Nintendo nás minulý týden pozvalo do Londýna, kde jsem si mezi prvními mohla vyzkoušet připravovanou konzoli Switch 2 společně s řadou chystaných her. Už po pár minutách na ploše výstaviště Excel bylo jasné, že nepůjde o revoluci, ale spíše o evoluční krok kupředu. A to zcela záměrně. Nintendo nechce riskovat, ale navázat na obrovský úspěch původního Switche – vyložené novinky proto působí spíše opatrně a dobrovolně.
Switch 2 je tak víceméně vylepšenou verzí toho, co už známe. Lepší zpracování, solidní výkon, několik chytrých změn v designu – například Joy-Cony, které už se nepřipojují pomocí kolejniček, ale magneticky. Připojení je rychlé, stabilní a pohodlné, samozřejmě ale těžko soudit, nakolik se mechanismus používáním postupně opotřebuje. Stejně jako se až v průběhu roku dozvíme, nakolik se inženýrům Nintenda skutečně povedlo vyřešit problém s driftováním analogových páček.
zdroj:
Vlastní
zdroj:
Vlastní
zdroj:
Vlastní
Komfortu při hraní na novém Switchi 2 napomáhají také větší plochy analogů a vyloženě mě potěšil nový Pro Controller se zadními tlačítky, který je sice údajně úplně stejně velký jako ten původní, ale subjektivně mi ještě lépe padne do rukou. Působí o něco lehčím dojmem a má velmi příjemnou jakoby měkkou povrchovou úpravu.
Konzole přebírá i chytřejší stojánek z OLED modelu a její displej nabízí vedle až 120 FPS a HDR taky skvělé pozorovací úhly. Ačkoliv jsem k návratu k LCD displeji byla skeptičtější, nakonec mi z hlediska kontrastu a živosti barev nový model nepřipadal o nic horší než OLED, který mám doma.
O Switchi 2 se budeme bavit taky ve středečním Fight Clubu #721, který odstartuje v 16:00 na našem YouTube. Se svými dotazy můžete zavítat do chatu během živého vysílání nebo na e-mail podcast@games.cz.
Celkově na mě zařízení zapůsobilo velmi solidně, některé prvky si ale pochopitelně zaslouží hlubší, výrazně delší testování – například výdrž baterie nebo online funkce, které k vyzkoušení nebyly vůbec. Třeba nové příslušenství v podobě kamerky pak Nintendo ukazovalo pouze v rámci jednoho stanoviště pro Super Mario Party.
zdroj:
Vlastní
Jednou z nejzajímavějších – a zároveň nejkontroverznějších – novinek je možnost používat Joy-Con jako myš díky optickému senzoru. V praxi to znamená, že konzoli můžete ovládat pohybem po libovolném hladkém povrchu (kam nicméně spadá i hrubší džínovina). Technicky vzato funguje senzor přesně a bez výpadků, ale otázka zní: Kdo by to vlastně chtěl používat?
Ovládání tímto způsobem je totiž nepohodlné a nepřirozené. Joy-Con, otočený na bok, je úzký a malý – nemá nic společného s tvarem běžné myši, která poskytuje oporu celé dlani. Místo toho musíte ruku sevřít do jakéhosi klepítka (zejména prsteníček a malíček dost překáží, a to mám malé ruce), často kontrolovat, kde máte prsty, a celkově si vymyslet úplně nový způsob držení ovladače. Ergonomická noční můra.
zdroj:
Vlastní
zdroj:
Vlastní
Ačkoliv se většina dem hrála kolem deseti, patnácti minut, z hraní „po myším“ jsem v jejich průběhu stihla občas i chytit křeč. Zatímco na klidnější klikání v menu nebo ve strategii mi řešení připadá relativně použitelné, ač stále nezvyklé, u akčnějších záležitostí zatím spíš ne – jakkoliv je míření pochopitelně výrazně přesnější. Minimálně dokud se neobjeví nějaký nástavec, který by držení zpohodlnil.
Naštěstí jsem ale nebyla rozpačitá ze všech inovací, z některých stanovišť jsem dokonce odcházela vyloženě nadšená, respektive s novými hrami na mentálním seznamu přání. A co konkrétního bylo v Londýně k vyzkoušení? To se dozvíte v samostatném článku.
Celkově zatím platí, že Switch 2 působí jako sebevědomý nástupce populární konzole, který hodně hraje na jistotu, ale pořád se nebojí se ani experimentů – i když mi ne všechny hned padly do noty.
