Galerie

Warren Spector stojí za původním Thiefem, takže když oznámí novou hru, kde hlavní roli hraje plížení a přivlastňování si cizího majetku, člověk se neubrání očekávání. Dokonce takovému, že má jeden i chuť zapomenout, jak dopadl Underworld Ascendant.

Thick as Thieves mělo z mého pohledu jedinou chybu: Mělo stát na PvPvE systému, který mě od něj docela odrazoval. Naštěstí ale studio nakonec otočilo a přichází zážitek, který si užijete stejně tak sólo, jako s jedním doprovodem. Zároveň to ale není tak úplně hra, jakou jsem od Spectora čekal.

Co je vlastně tahle zlodějna?

První, co je potřeba si říci: Thick as Thieves se prodává za pět dolarů a na takhle nízkou cenovku je to překvapivě povedený počin. Hrál jsem hromadu malých, levných her pro dva, většina z nich měla mnohem menší produkční kvality a přetékala assety z Unreal storu nevalné kvality. Thick as Thieves si naproti tomu drží vizuální i hratelností kvalitu na vcelku vysoké úrovni.

Odehrává se ve městě Kilcairn inspirované skotským městem někde kolem roku 1900, které je navíc okořeněné o steampunk a trochu té staré dobré rituální magie. Nicméně tady hloubka příběhu končí. Ano, hlavní série kontraktů vás rámcově provede příběhem o magickém artefaktu a nastíní rozdělení sil ve městě, ale vlastně není nijak podstatné, hluboké nebo nedejbože dabované. Jen vám vždy přijde do úkrytu kus papírku se zadáním úkolu a vy se vrhnete do jeho plnění.

Ve hře jsou při vydání jen dvě mapy. Stanice konstáblů a šlechtické sídlo. Obě mají ale několik rozmanitých pater propojených sítěmi větracích šachet, střech, odboček a všeho možného. Moc mě potěšily právě šíří možností, kudy se plížit, takže je vysloveně radost v nich hledat svoje cíle. Že jsou jen dvě, ale dokazuje, jak je zlodějské dobrodružství vlastně malé a komorní.

zdroj: OtherSide Entertainment

Pořád si na nich ale můžete užít pořádnou porci zábavy, úkoly jsou totiž náhodně generované. Když jdete do mapy čeká vás nejdřív hledání stop, a pak až samotná krádež vytouženého pokladu, a nakonec ještě útěk přes magické dveře do podkrovního úkrytu. Jednoduchá smyčka drží hru pohromadě, aby se dala hrát i po proběhnutí úvodního příběhu.

Plížení bez větších inovací

Hratelností jde pak o plížící klasiku. K dispozici máte postupně dvě postavy: Spider má přitahovací lano a Chameleon se umí převléct za strážného. Obojí je použitelné, i když vlastně v hratelnosti zas tak extrémní rozdíl nepocítíte. Budete se hlavně plížit, hledat chvíle, kdy okrást někoho o klíč, přidusit ho, kličkovat mezi pastmi a samozřejmě nabírat do kapes co nejvíc peněz. Jen nečekejte žádné zabíjení. Při střetu musíte utíkat a tváří v tvář neskolíte nikoho.

Galerie

Větší problém než v počtu map jsem pak ve finále viděl v omezeném počtu a typech překážek. Jsou tu konstáblové s obuškem, hlídkující duchové, které logicky neomráčíte, magické oči, které slouží jako kamery, paprsky, které spouští alarm, a kulometné věže. Zkrátka se nekoná nic, co by víc překvapilo nebo nějak mechanicky okouzlilo. Navíc první mise jsou až triviálně snadné. Hra začne být zábavná až v okamžiku, kdy si odemknete druhou ze tří obtížností. Naštěstí to netrvá nijak extrémně dlouho.

Jednotlivé výpravy taky sužuje časový limit, který navíc hra tají až do posledního úseku, kdy vám řekne, že máte deset minut, než se vaše úniková cesta zavře. Což umí přivést stresující chvíle, ale ty jsou na hře téměř nejlepší. Když vyrazíte k poslední magické urně, kterou po vás kontrakt žádá, sledujete mizející čas, házíte kolem sebe kouřové bomby, přitahujete se na laně na cestách starým sídlem, o kterých jste do té doby neměli nejmenší tušení, a doufáte, že lup najdete včas a ještě se stihnete proplížit k magickým dveřím klidně o dvě patra níž.

zdroj: OtherSide Entertainment

Jde tomu ruku v ruce i fakt, že hlavní finanční odměnu nedostanete za splnění hlavního úkolu, který ale potřebujete pro úspěch mise, ale za cetky, které nasbíráte všude kolem. Hra má tak tendenci vás lákat do míst, kam sice nemusíte, ale s pomocí magického krystalu víte, že skrývají hromadu sošek, artefaktů a dalších věcí, které vám zaplatí noční dobrodružství, a ještě je najdete se vkusně povalovat ve vašem úkrytu. Nemluvě o tom, že na místě každého lupu nechá váš zloděj posměšně vizitku se svým znakem, což je samo o sobě taky uspokojující.

Cením, že tvůrci nepoužili klasické točení paklíčem během odemykání zámků, ale byli v tomhle mechanismu alespoň drobek originální. Postřehová minihra vás tak nechá strefovat zelená pole, abyste nedostali elektrický šok a naopak se dostali do truhly nebo přes dveře, ke kterým ještě nemáte klíč.

I systém, kdy můžete lup posílat přes magické úkryty do svého sídla, abyste si zajistili peníze, i pokud selžete, funguje (hlavně na vyšší obtížnosti) velice dobře.

Poslední věc, co hratelnost obohacuje, je samotný systém hledání stop. Na mapě nacházíte útržky zpráv, které vás vedou k finálnímu umístění pokladu. Nejdřív se dozvíte, že stráž dostala za úkol přesunout lup do sejfu. Jenže ten je zamčený. Další papírek tvrdí, že klíč dal velitel do střežené místnosti. Pak další odhalí, že kopie je schovaná třeba za obrazem v kanceláři... Celou dobu musíte pracovat se slepou mapou a zápisníkem. Žádné ukazatele. Právě díky tomu jsou ale jednotlivé loupeže dynamické a zábavné.

zdroj: OtherSide Entertainment

Fakt musíme odemykat i jiné věci než truhly?

Co mi už tak dobré nepřišlo, je zamčení některých mechanismů za herní postup. Třeba Chameleona si odemknete až v druhé půlce příběhu, do té doby jste nuceni hrát jen za Spider. Postupné odemykání kosmetických serepetiček je ještě fajn, nicméně nástroje bych taky ocenil mít klidně od začátku. Ve hře jich přitom není tolik, ale jsou poměrně zábavné, minimálně designem.

Kromě úvodních kouřových bomb se totiž dostanete i k možnosti vytvořit někde kluzký povrch (který se ale vztahuje i na vás) a hlavně dvojici víl v lahvi, kdy první tahá klíče z kapes a druhá prostě jen někde nadává a láká k sobě strážné. Triviální, ale stojí minimálně za vyzkoušení. Na druhou stranu, váš úkryt se časem zasype poklady, ale nijak jinak ho nezvelebíte. Slouží prostě k výběru misí nebo jako lobby pro hru ve dvou.

Ostatně ta asi bude pro hodně lidí představovat důvod, proč se do hry vracet a občas si něco vyrazit večer šlohnout. Jenom nečekejte zábavu na stovky hodin. Thick as Thieves prostě není velká hra. Pořád si myslím, že i pro takovou jednohubku na dva, tři večery existuje místo. I když bych ocenil, kdyby si tvůrci dali víc práce s příběhem, zamakali na hudbě a zvucích nebo originálnějších mechanismech. Přitom nervydrásající příběh dvou zlodějů bych bral víc než generickou znovuhratelnost. Nicméně, tohle prostě není hra od Hazelight Studios a ani nemá být.

zdroj: OtherSide Entertainment

Na velikosti nezáleží

Thick as Thieves není vůbec špatná hra. Pokud se chcete pár večerů plížit, skvěle vás zabaví. Moje výtky nesměřují k její délce ani jisté mechanické plochosti. Dělá to, co má, a vlastně relativně dobře. Spíš bych chtěl, aby byla odvážnější a dotaženější v dalších směrech. Přál bych jí lepší hudební podkres, aby se o audio alespoň nějak starala kromě ukazatele, jak moc rámusu děláte. Mohla by mít víc udělátek a nemusela by věci zamykat za postup, i když je jejich odemykání záležitostí pár hodin.

I přes drobné výhrady ale stojí za to. Hlavně když si seženete kamaráda, co si dá pár vloupaček po vašem boku. I v případě kooperace si ale říkám, že je škoda, že tvůrci nesáhli po odvážnějším, zajímavějším kooperativním postupu, který bych nakonec ochotně vyměnil za možnost odehrát celou hru jen sólo.

Recenzní kód byl poskutnutý vydavatelem.