Máte námět či připomínku? Napište nám

Pavel Dobrovský

Volcanoids: Česká survival hra s razicím štítem v hlavní roli

Zakrtkovat! Legendární hláška z československého televizního seriálu Návštěvníci najde trefné využití i v případě survivalu Volcanoids. Zakrtkovat! Namísto VAZ 2121 se do země začne zahrabávat steampunková vrtná souprava a během chvíle zmizí v nitru ostrova. Jedině tak unikne žhavé lávě z vybuchující sopky, a jedině tak se dostane k technologiím a materiálům nutným pro další vylepšování. Pohled na stroj, který se s elegancí tisícitunového skokana do vody noří do země, aby se po vynoření rozložil na mobilní základnu, mě při prezentaci naplňuje dětským úžasem a nadšením. Není to však to jediné, co tým Tomáše Rampase se zkušenostmi ze Space Engineers připravuje.

The Hatching - dojmy z hraní krokodýlí akce

Rok 2014. V britském hrabství Somerset se množí neověřené zprávy o volně pobíhajících aligátorech. Rok 2015. Lidé hlásí krokodýly v řece Avon. Nic není potvrzeno, Somersetští však pro všechny případy umisťují k silnicím u vody cedule „pozor, krokodýl.“ Rok 2016. Z rybářského revíru u města Braen je vytažen 1,5 metru dlouhý krokodýl. Celkem rychle je zjištěno, že jde o laminátový model ukradený z golfového hřiště Congo Adventure. Rok 2017. Ochranáři lapají 60 centimetrů dlouhé mládě aligátora u jezera Chew Valley. Jeho původ zůstává neobjasněn. Ať už to berete, jak chcete, v Somersetu mají minimálně psychologický problém s krokodýly. Režisér Michael Anderson proto natočil nadšeně béčkový horor The Hatching, který doprovází hra s přerostlým krokodýlem na útěku. Má velké zuby. Je sám. Lidé ho nechtějí. On je chce. Má totiž hlad a je nenažraný.

Path Out - příběh cesty ze Sýrie do hry

„A pak mě strčili do sudu od nafty a hodili do řeky,“ popisuje Abdullah, jak se dostal přes hranici mezi Sýrií a Tureckem. V 18 letech unikl před syrským režimem, půl roku přežíval v Turecku, a pak se přes Balkán dostal do rakouského Innsbrucku, kde nyní studuje informatiku. „Prošel jsem si pořádnými sračkami,“ dodává. S traumaty přibližně roční reálné road story se vyrovnává v Path Out. Cestu z rodného domu v syrské Hamě interpretuje jako adventuru s konverzacemi s lidmi, které po cestě potkal. „Když jsem přemýšlel, proč jsem to všechno přežil, došlo mi, že tím důvodem je moje hra. Hráči skrz ni pochopí, co se nejen mně stalo. Jo, jsem Syřan. Jo, jsem muslim. No a co? Neuvažuji, do jaké teroristické skupiny vstoupit. Uvažuji, jestli hrát na konzoli nebo PC. Jsem hráč. Věřím hrám.“

Someday You'll Return: Brněnský thriller oslovuje svět

České hry slaví v poslední době další úspěch. Po příznivě přijaté Kingdom Come: Deliverance a ocenění grotesky Chuchel za výtvarné řešení na IGF si z vývojářské konference Reboot v chorvatském Dubrovníku odvezla hlavní trofej Someday You'll Return od CBE Software. Brněnský thriller ze současnosti zaujal porotu nejen krásným prostředím krajiny skutečné i fantastické, ale také silnými motivy otcovství, zodpovědnosti a vyrovnání se s minulostí. Danielovi se totiž ztratila dcera Stela, notorická útěkářka, v lesích, v nichž jako vedoucí skautského tábora pořádal noční bojovky, a do kterých si slíbil, že už se nikdy nevrátí. Při sledování Stely nachází na starých známých místech vzpomínky, které otevírají brány do jeho vlastního světa strachu, hrůzy a bestiality.

Tecuja Mizuguči: Životní projekt jménem Rez

„Když jsem viděl virtuální realitu od NASA, okamžitě jsem se do ní zamiloval,“ tvrdí Tecuja Mizuguči. To bylo roku 1998. V Mizugučiho pracovním portfoliu se vyjímala dvojice SEGA Rally, připravoval Space Channel 5 a před sebou měl kariéru řadového producenta ve společnosti Sega. Na studenta literární vědy, který spíše než ke knihám tíhl k uměleckým možnostem digitálních technologií, to nebylo špatné. Již tou dobou uvažoval o hře spojující hektickou akci shmupu Xenon 2 Megablast s živočišnou atmosférou, kterou zažil v rakouském Curychu během street parade. Že o tři roky později svůj sen vydá pod jménem Rez, a že se mu stane celoživotním posláním, to při sledování VR prototypu, kterým inženýři z NASA hodlali ovládat marsovské a lunární rovery, ještě nevěděl.

Obkličte teroristy v End State, tahovce pro hardcore stratégy

I když se za rohy End State skrývají moderně vybavení disciplinovaní vojáci a název sám působí jako z dílny Toma Clancyho, nemá nová tahová strategie nic společného s Ubisoftem nebo jiným vydavatelským gigantem. Autoři z malého finského studia Iron Sight se sice hlásí k inspiraci Rainbow Six a Ghost Recon: Wildlands, ale jedním dechem dodávají, že je nenechávají chladnými ani XCOM: Enemy Unknown nebo Jagged Alliance. End State, říkají, to má být pořádně hardcore tahovka, která nenechá fanoušky žánru spát. To to byla ta dobrá zpráva. Ta špatná? Říkají to už deset let.

Japonský Tarantino Suda51 vypráví o svých zrušených hrách

Suda51, vlastním jménem Goichi Suda, je mezi japonskými vývojáři něco jako samorostlá superstar. Trojice her Killer7, The Silver Case a No More Heroes mu vysloužila označení japonského herního Tarantina a jeho hry přitahují neustále pozornost pro svou nekonvenčnost. Suda začal s hrami v devadesátých letech v Human Entertainment a většinu titulů vydával především v Japonsku. "Roku 1998 jsem šel na volnou nohu. O rok později jsem zkrachoval," uvádí přednášku na konferenci Reboot v chorvatském Dubrovníku. Oklepal se, založil studio Grasshopper Manufacture a šel dál. Celé povídání zaměřil na hry, které se mu nikdy nepovedlo vydat. Pojal tedy přednášku v momentálně oblíbeném stylu "fuckupů".

Rozhovor s Ronem Gilbertem o konci adventur a jeho nové hře Thimbleweed Park

Hádanka: Jak sladit dva lidi na opačných stranách zeměkoule, aby si spolu naživo popovídali? Posuny času jsou záludnější než by se mohlo zdát, a tak až o několik pokusů a dní později se oba ocitají ve správný čas na správném místě a oba stisknou stejné tlačítko, aby se navázalo spojení – stejně jako to musí dělat postavy v adventuře Maniac Mansion, která rozzářila hvězdu scenáristy a programátora Rona Gilberta z roku 1987. Po dlouhé odmlce se autor The Secret of Monkey Island vrací s adventurou Thimbleweed Park. A tak: >klik< Talk to >klik< Ron Gilbert.

Detaily o českém automobilovém thrilleru Driving Survival

Okresky u Štěchovic mohou být zrádné. Stoupají skrz svahy kolem Vltavy a jsou plné prudkých zákrut. Jedete moc rychle? Vyletíte ze zatáčky. Jedete pomalu? Dostanou vás. Narazí do vaší věrné Škodovky z boku, smetou jí do škarpy a železnými tyčemi vám vytlučou duši z těla dřív než odepnete pás. Všechno se to stane v dusivé a rozkladem nasáklé tmě. Sluneční světlo kvůli permanentním mrakům nikdo nezná. Noc je nový den. Ondřej Švadlena, tvůrce animovaných filmů, rozhodně nedělá veselou hru. Říká jí pracovně Driving Survival a odehraje se na území, které připomíná oblast mezi Slapy a Prahou.

Punkové roky Charlese Cecila - rozhovor s hlavním mozkem série Broken Sword

Hravé. Jinak se nedá povídání s autorem Broken Sword Charlesem Cecilem popsat. Zatímco vlny Jaderského moře šplouchají na vývojářskou konferenci v chorvatském Splitu, noří se do vzpomínek na své úplné začátky a plynule od nich přechází k prvním výhrám, ale i prohrám až do současnosti. Dekády strávené na videoherním poli popisuje s jemným britský humorem a odstupem. 

Phantom Doctrine - recenze

Největší výzva pro tvůrce her? Sladění všech systémů tak, aby ani jeden neoslaboval hratelnost nebo naopak nevytlačoval ostatní na okraj pozornosti. Na poli tahových strategií v tomto směru zvítězily třeba Invisible, Inc. nebo XCOM. Špiónská Phantom Doctrine od studia CreativeForge (tahovka s kovboji a démony Hard West) cílí na tu samou metu perfektní tahové hratelnosti. Na jednu stranu chce oslovit fanoušky XCOM posunováním figurek po bitevním poli a taktizováním na mapě světa, na straně druhé chce bábovičky studia Firaxis rozmetat. Využívá k tomu řadu dodatečných systémů a nápadů, které dělají z tahové studené války něco podivného - hybrida extrémně zábavné a nudné hratelnosti.

Ghost of a Tale - recenze

Po pěti letech od zafinancování na Indiegogo vystupuje trubadúr Tilo z Ghost of a Tale ze stínu early accessu do světla plnokrevných titulů. Přináší vypointované stealthové dobrodružství, ve kterém se prolínají žánrová klišé s neotřelou stavbou prostředí a dechberoucí prezentací. Nenechte se ale oklamat vizuálem. Tilo svými vousky, ušima a velkými kukadly pouze naznačuje, že je protagonistou jednoduché, pohádkové a roztomilé zábavy. Ve skutečnosti vás zavede hluboko do světa, kterým lomcuje rozklad, dekadence a nepěkná společenská krize – krysy jsou všude a myškám nejraději zasekávají halapartny do hlavy. Zvlášť, když jsou na útěku z hradního vězení.

Cinco Paus – recenze

Při hledání informací o Michaelu Broughovi jsem napůl očekával, že na mě vyskočí fotka člověka s okurkou místo nosu, chapadly v uších, a v očích že mu budou jako na orloji defilovat zástupci hmyzu, postavičky Walta Disneyho a karbanátky. To, že autor propracovaných a nadmíru nehezkých her vypadá zcela průměrně, mě nakonec překvapilo. Normální chlap. V časopise Wired to asi cítili podobně. "Ošklivé, prohnilé a brilantní hry Michaela Brougha," uvedli trefně roku 2013 článek o nezávislém novozélandském autorovi. Tehdy dělal Brough vlny hrami Vesper.5, Zaga -33 a Glitch Tank, dnes jich má na kontě pěkných pár desítek. Já se o něm dozvěděl až loni skrz tahovou strategii Imbroglio. Nyní vydal Cinco Paus. Splňuje, co se od Brougha očekává: Ošklivost a neproniknutelnost se v určitém momentu změní v jasnou a geniální vizi.

Thimbleweed Park - recenze

Slyšeli jste o studiu MMucasFlem Games? Já vím, že ne. Přitom na něj v adventuře Thimbleweed Park narážíte na každém rohu. MMucasFlem sem, MMucasFlem tam. Maskuje legendárního producenta point and click adventur od Lucasfilm Games, kde prožil programátor Ron Gilbert nejlepší roky své kariéry. Před nějakými třiceti lety vymyslel adventury jako Maniac Mansion a The Secret of Monkey Island, v jejichž stopách Thimbleweed Park důsledně kráčí. Gilbert přitom více jak 20 let žádnou adventuru neudělal. Namísto toho konzultoval cizí tituly (Penny Arcade Adventures) a příležitostně udělal hru jako Deathspank nebo The Cave. Nikdy nešlo o čistokrevné „klikací“ adventury. K tomuto žánru se vrací teprve nyní. Dobrá zpráva hned na začátek: nehledě na přestávku Gilbert svým adventuristům stále rozumí dokonale.

Diluvion - recenze

Steampunkové ponorky v postapo oceánu. Není moc jiných kombinací, které by instantně upoutaly moji pozornost v záplavě nových her. Když k tomu přihodíte marketingové hlášky „inspirováno Julesem Vernem“, „podmořské Dark Souls“ a „otevřený svět“, je jasné, že se hlubinami rozkmitaným songem Aqua z Archimedean Dynasty pohybuje něco ambiciózního a mohutného. Není to Moby Dick, je to Diluvion, výpravné ponorkové dobrodružství, které ale zběsilou honbu za nenaplněným snem místy připomíná. Není divu. Čtyřčlenné kalifornské studio Arachnid má zatím na kontě propiskou nakreslenou skákačku Ballpoint Universe, a na jejich nové hře se to podepsalo.

The Dwarves - recenze

Vynořili se z podzemí jako zlé a zlomyslné postavy. Malí lidé. Obávaní. Jejich sochy pak zdobily zahrady barokních zámků. Trpaslíci. Úsměvní. A když Tolkienův Bilbo vyrazil s partou malých zmatkářů s velkým srdcem zabít draka Šmaka, byl jejich obraz v moderní kultuře dokonán. Bojovní, hluční, moudří a srdeční lamželezové z důlních měst a jeskynních systémů, to jsou naši dnešní trpaslíci. Je těžké najít mezi jejich interpretacemi v knihách a filmech výrazné odchylky. Ty z The Dwarves vede do bitvy s temnými silami Tungdil Zlatoruký a jeho příběh sepsal v knize Trpaslíci německý spisovatel Markus Heitz.

Karma. Incarnation 1 - recenze

Že se ruské studio Auralab nechalo inspirovat tvorbou české Amanity, konkrétně Botaniculou, se nedá přehlédnout, ani kdyby vám před očima tancovaly všechny postavičky z mechu a kapradí. Karma. Incarnation 1 vystavuje na odiv osobitou výtvarnou stránku, pečlivě připravené animace a neskutečné výjevy, oblečené do vrstvy průhledného klikacího adventuření, aby se tomu dalo říkat hra. Jenže i přes veškerou snahu je to něco jiného. Jde o hravý spektákl pro všechny, kdo si koupili lístek na výlet do zákoutí cizí kreativity. Karma vás provede psychedelickým cirkusem, který je vlastně jedním velkým barevným a zvučícím interaktivním artefaktem.

Candle - recenze

Candle od španělského studia Teku na první pohled působí jako typická hra "z Kickstarteru". Vizuálně výrazné zpracování doprovází spíše průměrná hratelnost, na níž se projeví tvůrčí nezkušenost autorů. Candle naštěstí patří do jiné ligy. Vodovkami ručně malovaná hopsací adventura nešetří napínavými situacemi a hádankami, ale především baví.

Caravan - recenze

Exupéry. John Cale. Orient. Sešity s dobrodružnou literaturou. Hedvábná stezka. Štěkající psi. To jsou asociace, které mi naskáčou po vyslovení slova karavana. Videohra mezi ně nepatří. Přitom skupina velbloudů a lidí uprostřed pouště jako by přímo volala po zpracování do hororu, survival, adventury nebo strategie. Zprůměrovat to vše dohromady napadlo německé studio It Matters Games, které má za sebou tituly DogHotel, My Dolphin Show nebo Salmon Race pro mobilní platformy. V PC debutu Caravan se zaměřuje na svízelný život vůdce karavany v džiny obydlených pouštích Arabského poloostrova.

Space Rangers: Quest - recenze

Co mají společného hry Zork. Pomsta šíleného ataristy. Gateway. Belegost? No přeci text! Příběh vyprávějí v odstavcích s minimálním nebo nulovým grafickým doprovodem. Proto se jim říká interaktivní fikce, textovky nebo gamebooky. I když s námi jsou už od 70. let minulého století, nepatří do starého železa. Právě naopak. Lidí, kteří jednou rukou přísahají na písmenka a příběhy, a v druhé drží mobil, neustále přibývá. Zbožňují hry jako 80 Days, A Dark Room, LifeLine, Out There nebo Sorcery! A nedávno se do řady těchto her postavil i titul Space Rangers: Quest.