Nad konkrétními detaily visí v tuto chvíli otazníky. Švadlena nemá přesně rozepsané mechaniky, nastavené milestony a nekóduje každý den od rána do večera. Namísto toho nechává vizi o automobilovém thrilleru žít vlastním životem a rozvíjí ty části, které do ní sednou nejlépe.
Svět bez slunce
Driving Survival bude napínavým závodním simulátorem z alternativních osmdesátých letech minulého století. Po globální katastrofě zápasí civilizované státy s nedostatkem elektřiny, oblohu zakrývají temná mračna, hlína je mokrá od ledového deště a společenská smetánka se v hrůze z apokalypsy stahuje do elektrifikovaných a obrněných měst. Zní to jako dohra Černobylu. Co se děje před hradbami, za rozpadlými panelákovými periferiemi kolem města? Na to se raději nikdo neptá. Jenže vy všechno uvidíte. Musíte najít cestu do města a projet zvěrstvy zdivočelé civilizace.
Už z testovacích videí, které autor uvolnil na serveru tigsource.com (podoba řidiče ani auta nejsou finální), je jasné, že závodění je v Driving Survival povýšeno na zcela novou úroveň. Například se tu klasicky nezávodí. Prostě protivníkům musíte ujet jako ve filmu a honičky jsou napínavé a neobvykle dlouhé.
Umělá inteligence na hráče agresivně najíždí a nedá mu pokoj ani v ostrých zatáčkách. Dokáže využívat zkratky nebo číhat v záloze. Stačilo mi dívat se na ukázky, abych začal pociťovat animální strach z dopadení a ošklivé smrti (OK, přispělo i to, že jsem nechal omylem okno otevřené do podzimní deštivé noci). Tu tiše dosvědčí jen siluety prázdných domů a vysokých topolů kolem silnic, na které dopadají skvrny oranžového světla pouličních lamp.
Zapni elektrárnu
Prostředí českého venkova nemá být jen pro okrasu. S tím, jak se blížíte k městu, nacházíte na potocích a řekách vodní elektrárny, opravujete je a ve vašich stopách zůstávají rozsvícené vesnice. Stále jsou opuštěné a nebezpečné, ale světlo do nich vnáší jakousi naději a někdy spustí i televize, ze kterých se dozvíte, jak hluboce naše civilizace klesla.
Pohrávání si s metaforami je Švadlenovi blízké. Svojí animovanou tvorbou vyvolává otázky, které začínají u jednoduchého dekódování obrazu, a končí u společenské kritiky a přemýšlení nejen nad vlastní existencí. Videoherní médium proto vnímá podobně, a i když je pro něj z autorského hlediska polem neoraným, jako hráč se rozhodně vyzná.
Řekl někdo auto?
„Driver, Test Drive Unlimited se soundtrackem k Vanishing Point, Richard Burns Rally,“ vyjmenovává Švadlena s úsměvem hry, které ho ovlivnily. Need for Speed nehrál. Je to podle něj nevydařená hra. Povídáme si u stolu jedné z pražských kaváren. Do České republiky si Ondřej odskočil 17. listopadu z Mnichova, kde bydlí a pracuje. Samozřejmě přijel autem. „Moje první slovo bylo 'auto',“ dodává. Láska k autům ho od té chvíle nikdy neopustila.
Důležitá část nejen Švadlenova života se v autě i odehrála – to když ho rodiče roku 1984 posadili do rodinné Dacie 1310 a odjeli do Jugoslávie, kde odstavili auto poblíž hranice. V noci pak přešli přes hory do Rakouska. Prostě to v komunistické zemi plné nesvobody nemohli vydržet. Usadili se v Kanadě. Ondřej si tam brzy našel to svoje: „Miloval jsem to, že sedneme do auta, jedeme hodinu a jsme ztracení v lesích. Daleko od všeho, daleko od všech, a to vše jen s pomocí auta.“
Dokonce chtěl být návrhářem nových vozů. Pak si ale uvědomil, že nechce celý život kreslit zpětná zrcátka a v důchodu se možná dostat k narýsování palubní desky. Takže si to rozmyslel.
Ještě před návratem do porevoluční Československé federativní republiky se Ondřej začal zabývat počítači a animací. Zájem ho dovedl na Vysokou školu umělecko-průmyslovou, kde chodil do stejného ročníku s Jakubem Dvorským, který si už kreslil návrhy Samorostu. I když se pak Švadlena vydal cestou čisté 3D animace, herní svět ho nepřestával přitahovat a vyzývat jeho představivost záludnými otázkami.
Spolujízda v noci
A otázky ho pronásledují i dnes. S jistotou ví, že v hráčích chce vyvolat pocity strachu a napětí, ale také touhu objevovat a radost ze splněných úkolů. V průběhu jízdy by měl hráč potkávat nové postavy, které třeba kousek popoveze a dostane odměnu, ať už v podobě součástky pro vylepšení auta, nebo informaci. Zároveň si také popovídají, podobně jako ve zdařilé automobilové konverzačce Wheels of Aurelia.
Nejdůležitějším pasažérem se stane mladá dívka. Komentováním světa kolem sebe má akcentovat rozdíly mezi dětským a dospělým vnímáním světa, podobně jako to používal ve svých starších filmech Guillermo del Toro. Ani v tomto ještě nemá Švadlena jasno. Buď bude holčička centrální postavou příběhu, protože potřebuje do města, nebo bude vystupovat v epizodní roli. Švadlena prozkoumává všechny možnosti a vybere si takovou, která mu nejlépe zaplní herní svět.
Bez omezení
Herní plocha má v současné chvíli podobu obdélníku s délkou 60 kilometrů. Svým designem vychází vstříc dlouhým honičkám po silnicích, při kterých se myslí na rovné úseky, stejně jako na esíčka a zkratky, ve kterých se můžete nepřátelům schovat (po vypnutí světel).
Artérií herního území je řeka, říkejme jí třeba Vltava. Na ní a jejích přítocích stojí elektrárny, které je zapotřebí uvést do chodu. Pohyb po světě však není lineární. Jednak si musíte dávat pozor na benzín a neustále hledat čerpací stanice, ale volnost pohybu jde ještě dál. Kdykoliv se můžete vrátit na předchozí místa prozkoumávat zapadlé silničky a polní cesty.
„Pohrávám si s myšlenkou, že by občas hráč z okýnka uviděl nějaký výjev, který by mu připomenul doby, kdy vše bylo ještě v normálu. Třeba trampský potlach nebo pouť na vesnici, a tak podobně,“ říká Švadlena. Jako by tím chtěl naznačit, že v neobvyklých a dramatických podmínkách se člověku může stýskat i po věcech a událostech, které považoval za všední a nezajímavé. Pro takové výjevy by se musel dojet do zapadlých míst, kam by ho třeba dovedly vedlejší příběhy.
Chodcům vstup zakázán
Když se v konverzaci dostaneme na možnost vystoupit z auta a prozkoumávat svět po vlastních nohách, vyslovuje Ondřej jasné ne jakémukoliv chození. Stejně jako nemělo místo v Driver, nemá místo ani v Driving Survival. Hráč má být ten, kdo „jede kolem“ a je svědkem odděleným od scény okýnky svého auta. Má se soustředit na řízení, ne na chození.
A že se bude řídit divoce, to už je jasné teď. Kromě Škody 105, tedy „užovky“ podle užší karoserie, budou k dispozici dvě nebo tři další auta s možností tuningu ve speciálních garážích. Pakliže sedne do konceptu hry řízení větších aut, třeba autobusů, dodávek nebo požárních vozů, dostaneme se i za jejich volanty.
Nikdo nečeká Mámu Bubo
Ať už to bude jakékoliv vozidlo, bude smykovat po mokré vozovce nebo zapadat do bahna a celkově na něj budou fungovat vlivy prostředí. Do jízdního modelu se ale nepřenesou specifika konkrétních aut – škodovka vám prostě do kopce vařit nezačne. Zato se váš řidičský styl projeví na dotěrnosti nepřátel – narážejte do nich až moc a budou drsnější a zavolají si posily.
Jiné prvky se k realitě světa před třiceti lety odkazují přímo. „Nechci používat minimapu s automapovací funkcí, vždyť tehdy nebyly navigace. Namísto toho přidám papírovou mapu, podle které se budete muset orientovat,“ plánuje Švadlena. Z rádia bude znít kapela Turbo, a pokud to autorská práva dovolí, tak i Máma Bubo, tedy legenda české nové vlny, ve které hraje Švadlena senior, a řada dalších.
Bez hlodavce
Driving Survival měla původně vycházet z Švadlenova filmu Time Rodent. Postupem času se ale dostala tak daleko od původního námětu o hlodavci, který cestuje časem, že začala žít vlastním životem. Veze se na vlně nostalgie, ale i hororu a nadšení z prozkoumávání neobvyklého žánru – řidičského survivalu.
Když vše dobře půjde, dočkáme se v polovině roku 2017 demoverze a crowdfundingové kampaně, protože, jak Švadlena sám přiznává, je to jízda na dlouhou trať a musí si být jistý, že je zájem o svezení.