Imperiální hrdost
Na rozdíl od minulého datadisku, tedy Chaos Rising (recenze), Retribution nejde vyšlapanou cestičkou původní hry a novinky zavádí do singleplayeru i do hry více hráčů. Zásadní změna příběhové kampaně tkví v tom, že už není svázána pouze s vesmírnými mariňáky, ale půjde dotáhnout do konce i z pohledu orků, eldarů, chaosáků, tyranidů a nově také imperiálních gardistů. Pokud tedy tyto ošavlené vojenské mozky, které si zrovna nelibují v bolterech a zbrojích z tvrzeného keramitu, máte rádi, připravte se na jejich příchod.
Opomenuty samozřejmě nezůstaly ani další rasy – každá dostala po jedné jednotce podle toho, která „třída“ jí zrovna chyběla, takže rovnováha nastolená minulým datadiskem je fuč. Je proto zcela logické, že byla beta zaměřená multiplayerově, i když vynechala The Last Stand, do něhož přibude imperiální hrdina a nová obtížnější mapa. Sbalili jsme tedy svoje distingované pohledy, energo-šavle a sličnou inkvizitorku a vyrazili válčit pěkně po imperialisticku.
Levnější a taktičtější
Už od prvního pohledu na imperiální jednotky vám bude jasné, že nemáte co dočinění s nadrasou überválečníků, kteří se do bojů vrhají po hlavě a doufají, že jim ji něco bleskově nerozsápe. Namísto toho hrajete s jednotkami levnějšími, které v boji excelují hlavně po vylepšení a díky svým speciálním dovednostem.
Gardisté nemají skauty, namísto nich si budete kupovat skupiny Guardmanů, které jdou až dvakrát rozšířit, vybavit plamenomety či plazmovými puškami a jejich specialitou je stavění obranných věžek. V první úrovni dále naleznete sentinela, mechanického walkera podobného AT-ST, který těží hlavně z toho, že je levný a nehumanoidní, a jednotku s těžkým kulometem, jehož použití je podobné jako například u vesmírných mariňáků.
Nejdražší volbou prvního stupně jsou catachánští ďáblové, úderné komando vybavené brokovnicemi, které se opět může až dvakrát rozrůst a vedle devastujících kanonád broků vyniká také schopností házet dva druhy granátů a celkově si hrát s bombami.
Druhou úroveň načínají storm stroopeři, kteří – obzvláště po vylepšení – excelují při střelbě na dálku. Jejich zbraně je však třeba nabíjet a zblízka toho moc nevydrží. Následuje klasická dvojice: transportér Chimera, který dovede do jednotek doplňovat padlé jedince, a útočný obrněnec Maticore, raketová artilerie vylepšená těžkým kulometem. Dvojku uzavírají ogryni, coby velmi silná jednotka na boj zblízka, která se dá vylepšit na velmi silnou jednotku s granátometem.
Na jakoukoliv pořádnou bojovou techniku si v případě gardistů musíte počkat až do jednotek třetí úrovně, odkud se na vás vyvalí rovnou dvojice tanků, z nichž Leman Rus má kanón, laserové dělo a dva kulomety a Baneblade má to samé, akorát větší a silnější a vypadá jako jezdící pevnost.
Jak už jistě vyplynulo z výčtu, garda skutečně není o brutální síle. Dokonce i hrdinové (Inkvizitorka, Lord General a Commissar Lord) nejsou zrovna nepřekonatelnými válečníky a daleko víc spoléhají na taktické bombardování a stavění bunkrů. Klíčové je vylepšování levnějších jednotek a jejich chytré používání do té doby, než vaše základna dosáhne maximální úrovně a povoláte masivní vojenskou techniku. Hraní za gardu tedy není úplně standardní a ani zdaleka nesedne každému.
Super jednotky, okřídlenci a hluční chaosáci
Spousta z vás se proto ráda vrátí ke stávajícím rasám a začne experimentovat s jejich novými přírůstky. Milovníci fanatických vesmírných mariňáků se mohou těšit na obrovský tank Land Raider Defender, který je ověšen rotačními kulomety, laserovými děly a plamenomety, umí převážet jednotky a také ho lze nastavit jako ústupový bod a nahrazovat u něj padlé vojáky. Jakmile se tahle mechanická bestie vyvalí na bitevní pole, a ne na váš rozkaz, vaši vojáci by měli doufat, že máte v záloze něco s ničivou silou orbitálního děla, protože jinak to s nimi nedopadne dobře.
Podobně by se dalo mluvit i v případě tyranidského Swarmlorda. Majestátního xenomorfa s obrovskými břitvovitými drápy, ještě větším množstvím zdraví, schopností zrychlovat pohyb okolních tyranidů a doplňovat jejich prořídlé řady. Třetí a zároveň poslední super jednotkou je orcký Battlewagon, transportér primárně vyzbrojený pro boj s vozidly. Pokud na něj ale naskáče pár shootů, stane se postrachem i pro pěšáky.
Někde na pomezí mezi klasickou a speciální jednotkou je eldarský Autarch, který se nedá normálně postavit, ale povolává se za velitelské body. Tento okřídlený válečník posiluje okolní jednotky svou aurou a díky křídlům ho lze vznést do vzduchu a snést někde jinde. Jen je třeba dávat bacha, kde s ním přistáváte, protože každý drednaught si ho dá k snídani.
O jednotku první úrovně byli rozšířeni pouze přisluhovači chaosu. Nově přibyvší Noise Marines však na bojišti dokážou solidně zamíchat kartami, když svá sonická děla opřou do nepřátelských střelců a zbaví je schopnosti útočit na dálku.
Konflikt na obzoru
Otázka vyváženosti nových jednotek je tedy pasé, ovšem způsob, jakým jejich přítomnost na bitevním poli nakloní rovnováhu sil, se bude zcela jistě probírat i po vydání hry. Přece jenom v případě superjednotek není úplně zřetelné, kde by jejich síla měla končit, protože stojí příšerně surovin a vyrobit je dá zabrat.
Během našeho testování jejich přítomností v bitevní vřavě nejvíc trpěli právě noví gardisti, kteří, jakmile se nemohli krčit u některého ze svých tanků či transportérů, docela rapidně odcházeli. Celkově vzato je ale multiplayer s implementovaným Retributionem velmi dobře hratelný, gardisté jsou sice poněkud složitější na zvládnutí, ale na bojišti se uživí. Tu a tam by jim možná neuškodilo víc zdraví a trochu silnější zbraně, ale od toho je koneckonců beta, aby se vyvažovalo a vylaďovalo. Na výsledný produkt se každopádně velmi těšíme, datadisk vychází již 4. března s CZ titulky od Comgadu.
