The Pillar – recenze české The Witness

Puzzle, kam se podíváš

Cloudpunk – recenze kyberpunkové adventury v oblacích

Žijeme v kyberpunkovém věku. Na sklonku minulého listopadu se v deštivém Los Angeles v tichosti odehrál útěk skupinky replikantů, letošnímu roku zase dominuje stolní RPG Cyberpunk 2020. K oblíbeným vizím budoucnosti z 20. století neodmyslitelně patří létající auta, což je přesně něco, co osobně nebudete řídit v očekávaném zářijovém Cyberpunku 2077. Ale stojí na nich velká část Cloudpunku.

Someday You'll Return – recenze

Utíkat je snadné. Je o tolik lákavější najít si výmluvu a odejít, jako by se vás to netýkalo, než se složitě potýkat s trápením. Problém je, že se skoro vždycky nakonec musíte k problému postavit čelem a o co později k tomu dojde, o to to bývá horší. Právě v takové situaci je hrdina české hororové adventury Someday You’ll Return od studia CBE software. Vy v jeho kůži zjistíte, proč se do lesů okolo Cimburka rozhodně ani trochu nechtěl vracet.

Animal Crossing: New Horizons – recenze

Ráno vstanu, připravím si snídani, uvařím si čaj, vyčistím si zuby a vyrazím do práce. Ale poté vstanu znovu. Podívám se na výhodné nabídky v obchodě, posbírám, co vyplavilo moře a co urodila zahrádka, nachytám pár ryb a motýlů, vyrazím na trh a za vydělané peníze si pořídím nový nábytek. Animal Crossing: New Horizons se stalo mým druhým životem, ve kterém chci strávit každý další den.

Beautiful Desolation – recenze

V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.

Journey to the Savage Planet – recenze

Humorná first-person akční adventura Journey to the Savage Planet od Typhoon Studios vám předvede, že motivací ke snaze najít nový domov pro lidstvo opravdu nemusí být touha zachránit náš druh, zapsat se do historie, rozšířit obzory či podobné vyšší cíle. Úplně stačí se až po uši topit v nesplatitelných dluzích, když vesmírná společnost zachřestí měšcem a s potutelným úsměvem nabídne značně nevýhodnou smlouvu. Podpis už je pak vlastně jen formalita a dobrodružství může začít.

Woven – recenze pro milovníky roztomilých slonů

Těžko říci, co si o Woven pomyslíte při prvním spuštění. V podivném světě upleteném z vlny se objevuje ještě podivnější slon Stuffy, který chodí po dvou a kulhá. Jeho roztomilá chůze a nevinné vzezření dávají tušit, že jsme se ocitli v jakémsi pohádkovém světě pohádkové hry. Brzy ale zjistíme, že to je pravda jen částečně.

Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství

Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.

Blacksad: Under the Skin – recenze

Blacksad je výborný komiks, který v roce 2012 získal cenu Fabula Rasa v kategorii nejlepší komiks a nejlepší kresba, a po vzoru povedené adventury The Wolf Among Us od zaniklého studia Telltale si tenhle panteří detektiv ze staré školy brousí drápky i na videoherní médium. Vaškovy dojmy z Gamescomu ve mně moc nadějí nevzbuzovaly a po dohrání musím bohužel konstatovat, že se s chutí vrátím ke knižní verzi a na tu herní radši zapomenu.

Still There – recenze nenápadné, emotivní adventury

Malý, melancholický počin Still There vám předem nedá vědět, co od něj můžete čekat. Varuje vás jen před osamělostí, smutkem a výčitkami strážce majáku, který se rozhodl pro život hluboko ve vesmíru v předaleké budoucnosti. Co ho ale v té černočerné tmě vyplněné pracovní rutinou čeká, vás zasáhne a nechá utápět v depresivních myšlenkách o životě, jeho smyslu, minulosti a budoucnosti.

Red Dead Redemption II – recenze PC verze

V Rockstaru se rozhodli mi lepení známky na počítačový port jejich loňského westernového veledíla příliš neusnadnit. O tom, jak grandiózní opus se podařilo vytvořit, byly sepsány kilometry textu. Kdyby tudíž bylo s expanzí na novou platformu všechno technicky v pořádku, stačilo by krátce připomenout, proč je Red Dead Redemption II taková pecka, a hotovo. Pravda, než jsem došel na konec, stihlo dorazit několik záplat, kterým se povedlo zahladit největší technický marasmus, ale o úplné dokonalosti se stále hovořit nedá a ovládání na počítačových periferiích za rámeček opravdu nepatří.

Superliminal – recenze

Jak máte zaujmout další logickou hrou viděnou z první osoby? Učte se od té nejlepší v žánru! Superliminal v sobě nezapře inspiraci Portalem a ani se ji nesnaží nijak skrývat. I tak jde o hru, která je hodně svá a natolik unikátní, že návštěvy jejího snového světa nebudete litovat. I když vám bude trochu líto, že jste nedostali mnohem víc.

One Night Stand – recenze

To je zase ráno za trest – trest za to, že jsem se včera v noci strašlivě ožral. Všechno mě bolí, hlavně hlava, mobil mám skoro vybitý, chce se mi zvracet, na jazyku ještě cítím pachuť alkoholu. Hledám sklenici s vodou, zrak mi přeletí po něčích nahých zádech, kam jsem tu vodu jenom… POČKAT. Tohle není můj byt. A ta záda taky nejsou moje. Patří nějaké úplně cizí dívce. A já nemám tušení, kdo to je.

Argonus and the Gods of Stone – recenze

Řecká mytologie pohříchu není ve hrách důstojně využité téma. Zatímco ve velkých hrách dělá křoví běžné akční zábavě, v alternativních projektech se hlubší myšlenka obvykle nepotkává s kvalitním zpracováním. Bohužel, v Argonus and the Gods of Stone se bohové zaprodali směsi nudného walking simulátoru a mělké adventury bez motivujícího příběhu a hratelnosti. Ojedinělé záblesky poetičnosti spolehlivě zadusí nevyladěná technologie.

Repressed – recenze

Spojit umění a zábavu v povedenou hru je oříšek, na kterém si autoři puzzle adventury Repressed vylámali zuby. Zajímavý potenciál a pár atraktivních nápadů jsou v ní zardoušeny frustrací a nudou. Ve snaze o ušlechtilou myšlenku a originalitu vzniklo dílo s mělkou pointou ve špatném zpracování.

Luigi’s Mansion 3 – recenze mariovské duchařiny

Myslím si, že společným jmenovatelem řady her od Nintenda je v první řadě hravost, v druhé řadě radost a úžas z objevování: světů, mechanik, předmětů, možností i nových zážitků. A jsem přesvědčen o tom, že Luigi’s Mansion 3 splňuje oba jmenovatele na jedničku, přičemž je zvládá zabalit do neokoukaného prostředí strašidelného hotelu, který je stejně jako hra samotná bohatý na detaily.

Trine 4: The Nightmare Prince - recenze

Zlá novina, hrdinové, princ se nám ztratil! Jednoduchá pohádková premisa o ztraceném princi a stínu šířícím se královstvím konečně nabrala jasné 2.5D kontury s příchodem dlouho očekávané puzzlové adventury Trine 4: The Nightmare Prince. Ta se po nepříliš radostně přijatém třetím dílu snaží vrátit ke kořenům a servíruje hráčům to, po čem tak dlouho toužili. Stačí ovšem návrat do minulosti k úspěchu?

Deliver Us the Moon – recenze

My lidé se k naší planetě chováme jako k poslední bonboniéře na světě. Ale místo toho, abychom si jejích sladkých plodů vážili a šetřili si je na horší časy, chamtivě se jimi ládujeme, jako by existovala možnost koupit si novou. Jenže až nám tahle bonboniéra dojde, co nám zůstane? Prázdný, pustý obal, ze kterého se pokusíme vysypat drobečky. Obal v podobě Měsíce.

Pilgrims – recenze nové hry od Amanity

Pilgrims jsou trošku jako Gandalf a ostatní kouzelníci. Dorazili totiž přesně tehdy, kdy sami chtěli, a pro jistotu bez předchozího ohlášení. Víkendové vydání novinky od brněnských Amanita Design asi čekal jen málokdo, protože o hře do té době nebylo, na rozdíl od chystaných Creaks, vůbec slyšet. Vlastně se ale není proč divit, protože jde o jednohubku. Sice velmi příjemné chuti, ovšem přesto jen jednohubku.