Mario vs. Donkey Kong Remake, jak už název napovídá, není ani tak zcela novou hrou, jako spíše velmi výraznou reimaginací dvacet let staré klasiky z Game Boy Advance. A když se podíváte na obrázky či videa původního Mario vs. Donkey Kong, okamžitě pochopíte, že tady máme čest s opravdu poctivou reimaginací. Ne nepodobnou takové, jakou už Nintendo vystřihlo třeba v případě The Legend of Zelda: Link’s Awakening.

Dvě dekády je dlouhá doba a já se přiznám, že jsem původní MvDK nehrál. Ostatně Game Boy Advance v Česku sice přítomen byl, nicméně nemám pocit, že by ho tou dobou měl v pařátech každý druhý hráč. I proto bych si dovolil odhadovat, že k Mario vs. Donkey Kong Remake bude většina zdejších majitelů Switche přistupovat jako v podstatě k nové hře, stejně jako já. A věřím, že většina potenciálních hráčů, kteří se k pořízení nakonec rozhoupou, budou nadšení. Stejně jako já!

Logická hopsačka na jedničku

V jádru je Mario vs. Donkey Kong Remake logická plošinovka složená z celé řady velice pestrých úrovní. Víceméně platí, že co level, to jedna jediná obrazovka. Leckdy se dá prostředí sice trochu posunout do stran, ale většinou musíte pracovat s tím, co vidíte na první dobrou a žádné rozsáhlé úrovně vás tady nečekají.

zdroj: Nintendo

Chopíte se role Maria, proti vám stojí Donkey Kong, a jdete na věc. Jestliže vás zajímá příběhový nástřel, vězte, že opičák ukradl instalatérovi hračky a vy je musíte sesbírat. To je asi tak jediná relevantní informace, která se dá k „příběhu“ říct, vyjma toho, že je jinak dokonale vedlejší.

Herní styl je tak v praxi postavený z velké části na manipulaci s prostředím a z menší části na vaší schopnosti pohybovat se s Mariem skrze předem jasně dané pasáže. S prostředím interagujete především skrz spínače, jimiž zapínáte a vypínáte různě barevné bloky, které tvoří mosty, zdi a plošiny. Nechybí ale třeba ani bomby, jež můžete sebrat, hodit ke zdi a tu následně zdemolovat.

Cílem každé úrovně je získat klíč a ten přinést ke dveřím. Volitelně lze ještě vysbírat různě se povalující dárečky a pokud chcete závodit sami se sebou, můžete se nechat stresovat i relativně benevolentní časomírou. Vývojáři tak jdou velice obratně vstříc jak méně schopným (mladším, starším, líným?) lidem, tak i hardcore minmaxerům, kteří nemohou odložit Joy-Cony, aniž by bleskově nevyluxovali každičký drobek.

Mario vs. Donkey Kong Remake ale především udržuje výborný balanc. Od obtížnosti, přes dávkování nových mechanik, až po jejich pestrost. Tvůrci tady umí střídat hopsací úrovně s těmi spíše logickými, stejně jako jim nedělá problém zkoušet všemožné prvky i v rámci úrovní. Na malém prostoru tady tak předvádí poměrně velké věci, které je radost hrát. Nikdy se mi nestalo, abych narážel hlavou do zdi příliš dlouho, nebo snad že bych zápasil s jednou náročnou hopsací pasáží za druhou. Všechno je tam, kde má být a všeho je „tak akorát“.

Titulního Donkey Konga byste ve standardních úrovních hledali marně, ale na konci každého světa (série několika tematických úrovní) se s vámi střetne. A vždycky je to velice příjemná, leckdy i náročná, ale férová variace na tradiční bosse ze stařičkých arkádových her.

On je vlastně celý Mario vs. Donkey Kong jeden velký, nesmírně příjemný milostný dopis starším hrám. Nintendo zvládlo modernizovat dvacet let staré základy na výbornou, a tak tady pořád vidíte, dostáváte a zkoušíte něco nového nebo už prověřené postupy děláte trochu jinak. Je to skoro k nevíře, ale i na ploše zhruba 130 úrovní působí hra pořád svěže a nedochází jí dech.

zdroj: Nintendo

V Mario vs. Donkey Kong Remake navíc poznáte spoustu interaktivních hejblat z jiných her série – od pružin a teleportů, přes pásy a kladiva, až po popelnice a samozřejmě i trubky. Jednotlivé úrovně tak nejsou dynamické jen díky zmíněné možnosti manipulovat s prostředím, ale právě i díky velkému množství všemožných prvků. A to včetně nepřátel, kterým se můžete vyhýbat, ale taky na ně můžete skákat, využívat je pro pohyb nebo je sebrat a házet.

Navíc tu není jen a pouze obyčejné skákání, ale nechybí ani dvojitý skok, delší skok, vyšší skok pozadu, přikrčení, které lze občas využívat i v kombinaci s nepřáteli, a další více či méně očividné fígle. Podobně jako leckteré jiné hry s Mariem, i tady tak umí vývojáři nabídnout jak onu jednoduchou hopsačku pro děti a nenáročné publikum, tak i prostor pro snažení a vaše precizní hráčské schopnosti.

Čas nás tlačí. Anebo ne

V každé úrovni vás tlačí už výše zmíněný čas a sám jsem se občas přistihl, jak mi při dlouhém přemýšlení a experimentování časomíra vypršela. Především proto jsem se nakonec uvelebil v režimu Casual. Nešlo mi ani tak o to, že po smrti mě namísto restartu celé úrovně vrátila hra jen k checkpointu, i když to se taky samozřejmě hodilo. Hlavním důvodem byla opravdu časomíra, kvůli které jsem leckdy spěchal a dělal tak zbytečné chyby.

zdroj: Nintendo

Bez časového tlaku jsem tak měl najednou na promýšlení každé úrovně klid. Nepřijde mi, že by důraz na rychlost přidával na zábavnosti. Tak jako tak tu časomíru máte a je na vás, zda se jí budete chtít nechat bičovat, nebo zda si dáte raději cukřík v podobě neomezených stopek. Z toho důvodu mě neoslovil ani volitelný režim Time Attack, ale pokud se někdo vyžívá v počítání každičké vteřiny, bude tu jako doma.

Herní styl je tak ve výsledku parádně funkční kombinací jednorázové instantní hratelnosti s relativně dlouhými seancemi. Každá úroveň, pokud se v ní nezaseknete, trvá klidně jen pár desítek vteřin a máte hotovo. V takové chvíli můžete hru s pocitem dobře odvedené práce vypnout. Jenže Nintendo ty pocity umí tak dobře, že budete chtít pokračovat dál. Je to zábavné, je to rychlé a vy si budete chtít dopřát ještě jednu dávku zábavy s ikonickým instalatérem. Mario vs. Donkey Kong Remake se tak do dnešní doby perfektně hodí – je ideální na dojíždění, rychlé přestávky mezi prací, ale stejně tak u něj můžete bez problémů prosedět i pár hodin v kuse.

Mini kooperace

Hlavním jádrem jsou klasické úrovně, které ale střídají trochu jiné levely s malými hračkami Maria, které musíte dovést skrze nástrahy do bezpečí. Skoro to až místy připomíná Lemmings, kdy hračky sice neovládáte přímo, ale tak trochu vlastně ano – vždycky vás totiž následují. Vy tak musíte vymyslet, jak se dostat skrze všechny prvky dané úrovně tak, abyste své miniatury nepoztráceli, a aby ještě navíc sebrali speciální levitující písmenka v místech, kam se vy nedostanete. Velice příjemná změna oproti klasickým úrovním, protože najednou musíte přemýšlet podstatně jinak a mnohem víc plánovat dopředu.

K tomu všemu tu na vás čekají ještě kratičké úrovně kdy se honíte za létajícím klíčem a musíte ho v přísném časovém limitu chytit, což je sice skutečně drobnost, ale i tak jde o další osvěžení už tak pestré hratelnosti. Právě tady se vám budou hodit všechny možné hopsací fígle, protože klíč je neposeda a čas vás tlačí.

Nechybí ani (jen a pouze) lokální kooperativní multiplayer, kdy si můžete s řešením hádanek pomáhat. Nepřišlo mi ale, že by bylo ve všech úrovních dostatek prvků, které by dokázaly plnohodnotně zabavit dva hráče, a tak bych zdejší kooperaci bral spíš jen jako příjemný doplněk než jako regulérní herní režim. Úrovně se v kooperativním režimu sice mírně změní, právě aby se tu druhý hráč nekopal tak úplně do zadku, ale ani tak nejde o nic zásadního. Dokážu si ale představit, že v režimu Casual může být kooperace s dítětem správného věku a rozpoložení velice zábavná. Nicméně pro dva dospělé lidi to asi není zrovna nutná aktivita na celé večery.

Vytříbenost především

Mario vs. Donkey Kong je, jak už jsme asi u drtivé většiny her od Nintenda zvyklí, po technické i audiovizuální stránce vytříbený. Má parádní stylový vizuál, kdy je toho v každé úrovně tak akorát – pořád se tak máte na co koukat a obdivovat detaily. Nikdy to ale není na úkor čitelnosti a zmatku. Vždycky tak přesně víte, co byste měli udělat, kam byste měli jít, a co se po vás chce. Přehledná a elegantní grafika vám umožní dokonale a okamžitě vyhodnotit každou úroveň a nehází klacky pod nohy ani v případné snaze o rychlost.

zdroj: Nintendo

Na Switchi se to všechno navíc hýbe bez problémů v obou režimech konzole a osobně jsem nenarazil na žádné bugy. Celý Mario vs. Donkey Kong Remake tak působí nejen opravdu vyladěně, ale především hotově. Po téhle stránce jednoduše není co zlepšovat.

Precizní, zábavný, konzervativní

Mario vs. Donkey Kong Remake je jedním slovem parádní. O zásadní titul Switche nejde, konzoli si kvůli němu nekupujte. Od toho jsou třeba hlavní díly ze sérií Mario a Zelda. Jestliže máte ale všechno důležité už odehrané a máte chuť na nesmírně příjemnou jednohubku, rozhodně nešlápnete vedle.

Nejnovější, ale pořád staronový Mario totiž nepůsobí jen jako další obyčejný spin-off a pouhá laciná snaha vytřískat na nejslavnější herní postavě další jeny. Mario vs. Donkey Kong Remake je svým způsobem citlivým a vkusným návratem ke staré formě, chytře mísící nostalgii s nadčasovou hratelností v moderním pojetí.

Díky pestrosti a designové preciznosti tak jde o promyšlenou retro evoluci. Která sice pořád stojí nohama v minulosti a žánr, průmysl ani Maria moc nikam neposouvá. Jde ale o zážitek natolik zábavný a uspokojující, že má potenciál zabavit jak veterány, tak i nováčky.