Daniel Kremser

Call of Duty: Black Ops 4 – dojmy z hraní bety

Rok se nám s rokem sešel, a jak už se stalo zvykem, i tentokráte dostali hráči možnost si nové Call of Duty vyzkoušet s lehkým předstihem prostřednictvím uzavřené bety, která dala hráčům okusit základů klasického multiplayeru. A postarala se o pár překvapení.

Battalion 1944 - dojmy z hraní

Rok se s rokem sešel a máme tady další nápodobu starých dílů Call of Duty, která vzývá nostalgii a hardcore hratelnost. Pravděpodobně to ještě ani celý rok nebyl, ale to nebrání anglickým vývojářům z Bulkhead Interactive vytvářet další válečnou FPS, jejíž osud možná bude viset od vydání na vlásku. Dobře, tak zase tak špatně na tom novinka s názvem Battalion 1944 není, ovšem slavnou budoucnost jí nevěstím a není to pouze chybou trhu. Tomuhle kickstarterovému projektu totiž v některých oblastech ujel vlak.

Destiny 2 - zhodnocení PC verze

Trvalo to více než tři roky, ale konečně jsme se dočkali. Druhý díl Destiny i přes menší zpoždění dorazil i na PC, aby ukázal, čemu že to mnozí hráči na konzolích tak propadli (viz mou recenzi z konzolové verze). A už nyní je jasné, že to nebude mít snadné. Sice jsem totiž Destiny 2 dohrál na PC, ale bylo to nejslabších 20 hodin, které jsem ve hře strávil. A to rozhodně nestaví PC verzi do nejlepšího světla. Jenže pořád hovořím o srovnání s konzolovou verzí, které jsem dal devítku a jde o vynikající hru. I na PC to totiž byla parádní jízda, která sice možná netrumfla zážitek z hraní konzolové verze, ale ostudu na rozdíl od jiných portů rozhodně nedělá.

Assassin's Creed Origins má díky spoustě novinek opravdu svěží a příjemnou hratelnost

Po opravdu potřebné roční pauze se letos na pulty obchodů vrátí série Assassin's Creed. Ta patří k nejsilnějším značkám na trhu a není tedy divu, že jde o jeden z nejočekávanějších titulů letošní zimy. Měl jsem možnost vyzkoušet si větší kus hry a mohl si tak ověřit, nakolik nás opravdu čekají výraznější novinky a nakolik pořád uvidíme ten samý mustr jako dřív. Jak se ukázalo, do Origins proniknete až po nějakém čase a trailery ani zdaleka neukazují to, co letos bude hru opravdu prodávat.

Assassin's Creed: Origins překvapila vzdělávacím módem Discovery Tour

Překvapení, to je něco, co se již v herním průmyslu dneska nenosí. Jedno pokračování úspěšné herní série za druhým skýtá jen pramálo prostoru k tomu, aby mohl být hráč vyveden z míry. Politika věčných úniků videí a informací už toho mnoho nenechává ani na velké herní výstavy a spektakulární konference. O to více jsem byl překvapen, když mi producent nového Asaassina Ashraf Ismail ukázal s úsměvem na tváři budoucnost muzejnictví podle Ubisoftu.  Tedy překvapení pro hru, od které by to asi dneska čekal už jen málokdo. Jenže se tak děje a Assassin’s Creed Origins v sobě bude mít vzdělávací mód.

Dojmy z hraní: beta nového Call of Duty ukázala, že sérii návrat ke kořenům svědčí

Že vychází nový díl Call of Duty, to už dávno není žádná převratná událost. Přeci jenom série ztratila punc výjimečnosti, protože každý rok vychází nový díl. Byť jde stále o herní událost, už to opravdu není žádný herní svátek. Jenže letos se Call of Duty vrací po dlouhé době k tématu druhé světové, a navíc v historicky věrné podobě bez jakýchkoli excesů ve formě steampunkové alternativní historie či hord nemrtvých. A to už herní svátek spíš je. Ano, Call of Duty: WWII se vydává proti proudu času, a jak ukázala beta, nejde jen o návrat čistě stylistický a audiovizuální. Série se vrací ke kořenům, sbírá to, co fungovalo dříve, a po dlouhé době ukazuje, proč šlo jistou dobu o největší videoherní značku vůbec! Tedy, naznačila to beta s ochutnávkou povedeného multiplayeru, která by mohla přesvědčit i hráče, co nad sérií již dávno zlomili hůl.

Beta Destiny 2 ukázala, že jde v prvé řadě o jedničku v novém kabátě

Ať už patříte mezi fandy Destiny, nebo vás naopak nechává tato hra chladnými, jedno musíte Bungie nechat. Podařilo se jim vytvořit povedený kult se strhujícím světem, který možná nefungoval úplně bez chyb, ale i to stačilo na kasovní úspěch a tříletou jízdu konzolovými vodami. Po zahrání bety Destiny 2 se mi ale tak trošku chce říci – bohužel. Dosavadní úspěch totiž Bungie utvrdil v tom, že všechno dělají správně a beta dvojky napověděla, že čtvrtý rok značky Destiny bude velmi podobný třem předchozím, akorát s číslovkou 2 namísto dalšího datadisku. Samozřejmě to nemusí být nutně špatně, ale beta kvůli tomu rozhodně hráče ze židlí nezvedla.

Dojmy z hraní: vyzkoušeli jsme Torment: Tides of Numenera

V poslední roce, či dvou se doslova roztrhl pytel s návraty klasických izometrických RPG, které pro velké množství dnes už odrostlých hráčů představují ony příslovečné zlaté časy herního průmyslu. Načal to Brian Frago se Wastelandem a pokračovalo to Tyranny, Pillars of Eternity či Divinity: Original Sin. Hráči si zkrátka mají z čeho vybírat a jen letos dost možná vyjdou hned 3 až 4 podobně laděné tituly. Jedním z nich bude i duchovní nástupce legendárního Planescape: Torment, který jeho tvůrci popisují jako titul, co si musíte zahrát, když už vás nebaví rozdávat headshoty. A po zhruba dvou hodinách hraní mám měsíc před vydáním pocit, že z výše uvedených her je Torment: Tides of Numenera dost možná nejpovedenější.

Destiny slaví Vánoce novým obsahem

V závěru recenze na Rise of Iron jsem si posteskl, že po roce obsahového půstu nebudu mít pro letošek žádné naděje v očekávání, že na první Destiny už se v Bungie zapomnělo. Opak je ale pravdou. Vývojáři překvapivě dostáli svým slibům. Vedle obsahových dodatků k poslednímu rozšíření či raidu přišli s oslavou Halloweenu, vydařeným vánočním Dawningem a vrací SRL i nějaké ty nové a staré zbraně a další drobnosti. Navzdory očekávání tak pořád má smysl se do hry vracet jak pro absolutní veterány, tak i pro hráče, kteří Rise of Iron odložili hned po kratičké kampani. Destiny tedy žije - stále se toho v tomto světě dá hodně zažít.

Světový šampionát v League of Legends ovládl opět SK Telecom T1

Intel Extreme Masters Katowice, Mid-Season Invitational a nakonec i Worlds 2016. Všechny tři nejprestižnější League of Legends akce tohoto roku mají jedno společné! Ovládl je korejský celek SK Telecom T1 a nesmazatelně se tak zapsal do historie tohoto elektronického sportu jako jediný tým, kterému se něco podobného podařilo. World Championship navíc ovládli Korejci již potřetí, když obhájili Summoners Cup proti dalšímu korejskému celku Samsung Galaxy. Zatímco evropským a domácím americkým celkům tak zbyly jen oči pro pláč, Korea opět potvrdila své výsadní postavení a domů si odvezla většinu z více než 5 milionů dolarů.

Destiny 2 - recenze

Filmeček, filmeček a do třetice všeho dobrého ještě jedna předrenderovaná nádhera sršící břitkým humorem a osobitým audiovizuálním zpracováním. Ne, opravdu jste se nespletli a nečtete recenzi nové adventury či interaktivního filmu. Čtete recenzi Destiny 2, pokračování hry, která se mimo jiné proslavila absencí vyprávěného příběhu či nedostatkem obsahu. To vše je ale věcí minulosti, protože Destiny 2 povědomí o této značce od základu mění. Plnohodnotný příběh, nával parádního obsahu, opravené základní herní mechanismy. To vše a mnohem více na vás čeká v dlouhém dobrodružství, které přenáší hráče do promyšleného a strhujícího herního světa, jež nepřestane překvapovat ani po desítkách hodin.

Urban Empire - recenze

Někdy jednoduše chcete, aby hra uspěla nehledě na očividné okolnosti. Můžete mít rádi vývojáře, může jít o tuze zajímavý nápad nebo podobných her prostě není mnoho. Urban Empire je příklad takové hry. Nejenom, že zpracovává spíše okrajové téma, ale ještě navíc se nebojí pojmout budovatelskou strategii z úhlu, který hry typu Sim City nebo Cities nenabízí. Samo o sobě to však nestačí, aby se z Urban Empire stala alespoň ucházející alternativa k výše zmíněným hrám. Celý koncept se totiž tvůrcům víceméně rozpadl pod rukama, takže ve výsledku zvládá ze všeho nejlépe frustrovat a nudit.

Final Fantasy XV - recenze

Jestliže někdy měla vzniknout ona bájná univerzální hra, která by plnila všechny sny hráčů napříč žánry, musel to být 15. díl ságy Final Fantasy - titul, který byl ve vývoji přes 10 let, během kterých prodělal několik restartů a proměn. Titul, který hráče konstantně dráždil parádními trailery, jež měly předznamenávat takřka příchod JRPG Krista, který náhle pozvedne žánr na úplně jinou úroveň. Nic takového se samozřejmě nestalo a někdo by dokonce i namítl, že oproti jiným AAA hrám Final Fantasy XV vyšla bez většího poprasku a v ničem ani nevyniká. V tom to ale je! FFXV totiž v ničem ani vyloženě nezklame, a onou pomyslnou univerzální hrou je do takové míry, že si v ní to své najde prakticky každý.

Project Highrise - recenze

Tvůrci ze studia SomaSim mají na kontě budovatelskou strategii 1849 a na Project Highrise je znát, že mají s vývojem hry v uvedeném žánru předchozí zkušenost – hra se od začátku chová přesně tak, jak člověk od budovatelské strategie očekává. Snadno tak do hry proniknete, užijete si hodiny zábavy při stavění vlastního mrakodrapu a zároveň budete stále objevovat nové prvky a nacházet větší výzvy. Ve spojení s přehledným uživatelským rozhraním jde o solidní základ pro dobrou budovatelskou strategii. 

Destiny: Rise of Iron - recenze

Už tomu bude skoro rok, co do Destiny přibyla větší porce obsahu v podobě datadisku The Taken King, který leccos opravil, mnohé změnil a udělal z Destiny fajn hru, která má své mouchy, ale konečně naplňuje původní vizi svých autorů. Ještě dnes si pamatuji, jak jsem tehdy ve světle skvělého datadisku hře i přes očividné nedostatky prorokoval zářnou budoucnost. Jenže, co se nestalo, Bungie na úspěšný datadisk nenavázali a hráčům naordinovali roční obsahový půst, kdy občas smetli ze stolu jen pár drobků ve formě SRL a dalších menších aktivit, ale jinak nechali Destiny na pospas osudu. Nijak zvlášť hru nerozvíjeli a jen čekali. Nyní tak opět přicházejí s prosíkem a doufají, že je hráči zase vezmou na milost. Rise of Iron ovšem není Taken King a obsah DLC je maximálně obstojný, jako ostatně celá Destiny se všemi změnami, kterými od vydání prošla. DLC však hru jako celek nikam neposouvá, to je třeba říci hned na úvod.

Dark Fear - recenze

Hra původem z mobilu, respektive minimálně pro mobily dělaná, a ještě k tomu za pár korun. To už v jednom vyvolá pochyby, které v případě Dark Fear ještě utvrzuje minulost a webovky autorů. Na první pohled tedy nic, co by vás na Steamu zaujalo a věřím, že většina navíc nad skutečně stařičkou grafikou ohrne nos. Zdání ale někdy může klamat. V zásadě jde o zajímavě pojatý horor, který táhne právě retro stylizace, a byť naráží na limity platformy, může zaujmout alespoň milovníky retra.

Abzû - recenze

Podmanivá hudba Austina Wintoryho znovu rozeznívá dramatické smyčce a další němá postava se vydává na tříhodinové dobrodružství kaleidoskopem divů a barev. Po postavě oděné do magické šály se do hluboce filozofického dobrodružství pouští bezejmenný potápěč - přestože to tvůrci samozřejmě nemohou přiznat, jde o minimálně duchovního nástupce Journey. Tam kde však Journey smazala ve své době hranice mezi uměním a hrou a změnila chápání herního průmyslu, tam Abzû šlape vodu. Ačkoli se na první dobrou snaží přímo ukázkově, něco tomu tentokrát schází.

Lumo - recenze

Téměř každý žánr nabízí hru, která si pekelnou, ale férovou obtížností zaslouží přirovnání k Dark Souls. V rámci plošinovek jde třeba o tituly Super Meat Boy nebo VVVVVV. Nově se ale o slovo hlásí prvotina studia Triple Eh? s názvem Lumo, která křísí archaickou hratelnost let minulých, a zprofanované označení „Dark Souls mezi plošinovkami“ si jednoznačně zaslouží nejen proto, že je pekelně těžká, ale také proto, že jde o povedenou old school záležitost.

Homefront: The Revolution - recenze

Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale pro Homefront to neplatí. Po několikaleté odmlce a eskapádách s krachem vydavatele konečně vyšlo pokračování vlažně přijaté jedničky. Vlastně nejde ani tak o pokračování, jako spíše o restart, který přináší žánrově zcela nové pojetí korejské invaze. Dokonce se nebojí upustit ani od klasického multiplayeru, který bývá u podobných her spíše tahákem. Ani to však nepomohlo. Jestli si tak někdo nezafixoval Homefront jako spíše průměrnou hru Homefront: The Revolution to moc napraví, přestože k jistému pokroku došlo.

Battleborn - recenze

Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.