Galerie

U recenzování kooperačních her je vždycky potíž vybrat správného partnera, či partnerku, kteří s vámi velmi rychle a intenzivně danou hru prožijí. Nejinak tomu bylo i v případě novinky Split Fiction od krále kooperativních adventur Josefa Farese, která se dá odehrát jen a pouze ve dvou. Nakonec jsme se dohodli, že novým počinem studia Hazelight projdeme v rámci redakce. Ovladačů se chopili Jakub se Šárkou, kteří ve dvou dlouhých a jedné kratší víkendové seanci hru dohráli.

Je Split Fiction jen bombastičtější It Takes Two? Je ideální pro páry, nebo spíše přátele? A jsou Jakub a Šárka stále kamarádi a kolegové, nebo je hra navždy rozeštvala?

Dvě spisovatelky, dva žánry

Jakub: Myslím, že na úvod jsou vhodná slova varování: Pokud jste plánovali, že si Split Fiction dáte třeba s drahou polovičkou, kterou jste naučili na It Takes Two a vlastně jí moc hry pořád nejdou, krutě narazíte. Tohle rozhodně není hra pro začátečníky a i my dva jsme se u všech těch skákačkových, akčních, postřehových a soubojových pasáží docela zapotili.

Šárka: Split Fiction střídá herní žánry, perspektivy a mechanismy jako na běžícím páse, takže bych si na něj netroufla s někým, kdo nemá hodně nahráno – pokud tedy nemáte takřka božskou trpělivost. Na druhou stranu, zdánlivě vyšší vstupní bariéru v přístupnosti hra vynahrazuje docela bohatými možnostmi přizpůsobení a ulehčení. My jsme tedy hráli bez nich a narazili jsme snad jen na jeden víc frustrující moment. Rozhodně bych doporučila užít si hraní v lokální kooperaci, ne online (byť i k tomu vám stačí jen jedna kopie hry).

zdroj: Hazelight Studios zdroj: Hazelight Studios

Jakub: I když jsme umírali poměrně často, tak nás naštěstí štědrý systém checkpointů málokdy vypekl. Na druhé straně si fakt nedokážu představit hrát hru třeba s manželkou, která měla v It Takes Two problém s pohybem a otáčením kamery zároveň. Split Fiction mi přišel mnohem akčnější. Někdy možná až rušivě – pořád před něčím utíkáte, něco vybuchuje, někam padáte. O to více jsem potom ocenil momenty, ve kterých se můžete zastavit, popadnout dech a užít nějaký z mnoha brilantních nápadů.

Šárka: Na obrazovce se toho neustále děje tolik, že občas může být při hraní těžké docenit ohromné množství nápadů, které se na sebe neustále vrství, a nějak je vstřebat. V jednu chvíli letíte na drakovi, v další jste pinballový míček, zoubek v zemi sladkostí, pak se proháníte na motorce ve futuristické metropoli, střílíte na terče a za chvíli zase šplháte po končetinách obrů v snové severské krajině.

Premisa dvojice aspirujících spisovatelek Mio a Zoe, které se společně zaseknou v simulaci svých vlastních příběhů, je v tomhle jednoduchá a chytrá zároveň. Po svém si ji tak trochu vykládám i jako kritiku současné doby, kdy se v nás všech patnáctisekundová videa snaží vypěstovat ADHD, všechno je jen kopie tisíce kopií předtím a žádná myšlenka není doopravdy originální, natož v době rozmachu generativní AI.

zdroj: Hazelight Studios

Jakub: Já jsem upřímně od příběhu čekal trochu víc. Jasně, Zoe a Mio jsou průměrné spisovatelky, u kterých vás moc nepřekvapí, že jim dosud knihy nikdo nevydal, protože nejsou zkrátka originální. Pořád jsem ale doufal v nějaký přesah a ne jen poměrně plytké životní osudy, které se nám mimochodem podařilo vcelku dobře odhadnout kdesi v první třetině hry. Zase ale naivní Zoe, která si tvoří klišoidní pohádkové světy, a nepřístupná Mio, jež zase tráví čas sněním o apokalyptických dystopiích, skvěle fungují jako protiklady, na kterých je pak vystavěná hratelnost. Split Fiction moc hluboký příběh nemá, je ale špičková v hratelnosti, která nemá moc konkurenci, a hlavně ve stylovosti jednotlivých světů.

Šárka: Koncept absolutní kooperace načrtnutý v It Takes Two posouvá Split Fiction na další úroveň a nadšené jásání na stupnici od „Wow!“ po „Nechápu, jak to funguje, ale funguje to?!?“ zaznívalo v průběhu těch patnácti hodin s velmi vysokou frekvencí. Ať už šlo o krásné výhledy, netradiční využití jindy třeba otřepaných herních mechanismů, nebo prostě jen čistě hravé momenty či lehké odkazy na nějaké herní a popkulturní klasiky. Z některých logických pasáží mě zase dokonce trochu pobolíval mozek – zvlášť když se na rozpůlené obrazovce každý z nás třeba pohyboval v úplně jiné gravitační sféře, nebo se naše okénka různě dělila a zase spojovala. Kooperace je přitom většinu času dost nenucená, momentů, kdy jsme se navzájem museli precizně dirigovat, bylo minimum.

Rozhádáte se?

Jakub: Možná proto jsem skoro vůbec nepociťoval frustraci nad tím, že by to jednomu z nás nešlo nebo že bychom se, nedej bože, dokonce hádali. Momentů, kdy držíte spoluhráčův osud plně v rukou, je jen pár. Jsem rád, že jsi nakousla různé hrátky s perspektivou – většinu času je obrazovka vertikálně rozdělená a plně si vystačíte s tím, co se děje na vaší polovině. Neplatí to až v závěru hry, o kterém zároveň nemůžeme mluvit, ale na rovinu říkám, že to není jen vrchol kooperačních her, ale dokonce i jeden z nejinovativnějších zážitků ve videohrách vůbec! To se Hazelight Studios neskutečně povedlo a jsem strašně zvědavý, s čím přijdou příště. Taky jsme si notovali nad různými výhledy, změnami stylizace a podobně. Split Fiction boduje stylizací a krom herních orgií vás čekají i ty vizuální.

Šárka: Musím navíc zatleskat, jak bezproblémový celý zážitek byl i po technické stránce. Nenarazili jsme na žádný zádrhel, zablokovaný postup, snad ani na vizuální glitch, na PS5 hra nepadala a byla plynulá, zkrátka vybroušený diamant ze všech úhlů. Měla by to sice být samozřejmost, ale dobře víme, že není. Když už jsme u těch orgií, jedním dechem musím vyzdvihnout taky audio design a výborný soundtrack, který je stejně jako jednotlivé světy a povídky rozkročený do spousty různých žánrů, ale všechny z nich zvládá skvěle, ať jste zrovna v pohádce, aréně, na poušti, v kyberpunkovém městě, chrámu duchů, pralese nebo i v té relativně banální přítomnosti.

zdroj: Hazelight Studios zdroj: Hazelight Studios

Jakub: Už jsme to několikrát nakousli a určitě vás nechceme připravit o všechna překvapení, ale přijde mi, že Split Fiction si jasně zvolilo tematiku dvou spisovatelek rozdílných žánrů, aby si právě s různými grafickými a popkulturními žánry hrálo. Jednou na hru koukáte izometricky, pak jedete na vodním skútru obrovskou futuristickou továrnou, předtím jste zase v kouzelném lese, kde se můžete změnit v různé tvory s odlišnými schopnostmi – od opice přes lasičku, vílu až po enta. Fantazii se meze nekladou a hravost navíc výborně podtrhují vedlejší povídky: krátké odbočky s hodně divokou stylizací, které se často točí kolem jednoho herního mechanismu.

Šárka: Mio a Zoe k tomu mnohdy mají odlišné schopnosti, které se nějakým způsobem doplňují. Sice to občas vede k situacím, kdy člověk druhému nějakou cool vychytávku závidí, ale nikdo neříká, že si Split Fiction nemůžete projít ještě jednou, případně že se u postav nemůžete prostřídat. A osobně hodně cením, že i když se příběh do určité míry točí kolem traumat, nedošlo tentokrát na žádnou obdobu scény se slonem, po které jsem manželský pár z It Takes Two dost soudila a moc se mi nechtělo v hraní pokračovat. Ne že bych se tady s děvčaty úplně ztotožňovala, byť je funkční dynamika zlatý retrívr vs. černá kočka ve hrách celkem nevyužívaná, ale jako nosič výborných herních mechanismů slouží jejich postupná cesta jedna k druhé úplně akorát.

Recenze

It Takes Two – recenze nejlepšího gaučového koopu

Jakub: Tahle sbírka povídek má tak vlastně úplně všechno, co by perfektní kooperační akce měla mít – výzvu, nápadité herní mechanismy, které neuvidíte nikde jinde, i parádní prezentaci. Zbývá nám tak zodpovědět poslední důležitou otázku: Co myslíš, Šárko, je to nejlepší hra, kterou Hazelight s Faresem v čele vytvořili?

Šárka: Ano! Kdyby ses mě zeptal po prvních pár hodinách, asi bych o tom nebyla úplně přesvědčená, ale po dohrání a velkolepém finále stoprocentně. Stejně jako si nechávám nejlepší sousto na talíři jako poslední, i Split Fiction si schovává trumfy v rukávu až na samotný závěr, ale i předchozí kapitoly jsou skvělé. Při absenci konkurence jiných gaučových kooperací dost obdivuju, že se studio pořád dokáže posouvat dál a zvedat laťku v podstatě jenom samo sobě.

zdroj: Sony

Jakub: Tak tady to, milí čtenáři, máte. Split Fiction je pecka, kterou si s kamarádem či kamarádkou užijete naplno. Pokud oba aspoň trochu umíte hrát hry, udělejte si radost… a dejte nám potom vědět, jak moc jste museli sbírat čelist ze závěru!