Mladší než Mario, starší než Lara Croft. Z kraje, kde víno a slivovice tečou proudem. Hrami žiju od malička, ale ze svých žánrových komfortních zón se snažím vystupovat až od začátku sedmé konzolové generace. Pryč jsou doby Blizzardu, Counter-Strike, Quake, Dooma, Command & Conquer a dalších (nejen) multiplayerových klasik z devadesátkových LAN parties.

Hry mě naštěstí baví dodnes, stejně jako mě nepřestává fascinovat celý herní průmysl. A se svými generačními skoky, dynamickými změnami a neustálým přísunem nových technologií mě fascinovat jen tak nepřestane. Sledovat totiž co to všechno dělá s hrami, firmami, vývojáři, herním designem a celým průmyslem obecně je rok od roku zajímavější a zajímavější. Stejně jako hry pak miluju skvělé jídlo, dobré pití a kafe. Především kafe.

Horizon Zero Dawn Complete Edition – recenze PC verze

Aloy se vrací a sluší jí to ještě víc

XCOM: Chimera Squad – recenze

Na XCOM 3 čekám jako na smilování, a tak jsem v redakci minulý týden s nadějí zadržel dech. Firaxis totiž najednou oznámili jakýsi XCOM: Chimera Squad s tím, že hra vychází zhruba za týden. Jenže to netrvalo dlouho a já zase vydechl, protože jsem si krátce po spuštění uvědomil, že tohle není ten XCOM, který hledám.

Ring Fit Adventure – recenze

S vyplazeným jazykem a celý zpocený poslušně hlásím, že Ring Fit Adventure funguje. Jestli je to spíše víc nástroj na cvičení, nebo RPGčko, je vlastně jedno. Unikátní novinka od Nintenda neselhává ani v jednom. Hra dělá co má a pokud to budete dělat i vy, výsledky se nemůžou nedostavit.

Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny

Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.

Crash Team Racing Nitro-Fueled – recenze

Luxusní remake zábavné hry? Příliš striktní oldschool titul, co neurazí ani nenadchne? Crash Team Racing Nitro-Fueled bych mohl popsat oběma způsoby. Vývojářské studio Beenox se s tím vůbec nepáralo a odvedlo podobně kvalitní práci jako jejich kolegové z Vicarious Visions v případě populárního Crash Bandicoot N. Sane Trilogy.

Team Sonic Racing – recenze

S žánrem motokárových arkádových závodů je to jednoduché. Na Switchi máte prozatím definitivního krále žánru Mario Kart 8 Deluxe, tím to začíná a v podstatě i končí. Tu a tam vystrčí růžky někdo jiný, ale na kvality jedné z nejprodávanějších sérií nedosáhne. Dosáhnout se na ni nedaří ani Team Sonic Racing, byť hra zvládá spoustu věcí, včetně té nejdůležitější: zabavení hráče.

Apex Legends – recenze nastupujícího krále battle royale

Najednou mám pocit, že to takhle mělo vždycky být. Poté, co se pánové ve zlém rozešli s Activisionem, poté, co jim vyšel Titanfall jen na dvou platformách a poté, co Titanfall 2 tak trochu zapadl mezi Call of Duty a Battlefieldem, studio Respawn konečně dostálo svému jménu. Jeho znovuzrození sice proběhlo už před lety, ale na vrcholu je teprve teď. A zaslouženě.

New Super Mario Bros. U Deluxe - recenze

V herní branži není snad žádná větší jistota než Mario. Jeho nejnovější velká Odysea vyšla předloni a byla takřka perfektní. Nintendo teď sáhlo do nepříliš dávné minulosti a vytáhlo z klobouku 2D Maria z roku 2012, který tehdy vyšel na Wii U, byl skvělý a díky svému nestárnoucímu designu je skvělý pořád. Pod krkolomným názvem New Super Mario Bros. U Deluxe se totiž skrývá velmi elegantní plošinovka s reálným potenciálem zabavit prakticky každého, kdo se nechá.

Civilization VI – recenze Switch verze

Ještě jeden tah. Lež, která je tu s námi už desítky let, nabírá znovu na intenzitě. A to nejen nadcházejícím datadiskem Gathering Storm, ale především novou verzí povedené Civilization VI. Ta totiž nedávno vyšla na Switch a až překvapivě jí to tam sluší. V „ještě jednom tahu” totiž můžete pokračovat i na cestách.

Nidhogg 2 - recenze verze na Switch

První Nidhogg položil natolik silné základy jednoduché 2D šermovačky, že by bylo s podivem, kdyby studio Messhof u pokračování šláplo vedle. Puritáni by sice mohli volat po čistotě designu a návratu ke spartánskému jádru prvního dílu, ale dvojka má co nabídnout i jim. Majitelé Switche navíc nemají na výběr – k mání je jen Nidhogg 2, jehož silné stránky naštěstí nová konzole od Nintenda perfektně akcentuje.