Po své krátké testovací epizodě s prvním SteamDeckem jsem se zařekl, že si s handheldovými PC už nebudu nikdy začínat. Přístroj byl na můj vkus příliš limitovaný hardwarovou výbavou – u jen trochu náročnějších her zvládal tak hodinu provozu a co hůř, byl neskutečně hlasitý. Takže jsem celý segment sebevědomě pohřbil a zařekl se, že PC jen pod nebo na stůj, ale ne do ruky.
Což bývá většinou známka toho, že v budoucích letech totálně změním svůj pohled.
Změna začala s oznámením Xbox Ally X, který mi přišel hezký, ergonomicky skvěle vyřešený a trefil se skvěle do momentu, kdy mi v hlavě začal vrtat červík: „Aleš by si pořídil novou blyštivou věc na hraní.“ Nicméně, jedna věc je zamilovat se do přístroje z videa a druhá za něj skutečně dát rozhodně nemalou částku bez dalších průzkumů. Což vedlo ke skoro nejzábavnější části nákupů, tedy dlouhé a zevrubné rešerši toho, co je na papíře nejlepší.
Bez výzkumu to nejde!
Jelikož v tuto chvíli čtete recenzi MSI Claw 8 AI+, asi vám došlo, že během rešeršování jsem nakonec zakotvil u jiného výrobce, kterému jsem svěřil své peníze. A, popravdě, i čtvrt roku po koupi si pořád myslím, že jsem udělal nejlépe. Tentokrát jsem se nedíval na střední nebo ekonomickou cestu, protože nevěřím, že mají handheldová PC tolik prostoru pro čarování s hardwarem – levnější sestavy prostě dělají kompromisy a jelikož jsem se v tuhle chvíli zařekl, že upgrade velkého desktopu se odkládá na neurčito, mohl jsem si dovolit vydat o zhruba 10 tisíc víc, než kdybych pokukoval po levnější variantě (a nakonec bych neodvratně skončil u Nintendo Switch 2).
MSI Claw 8 AI+ (tohle vypisování je důležité, protože je hned několik modelů, a ne každý Claw je stejný) je svou výbavou úctyhodný. 32 GB RAM, 1TB SSD a k tomu jedna z největších odlišností od konkurence – čipset Lunar Lake od Intelu. Konkurence využívá čipsety od AMD, a i když nejde říct, kdo je lepší, sázel jsem na to, že Intel bude chtít svůj výlet do téhle sféry podporovat co nejlépe a nejdéle, a zatím to plní. Ona celá debata, co je lepší, stojí především na souboji supersamplovacích systémů DLSS vs FSR vs XeSS 2, přičemž ten třetí patří právě pod Intel. Všichni tři konkurenti se předhání a neustále vydávají větší i menší updaty.
Nemalým bonusem je pro mne osmipalcový displej, který pořád ještě není u handheldů standard a ze zcela pochopitelných důvodů. Kromě zvýšení nároků na výkon a energii také často vede ke zvětšení objemu celého přístroje. A tedy, že je to nějaký objem… MSI Claw 8 není malý přístroj, to ani náhodou. Srovnání se Switchem nebo dokonce Switchem Lite nesnese, myslím, že kdyby se na něj přidělala plachta, můžete zkoušet surfovat. Rozměry 299 mm x 126 mm x 24 mm prostě už nepatří zařízení, které strčíte do kapsy. Nejspíš ani kapsy u batohu.
Nicméně musím říct, že ergonomicky je na tom Claw velmi dobře. Sice váží 795 gramů, ale díky posazení rukou na bocích přístroje a prstů na tlačítkách mne ruce nějak nebolely. Zároveň je třeba říct, že mám docela velké tlapy a pokud vy máte ruce drobnější, určitě si nejdřív zkuste podobný přístroj držet delší dobu třeba v showroomu. A nejde jen o Claw, tohle bude problém většiny PC handheldů a nemá smysl se tvářit, že jedna velikost sedne všem.
Asymetrický standard
Hardwarově je Claw vybavený standardně, s pár chytrými nápady. Máte klasické gamepadové rozložení, tedy včetně D-padu, shoulderů a triggerů, a k tomu dvě tlačítka na zádech přístroje, která jde v omezeném režimu přiřadit funkcím. K tomu tu jsou další čtyři tlačítka kolem displeje, která slouží buď k vyvolání kontextových menu (třeba pro správu výkonu přístroje) a nebo slouží jako ekvivalenty menších tlačítek z gamepadů jako Share a Options. A nejsou tu touchpady. Naštěstí. Líbí se mi, že MSI zvolilo asymetrické rozložení ovládání (levý analog je výš než pravý), protože mi prostě sedne od dob X360 jako nejpohodlnější.
Páčky ovladače kolem sebe mají osvětlené kruhy, které v základu hrají všemi barvami, ale naštěstí je jde v menu velmi rychle změnit na chování, jaké vyžadujete, případně osvícené zcela vypnout. Nejsem zastánce řvavých „hráčských“ barviček, a tak jsem nechal oba kroužky červené, případně aby reagovaly na nějaké změny ve hře pulzováním. Důležitější je, že obě páčky stojí na technologii Hall Effect, tedy elektromagnetických senzorech, což laicky znamená, že mají mnohem větší trvanlivost než klasické analogové, jsou přesnější a nehrozí u nich drift. Přesnost bez nějakého složitého měření neposoudím, ale jde opravdu o skvělé ovladače, které se výborně drží a dobře reagují.
zdroj:
vlastní foto
Na vrchní straně přístroje najdete 3,5mm jack na sluchátka, a především dvojici Thunderbolt 4 Type-C slotů – díkybohu za ty dary. Už jsem zažil systémy, které daly nabíjecí zdířku na spodek přístroje a pokud hrajete v posteli, opravdu nepotřebujete mít kabel zapíchnutý do břicha… Sloty slouží i pro připojení periferií, takže pokud byste opravdu chtěli být za výstřední power usery, můžete ke Claw připojit myš, monitor, klávesnici a jet na něm kancelářskou práci. Hardwaru pod kapotou na to má dost. Na druhou stranu mi už tohle přijde spíš jako hodně nouzové řešení, když jste třeba na cestách a nechce se vám sebou tahat notebook, který ale bude zase skladnější… No, ne, neumím si představit takovou nouzi, kdy z Claw udělám mini desktop. Ale jde to!
Děkuji, raději okna
Velkým plusem pro mne je, že vám MSI necpe nějaký storefront a nebo jednu z možností operačního systému určeného pro handheldy a prostě začínáte s Windows 11. Samozřejmě si výše zmíněné nainstalovat můžete (i ono nové rozhraní, kterým se tak chlubí Xbox Ally X), ale popravdě jsem nikdy necítil potřebu. Prostě jsem si hned ze začátku nainstaloval Steam, Xbox, UPlay a Epic Launcher a byl jsem plně uspokojený. Kliknout na ploše na ikonku nepovažuji za nic složitého. Doporučuji udělat prvotní úklid podle toho, jak chcete Claw používat, protože jen na hraní nepotřebujete ani OneDrive, ani Office 365 a podívejte se i na návody, které věci v rámci automaticky spouštěných aplikací povypínat. Každých pár FPS navíc se hodí.
Což mne dostává k tomu nejdůležitějšímu a tím je samotný výkon při hraní. A tedy, tady musím přiznat, jak strašně moc jsem se mýlil. Protože tohle je úplně jiné herní pole než první generace SteamDecku a když pominu samotný výkonnější hardware, právě systémy jako XeSS 2 udělaly obrovské skoky vpřed. Původně jsem myslel, že budu na Claw hrát především nějaké tahovky, indie věci a kousky, které jsou starší, a tak nebude třeba tolik lpět na grafice, ale téhle myšlenky jsem se mohl s klidem vzdát.
zdroj:
vlastní foto
Netvrdím, že jsem vše rozchodil na maximální detaily, to bych sice moderní tituly spustil, ale pak si mohl užívat jen slideshow, ale pokud se bavíme o obecném nastavení v rovině Medium nebo vyšperkovanější Low, podle žánru se pohybujete mezi 30-60 FPS, což byl rozsah, kam jsem mířil. Popravdě, Claw ve mně vzbudil dávnou zálibu v ladění nastavení tak, abych dosáhl co nejlepšího výsledku. Ne, že by mě to bavilo dělat pořád, ale pro tohle seznamování s novým přístrojem to bylo zábavné.
Postupně jsem tak na disk nahrál Red Dead Redemption 2, Black Myth: Wukong, Claire Obscur: Expedition 33, Baldur’s Gate 3, Warhammer 40,000: Rogue Trader, Hollow Knight: Silksong, Crusader Kings III, Kingdom Come: Deliverance II, Cyberpunk 2077, XCOM 2 a další.
zdroj:
vlastní foto
Nebudu sem dávat přesná měření, na to jsou jiní, nicméně v konečném důsledku jsem si vylámal zuby jen na dvou titulech. Prvním je Clair Obscur: Expedition 33, která sice jde hrát kolem 50 FPS, ale hra už pak vypadá příliš nehezky na to, jaký zážitek, a hlavně vizuální styl poskytuje. Přišlo mi, že se jako jedna z mála ani příliš nekamarádí s XeSS 2 a Gustave neustále postrádal při vyšším využití téhle technologie hlavu. Nakonec jsem si řekl, že jen proto, abych hrál na handheldu, si nemusím zrovna tenhle zážitek kazit.
Druhým problémovým dítkem byli Crusader Kings III, kde naopak selhala zcela jiná část – velikost menu a písma. Většina her umožní změnou velikosti písma kompenzovat fakt, že hrajete na osmipalcovém displeji, to byl třeba případ Baldur’s Gate 3 nebo Rogue Trader, ale hrát ve výchozím nastavení Crusadery byla prostě tortura pro unavené oči starého muže a myslím, že by to byla tortura i pro mnohem mladší.
Balancování energie a výkonu
Samotné měření FPS tu exaktně nepíšu i proto, že velkou roli hraje kontrola přísunu energie z baterky. Sami si můžete nastavit, jak moc si necháte z baterie ukusovat výkonem a logicky budete volit jinak při cestě vlakem a jinak když sedíte na gauči a nabíječku máte po ruce. Mimochodem, ono AI v názvu odkazuje na prostý fakt, že můžete povolit systému, aby si přepínal výkon podle toho, co hra zrovna chce. Většinou to funguje, občas jsem musel hře vnutit vlastní nastavení výkonu jako třeba u Wukonga.
Obecně bylo nastavení výkonu hodně o tom, co opravdu ve hře potřebujete nutně mít a co pro vyšší snímkovací frekvenci oželíte. Cyberpunk 2077 jsem dostal na pohodlné hraní s 50 FPS s lehce osekaným Medium nastavením, to samé Wukong, kde jsem byl hodně překvapený tím, jak dobře hra vypadá i na nižší nastavení. Red Dead Redemption 2 jsem v pohodě držel v rámci 60 FPS, u Kingdom Come 2 jsem hodně ladil asi miliardu nastavení, abych se dostal na cca 40-50 FPS při zachování krásné krajiny. Menší indie tituly, starší hry a nebo tahovky jako XCOM pak nepředstavovaly problém. Za dva týdny jsem dohnal víc restů v nezávislé produkci než za dva roky.
Jak říkám, vše bude hodně záviset na tom, jestli zvolíte maximální výkon 30 W z baterie nebo budete spořit s 15 W, propad může být klidně třetina FPS. A právě výkon baterie bude hodně určovat na co MSI Claw a vlastně všechny PC handheldy budete chtít používat. Čím víc baterie spotřebujete, tím vyšší výkon a teoreticky i hlasitost větráčků. Nicméně, právě hlasitostí, respektive její absencí, jsem byl nejvíc překvapený. I když jsem vše dal na max, byl slyšet maximálně jemný šum na pozadí. Ve srovnání se SteamDeckem nebo Legion Go je Claw jako kradmý tichošlápek.
Co se týče výdrže, nahození výkonu na max při 30 W vám vydrží tak hodinu 40 minut (zkoušeno na Wukongu). Když jsem nakázal snížit výdej energie na 17 W, pozastavil nepotřebné procesy, vypnul WiFi, snížil jas displeje, dostal jsem se na 3 hodiny 10 minut. Popravdě, to není nic zázračného ani tragického, zkrátka standard.
A tohle přidat nešlo...?
Co by ale standard měl být a není – stojánek a pouzdro. MSI Claw chybí normální kickstand a není k dispozici ani externí, kam byste zařízení třeba uložili na noc. Tedy pokud nepočítáte předem perforovanou krabici, ze které si můžete takový stojánek „ekologicky“ složit. Nedělám si legraci, nejsem si jistý zda MSI ano, ale asi bych čekal u přístroje za 25 tisíc trochu víc. A to samé platí pro pouzdro. To už si ani nemáte z čeho poskládat, takže na vás zbude leda tak si nějaké koupit, protože dlouhodobé ohýbání páček při nechráněných přenosech jim opravdu nemusí svědčit, nemluvě o oděrkách na displeji. A netvařme se, že by základní pouzdro mělo stát víc než pár stovek.
Celkově mám ale z MSI Claw 8 AI+ překvapivě dobré pocity a velmi rychle se stal součástí mé herní rutiny. Ve chvílích, kdy nechci okupovat televizi, kdy se mi nechce sedět u počítače nebo se prostě potřebuju už jen poskládat do hromádky v posteli a něco hrát bez ambicí na cokoliv fyzicky náročnějšího, stává se z tohoto handheldu pohodový společník a nejen momentální výstřelek, kdy bych do měsíce litoval koupě. Samozřejmě, není to zařízení pro každého. Pokud váš „use case“ nezahrnuje hraní na cestách, gauči nebo v posteli a všude máte „velké“ ekvivalenty, ani Claw nezmění váš pohled na handheldové PC hraní.
