Ondřej Švára

Enginy a klonování her: Jak jsme jednu dobu pořád stříleli Němce

Kdo by si občas neposteskl, že hry jsou, jak se říká, na jedno brdo. Že obsahují podobné nápady, herní prvky i ekonomické mechanismy, a že se tedy i podobně hrají. Je to zakořeněný předsudek, nebo fakt? V minulosti takové každopádně byly, vlastně se navzájem podobaly ještě víc kvůli sdíleným enginům, které si tvůrci oblíbili v devadesátých letech. Každá doba však naštěstí plodí i špetku originality.

Báječná léta 3: Hráčova bible aneb historie českých herních časopisů

  Koncem devadesátých let se díky stále výkonnější výpočetní technice otevřel hráčům pozoruhodný svět virtuální zábavy. V turbulenci novinek nebylo snadné se správně zorientovat, pomohly však odborné časopisy, které si čtenáři oblíbili a kterým důvěřovali. Tištěná herní periodika prožila své nejlepší období na přelomu milénia, těsně před masivním nástupem internetu. Za žurnalistikou „na pozlaceném papíře“ se dnes ohlédneme.

Báječná léta 2: Zlaté časy veletrhu Invex

Prospekty a propisky zdarma! Kdo by si jimi nenaplnil igelitku? Možná vám některé artefakty v hlubinách šuplíků dodnes připomínají zašlou slávu Invexu, veletrhu se světovým renomé, který v devadesátých letech vyhledávali zájemci o technologii i elektronickou zábavu. Projděme znovu branou brněnského výstaviště a zavzpomínejme na Invex jako na setkání milovníků her, které se, bohužel i bohudík, už nebude opakovat.

Báječná léta: Škola hrou aneb paření v učebnách informatiky

Počítačová technologie nás dnes přímo obklopuje. Děti s ní vyrůstají od kolébky, ale pro nás, když jsme sami byli dětmi, představovala podivuhodný svět, do kterého jsme nesměle vstupovali v učebnách informatiky. Výjimečnost oněch magických místností z našich škol dávno odvál čas, ale snad právě proto se na „školu hrou“ z prvního desetiletí po sametové revoluci příjemně vzpomíná.

Quake vs. Unreal: Rivalové ze zlatého období herních enginů

Někdejší šéf Unity Technologies David Helgason řekl, že žijeme ve věku enginů. Podle něj přišel čas pro „jedno unifikované řešení“, se kterým budou všichni herní tvůrci pracovat. Tak daleko jsme zatím nedošli, ale middleware je skutečně osudem i budoucností herního světa. Vizionářům to ostatně bylo zřejmé už v roce 1998, kdy si poprvé, ale také naposled, ostře konkurovaly dvě špičkové technologie Quake a Unreal. Third party enginy tehdy zažívaly zlaté období, na které se dnes příjemně vzpomíná.

Herní engine jako byznys: Enginy třetích stran

Hodláte-li vyrobit hru, neobejdete se bez technologie. Musí to být buď vaše vlastní, nebo stažená z internetu. Jakmile ji máte, můžete se pustit do tvoření. Jednoduché, že? Teoreticky ale také můžete přeskočit barikádu a vyrábět herní engine pro jiné tvůrce. Svého času šlo o lukrativní byznys, dokonce výnosnější než hry samotné. Na zlaté období licencované third party technologie si nyní zavzpomínáme.

Jak herní enginy nastartovaly zábavu

Vyrobit hru kdysi trvalo jednomu člověku pouhé týdny, někdy dokonce jenom pár dní. Nápad se cenil více než obsah, kterého se ostatně za nehet vešlo. S moderními hrami je to jiné. Kvůli jejich ohromnému rozsahu a složité technologii za nimi stojí velký kapitál, více odpovědnosti a také armády vývojářů. Nebýt však herního enginu, i tak by hry vznikaly nesmírně dlouho a obtížně. Ponořte se spolu se mnou do historie a významu revoluční technologie, která pomáhá tvůrcům i celému hernímu průmyslu.

Noční můra nostalgiků: Zmizí staré hry hratelné skrze prohlížeč?

Se starými hrami je trochu kříž. Nestačí mít jen chuť si je zahrát. Musíte vědět, kam pro ně sáhnout a musí správně fungovat. Existuje sice spousta řešení, často ale jen teoretických. Vždyť kdo dnes dokáže spustit Test Drive z diskety anebo zprovoznit starý mikropočítač? Zdánlivě vše zachraňuje internet, i když ani ten nesplní všechna přání. Velkou ironií herního byznysu je, že nejlepší digitální službu pro milovníky staré zábavy zatím odvádí šedá zóna, kterou by si oficiální místa přála zlikvidovat.

Dojmy: Radio Commander vám ukáže vietnamské peklo, jak ho neznáte

Kdo by nechtěl vrátit zpět vietnamskou válku! Že nikdo?! Se hrou Radio Commander to ale může být zajímavá zkušenost i zábava. Rozkazy budete rozdávat vysílačkou z polního stanu, což je nabídka, která ze štábu nepřichází každý den. Ojedinělá taktická strategie vyjde v září, ale již nyní ukázala slušný potenciál, byť je z ní ještě nutno vyprášit nějaké ty saigonské breberky.

Playnite: Jak funguje spojená herní knihovna od českého tvůrce

Digitální trh s hrami se nebývale rozdrobil. Takřka platí, že co hra, to herní klient. A co klient, to malý izolovaný seznam zakoupených her, o kterých ztrácíme přehled. Naštěstí již vznikají služby, které mají v našich herních sbírkách znovu udělat pořádek. Například Playnite od českého programátora Josefa Němce. Zajímavou aplikaci jsme vyzkoušeli za vás.

Beautiful Desolation – recenze

V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.

Spintires: Chernobyl - recenze

Herní série Spintires se dočkala třetího rozšíření. Na projížďku v blátě nás tentokrát zve do nechvalně proslulé zakázané zóny v Černobylu. Žádné další výrazné novinky nebo vylepšení ale nečekejte, rozhodně ne v uživatelském rozhraní, ani v herní náplni. Navzdory bravurně zpracované jízdě v terénu vás stereotypní kampaň asi znovu uspí dřív, než přivyknete dalším typickým nešvarům hry, zejména technickým chybám a strastiplnému ovládání.

Terminator: Resistance – recenze

V jedné z budoucích válek zvítězí lidstvo nad roboty a střílečka Terminator: Resistance napoví, jak vysokou cenu za to zaplatíme. Dejte jí šanci, jestli fandíte slavné filmové předloze, kterou obohacuje o nový pohled na Hnutí odporu proti Skynetu a nabízí příjemně starosvětskou, i když nikoliv bezchybnou akci se špetkou dobrodružství. Do zbraně!

Need for Speed Heat – recenze

Přijel nový díl Need for Speed, kterému není třeba hned sypat hřebíky pod kola. V novince Heat jsou na prvním místě rychlá auta a jejich poctivé vylepšování v garáži, naopak zmizely mikrotransakce, produktová reklama i spousta nevkusu z příběhu. Z ulice si navíc odvezete odlišné zážitky podle toho, zda řídíte ve dne, nebo při měsíčku. Jste připraveni na start?

Argonus and the Gods of Stone – recenze

Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.

Repressed – recenze

Spojit umění a zábavu v povedenou hru je oříšek, na kterém si autoři puzzle adventury Repressed vylámali zuby. Zajímavý potenciál a pár atraktivních nápadů jsou v ní zardoušeny frustrací a nudou. Ve snaze o ušlechtilou myšlenku a originalitu vzniklo dílo s mělkou pointou ve špatném zpracování.

Yooka-Laylee and the Impossible Lair – recenze

Život se mění a hry s ním. Také rozverná arkáda Yooka-Laylee prošla proměnou, a to nejen kosmetickou. Ve spin-offu s podtitulem Impossible Lair opouští sandboxovou zábavu v otevřeném prostředí, ačkoliv vrátka za předloňským dílem tak úplně nezavřela. Vznikla jakási herní princezna Koloběžka s napůl lineární a napůl rozvětvenou hratelností a s grafikou na rozhraní druhého a třetího rozměru. Pobaví, i když nenadchne.

Devil's Hunt – recenze

Když do pekla, tak bez zpáteční jízdenky? Pro Desmonda, akčního hrdinu z řezby Devil's Hunt, nikoliv. Pendluje mezi peklem a zemí jako mezi zastávkami v metru a střídavě si vyřizuje účty s Luciferovými hordami i lidmi, kteří ho zklamali ve skutečném světě. Volná kopie Devil May Cry selhává bohužel v tom nejdůležitějším, totiž v akci samotné, a ani zbytek hry nestojí za mnoho. Vznikla podivná a vlastně docela zbytečná third person akce.

WRC 8 – recenze

Herní série WRC se vrací po dvouleté přestávce, která jí bezesporu prospěla. V jejím osmém pokračování se důležité věci dějí už nejen na závodní trati, ale i v zákulisí a titul mistra světa patří konečně těm, kteří současně ukočírují závodní vůz i soutěžní stáj. Vylepšenému režimu kariéry sekunduje dospělejší fyzika jízdy, propracovanější tratě a dynamické počasí. Na pravou soutěžáckou atmosféru a dostatek obsahu ale závodní stálice stále čeká.

The Dark Pictures: Man of Medan - recenze hororu od tvůrců Until Dawn

Když se výlet na moři změní v horor, je lepší být u toho jen jako televizní divák. Anebo jako hráč. V The Dark Pictures: Man of Medan se stanete obojím. Temná adventura spojená s interaktivním filmem pouští děs a hrůzu, kterou si navíc můžete vychutnat jak o samotě, tak v multiplayeru. Velkolepé aranžmá, neortodoxní hratelnost a nepředvídatelný scénář jsou kořením dramatu, ve kterém se budete bát často a rádi, i když se Supermassive Games možná ne poprvé.