Her Story - recenze
Existují dva typy her. Takové, které se normálně hrají a za svůj cíl si kladou maximálně vás pobavit. Běháte v nich, střílíte, závodíte, či jen kopete do míče. Pak jsou tady ještě hry, v nichž jen chodíte, které mnohdy nemají daleko do filmu a které většinou „mají mozek“. Zároveň také potrápí ten váš a více než na spektakulární prezentaci sázejí na novátorství a neotřelé zážitky. Jednou z těchto her je svým způsobem i Her Story, jež takřka smazává hranice mezi hrou a filmem a přesto nabízí interaktivní zážitek, který dostal nejen kritiku, ale i hráčské masy.
Zombi - recenze
Zombie survival. Zombie akce. Kdybych se pokusil vypsat všechny existující tituly, spadající do těchto žánrů, pravděpodobně bych rozbil internet. Omezím se tak na suché prohlášení - je jich poměrně dost. ZombiU vyšla před třemi roky na Wii U a oblibu si získala (viz recenze) zejména promyšleným využitím nekonvenčního ovladače. O svou hlavní přednost tak ve verzi pro PC a nové konzole, nazvané jen krátce Zombi, logicky přichází. Dokáže však nabídnout dost zajímavé hratelnosti či herních mechanik, aby tuto ztrátu vyvážila?
Beyond Eyes - recenze "simulace" nevidomé dívky
Nevidět svět kolem sebe a přece žít - právě takové poselství sděluje světu adventura Beyond Eyes. Dílo pohybující se na pomezí videohry, komorního umění a sociálního projektu se snaží originální formou upozornit na věčnou tmu, ve které se ocitají nevidomí. Nikoliv však tmu životní, pouze smyslovou - hra prezentuje, že i s naprostou ztrátou zraku lze žít zajímavý, ba dokonce dobrodružný život. Jenomže zatímco nevidomí hře upřímně zatleskají, samotní hráči z ní asi nadšeni nebudou. Poučení a zábava se v ní totiž tak úplně nepotkaly.
Tales from the Borderlands - recenze 4. epizody
Pokud by hry reflektovaly náladu ve studiích jejich autorů, v Telltale Games by posledních pár let nebylo moc veselo. Jejich práce je sice žádanější než kdy předtím, ale to máte depresivní zombokalypsu na jedné straně (The Walking Dead), vraždy pohádkových prostitutek na straně druhé (The Wolf Among Us) a navíc dělají hru vycházející z knih nejkrvelačnějšího spisovatele současnosti (Game of Thrones). V téhle společnosti působí Tales from the Borderlands jako klaun na srazu satanistů. Radost pohledět.
Life is Strange – recenze čtvrté epizody
Snad jste po konci minulé epizody stejně jako já tápali po tom, zda šlo něco udělat jinak a zdali šlo tomu tolik dramatickému cliffhangeru nějak předejít či snad jen zmírnit jeho následky, nicméně, prozatím to tak nevyznívá a nová epizoda začíná přesně tam, kde jsme před pár týdny s čelistmi mírně pokleslými skončili. Dalších detailů netřeba a raději bych kamkoli dále snad ani zabíhat nechtěl – mnozí jistě ještě nemají s epizodickým Life is Strange zkušenost a úkolem následujících řádků je podobné jedince přesvědčit, že možná dělají chybu. Těm přece nemohu cokoli z doposud tak bravurně vygradovaného příběhu prozrazovat.
God of War III Remastered - recenze
Zatímco Microsoft se stále snaží v konzolové válce vyjít hráčům co nejvíc vstříc prostřednictvím zpětné kompatibility pro Xbox One, Sony využívá svou vedoucí pozici a sází na PS4 jedním remasterem za druhým. Z šuplíku minulosti vytahuje PS3 hity, prohání je lehkou omlazovací kúrou a šup s nimi na pulty obchodů. Pokud je vám z tohoto trendu už náležitě zle, God of War III Remastered vám od nevolnosti zrovna nepomůže. Ale pokud jste původní hry nehráli, to už je jiná.
Rebuild 3: Gangs of Deadsville - recenze zombie strategie
Jak nás naučily mnohé postapokalyptické knížky a filmy, po každém zdánlivém zániku civilizace následuje revitalizace v čele s opětovným osidlováním Země. A o tom je i Rebuild 3: Gangs of Deadsville. Vůbec bych se nedivila, kdyby vás původní verze Rebuild minula. Původně drobná, ač velmi nadějná webovka se v druhém dílu rozrostla do mobilního mrňouse, který znatelněji expandoval až nyní, s Kickstarterem v zádech v dílu třetím. Ten sice stojí na silných základech původního titulu, ale pro svou premiéru v rámci tradičních PC titulů nabral mnohem komplexnější prvky a bohatší obsah.
King's Quest - recenze 1. epizody
K pánům ze studia The Odd Gentlemen mám vlastně docela respekt. Pouštět se do tvorby nástupce herní série, která v podstatě vytvořila a definovala žánr, vyžaduje notnou odvahu. První King's Quest vyšel před neuvěřitelnými jedenatřiceti lety. V sérii se skví sedm klasických adventur, z nichž některé patří k tomu nejlepšímu, čím kdy adventurní žánr poctil svět, a jeden pofiderní 3D hybrid, který budeme předstírat, že neexistuje. Teď se do série přidává nový King's Quest. Vycházet bude epizodicky v pěti dílech a ten první jménem A Knight to Remember vzbuzuje velké naděje.
The Swindle - recenze
Premisa stealth plošinovky The Swindle je jednoduchá. Scotland Yard plánuje spuštění velkobratrského zařízení, umožňujícího absolutní přehled nad Londýnem. To by hlavnímu hrdinovi, lupiči z povolání, samozřejmě udělalo nepříjemnou čáru přes rozpočet. A vám také, protože vašim úkolem je nasbírat dostatek peněz, abyste si mohli dovolit koupit vstupenky do různých částí města, a nakonec se pokusili ukrást ultimátní zbraň přímo z pod rukou mechanických "mužů" zákona. Máte pouhých sto dní na to, abyste se propracovali ze slumů přes skladiště, vily, kasina a banky až do policejního okrsku. Pokud se vám to nepodaří, policie spustí ďábelský projekt a vy už Londýn uvidíte jen zpoza mříží.
Windward - recenze námořního dobrodružství
Ať příznivý vítr dopřeje vašim plachtám ten správný směr! Nic upřímnějšího snad na otevřeném moři ani nelze popřát. Možná tak ještě klid od pirátů, vždyť mořeplavecká arkáda Windward nabízí ze života na vlnách opravdu všechno. Smělé ambice však nenaplnila. Válčení, obchodování a objevování je v ní provázeno všudypřítomným stereotypem a od vyložené nudy zachraňuje hru jen povedený kooperativní multiplayer.
No Time To Explain Remastered - recenze
Po 4 letech od vydání původní verze vyšla plošinovka No Time to Explain nedávno znovu s podtitulem Remastered. Podle slov vývojářů konečně hra vypadá tak, jak ji původně plánovali, ale kvůli omezením flashe a spoustě dalších problémů dopadla, jak dopadla - neslavně. Jestli za nekvalitou originálu stál opravdu flash, nebo je pes zakopaný jinde, na to se nyní podíváme.
Everybody’s Gone to the Rapture - recenze nástupce Dear Esther
Apokalypsa je jedno z nejprovařenějších popkulturních témat, protože je osvobozující. Dovoluje nám zničit vše, co známe, a na spálené zemi vystavět něco, co by mohlo být. Maže minulost, aby mohla vzniknout budoucnost. Jenže co když taková katastrofa není devastující, ani nepohne civilizací jakýmkoliv směrem? Vývojáři ze studia The Chinese Room, kteří mají na kontě povedenou Dear Esther a poněkud pokulhávající Amnesia: A Machine for Pigs, nám v Everybody's Gone to the Rapture nabízejí velmi osobitou vizi zániku světa, která ač je zalitá sluncem, dovede nahnat husí kůži.
Breach & Clear: Deadline - recenze
Zombíci. Představa zla a strachu v podobě rozpohybovaných lidských mrtvol je pro spisovatele, filmaře i herní vývojáře stále lákavá. Vzhledem k velkému množství různých zombie her je však potřeba, aby se jednalo o něco opravdu neobyčejného, pokud nemá projekt zmizet mezi konkurencí a nakonec neodvratně upadnout v zapomnění. Ve výjimečnost svého díla věří i tvůrci ze studií Gun Media a Mighty Rabbit, kteří se pokouší získat vaši přízeň s taktickou zombie akcí Breach & Clear: Deadline.
Anna's Quest - recenze
Herní atraktivita se dnes vytváří zejména spojováním žánrů. Důsledkem toho je přemíra crossoverových projektů, mezi nimiž se jen velmi zřídka objeví "čistokrevná" výjimka, jakou je například Anna's Quest. Milovníci adventur si tuto novinku vyhlédli mimo jiné právě pro její klasické složení bez přidaných látek v podobě akčních nebo RPG prvků. A přestože hru pronásleduje několik neduhů, plynoucích právě z přísné adventurní tradice, je i tak velmi vtipným, zábavným a poetickým dobrodružstvím.
Star Hammer: The Vanguard Prophecy - recenze vesmírné strategie
Zůstává smutnou skutečností, že zdaleka nejlepší vesmírnou strategií poslední dekády je HD remaster skoro 16 let starého a dodnes nepřekonaného Homeworldu. Vyšla sice celá řada 4X strategií, kde půtky mezi kosmickými loděmi tvoří značnou část zážitku (Sins of Solar Empire, StarDrive a další), ale hry zaměřené jen na taktické bitvy, ať už jednodušší RTS jako byla Star Trek Armada či komplexnější věci právě typu Homeworldu, aby jeden pohledal elektronovým mikroskopem. Změnit by to chtěla simultální tahovka Star Hammer: The Vanguard Prophecy od Black Lab Games vydávaná pod záštitou Slitherine. Zaklíná se příslibem hlubokého taktického zážitku a nelineární kampaní z pohledu malé formace lodí. Dočkali jsme se konečně, když ne nástupce, tak alespoň podařené variace vesmírné taktické strategie?
Fallout Shelter - recenze
V dnešní době jen zřídkakdy dojde na překvapivé vydání nového titulu, tím spíše, když nese jméno známé značky. Budovatelská strategie Fallout Shelter, oznámená a zároveň vydaná u příležitosti představení Fallout 4 na výstavě E3 2015, proto oprávněně působí jako malý zázrak. Mobilní free-to-play titul, v němž hráč buduje svůj vlastní protiatomový kryt, si během měsíce vysloužil skoro až kultovní status i mezi konzervativnějšími hráči. Prozatím je k dispozici pouze verze pro iOS, avšak Android verze vyjde už 13. srpna s několika změnami a úpravami. Je tedy nejvyšší čas zjistit, jestli se majitelé Android zařízení mají také nač těšit, nebo je to celé jen přifouknutá bublina.
Guild of Dungeoneering - recenze
Ke karetním hrám na počítači mám poněkud dvousečný vztah. Kartičky jako takové mám hrozně rád a nikdy neodmítnu dobrou hru, která je na nich založená - ať už jde o Magic: The Gathering, nebo kanastu. Když na takovou hru narazím na počítači, vždycky musím přemýšlet nad tím, jestli by nebylo lepší si ji zahrát ve skutečném světě, pěkně čapnout do ruky balíček karet a přes stůl odhadovat svého protivníka. Trochu mě to trápí dokonce i u her typu Hearthstone, kde musím objektivně přiznat, že taková konverze je extrémně nepraktická a celkový zážitek ze hry by skoro určitě zhoršila. Existují ovšem i karetní hry, u kterých člověka dlouho ani nenapadne, že se vlastně jedná o karetní hru - a to i přes nezpochybnitelný fakt, že všechny jeho herní možnosti se odvíjejí od výběru karet. Zní to divně, já vím. Ale díky Guild of Dungeoneering to možná za chvilku bude mnohem srozumitelnější.
Victor Vran - recenze povedené diablovky
Ulice města jsou mimořádně pusté. Krámy zavřené, hospody prázdné, v kašnách na náměstí teče zkažená voda. Namísto rozveselených měšťanů postávají na nároží přízraky, upíři a magické běsy. Při tom tu bývalo tak hezky. Jenže pak se naplnilo prokletí - nemrtvé zrůdy opustily místa věčného spánku a přišel den zúčtování. Daň z přidaného života byla vybrána dokonale. A do ukončené bitvy přichází změna: Victor Vran, přezdívaný čistič Vrána, stojí s kosou v bráně na předměstí. Jde vrátit městu lidskou tvář. Je to jeho práce - jako krysař zbavuje města hlodavců, on je odborníkem na vykostění monster. Jakýchkoliv. Akce čisté ulice začíná!
Yoshi's Woolly World - recenze
Bavlnky, barvičky, parádní zábava a roztomilý dinosaurus či, podle některých, zrůda s nádorem na zádech, vyberte si. Tak nějak se dá charakterizovat bavlnková plošinovka Yoshi's Woolly World, která kráčí ve šlépějích Kirby's Epic Yarn. Operuje navíc s tradičními mechanismy, typickými pro hry s Yoshim, takže zásadní je zde nejen skákání, ale také házení s vajíčky, které Yoshi dělá ze svých nepřátel. Vedle toho nabízí lehce rozšířenou transformaci v jiné bavlnkové tvary a tlačí na pilu v otázce průběžného obměňování hratelnostních formulek.
The Red Solstice - recenze
Na první pohled je The Red Solstice jen další nevýrazná kooperativní akce. Grafika vypadá přinejlepším průměrně a na klasický mustr tvůrci roubují leitmotiv o kvalitách řecké tragédie. Zkrátka jde o titul, do kterého byste asi za normálních okolností spíš nešli. Ovšem pod nevýrazným audiovizuálním zpracováním a klišovitým příběhem se skrývá hra, která nakonec obstojí. Pokud tedy nepatříte do skupiny méně trpělivých a výzvy vás baví.
