Heroes of Normandie - recenze
Pár Fritzů právě obklíčilo skupinku spojeneckých vojáků kdesi v oblasti Normandie. Jako záloha se po chvíli objevuje Panzer, který na Spojence namíří svoji obrovskou hlaveň. Najednou hlaveň cukne, zamíří si to kamsi do lesů, ozve se pekelná rána a Němci mají problém. Nehodili dost na kostkách a skupinku přestřelili. Nepovedený hod otočil průběh celého střetnutí a Spojenci vítězí. Takhle krutá je Heroes of Normandie.
Zaklínač 3: Srdce z kamene - recenze
Víte, co je největší kumpán z téhle hry vlastně zač? Není to ani princezny požírající drak, ani plundrující bandita, ale právník. To je kolikrát úplně nejhorší. Myslíte si, že si s ním sjednáte jednu věc, jenže když dojde na zúčtování, z drobounkých písmenek na druhé straně lejstra uplete oprátku a pevně ji stáhne kolem vašeho krku. A to si piště, že na zúčtování dojde! Právník nikdy nemešká, nikdy nezapomíná a nikdy neodpouští. Doktor Faust by mohl vyprávět. A charizmatický Olgierd von Everec, jedna z hlavních postav datadisku Srdce z Kamene, také. „Dávej si pozor, co si přeješ,“ radí muž, kterého nelze zabít. Ona to totiž není žádná výhra.
Civilization Beyond Earth: Rising Tide - recenze
Datadisk Rising Tide téměř přesně po roce obohacuje a takřka od základu mění povedenou strategii Civilization: Beyond Earth. Novinek a změn přibylo tolik, že se bez nich zdá originální hra najednou skoro bezcenná. S Rising Tide se do celé série vrátila i některá stará pozitiva. Například možnost hustě osídlovat prostor prostřednictvím nových vodních měst. Ne všechny novinky hru ale opravdu vylepšují. Kontroverzní je hlavně necitlivě pozměněná diplomacie. Přesto Rising Tide patří v sérii mezi ty opravdu povedené datadisky.
Blood Bowl 2 – recenze krvavé sportovní tahovky
Americký fotbal u nás není příliš oblíbený a sám přiznávám, že ani mě tento sport nijak zvlášť nebere. Jeho fanoušci však shodně tvrdí, že jde o jeden z nejvíce taktických sportů vůbec. Právě pro tuhle vlastnosti si jej za základ warhammerovského sportu Blood Bowl zvolili lidé z Games Workshop. A protože mi další díl videoherní adaptace Blood Bowl nedávno přistál na disku, tak musím říct, že teď už bych se možná i na ten americký fotbal kouknul. Blood Bowl 2 totiž nabízí brutální zábavu a zcela v intencích svých pravidel zašlapává své předchůdce do virtuálního trávníku, i když má své nezanedbatelné mouchy.
Way of the Samurai 4 - recenze samurajského sandboxu
Polovina devatenáctého století, Japonsko. Na mořském horizontu rozkvétají první plachty britského námořnictva, zvěstující, že země vycházejícího slunce se brzy změní jednou provždy. Období Meidži a polovynucené přijetí Západu bylo na spadnutí. Ne každý se s tím ale chtěl spokojit. Pokusíte se dosáhnout smíru? Budete nacionalisté a cizincům ukážete jen nesmlouvavé ostří meče? Postavíte se na stranu šógunátu?
Skyhill - recenze přežití v zombie hotelu
Filmovým fanouškům snad není třeba vysvětlovat, jak se mrakodrap může stát Smrtonosnou pastí. Výšková budova jako pohřebiště životních nadějí pronikla i do her. Směs survival akce a RPG s názvem Skyhill vypráví, jak se v luxusním hotelu může pokazit den, když portýr začne pro drobné opravdu vraždit a kuchař osolí polévku lidskými slzami. Avšak rolí lidového hrdiny, co sejde sto podlaží ke svobodě, hra pobaví jen do polosyta. Skyhill by k dokonalosti potřebovala v mnoha ohledech dodělat.
Might & Magic Heroes VII - recenze
Strategická značka Might & Magic Heroes (dříve HoMaM) má notně pošramocenou pověst. Po experimentech čtvrtého a pátého dílu i nemastném, neslaném dílu šestém zůstává kultovní trojka etalonem kvality. Tím spíše, že v lednu vyšla její HD verze, která navzdory okleštění o datadisky a přehnané zálibě v neustálém klikání stále nabízí velmi příjemný zážitek. Osvědčení vývojáři z Limbic Entertaintment (Might & Magic X: Legacy, datadisky pro Might & Magic Heroes VI) však avizovali, že se s Might & Magic Heroes VII vrácí ke kořenům. Očekávání byla vysoká, mnozí si ostatně od návratu k počátkům slibovali i návrat série zpět na výslunní. Tomu odpovídá i polarizovaná reakce komunity - někteří jsou nadšeni, jiní naopak naštvaní, že titul nedostál prakticky nesplnitelným požadavkům. Jak už to ale chodí, sedmička je mnohem komplikovanější titul, který nezhodnotíte prostým "ano/ne."
Grand Ages: Medieval - recenze
Když se člověk zamyslí nad tím, co mu obvykle nabízí běžná středověká strategie, obvykle mu z toho vylezou řady obrněných rytířů, jejichž stehna obepínají mohutné válečné oře a všude se blyští nejrůznější pichlavé nástroje války. K tomu může bez většího váhání přihodit smrduté sedláky, na které se stačí křivě podívat a oni prchnou z bojiště jako smečka pozoruhodně tupých zajíců. No dobře, to je přehnaná generalizace, kterou kladu na vrub své obsesi Medieval II: Total War. Ale navzdory tomu, že názvem a fontem jako kdyby mému oblíbenci z oka vypadl, Grand Ages: Medieval je úplně jiné zvířátko.
Crookz: The Big Heist – recenze zlodějského Commandos
Začalo to jako všechny jiné vloupačky. Někdo nám dal tip a my jsme byli moc dobří a chamtiví, než abychom se šance nechopili. Jenže tentokrát přišel nebetyčný podraz a všichni jsme skončili na čas v base nebo na útěku. Nezbylo než se na nějakou dobu uklidit. Všechny už nás ale zase svrbí prsty – přišel čas najít si nového šéfa a vyrazit znovu do akce. Nechceš se toho ujmout? Dokážeš zkušeným okem obhlédnout terén, vybrat správný tým a v reálném čase jej provést přes všechny nástrahy a zabezpečovací systémy? Jestli ano, CV a motivační dopis nechej v zamčeném trezoru na třetím podlaží! My už si ho vyzvedneme. Jsme zloději. Hodně dobří a chamtiví.
Rocket League - recenze
Když jeden z diskutujících pod gamesplayem prohlásil, že Rocket League je nejlepší fotbalová hra, trošku jsem se pousmál a čekal vášnivou diskuzi. V zásadě jde ale o prohlášení pravdivé. Malá autíčka, honící se za vybuchujícím míčem totiž tuto definici splňují - navíc parádně. Pobaví nejen ty sportovněji založené, ale svou nenáročnou povahou dostanou i odpůrce sportu, kteří by jinak na fotbalovou hru nikdy nesáhli. Někteří si možná při pohledu na Rocket League vzpomenou na pořad Top Gear a fotbalový zápas s Toyotou Aygo. Ano, tohle je to samé, akorát že tady mají pomyslné Toyoty navíc v kufru rakety.
Uncharted: Nathan Drake Collection - recenze
Přiznám se hned takhle zkraje, že jsem Drakeův fanboy. Nemá smysl to zapírat nebo čekat na obvinění v komentářích, takže radši hned diskuzním válečníkům seberu vítr z klávesnic. Stejně jako Drake ve většině hry balancuje na okraji nějaké té plošinky, moje hodnocení všech tří her hledá rovnováhu mezi devítkou a desítkou, tedy absolutním možným hodnocením. A Naughty Dog v případě The Last of Us dokázali, že to všechno nepramení jen z toho, že jsem v deseti letech poprvé viděl Indiana Jonese a kombinace cestování, hledání pokladů a střílení nácků (nebo jiných ideologicky pochybných nepřátel) mi připadá jako nejlepší možné trávení volného času... na gauči, s gamepadem v ruce, samozřejmě.
Jotun - recenze vikinské rubačky
Vikinská hra sem tam vyjde, ale herní dobrodružství přímo podle severských mýtů? To opravdu není tak běžný úkaz. William Dubé se svým studiem Thunder Lotus Games na Kickstarteru vybral přes 64 tisíc kanadských dolarů a nasliboval za ně hory doly, což už se s nadhledem bere jako jakási automatika. Jenže, světe, div se, pro jednou to všechno nebyla jen prázdná slova. Jotun je totiž od úplného začátku krásně osobitá hra.
Stasis - recenze hororové sci-fi adventury
Když se hrdina hry probouzí ze spánku na zpustošené vesmírné lodi, jde obvykle o signál zajímavého herního a často i akčního zážitku. Zdání ale v případě sci-fi hororu Stasis klame. Co se totiž na první pohled může jevit jako izometrická akce nebo RPG, je ve skutečnosti tradiční point and click adventura.
Armikrog - recenze nástupce Neverhoodu
Že je plastelínový Armikrog duchovním pokračováním Neverhoodu, to snad ani nemusím opakovat. Z masáže článků a gamesplaye to ví to nejspíš i někdo, kdo předtím o Neverhoodu neměl ani ponětí. Povedlo se však zachovat, nebo dokonce překonat, kvality a specificky kouzelný styl téměř dvacet let starého originálu?
Skyshine's Bedlam - recenze
Fanoušci postapokalyptické budoucnosti a zvláště pustiny chrochtají v posledních měsících blahem. Filmový i herní Mad Max jim dělají společnost už nějakou dobu a Fallout 4 je na obzoru, stejně jako ultimátní verze Wasteland 2. Po několika hubených letech tak mají pouštní dobrodruzi možnost se pořádně nakrmit a jedním z chodů je i Skyshine’s Bedlam.
Destiny: The Taken King - recenze
Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.
Rememoried - recenze
Lze logicky přistupovat ke hře, která se herně veškeré logice aktivně vymyká? Ale jistě, určitě - zhruba stejně jako lze oranžově olizovat čvachtavé dno telegrafního sloupu! Nedává vám poslední věta smysl? Výborně, pak budete poeticky laděnou českou hru Rememoried (Steam, homepage), inspirovanou hrami jako Proteus nebo Dear Esther, samozřejmě milovat. Nebo nenávidět!
NHL 16 - recenze
V zámoří se pomalu žehlí dresy na další sezónu, u nás běží Extraliga naplno a do obchodů dorazil nový díl série NHL od EA Sports. Září je jednoduše oblíbeným měsícem hokejového fanouška. Ne všichni ale mají tolik důvodů k jásání. Třeba my, fanoušci Slavie a St. Blues, musíme zkousnout druholigovou příslušnost a velmi nepřesvědčivý kádr v dresech s notou na hrudi. Proto se musíme upínat k virtuálním světům a doufat, že právě tam si splníme sny o trofejích, které jsou nyní tolik vzdálené. Přináší nám tedy nový díl sportovní ságy spíš radost, nebo jen utvrzení v nadcházející hokejové depresi?
Galactic Civilizations III - recenze
K dobývání hvězd a herního mainstreamu se letos vrátila Galactic Civilizations III. Věrní fanoušci oblíbené galaktické série sice čekali více důležitých změn než jen třeba lepší grafickou podívanou, ale přesto, nebo právě proto, oslovuje aktuální díl širokou hráčskou základnu. Galactic Civilizations se tak musí líbit všem, kteří si nechtějí vesmír pouze představovat, ale touží jej na vlastní oči poznat. Pohledné a také přehledné herní prostředí navíc giganticky nabobtnalo a hra se chlubí i velkorysým editorem, stále se zdokonalující umělou inteligencí a přísunem nových příběhových kampaní.
Satellite Reign - recenze
Syndicate. Syndicate. Syndicate! Více než dvacet let starý vzor však Satellite Reign, úspěšný projekt z Kickstarteru, připomíná pouze naoko. Skládá se ze stejných stavebních kamenů, ale výsledná budova se tyčí do poněkud jiného směru. První pohled to však neodhalí - máme tu neonovou báseň v podobě temného i zářícího města, skupinu agentů bez morálky s bionickýma nohama, očními implantáty a do věčné noci čnící věže základen všemocných korporací.
