Jako šaty dělají člověka, digitální technologii obléká software – a osobním počítačům šije konfekci Microsoft. Operační systém Windows stále nevyšel z módy a určuje trendy i v herním průmyslu. Za několika jeho přelomovými verzemi stojí za to se ohlédnout.
Windows už dávno nejsou hlavní produkt Microsoftu, a to ani ve vztahu k hráčům, které firma láká k Xboxu. Přesto zůstávají významnou herní platformou, která se letos vrací v nejnovější verzi připravené znovu odolat tlaku konzolí a mobilních telefonů.
Síla marketingu
Windows prosperují na herním trhu s lehce ironickou tváří. Zprovozňují miliardy různých hardwarových konfigurací, ale hráčům nedávají možnost ani důvod přemýšlet o softwarové alternativě. Microsoft už před mnoha lety potvrdil, že nejúspěšnější produkt obvykle není ten nejkvalitnější, ale takový, který se umí prodat. Windows jsou jako instantní káva v kelímku.
Bez adekvátní konkurence otevřel Microsoft svá „Okna“ do samoobsluhy, kde není příliš na výběr, ale Windows se v průběhu let výrazně modernizovaly. Dnes je to docela inteligentní a spolehlivý nástroj k napsání novinového článku i pro hraní her, jakkoli kacířsky to může znít pamětníkům doby, kdy byly ještě samá šmouha.
Windows se časem zdokonalily o dobrá řešení a nejpodstatnější období svého rozvoje prožily na přelomu tisíciletí, kdy se s každou novou verzí radikálně zlepšovaly jednoduše proto, že bylo skutečně co zlepšovat. Spolu s nimi prožila dosud nejbouřlivější období svého rozvoje i herní branže.
Kamion šampaňského
Windows 95, 98, a XP jsou milníky, skrz které herní průmysl pamatuje příchod multimédií, webu, akcelerované grafiky, aplikačního rozhraní, standardizace hardwaru a přibližování se k pravému významu pojmů jako digitální bezpečnost nebo kompatibilita. Nejzásadnější novinky světu her přinesly už Windows 95, jen si to o nich zpočátku nikdo nemyslel.
V létě roku 1995, kdy byl nový systém připraven k expedici, objednal Bill Gates svým programátorům nákladní auto luxusního vína Dom Pérignon a několik beden šlehačky. Tehdejší otec Microsoftu zářil štěstím, měl v rukou přelomový produkt a cestu k úspěchu, který se zdál nevyhnutelný, doprovodil megalomanskou kampaní korunovanou písní „Start Me Up“ od Rolling Stones.
Za první týden se prodal přes milion kopií Windows 95, což byl před masovým rozšířením internetu pozoruhodný úspěch. Podstatné ale je, že revoluční uživatelské rozhraní obstálo ve zkoušce času a dochovalo se do dnešních dnů: tlačítko Start, dialogové okno s křížkem, průzkumník souborů s libovolně dlouhými názvy, pracovní plocha s hlavním panelem a notifikační lištou... To všechno jsou prvky denní potřeby i dnešních uživatelů Windows.
U hráčů každopádně v létě 1995 bouchaly místo šampaňského pěsti do stolu. V porovnání s rychlým, jednoduchým a spolehlivým systémem MS-DOS představovaly nové Windows krok stranou. Právě zachovaná kompatibilita s DOSem i předchozími verzemi Windows novinku obírala o výkon i spolehlivost.
MS-DOS, jehož byly Windows 95 stále pouhou grafickou nadstavbou, platil za technicky omezený, leč efektivní zavaděč, který spuštěné aplikace předával paměti pod takřka plným výkonem. Windows však po svém vlastním zavedení hltaly energii, která dalším programům mohla chybět. Jestli ne tolik kancelářskému softwaru, pak hrám ano – ty fungovaly výrazně pomaleji anebo vůbec, částečně i kvůli pokročilé ochraně paměti a dalším prvkům moderní architektury, které ne vždy plnily to, co se od nich očekávalo.
Hráči si s novými „Okny“ nepadli do oka. Hry souběžně vydávané pro DOS i Windows běžely v novém grafickém rozhraní výrazně komplikovaněji, trpěly nevysvětlitelnými chybami a jejich nastavení nebylo snadné změnit. Pravidelným používáním operační systém těžknul až kolaboval.
Souběžně s multiplatformními tituly vznikaly v polovině 90. let také první windowsové exkluzivity, se kterým si Microsoft uřízl ostudu, zejména s předělávkou dětské arkádovky The Lion King, původně vyrobenou v grafickém enginu WinG pro Windows 3.1.
V novém prostředí hru nikdo netestoval, a tak se Lví král při načítání hroutil a děti místo oblíbeného disneyovského hrdiny viděly „modrou obrazovku smrti“. To varovalo celou vývojářskou obec, která se chtěla zbavit DOSu, ale Windows nevzbuzovaly důvěru.
Doom 95
Pětadevadesátky u hráčů zachránila kultovní akční hra Doom, jejíž verze aktualizovaná v novém aplikačním rozhraní DirectX předvedla konečně to, co Microsoft toužil sdělit: Windows 95 je multimediální balíček s překvapením, který dokáže zatopit i PlayStationu od Sony.
Nové možnosti demonstroval Doom 95 na vysokém rozlišení 640x480 pixelů, 24kanálovém zvuku a optimalizovaném multiplayeru. Tyto a další parametry se v příštích letech staly herním standardem. Mimochodem, mezi autory úspěšné předělávky byl pozdější zakladatel studia Valve Gabe Newell.
Oslava konzumu. Takto se z Windows 95 radoval nakupující o půlnočním prodeji v Sydney.
| zdroj:
Foto: rarehistoricalphotos.com
Nová herní platforma byla konečně na světě a ukázala, v čem spočívá její síla: Novou technologii bude jednotit jako řepu. Univerzální sada knihoven DirectX (Direct3D, DirectDraw, DirectSound, DirectShow a další) normalizovala vlastnosti nejnovějších grafických, zvukových, síťových i jiných komponent a zbavila herní trh chaosu.
Po smršti aktualizací a oprav zaštítil DirectX nové technické možnosti počítačů logickou architekturou, aby už vývojáři nemuseli programovat software pro každý čip zvlášť. Na podobném principu, ale z pohledu koncového uživatele, se rozvíjela i certifikace a standardizování hardwaru třetích stran.
Komponenty a periferie od různých výrobců, které prošly testováním Microsoftu, získávaly oficiální glejt zajišťující zákazníkovi, že mu daný hardware bude na Windows bez problémů fungovat. Elektronika tak nastoupila cestu k dnes již samozřejmému uživatelskému komfortu, lhostejno, zda ji používáme k práci, nebo zábavě.
V souladu s dalšími typy specifikací pod záštitou ostatních lídrů v oboru jako Intel či Toshiba se rozvinula technická podpora a standardizace, která hernímu vývoji pomohla po všech stránkách. Počítačová herní scéna i díky tomu mohla až do přelomu milénia držet prst na tepu doby.
Investice do budoucnosti
Za etalon spolehlivosti a inteligence neplatily Windows 95 ani po mnoha záplatách, ani s certifikacemi. Bez ohledu na to, co dobrého uměly nebo předznamenávaly, brnkaly uživatelům na nervy mnohem víc než jejich dnešní ekvivalent. Tlačítko reset bylo nejohmatanější místo na počítačové skříni.
První milion kopií nového operačního systému prodal Microsoft za 4 dny. Po měsíci už to bylo 7 milionů.
| zdroj:
Foto: Twitter/Lance Ulanoff
Nanejvýš ironicky komplikovaly Windows hráčům život funkcemi, které ho měly zjednodušovat. Například nová technologie Plug and Play pro automatickou konfiguraci zařízení si vysloužila hanlivé zkomolení na „fuck and pray“ a lidé ji ručně vypínali. Jak dlouhý kus cesty musel Microsoft od té doby urazit, naznačuje fakt, že dnes automatická konfigurace a detekce zařízení pracuje s takovou samozřejmostí, že ji ani nevnímáme.
Při prvním seznámení s Windows 95 lidé chápali přínos nového uživatelského rozhraní a CD-ROM. Vše ostatní představovalo laboratoř nápadů, které se měly teprve prosadit. Dnes většina z nich spoluutváří počítačovou zábavu a zprvu nenáviděný operační systém je s hráči dodnes – díky modernizacím, za kterými se ohlédneme příště.
