zavřít

Grand Theft Auto IV - mega-recenze

Vychází na platformách: Windows, PS3, X360

Verdikt: Obrovská hra. Jiná, než její předchůdci, což je v určitých momentech na škodu, jindy naopak. GTA IV není revoluce, jen evoluce - jádro zůstalo stejné, jen je zase o něco vypilovanější. To nejdůležitější však zůstalo: výborná hratelnost, zábavnost i trvanlivost.

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 98/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Po odnožích trojky tvůrci sáhli k radikálnějším změnám a do davu zfanatizovaného hypem vhazují hru s větším důrazem na postavy a příběh o probuzení z amerického snu. Povedlo se Nikovi Beličovi naplnit vysoká očekávání? PRVNÍ ČESKÁ RECENZE

Autor: Pavel Oreški
Publikováno: 28.dubna 2008
První česká recenze této hryVerze: finální/anglická/X360
Doba recenzování: 3 dny nonstop


Grand Theft Auto. Tři slova, za nimiž se skrývá tolik, jako asi za žádnou jinou hrou. Simulátor zločinu, prznič dětských duší, absolutní žrout času, nejvýdělečnější značka Take 2, kontroverze, originalita, svoboda. ZÁBAVA! Ano, nejvýstižnější, alespoň pro hráče, je poslední z uvedených charakteristik. Zábava koncentrovaná, různorodá a nekončící (viz rodokmen). A po vizuálně podobných odnožích trojky konečně Rockstar vylepšuje jádro hry a do davu zfanatizovaného roční mediální kampaní a extatickými 10/10 recenzemi syrově vhazují svůj produkt. Teď už musí čtvrté GTA obhájit svou čest před samotnými hráči. Čert vem recenzenty...

Jak to všechno začalo

Vysněný disk s hrou mi byl doručen redakčním kurýrem v jednu hodinu v noci a ačkoliv jsem moc chtěl, už jsem na to prostě neměl sílu a raději šel spát. Ráno jsem vstal, vzal si v práci dovolenou, zapnul Xbox 360 a začal třídenní maraton, kdy jsem pouze hrál, u toho jedl, občas navštěvoval toaletu a spal. Nicméně prvních pár hodin ve staronovém Liberty City nebylo takových, jak bych si představoval. Grafika mě příliš nenadchla, úkoly byly vesměs nudné, všichni mi nadávali, neměl jsem peníze, ale hlavně nebylo do čeho píchnout. Stále jsem hledal staré věci. Chtěl jsem si, jako jsem to dělal od třetího dílu, odjezdit mise v záchrance, abych dostal nějaký vymakaný bonus. Chtěl jsem vozit lidi v taxíku, abych se naučil znát město, chtěl jsem hasit požáry a hledat skryté balíčky. Místo toho jsem se pachtil s neovladatelnými auty a potácel se od jednoho pochybného kšeftu k druhému.

Jako jugoslávský přistěhovalec Niko Belič, hlavní hrdina hry, jsem při tom musel poslouchat svého zhrzeného bratrance a neustále mu zachraňovat prdel. Město bylo šedé, nikde žádná interaktivita, nic, co by mě vyvedlo z nudného života přistěhovalce, který se snaží přežít, jak jen to jde. Ano, pár věcí tu přeci jen bylo, ale já byl zklamán, že se GTA vydalo tímhle směrem...


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Říkal jsem si, že jsem Rockstaru skočil na špek, že můj mozek podlehl tomu doprovodnému hypu. Vždyť ta hra je úplně nudná, kde je rozmanitost? Kde je originalita, kde je volnost? Vždyť ty bastardi jenom trochu vylepšili grafiku, ale hratelnost je v troskách. Vždyť je to rychlokvaška! Řeknu vám, prvních deset hodin, za něž jiné hry skoro dohrajete, jsem měl opravdu velmi špatný pocit, že z nejočekávanější hry je jenom průměrná věc. A neopouštěly mne obavy, že jestli tohle napíšu do recenze, tak mě všichni ti zarputilí fanoušci v diskusi rozcupují na kousky. Ale byl jsem naprosto odhodlán napsat pravdu, napsat, jak velkým zklamáním GTA IV mi v tu chvíli připadalo.

Probuzení z amerického snu

Situace se naštěstí začala měnit na sklonku dne. Zabil jsem první větší kápo, které s odstupem času bylo jenom šikanujícím ruským ožralou, který se posledních deset let nezvedl ze zaplivané hospody. Vše, co jsem napsal v předchozích odstavcích byla pravda, ale Rockstar to tak zřejmě udělal schválně. Nikovy začátky jsou opravdu kruté. Vyrovnává se s kulturním šokem, s probuzením z „amerického snu“, se svým bratrancem závislým na hazardu - zkrátka skoro se vším, co se v jeho životě právě děje.

V pravý moment se naštve a rozhodne se, že už sebou nenechá dále zametat. Uvědomí si, že jestli chce přežít a hlavně žít, musí to udělat po zlém, protože po dobrém, po dobrém v Liberty City nikdo nejedná. Zní to sice šíleně, ale prvních deset, patnáct hodin je v GTA IV trochu jako tutorial. Seznamoval jsem se se spoustou novinek a nepřestával oplakávat ty vypuštěné prvky. V každé druhé misi mi jsou předváděny nové pohyby, z nichž některé jsou ale pro znalce naprosto rutinní záležitostí.


Rozpálené kafíčko

Největší změnou oproti předchozím dílům opravdu je, jak bylo slibováno, důraz na příběh a hlavního hrdinu. Můj virtuální život tady je rozebrán do posledního detailu. Sice nechodím na záchod, ale musím řešit běžné věci, jako jsou peníze, telefonáty a vztahy. A právě budování kontaktů je v GTA IV velmi podstatné. Jediné světlo v té zašedlé mlze prvních dnů v Liberty City byla Michelle, moje přítelkyně. Ráda chodila do barů na kulečník, šipky nebo bowling. Zkrátka mi ukázala město. Vždycky jsem jí zavolal, domluvil rande, někam jsme vyrazili a když se jí rande líbilo, skončili jsme u ní doma. Když jsem vyšel po první bouřlivé noci z jejího apartmánu, ohodnotila mě hra titulem: „warm coffee“.

PRO DOSPÉLÉ A PŘESTO CENZUROVÁNO?
Ratingové označení na krabici hlásá nejvyšší možné – pouze pro dospělé. A přestože Rockstar jindy s Manhuntem či Bully boří jedno tabu za druhým, mám pocit, že se zde bojí reakcí veřejnosti. Ve skupině her s takovým označením by přece nemusela být potlačována erotika. Ale ouha, ačkoliv si Rockstar vystřelil z aféry kolem Hot Coffee, nedokázali tenhle protest dotáhnout do konce. Když vohnu svojí přítelkyni, se kterou se navíc musím docela dlouho seznamovat, tak jen slyším neurčité: „Niko, řekni mi víc,“ na obrazovce je pohled na dům, kde probíhá akce, vibruje ovladač a to je vše.

Návštěva striptýzového baru je sice velmi sexy, ale žádné nahotinky se rovněž nekonají. No a nakonec prostitutky nabízí služby ve třech cenových skupinách a na sex se můžete dívat z vnějšku auta z jakéhokoliv úhlu, ale oba aktéři jsou oblečení. Nechci, aby se GTA změnilo v porno, ale jelikož jde o hru pouze pro dospělé, kde se fetuje, zabíjí, krade, prostě se dělají ty nejhorší zločiny, mohli do toho autoři trochu praštit. Takhle to vypadá, že fetovat je OK, ale provozovat sex je něco odsouzeníhodného. Palec dolů.

V jiných ohledech se však autoři vydali cestou reality. Posun ke skutečnosti je vidět na každém kroku a zpočátku mě to dost štvalo, ale později jsem to začal oceňovat. Příběh sám o sobě není ničím neobvyklým. Co lze čekat o simulátoru zločinu? Zradu, podrazy, vraždy, únosy, jednoduše každodenní chléb kriminálníka. A pomstu, která je ústředním motivem celé hry.

Lidičky namísto miniher

Příběh hraje podstatnou roli co se celkové atmosféry týče. Hodně času jsem jen tak plkal s ostatními charaktery, z rozhovorů s různými individui jsem se dozvěděl spoustu zajímavostí. Každý má nějakou historii, většinou dost temnou. Jsou tu klasičtí alkoholici, velmi oblíbený je v Liberty City kokain, na kterém frčí snad polovina města. Uvěřitelné jsou nejen vztahy mezi Nikem a jeho okolím, ale i mezi ostatními členy podsvětí. Spousta lidí, se kterými jsem pracoval, se mezi sebou alespoň trochu znala, občas spolu udělali nějaký obchod. Často se také původně partneři rozhádali a jeden po mě chtěl, abych zabil toho druhého.


Postavy mají kladné i záporné stránky, někdo vás štve už od chvíle, kdy poprvé otevře hubu. Někdo další je vám zase sympatický. Na tom je potom postavena další úroveň chování. S určitými lidmi jsem chodil jen tak na pivo nebo večeři, pro někoho dalšího jsem udělal pár kšeftů, ale pak už jsem o něm nechtěl nic slyšet. Budování přátelství v GTA IV má své klady i zápory. Dokud jsem udržoval pouto se svým bratrancem, tak mi na zavolání posílal zdarma taxi, což se prvních pár dní ve městě šikne.

Další lidé mi přinášeli jiné výhody. Je však potřeba s danou osobou trávit čas, vyslechnout si její problémy, zahrát nějakou hru. Společenský život v GTA IV nahrazuje obrovské množství miniher a skrytých úkolů, kterými byly předchozí díly přeplněny. Zpočátku jsem to neoceňoval, ale postupem času jsem zjistil, že je fajn občas jen tak poklábosit. Smůla je, že jen málo z odpočinkových aktivit je vyloženě zábavných. Ze sportů v podstatě žádná – šipky jsou trapně jednoduché, kulečník a kuželky nic moc. Když se jdu opít, není ani vidět nějaká animace, jak do sebe láduji panáky, jen potom nemůžu pořádně chodit a padám na hubu.

Jediné "snesitelné" jsou Stand Up shows (alá Na stojáka!) a různé kabaretní výstupy. První, který jsem viděl, namluvil můj oblíbený komik z britského seriálu Big Train. V ten moment mě Rockstar dostali. Nové GTA je skutečným simulátorem práce zločince a zločin, to je fuška. Je dobře, že si mám při čem odpočinout a vypustit páru po pár náročných úkolech.



Specifické jsou automobilové závody, které jsem jezdil pro jednoho nasteroidovaného blázna. Nejsou ničím výjimečné, prostě jedu od značky ke značce a musím být v cíli první. Tím ale nechci říci, že by závody byly nudné. A poslední, o čem se zmíním, je automat s hrou podobnou tetrisu. Je neuvěřitelně návyková a zpočátku jsem u ní trávil spoustu času.

Mise

Dle klasické šablony (najít osobu, dojet na místo a zabít) jsem dostával úkoly nejdříve velmi jednoduché. Rozbít někomu ústa, rozmlátit mu auto, roztřískat obchod. Postupně jsem se propracoval ke složitějším a složitějším zadáním a k mocnějším zadavatelům. Nechybí nájemné vraždy, vyřizování účtů, job řidiče, nechával jsem vybuchovat auta i celé domy. Prvních pár hodin jsem pracovat musel, ale pak už jsem si zakázky mohl vybírat i podle peněžní odměny. Nejvíce jsem stejně trhnul na bankovní loupeži s bandou Irů. Byla dobře naplánovaná, ale dost se zvrtla a nakonec to byl pořádný masakr s desítkami policajtů v každé ulici. Mise se moc od zažitých standardů příliš neliší a není moc těch originálních. Možná tak zadáním, nikoliv však provedením. Zabít lidi se dá na stovky různých způsobů. Třeba sbalit gaye v internetové seznamce a na prvním rande ho odkráglovat.

Občas nějaká sledovačka, kdy jsem se nemohl přiblížit k pronásledovanému vozidlu, jindy honička, kdy mi daná osoba nesměla utéci. Přestože je plnění misí velmi zábavné a akcí napěchované, originalitu raději nehledat. Nepříliš různorodé úkoly naštěstí zachraňuje systém soubojů, ovládání vozidel a hlavně pozadí jednotlivých akcí. Právě díky vztahů s lidmi, kteří mi úkoly zadávají, cítíte jakousi povinnost dotáhnout je do šťastného konce. Zajímavé je, že někdy není nutné úkol dokončit a přesto se posunete dál. Nicméně se mnou potom zadavatel odmítal komunikovat. V jednom případě to došlo tak daleko, že jsem se musel rozhodnout, kterého z dvou znepřátelených gangsterů mám zneškodnit. A co myslíte, odnesl to boháč nebo chuďas? Vybral jsem si toho, kdo mi byl sympatičtější.



Město

Je trošku zvláštní, že jsem se vrátil do Liberty City, kde už jsem se pohyboval před pár lety a dívám se na skoro stejnou mapu. Autorům musím za vývoj, jakým město prošlo, pogratulovat, protože za těch šest let prodělala americká metropole obrovský pokrok. Ačkoliv jsem poznával ohromné množství lokací, které jsou přesně tam, kde je hráč GTA IV očekává, celé město prošlo velkou změnou. Tou hlavní je rozloha.

Mapa je sice stejná, ale všechny objekty mají jaksi mnohem větší rozměry a tím pádem je prostředí mnohem detailnější. Zašedlé chudinské čtvrtě se zkrachovalým zábavním parkem (škoda, že minigolf není v provozu) a pak kupříkladu obdoba Times Square. Koneckonců celý prostřední ostrov je dechberoucí - obří mrakodrapy, všude reklamy, lidé na ulici telefonují, strážnici zatýkají zločince, bezradná ženská má otevřenou kapotu a snaží se opravit svoje auto. Pravidelně potkávám popeláře, prostě město žije.

A Niko je jeho součástí. Už si nemůže dovolit cokoliv. Je potřeba si všímat okolí a nechovat se jako pan neohrožený. Auta se snaží projíždět na poslední chvíli na oranžovou a to se mi často stalo osudné, když mě na přechodu zabili bezohledný řidič. Některé káry mají alarm a když jim vyrazím okýnko, začnou houkat. Jakmile je poblíž policie, mám ji za zadkem.

K podnikům doplním ještě noční kluby plné sexy tanečnic, restaurace, kde si jídlem doplňuji zdraví, internetové kavárny, obchody s oblečením a známé lakovny. Se slzou v oku jsem musel oželet můj oblíbený Amunation, který vystřídali skrytí prodejci veškerého zbrojního arzenálu. Ten je jen tak mimochodem naprosto shodný s tím, jaký známe z předchozích dílů. Ulice ještě plní prodavači hot dogů, prostitutky, žebráci nebo úplně neznámí lidé, od kterých jsem občas dostal práci.



Akce

Podstata hratelnosti se nachází v akčních scénách. Pozornost se přesunula od ježdění autem k přestřelkám. V předchozích dílech jsem mise, kde musím zabít třicet nepřátel, příliš nemusel. V GTA IV to je hlavní složka hratelnosti. Naštěstí s tím se změnilo i ovládání. Přibyl způsob krytí, který funguje jako v každé jiné současné hře - prostě poblíž překážky zmáčknete tlačítko a Niko se k ní přitiskne. Když chce přeběhnout třeba z jedné strany dveří ke druhé, opět zmáčknu dané tlačítko a ukáži do směru, kam se chci dostat. Pak už stačí pouze zacílit hajzla s bouchačkou a v pravý moment vystrčit pistol z úkrytu.

V masových přestřelkách je krytí docela potřebné, ale hrát by se dalo i bez něj. Pro zacílení si lze vybrat jak automatický, tak manuální mód. Automatika je nutností při větších akcích, protože manuál je jednoduše příliš pomalý. Přesto jsem byl poměrně často nucen používat druhou variantu a nakonec jsem se s ní naučil tak obstojně, že na ni přišla řada i v ostřejších situacích.

S intenzivnějšími přestřelkami přichází i větší zábava. Třeba když jsem dostal za úkol odpravit mizeru, co vyhrožoval otci kámoše. Nejprve jsem našel chlápka, jak se cpal hamburgery, pak jsem ho pronásledoval až do jeho domu, kde měl hlavní stan jeho gang. Za úkol jsem měl zneškodnit všechny. Ale jakmile se rozezněly automatické zbraně, ctihodní sousedi zavolali policajty a ti se k přestřelce přidali. Takže jsem neměl problém pouze s po zuby ozbrojeným gangem, ale i s nekonečným zástupem strážců zákona.



Jindy jsem vyjel rozehnat stávku a nejprve si z dálky odstřelovačkou připravil cestu. Přesto jsem pak na místě narazil na tvrdý odpor desítek odborářů s kalachy v rukou. Zvláštním mixem jsou potom automobilové přestřelky, ale těm jsem na chuť nepřišel, protože mířit a ještě ovládat neposedná vozidla je vážně problém. Zvláště ty na motorkách jsou ukrutně obtížné a jejich opakování se stává noční můrou.

Doprava

Vozový park je obrovský, bohužel pouze co se aut týče. Značek je obrovský počet a je chvályhodné, jak výrazně se liší jejich jízdní vlastnosti. Zpočátku jsem z toho byl otrávený, protože žádná kára nedržela na vozovce, všechny létaly ze strany na stranu a o použití ručky jsem si mohl nechat zdát. Jenže to bylo tím, na jaké druhy se dá v chudinských čtvrtích kolem přístavu narazit. Pravdou ale je, že ovladatelnost a chování aut se velmi silně posunulo k realističnosti nebo alespoň v obtížnosti. A to je dobře, žádná honička není jednoduchá, žádný únik policajtům není jistý. I kvůli zácpě na ulicích v ranní špičce, zatímco v noci jsou naopak prázdné.

Ještě jednou si povzdechnu nad absencí vyloženě jezdících úkolů, nepočítaje závody a kradení na zakázku. Prostě doktořina v záchrance mi chybí, stejně jako ježdění kamionem, dovoz pizzy, triky na kole, ovládání modelů, akrobacie v letadlech a tak dále. Létat se dá pouze ve vrtulníku a čest v tomto směru GTA nezachrání ani lodě. Oproti automobilům je velmi slabá i nabídka motorek, které čítají pouze čtyři typy, což je dokonce méně, než v San Andreas. K realitě se posunulo i poškození, kdy auta nevybuchují po pár nárazech a nejprve dlouho hoří. Ani jednou se mi nestalo, že bych v takovém vozidle zahynul, vždy jsem se z toho stačil dostat.



S řízením mi pomáhala GPS, která také umí mluvit, ale hlasovou nápovědu jsem po prvních pár metrech vypnul. Navigace funguje úplně stejně jako v reálu, když neodbočím, za chvíli se trasa přepočítá a nabídne mi novou cestu. Ale není úplně dobré se spoléhat jen na navigaci, protože často jsem se do cíle dostal rychleji, když jsem jel jednosměrkou nebo najel na skokánek a přeletěl pár domů.

Samostatnou kapitolou jsou taxíky. Všude jich jezdí mraky a jejich služeb jsem využíval asi stejně, jako individuální dopravu. Je to totiž často jednodušší a rychlejší. Jen řeknu, kam chci jet, taxikář zná důležitá místa nebo mu zadám cíl sám a on mě za úplatu v řádech desítek dolarů odveze. Při nočních pitkách je pak cesta taxíkem nutností. Jízda taxíkem se dá přeskočit, ale zejména při cestování s přáteli je krásné poslouchat dialogy a kochat se výhledem na město. Díky taxikářskému servisu není až tak nutné znát každou uličku do posledního obrubníku. Naopak mě zklamala nadzemní dráha a metro, které jsem kromě nutného postupu v misi nikdy nevyužil.

Moderní komunikace

Socializačními nástroji ve hře jsou telefon a internet. Nejprve mě moderní vymoženosti otravovaly, ale zvykl jsem si a teď už si bez nich život v Liberty City nedokáži představit. Telefon je nejdůležitějším předmětem ve hře. Neslouží pouze k tomu, aby vám na něj volali šéfové podsvětí a otravovali s úkoly. Nejprve tomu tak je, ale později je s ním spoustu legrace. Například jsem dostal telefonní číslo a přibližnou polohu cíle, který jsem měl zneškodnit. Dorazil jsem do parku a zavolal mu. V momentě, kdy chlapík telefon vzal, byl mrtev. S mým druhým mobilním přístrojem jsem měl možnost fotografovat a na tom je postavena spousta úkolů.



Stejně jako v reálném životě i v GTA IV se s mobilem pojí i nádherné blbosti. Mohl jsem si stáhnout nové zvonění nebo tapetu na display. Dokonce jsem získal číslo, kde mi řeknou, jaká v mém okolí právě hraje skladba. Dokonalé je ztvárnění telefonování za jízdy. Tak jako v reálném životě se řízení a telefonování nedoporučuje, ale jde to. A tak jako v reálném životě nelze moc dobře obě věci zvládnout najednou. Když sleduji displej, nevěnuji se řízení. V lepším případě to odskáče chodec, v horším nabourám policajta a začne honička.

DOKONALÁ RÁDIA
Opak čekal asi málokdo. Opět jsem se válel smíchy při reklamách. Třeba děti na dobírku: „Když s miminkem nejsem spokojená, tak je vyhodím do popelnice a druhý den přijde nové! A nikdo se na nic neptá!“. Zvláště peprná je v tomto směru volební kampaň na prezidenta, kdy se ve vysílání objevují běžně spoty očerňující protikandidáta z pedofilie. Na scéně nechybí záplava DJ, ale abych pravdu řekl, na Fever z Vice City a poblázněnou moderátorku country ze San Andreas, nemají. Z žánrů nechybí snad žádný, dokonce přibylo velmi ostré techno. Pomyslnou třešničkou na dortu je Rádio Vladivostok, kde běží ruský hip-hop nebo Ruslana. Nářez!

Internet ve hře má sice obrovský potenciál a je na něm množství informací, ale je zpracován dost zjednodušeně. Máte pouze svou domovskou stránku, kde je odkaz na poštu, seznamku, reklamy na produkty a další stránky. Mohu si pročítat aktuální zprávy, předpověď počasí, ale k praktickému využití se hodí pouze email a seznamka. Mailem dostávám jednak tipy na zajímavé stránky a pak úkoly. Jednou jsem dokonce musel poslat životopis, abych byl pozván do firmy na pohovor. Ale to byla ojedinělá akce. Ve zprávách je spousta skrytých vtípků a narážek, ale že by to byla nějaká výhra, to se říci nedá.

Podobně dopadá televize. Tentokrát už je to opravdové vysílání s několika kanály a pořady, které se zase až tak často neopakují. Ale ruku na srdce, proč bych ve hře měl sledovat televizi. Jediný důvod byl, když jsem se potřeboval najíst, tak jsem zajel do apartmánu, zapnul telku a u toho dlabal. Ale spíš jsem vzal svojí holku a jel se podívat na komediální vystoupení. Z toho jsem měl herně alespoň nějakou výhodu, než s pasivního sledování bedny.



Styl a zpracování

V debatách o nejlepší díl GTA je často uváděno Vice City za svůj osobitý nádech. GTA IV sice není laděno do určitého směru, nicméně jeho grafická podoba je naprosto úchvatná. Což o to, grafika sice není nijak převratná, ale nádherný je právě styl, jakým je život ve městě zachycen. Cutscény jsou naprosto úžasně nasvícené. Postavy při nich vypadají přesně jako na artworcích, jsou podivně vystínované a tak trochu to zavání cell shade grafikou. Ale docíleno je toho právě zabarvením prostředí a nasvícením modelů postav. Spíše než počet polygonů na budovách a jejich otexturování zaujmou efekty počasí a zaostření objektů. Díky těm je i při nevábném vymodelování města grafické zpracování úžasné.

Na finální verzi pro Xbox 360 mě nicméně zamrzelo doskakování určitých předmětů v okolí hlavního hrdiny. Například vlezu do bytu nějakého kámoše. Ten na první pohled vypadá otřesně, ale po třech sekundách se dohrají další předměty a najednou to je apartmán plně vybaven (toto se stávalo i dalším recenzentům). Na ulicích po chvíli doskakují světla na domech a stejně tak tráva je vidět jen na velmi omezenou vzdálenost. Možná by bylo lepší, kdyby ji Rockstar vypustil úplně, protože vyrůstá pouze v okolí asi pěti metrů. Naštěstí se podařilo odstranit objevování a mizení aut a chodců, což mě dříve štvalo. V PS3 verzi se výše popisované nedostatky podle IGN tolik nevyskytují (díky instalaci na harddisk), ale to ještě musíme sami ověřit, jakmile se zítra začne prodávat.

Euforie nějak nenastala

Zvláštní pozornost si měly zasloužit animace. Přiznám se, že než jsem si přečetl včerejší článek o Euphoria enginu, nevěděl jsem, s čím mám tu čest. Fyzika, zejména chodců je totiž taková zvláštní až přehnaná. Narozdíl od reality mi všechny postavy připadaly jako hadrové panenky, které jakmile se jich jen dotknu nárazníkem, už se klátí k zemi. Rozhodně to nepůsobí nijak věrohodně. Na druhou stranu můj vlastní model se skutečně chová jaksi lidštěji. Když ho nabourá auto, vždy spadne na zem jinak, zvedne se jinak, vždy naprosto přirozeně a plynule. Ale že by to bylo oproti dříve používaným animacím / metodám nějak extra vidět, to tedy není. Ani to nemá žádný vliv na hratelnost. Buď tedy Euphoria engine není v reálu taková bomba, nebo ho Rockstar nedostatečně implementoval (a naplno se ukáže až v Hvězdných válkách: Force Unleashed).


další obrázky z této hry najdete v naší galerii

Závěr?

O GTA IV bych mohl psát ještě dlouho. Jeho velkým plusem je totiž trvanlivost. Přibližně každé jedno procento počítající pokrok v singleplayeru se rovná jedné hodině hraní. Pro představu: po čtyřiceti hodinách hraní jsem byl teprve někde za polovinou hlavního příběhu. Ještě mě čeká spousta práce, jíž se možná budeme věnovat v navazujícím článku.

Navíc při tempu, které jsem musel nasadit, abych se pro účely recenze dostal alespoň někam a abyste si ji mohli přečíst v době uvedení hry do českých obchodů (u většiny jiných singleplayerových her by přitom vyhrazení 40 hodin stačilo bohatě - pozn.ed.), jsem nemohl příliš budovat přátelství, mít tři přítelkyně naráz, chodit se ožírat a ještě zvládat mafii. A to trochu můj požitek poznamenalo. Na tuhle hru si totiž musíte udělat fůru času, nemluvě o multiplayeru.

Vysloveně špatně na tom budou příležitostní hráči, protože dle mého názoru nepochytí spoustu jemných nuancí příběhu. GTA IV si musíte prožít, ne proběhnout. Teprve pak oceníte všechny jeho kvality – intenzivní akci, společenský model, přátelství, lásku, fyziku automobilů, vtipem nabité rádiostanice, televizi i internet a stovky narážek na současnou politiku, kulturu nebo sport.

Stáhněte si: Trailery, Videa...

Související články: Novinky, Preview, Preview #2, Rodokmen série GTA očima hrdiny

Připravujeme: Video-recenzi, Recenzi multiplayeru a další články

Speciální poděkování za asistenci s produkcí Davidovi, Liborovi a Ivanovi.

Pavel Oreški
autorovi je 25 let, hraní her se věnuje téměř patnáct let a nepohrdne jakýmkoli žánrem






 
 
Pavel Oreški

Kupte na Alza.cz

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.