Destiny: The Taken King - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Destiny: The Taken King - recenze

Datum vydání:
15. září 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

30. 9. 2015 20:15 | Recenze | autor: Daniel Kremser |

Před pár lety měli v Bungie představu o kříženci onlineovky a first person akce. Měla to být hra, která skloubí grind a hon se za stále lepší výbavou s příběhem a spektakulární podívanou. Nazvali ji Destiny a v roce 2014 vydali jako nedodělaný produkt plný neduhů, absentujícího vyprávění a monotónního end game obsahu. Rok na to se ale na pulty obchodů dostává datadisk The Taken King a spolu s ním se naplňuje i zmíněná představa tvůrců. Ano, Destiny konečně po roce, dvou DLC a velkém datadisku našla svou zamýšlenou podobu a povětšinou funguje tak, jak měla při vydání. To všechno díky Oryxovi a takzvaném roku 2.0, který jeho příchod provází.

Oryxova spása 

Nejvíce patrným znakem nové éry Destiny (a tedy i nového datadisku) je způsob, jakým tvůrci uchopili příběh a celou omáčku okolo hry. Už žádné dogma v podobě nesmyslných grimoire karet, na kterých tvůrci nepochopitelně celý rok tolik trvali, a bezduchých postav, co pouze zadávají questy. Příběh The Taken King navazuje na události z Dark Below a ve zkratce je o rozhořčeném otci, pomstě a doslovném souboji světla a temnoty. Tentokráte jej navíc tvůrci vypráví skrze filmečky a dialogy, které už v Destiny čekal jen málokdo.

Ale dočkali jsme se a 15 nových příběhových eskapád má spád, atmosféru a hlavně v nich nechybí humor. Nathan Fillion a Nolan North, kteří se popichují doslova v každé druhé větě, vás nejednou donutí k úsměvu. Hlavně má ale vyprávění konečně hlavu a patu. The Taken King nabízí jasný, byť škatulku space opery beze zbytku naplňující, příběhový oblouk a povedené CGI filmečky. Tentokráte se na to zkrátka jde hezky od podlahy a vše důležité je hráči řečeno, aniž by musel otevírat doprovodnou aplikaci na mobilu. Erin navíc často dovysvětlí i to, co grimoire experiment zazdil, a tvůrci svým způsobem doslovně lepí díry v minulosti.

Síla The Taken King ale netkví jenom v přidaných filmečcích a lépe podaném scénáři. To by opravdu nestačilo! Bungie totiž doslova opisují kruh a příběhové nitky napříč původní hrou a oběma DLC konečně po roce uzavírají. Chytře tak poprvé využívají svět, který si před tolika lety navrhli, když postavám vdechují život a poskytují jim větší smysl, než je pouhé zadávání úkolů.

I přesto všechno je ale třeba mít na paměti, že Destiny je především MMO - určitě se ke hře nevracejte nebo s ochranou posledního lidského města nezačínejte jenom proto, že se Destiny naučila vyprávět příběh a elementárně vykreslovat v základu báječně a poutavě vybájené universum. Na to je hlavní příběh The Taken King příliš krátký a stručný.

V zajetí mantinelů 

Alfou a omegou Destiny jsou mechanismy, které doposud, tedy až na skvěle zpracované střílení, bohužel nefungovaly. Právě ty jsou důvodem, proč The Taken King a Destiny hrát. Jde totiž o nástroj, kterým tvůrci do určité míry opravují třeba dynamiku end game obsahu či zbytečně široké rozkročení herní ekonomiky.

Řádek kódu navíc nezůstal suchý ani na RNG a systému levelování. Přesto se tvůrci stále drží v mantinelech pravidel původní hry, aniž by nutně měnili jasný důraz na end game raidy a striky, popřípadě PvE arénu Prison of Elders a PvP Crucible módy. The Taken King zkrátka nemění základní hratelnost Destiny, ale naopak ji dělá snesitelnější a příjemnější.

zdroj: Archiv

Pokud se tedy mluví o radikálních proměnách Destiny, věřte, že pokud vás nebavila základní hra a nepřesvědčilo vás ani DLC House of Wolves, The Taken King váš dojem ze hry nespasí. Naopak ale může učarovat nově příchozím a veteránům, kteří ve hře díky datadisku najdou o fous více originální náplň misí a samozřejmě i kupu nové výbavy. Ta je skutečně zajímavá a z nových zbraní stojí za zmínku především meče, které přinášejí dynamičtější zážitek z používání těžkých zbraní.  Každá z trojice hratelných tříd navíc s tímhle datadiskem dostává i novou subclass, která zase proměňuje styl, jakým ke své postavě musíte přistoupit.

S povděkem budou hráči kvitovat i zánik Vanguard marks a Crucible marks. Lepší zbraně u obchodníků  ve Věži a v Reefu lze nově kupovat za jednotnou měnu Legendary marks, kterou lze získat plněním denních úkolů a misí, popřípadě rozložením legendárních zbraní. Ekonomika Destiny je díky The Taken King přehlednější i navzdory přidání nových surovin. 

Jak zkrotit světlo 

Ne všechny změny mechanismů jsou ale nutně k lepšímu a jen čas ukáže, jak moudrým rozhodnutím bylo přepracování systému levelování a takzvaného ukazatele Light. Levely jsou totiž nově od Lightu odděleny a dosti upozaděny. Ze stávajícího levelu 34 se tak na nové maximum 40 dostanete za pár hodin a dále už se vše točí jen okolo magického čísla Light.

Nově ho navíc získáváte ze všeho, tedy i ze zbraní, a nikoli pouze ze zbroje. Na jednu stranu to dělá hru ve spojení s novým přístupem k lootu přístupnější pro nováčky, ale na druhou to dělá paseku ve starém obsahu. Levely totiž naskakují příliš rychle a všechen před-datadiskový obsah působí hned po započetí nové hry hodně jednoduchým dojmem.

zdroj: Archiv

Každopádně teď nováčci velmi rychle doženou veterány a není žádný problém do světa Destiny naskočit až nyní. Dost možná je na to zdaleka nejpříhodnější období. Tvůrci se totiž konečně rozhodli zkrotit  divoké farmení a nekonečný grind, který hře dosud vládl. A rovněž přepracovali i systém RNG a lootování. Legendární a exotická výbava je nově důležitá spíše kvůli unikátní bonusům daného kusu výstroje, nikoli kvůli statistkám poškození. Na vysoký Light level 290, který je nutný k odemknutí veškerého end game obsahu, se totiž lze dostat i s obyčejnou modrou výbavou.

Destiny se díky uvedeným změnám stává daleko více záležitostí, kterou si prostě pustíte a hrajete ji, aniž byste museli složitě kalkulovat, kde vám zrovna s největší pravděpodobností dílem náhody padne speciální exotická puška. Platí také pravidlo, že vám většinou padají předměty převyšující váš současný Light level – najednou máte pocit, že vás hra mnohem více odměňuje. 

Vesmírná rakev 

Pozitivní také je, že speciální výbava je nyní daleko více navázaná na plnění misí či hraní konkrétních raidů a striků. Platí to hlavně o novém raidu a trojici nových striků, které patří k tomu nejlepšímu, co bylo v Destiny dosud k vidění. Design end game obsahu se obecně tentokrát povedl - dynamické a originální souboje s bossy a zajímavé lokace v čele s Oryxovou lodí Dreadnought jen potvrzují, že ačkoli mohou být některé systémové změny diskutabilní, obsahově není The Taken King co vytknout.

Prakticky v datadisku nenarazíte na nudné bosse, které by bylo třeba jen primitivně ustřílet k smrti a minimálně lokace samotná vždy nabízí nějaké to překvapení. Často navíc tvůrci příjemným způsobem otevírají nové části již navštívených míst tak, jako během striku Fallen Saber, kde navštívíte Rasputinův bunkr.

zdroj: Archiv

V datadisku ale nechybí ani skutečné libůstky! Například strike Sunless Cell, který vrcholí soubojem v naprosté temnotě a vládne neopakovatelnou atmosférou strachu a zmaru, působí v porovnání s originální hrou jako zjevení. To samé platí i o řadových nepřátelích, kteří sice vycházejí z již známých ras a typů, ale jejich nové Taken verze mají odlišné schopnosti a představují zase trošku jiný typ výzvy.

Cabal Phalanxes například vystřeluje ze štítu tlakovou vlnu a nová verze Psionů se umí rozdvojit. Samotný Dreadnaught s plnohodnotnou hlídkovací misí je pak dostatečně velký na to, aby se vyrovnal třeba měsíci - především díky solidní členitosti a nutnosti se pohybovat pouze po svých.

Zároveň jde také o překvapivě originální lokaci, která povedeným způsobem rozvíjí architekturu představenou už na měsíci a doslova vás pohltí svou atmosférou a hmatatelnou temnotou. Komu by ale nestačilo ani to, ten se může vydat na průzkum a odhalit nejedno tajemství temných zákoutí Dreadnoughtu, který je plný tajných míst a skrytých plošin, nebo se zapojit třeba do skupinové události v Court of Oryx a skolit jednoho z mnoha bossů. 

Král je mrtev... 

The Taken King je tedy pro stávající hráče absolutní povinností. Vzhledem k výrazným změnám i v základních mechanismech hry je ostatně takřka nemožné se The Taken King vyhnout. Pokud vám ale Destiny přirostla k srdci a její styl hratelnosti vám vyhovuje, neexistuje jediný důvod, proč se o to vůbec snažit. Nový obsah je totiž skvělý, nepostrádá sympatické nápady a povedeným způsobem po roce uzavírá celou tu příběhovou eskapádu se ctí.

I přes výrazné změny v herních mechanismech, a třeba i snaze potlačit až nepříjemný důraz na grind za každé situace, ale The Taken King už z podstaty pouhého datadisku nemůže vyřešit všechny problémy Destiny.

V Bungie stále ještě trvají na nesmyslech jako je absentující matchmaking u většiny end game obsahu - třeba i u momentálně zastaralého Prison of Elders. A faktem také je, že ani sebelepší end game obsah nevydrží věčně, obzvlášť když je do velké míry postaven na několika PvE misích, byť velice povedených. Jen těžko se tak jedná o dostatečně velký důvod k tomu, aby se hráči otrávení Destiny z roku jedna pouštěli do nové verze.

The Taken King je ale zároveň ideální šancí, kdy s hraním Destiny začít. Cena za celý komplet včetně původní hry a dvojice menších DLC je příznivá a změny v levelování či herní ekonomice vstřícné. Akorát je třeba si uvědomit výše uvedené o skutečné povaze Destiny a faktu, že The Taken King hru zachraňuje a vdechuje ji nový život, ale absolutní spásou určitě není.

Verdikt:

Datadisk The Taken King dostal nelehký úkol zachránit lehce nadprůměrnou hru plnou neduhů. Už z podstaty věci tak nemůže být bezchybný či perfektní. V rámci možností a mantinelů nastavených původní hrou však exceluje a veteráni budou Oryxovo dobrodružství milovat hlavně kvůli nápaditému end game obsahu a zajímavým změnám v ekonomice a lootu. Zároveň ale stále platí, že Destiny není pro všechny. Kdo nad hrou dávno zlomil hůl, toho ani povedené vyprávění a větší přístupnost nováčkům ke hře znovu nepřivede.

Nejnovější články