Otevřený svět, otevřená hra

Na vysokém sloupu bezejmenného chrámu, respektive historicky akurátní ruiny, o které snad slyšeli jen kovaní egyptologové začalo naše 4 hodiny trvající demo. To nás mělo vzít napříč deltou Nilu a dokázat, že série se s roční pauzou skutečně změnila. Začátek s tradiční synchronizací zrovna novátorský nebyl, nicméně otazníky vyskakující na mapě namísto šablonovitých setů neustále se opakujících misí už naznačují, že alespoň něco si tým, který předtím stvořil především Black Flag z kritiky Unity a Syndicate vzal. Krátká jízda k prvnímu takovému otazníku označujícímu nejen farmu zdejšího zámožného kupce, ale také první vedlejší misi pak toto potvrdila.

"Chtěli jsme udělat skutečně živý herní svět," holedbal se během prezentace producent hry s tím, že přirovnání jako imerzní, uvěřitelný, funkční, ba dokonce emergentní z něj při popisu herního světa a jeho fungování padala v každé větě. Jenže ony ty vedlejší mise přesně tento popis naplňují a snad poprvé jsem měl skutečně pocit, že Assassin‘s Creed jako série konečně opouští neúprosnou šablonu žánru, kterou si sama vytvořila, respektive že ji alespoň lehce přetváří. V tomto případě mám na mysli questové linie, do kterých vstupujete a zase je opouštíte dle libosti tak, jak zrovna putujete herním světem. A to aniž byste museli podstupovat nelogické desynchronizace, nestále se někam vracet a nebo nedej bože opakovali do zblbnutí pořád to stejné bez jakékoli invence.

zdroj: Vlastní

Navíc jsou mise zabalené ve stylu třetího Zaklínače do svých vlastních malých příběhů. Kde to jen jde se autoři snaží skutečně vymanit se z pozice řemeslníků, kteří sekají generické úkoly jeden za druhým. Samozřejmě nejde ani zdaleka o mistrovský kousek na úrovni Zaklínače a jestli mě něco praštilo do očí hned zkraje, pak to byl neuspokojivý scénář plný hloupých dialogů a hlášek a proklamací plných klišé. Snaha otevřít hru více hráčům samotným a pobízet jejich zvědavost a zpravidla ji i odměňovat je ovšem krok správným směrem a byť náplň jednotlivých misí je pořád hodně o  jednom a tom samém, jde o krok správným směrem. Směrem, který překvapivě přirozeným způsobem nechává vyniknout herní svět.

Pískem zavátá nádhera

Ačkoli jsem k novému Assassinovi přistupoval s jednoznačným despektem a názorem, že to co ukázali autoři veřejně je jednoznačným zklamáním a jen další kopírkou tragické Unity a rozpačité Syndicate, tak na herní svět samotný jsem se opravdu těšil. V Ubisoftu jsou skvělí řemeslníci a i Unity nabídlo dechberoucí a atmosférickou Paříž. Už od vydání prvního dílu hráči na hru ze starověkého Egypta navíc čekají a není tedy divu, že autoři tuto touhu ždímají do poslední kapky a hráčům dávají propracovanou simulaci starověku se vším co k tomu patří. Tedy i speciálně vyvinutou AI pro hrochy a krokodýly, svět s dunovými převisy skrývajícími právě ony otazníky se zajímavými místy a vedlejšími lokacemi, či pískem zaváté chrámy, které leckdy nepřečkaly už ani do období Ptolemaiovců, kam děj hry spadá.

Vrcholem prezentace jednoznačně bylo završení jedné z větví příběhu ve formě obrany starověkého chrámu boha Hora za písečné bouře. Za nulové viditelnosti a ve stínu děsivých soch najednou měl Assassin’s Creed opět tu správnou atmosféru jakou měla například dvojka a svého času vlastně i jednička. Přesně takové libůstky poslední dvojice her zcela postrádala a je určitě dobře, že se autoři odhodlali zase pojednou k návratu v čase, protože nové zasazení na rozdíl od městských derivátů zase jednou bere dech, a to skutečně neustále. Když se pak na scéně objevila Kleopatra, bylo vymalováno a já začal naklikávat předobjednávku.

Jakožto fandu historie mě setkání s Kleopatrou a Caesarem samozřejmě potěšilo, ovšem Origins si mě získalo především detaily a péčí s jakou přistupuje k historii i v rámci tak absurdně velké hry, jakou má Origins být. Jen pro představu: za 4 hodiny jsem malinkatou část mapy, zhruba 10%, ani nezvládl kompletně prozkoumat a neustále jsem narážel na nové a nové detaily všedních dnů starověkých Egypťanů. Origins možná nakonec když se nad tím zamyslím ani není ničím zase tak unikátním. Starověký Egypt hru pocitově vrací do polohy, která Assassinovi sluší a ve které herní svět po delší době snad opět nebude hrát spolu s příběhem až druhé housle.

zdroj: Vlastní

V kontextu takové změny je ovšem trošku zklamáním fakt, že takovou změnu obsahové a formální dynamiky hra nijak zvlášť nezohledňuje v tom, jak se profiluje příběh. Postavy byly napříč ukázkou dost zapomenutelné a charakterově černobílé. Kleoptara, která hrála v demu poměrně velkou příběhovou roli ani zdaleka nedosahuje charakterového prokreslení například takového Leonarda z ikonické dvojky.

Raději pak ani nebudu začínat o hlavním hrdinovi, který tady podobně jako v případě třetího dílu plnil především roli odosobněného pozorovatele bez špetky charismatu. Na jednu stranu dává toto pojetí samozřejmě vyniknout historickému prvku hry a lze si také víc užít na reálném základu postavený svět virtuálního Egypta, ale nemohu se zbavit dojmu, že hra přeci jen má na víc. Obzvláště když se v lecčem navazuje na koncept dvojice výraznějších postav z dvojky. Bayek a Aya jsou ovšem zcela nefunkčními postavami a to především jako údajní manželé. V tomto ohledu mě opravdu autoři zatím nepřesvědčili a neblaze tuším, že si nakonec zamiluji maximálně tak orla Senu.

Určitě nechci tvrdit, že by se série měla najednou posunout do roviny filmového eposu. Jak ale zcela plynule hra přechází od explorace skrze vedlejší mise v ty příběhové, celý zážitek se stává překvapivě samozřejmým a plynulým, nebýt toho tak chladného vyprávění, které se od časů trojky vůbec nikam neposunulo. Assassin’s Creed Origins je ale i přesto tou nejlepší simulací jakou jsme v sérii viděli. Je to dáno především tím jak na sebe jednotlivé herní systémy navazují.

Stealth na ústupu

Když si doma pustíte E3 demo s výsekem jedné mise, jen těžko skutečně můžete docenit vylepšení se kterými hra přichází v celkové šíři titulu. Většina výrazných herních a designových prvků z minula ve hře zůstala a na první pohled se tak zdá, že se nic nemění. Způsob, jakým ale autoři s jednotlivými prvky nakládají je letos odlišný a to logicky vede i k diametrálně odlišnému zážitku který je daleko přirozenější.

Náhodou si to napochodujete do nepřátelského tábora, tak polovinu vojáků vybijete a utečete pokračovat v tom, co jste dělali předtím. Během hraní se mi tak stalo, že jsem několikrát mimoděk splnil některý z vedlejších úkolů, které se vám pohodlně kupí v menu s tím jak postupně objevujete herní svět. V kontextu herního průmyslu v roce 2017 to samozřejmě není nic speciálního, ovšem série v tomto ohledu vždycky zaostávala a alespoň takový posun je tedy určitě pozitivní.

Plnění úkolů je navíc více méně jediným způsobem jak levelovat a vůbec tak hrou procházet dále, což bylo v minulosti k vidění jen v omezené míře. Trošku mě ovšem mrzelo, že jsem si vlastně během dema nemohl obsah příliš vybírat. Autoři stvořili úžasný svět a dost ho hráčům otevřeli. Problémem ovšem je, že velké množství aktivit je v podstatě nesplnitelných už když jste o jeden level pozadu a věřte, že jsem to v touze dostat se v hlavním příběhu co nejdále zkusil hned několikrát. Vždy jsem ale skončil s nepořízenou v nahrávací obrazovce a vývojáři koukající přes rameno tak měli o zábavu postaráno.

zdroj: Archiv

Jedna taková nepřátelská pevnůstka si pak na mě připravila i šok v podobě přepracovaného systému boje, který je bezesporu hlavní a asi i nejvýraznější novinkou Origins. Musím říct, že ústup od zabití na jednu ránu a nepřátel nabíhajících na vás po jednom je opravdu příjemná změna. Souboje v Origins nabízejí daleko víc dynamiky, než tomu bylo v minulosti a spolu s novými typy zbraní a daleko živějším pojetím ve stylu akčních RPG jde konečně o plnohodnotnou součást hratelnosti, kterou neobejdete prostým načasováním protiútoku.

Samozřejmě jde s touto změnou ruku v ruce i drobný ústup stealthu, ale rozhodně jsem neměl pocit, že by to hře nějak škodilo. Assassin's Creed, už přeci jen o plížení není nějaký ten pátek a tady autoři nabízejí alespoň slušné RPG, kde je sakra zábavné střílet z brokovnice. Tedy z luku s pěticí šípů, který si nablízko si poradí i s otravnými těžkooděnci, jejichž štíty bez použití velkých bojových seker ne a ne povolit.

I navzdory změnám ovšem platí, že v samém jádru jde pořád o Assassin's Creed, který akorát lehce prokoukl a zbavil se těžkopádnosti. Otevřený svět i základní pojetí hratelnosti tak spíše zůstává, ale například už bez zcela otravných misí, kde jste museli někoho nepozorovaně sledovat a poslouchat přitom rozhovory. I tohle symbolizuje změnu série, ke které letos dochází.

Hráči by se ovšem měli mít na pozoru, protože nemůže být pochyb o tom, že se z Assassina letos také stává plnohodnotné akční RPG se solidně velkým stromem dovedností a sbíráním všemožných zbraní a porovnáváním jejich statistik. I tato změna má ovšem v konceptu novinky své logické místo a vlastně dává po pár hodinách poměrně velký smysl. A to až takový, že vlastně ani nevím, jak jsem se bez podobných nadstaveb základní hratelnosti série obešel.

Egyptské dobrodružství

Zpětně mě určitě mrzí to, že jsem neměl příležitost se podívat například do dobové Alexandrie, která se nacházela v uzavřené části mapy. I z povzdáli ale působila skutečně epicky a nepochybuji o tom, že jen její průzkum a obdivování všech těch detailů bude zábava sama o sobě. Zábavný a skutečně uhrančivý je ostatně celý herní svět a Origins mi za ty 4 hodiny dokázala, že když už pro nic jiného, kvůli tomu ohromnému a neskutečně propracovanému hernímu světu si hru musím pořídit.

Letos to ostatně vypadá celkově nadějně a byť změny a novinky určitě nejsou přelomové, dohromady zase pojednou vytvářejí lákavý celek, který se v lecčem odkazuje na úspěch prvních dvou dílů, případně Black Flag. Nemá pak samozřejmě vůbec cenu zastírat, že to do velké míry táhne především dobové zasazení, které dělá s atmosférou divy.

zdroj: tisková zpráva

To hlavní, co mne odrazuje je jen příběhové pojetí, které prostě zavání klamáním. Pokud stavíte příběh před všechno ostatní, asi se ještě vyplatí počkat na první recenze. Pokud ale chcete velkou otevřenou hru s dobrými akčními souboji a solidně pojatým herním designem, je určitě Assassin’s Creed Origins na hodně dobré cestě splnit vám vaše přání.

Samozřejmě se najdou i problémy, jako nešikovně udělané menu či dost nešťastně nastavené levelování. Autoři ale o těchto věcech vědí a do vydání na konci měsíce se ještě něco může změnit. Co se už nezmění je fakt, že Assassin’s Creed nakonec i díky roční přestávce prokoukl a byť na povrchu působí hodně podobně, pocit z jeho hraní je skutečně nový.  Příjemnější a plynulejší, ale také akčnější a efektnější!