Viva La Revolution
Osud nového Homefrontu je příběhem o formálně povedené hře, která nabízí všechno, co by hra s otevřeným prostředím měla mít - vozítko, crafting, vedlejší mise, střídání dne a noci atd. Bohužel však chybí něco navíc, a pokud hledáte hru, která potenciál neotřelého námětu dovede skloubit s výbornou hratelností, máte smůlu. Homefront: The Revolution je stěží dobrá hra, nikoli skvělá či výborná, a už vůbec ne výjimečná nebo zajímavá, což je škoda. Právě příběhové pozadí a základní premisa totiž měly The Revolution odlišit od konkurence.
Prvoplánový příběh o odboji, který se snaží získat zpět to, co mu někdo vzal, nepřekvapí, ale zároveň ani neurazí. Jde o ryzí standard nasátý patriotismem, který má s originalitou společného pramálo. Černobílé postavy na první dobrou vyzradí vše, co jim dali autoři do vínku, a pokud někdo působí jako zrádce, tak jím také je, zatímco pošetilý patriot vždy bude tím hlupákem, co umí akorát vzít do ruky kvér, ale už ho nezajímá proč.
zdroj: Archiv
Papundeklový svět
Homefront: The Revolution se přímo utápí v bezbřehém patriotismu, a mnohdy ani nedosahuje palčivosti prvního dílu. Kampaň opravdu v ničem nevybočuje z řady. Produkční hodnoty jsou solidní a herci podávají výkony srovnatelné s žánrovou konkurencí. Odvaha scénáristů se však kamsi vytratila.
Amerika pod korejskou nadvládou je při tom lákavá myšlenka a nový Homefront to dokazuje minimálně na ztvárnění některých částí okupované Filadelfie. Nejednou třeba pocítíte strach i úzkost z toho, jak město pod Korejci vypadá. Americké předměstí osázené korejskými vlajkami a tatínkové v minivanech, co to dostávají pažbou do obličeje za blbý pohled, to je jen zlomek toho, co druhý Homefront nabízí. I oblasti patřící majetným kolaborantům ukazují, jaký potenciál námět měl. Bohužel jde v rámci celku spíše o záblesky kreativity.
Jako celek totiž město postrádá výraznější tvář a klidně by mohlo jít o Chicago, New York nebo Atlantu. Jde o víceméně anonymní místo, jehož uniformní grafické zpracování nevybočuje z dnešních standardů. Chybí tomu větší dávka autorského rukopisu, aby hra překročila standard v podobě spousty zašedlých krabic s trochou barev.
Na pohled sametová revoluce
Homefront: The Revolution je po všech stránkách standardní hra, kolem které projdete, zahrajete si filmově pojatou kampaň plnou klišé, a zase na ni zapomenete. Hře třeba citelně chybí silné momenty, které přeci jenom nabízela i jednička, nebo prostá odvaha ukázat hráči něco šokujícího a v zásadě nekorektního. Místy se sice tvůrci snaží v roztahaném příběhu alespoň nastolit otázky morálky nebo řešit kolaboraci, ale vždy to končí zmínkou bez pointy a jakéhokoli vyznění.
Ve jménu revoluce bylo spácháno už leccos, ale při hraní druhého Homefrontu nic z toho neuvidíte. Oficiálně jde sice o hru, která je podle hodnocení PEGI určená starším 18 let, ale na obsahu to nepoznáte. Ztvárnění revoluce je takříkajíc učebnicové, když se tvůrci vyhýbají čemukoli kontroverznímu včetně přítomnosti děti. Revoluce je sice v jejich podání násilná, ale týká se jenom někoho – stejně jako ve většině akčních her.
Podle mamutů a vrahů
Zpracováním námětu, scénářem ani prostředím Homefront: The Revolution nenadchne, a hratelnost dojem nevylepšuje. Autorům se musí nechat, že dobře míchají stealth a akci v polootevřeném světě, čili si v řadě situací můžete vybrat, jak přistoupíte k plnění daných úkolů. Bohužel je jich zhruba jen 5 druhů, které se neustále opakují. Většinou jde o to někam dojít, něco donést nebo někoho odpravit.
Vítané osvěžení nepředstavuje ani osvobozování jednotlivých městských čtvrtí skrze dobývání základen nebo opakovaní činností jako je ničení generátorů či pomoc Američanům v nesnázích. Jde o princip, který všichni znají z Far Cry a Assassin's Creed her. Jediné, v čem tedy hra skutečně překvapí, je zpracování samotné akce. Jde totiž o nečekaně pomalejší záležitost, ve které si vedle povedeného mechanismu střílení užijete i zmiňovaný stealth.
zdroj: Archiv
Homefront: The Revolution nabízí bezhlavou akci i opatrnější přístup k věci a je jen na hráči, čemu dá přednost. Možnost volby herního stylu se tvůrci snažili podpořit systémem pro upravování zbraní. Ve hře se tedy nacházejí jakési vylepšovací soupravy, které z útočné pušky po stisknutí jediné klávesy udělají kulomet či brokovnici. Cele to sice samostatně funguje, nedá se ale říci, že by to hráče motivovalo k dodržování určitého herního stylu.
To se ostatně projevuje i na pojetí otevřeného Filadelfie, která jak už bylo řečeno na jednu stranu postrádá tvář. Zároveň ale v některých momentech nabízí překvapivě živou kulisu plnou lidí, která těží hlavně z rozdělení na tři typy zón, které se liší vzhledem i atmosférou. Škoda jen, že oproti slibům autorů na vás herní svět prakticky nereaguje, a pokud některou z městských čtvrtí osvobodíte od korejské nadvlády, vojáky se samopaly jen vystřídají lidé a stěny se zaplní grafity s revolučními hesly.
Opět jde o model oblehnutý z Assassin's Creed či Far Cry. Na podobné inspiraci není v zásadě nic špatného, ale Homefront na to konto začne po čase nudit - nebýt alespoň zmíněné elementární rozdílnosti jednotlivých zón, šlo by jen o tupé a mechanické opakování šablony dojdi, vystřílej a vrať se.
Jen několikrát tvůrci 20 hodin dlouhou kampaň oživí misí na způsob focení kolaborantů či infiltrace továrního komplexu, což je zoufale málo. Rozhodnutí zahodit klasický multiplayer a soustředit se na dlouhou kampaň, potažmo separátní kampaň kooperativní, která je stejně nezáživná, tvůrcům nevyšlo. Vlastně moc nerozumím, proč vůbec sáhli po variantě otevřeného světa, když neměli produkční kapacity jej opravdu udělat zajímavý a plný života.
zdroj: Archiv
Omluva to nezpraví
Homefront: The Revolution budila naděje, že dokáže značce vdechnout nový život a nabídne alespoň solidní zábavu s chybkami, které bohatě vyváží zajímavé téma. Výsledek je však někde jinde. Hra zklamala hlavně zpracováním námětu, když se většinou ztrácí v propagandistické filmové akci, která nevybočuje z řady. Lepší to není ani se samotnou herní náplní, která je další nemastnou, neslanou hrou s nevyužitým otevřeným světem. Alespoň, že akce samotná funguje a na čas pobaví, stejně jako možnost využívat stealth.
Zdaleka nejhorší ale je, že všechno výše zmíněné, dokonce i negativa, si pořád drží solidní řemeslnou úroveň - stačilo málo a měli jsme před sebou povedenou hru. Homefront: The Revolution zkrátka není v ničem nejlepší nebo výrazněji nadprůměrná. je pouze mírně nadprůměrná. Nezpraví to ani srdceryvná omluva autorů na samém závěru hry, která spíše potvrzuje výše uvedené. Když už se autoři musí omlouvat za své dílo předem, není všechno v úplném pořádku.
