozdější fáze hry nezvrhnou v nekonečné čekání na tahy z předchozích dílů.

zdroj: Firaxis