Galerie

Před nějakými třemi lety jsem byl zcela nečekaně do hloubi duše okouzlen nenápadnou hrou Strange Horticulture, která skrze poznávání roztodivných rostlin vytvořila zajímavý svět plný okultismu a hádanek.

Pro studio Bad Viking se jednalo o úspěch rozměrů hodných pokračování, které ale nechává rostliny rostlinami a místo toho se z vás stane zaměstnanec obchůdku s tajemnými předměty. Jste thaumaturg – divotvůrce.

Starožitnosti, kam se podíváš

Do klína vám spadne možnost stát se tváří obchůdku pana Whitea, který musí náhle vycestovat. Naštěstí vám ale coby svému učni stihl předat nějaké to základní know-how, takže bez vážnějších obtíží přijmete prvního zákazníka a „obdarujete“ ho jím požadovaným předmět.

Obdarování je veskrze na místě, protože kdo od Strange Antiquities očekává simulátor obchodu, kde by vydělával peníze a za ty nakupoval nové zboží a vylepšoval prodejnu, ten je ve špatném oddělení videoherního regálu.

zdroj: Bad Viking

Nezávislý počin je totiž primárně logickou detektivkou, kde musíte splňovat dva zásadní předpoklady, aby se vám vůbec mohl zalíbit – zdatně ovládat angličtinu (či jiný z podporovaných jazyků, kde ale chybí čeština) a nebát se čtení.

Když totiž do výhledu vašeho obchůdku vstoupí zájemce o artefakt, povětšinou vám po popsání svých těžkostí prozradí, jak se jím vytoužený předmět jmenuje. Vy ho určitě máte ve své sbírce, ale nemáte nejmenšího tucha, který z podivných přívěsků je ten pravý.

Takže se automaticky uberete ke své moudré knize, nalistujete stránku s řečeným předmětem a přečtete si kratičký popis – tematický i herní. Ten herní vás zajímá především, jelikož velmi vágně popisuje podobu předmětu.

Hm, co tím autor asi myslel?

A to je jádro hry, poznávání. Každý předmět si můžete prohlédnout v detailu, kde nechybí možnost určit, z jakých se skládá materiálů, jaké jsou na omak, zda je předmět něčím cítit, a konečně, jak na vás obecně působí.

Popisy zřídkakdy bývají konkrétní. Někdy se dozvíte, že je předmět ze vzácnějšího kovu, takže můžete vyškrtat všechny ty dřevěné, kamenné, železné a měděné. Jindy třeba víte, že artefakt obsahuje zvířecí prvky. Příště zase řešíte to, že hřeje, má ostré hrany či je překvapivě lehký. Nebo třeba informace nemáte žádné, ale popis v knize je doprovozený ilustrací, která napoví.

To je ale jen začátek, protože v průběhu hry nacházíte desítky a desítky dalších předmětů a kniha se rozrůstá o nové záznamy. Dokonce přibývají nové knihy a s nimi tuna čím dál sofistikovanějších způsobů, jak něco rozpoznat od něčeho jiného.

zdroj: Bad Viking

Díky tomu vás hra drží docela dlouhou dobu v zaujetí, ale nebudu zastírat, že po těch cca 11 hodinách, kdy jsem se dobral konce, už jsem tím neustálým čtením mezi řádky a „čicháním“ ke každému předmětu byl trochu unavený. A důrazně doporučuji si v nastavení zapnout automatické popisování předmětů. Když jsem totiž po hodině zjistil, že jsem to neudělal, nebylo moc příjemné rozpoznávat všechny určené předměty znovu...

Městské šifry

Co mě ale až do samotného konce hry nepřestalo bavit, bylo luštění docela jiných šifer. Na začátku každého z 18 dní (hra před vámi nijak neskrývá, jak dlouho potrvá) dostanete speciální kartu, na níž je šifra pojící se k mapě města Undermere.

Někdy je to prostý tvar, který musíte lokalizovat v městské zástavbě, jindy hrátky se světovými stranami či jinou záludností. Čas od času vám i pošťák donese dopis od některého z místních, který na půdě našel artefakt, a vy dle popisu musíte dorazit na správné místo.

zdroj: Bad Viking

Snad každá z těchto šifer je opravdu zábavná, a i na ně se postupně nabalují další a další systémy, kdy budete k určování míst používat třeba knihu se symboly či rovnou jeden z artefaktů. Ale není to jen o hledání konkrétního místa, protože i když se spletete, je to často radost.

Když kliknete na jedno z desítek míst ve městě, navštívíte ho a dozvíte se o něm něco víc. Potěší to dvojnásob, když tu nechybí obchůdek Strange Horticulture… A několikrát jsem si pomyslel, že bych se vůbec nedivil, kdyby další hra autorů vyprávěla o zdejším muzeu.

Každopádně, hledání míst je velmi příjemným zpestřením rutinního rozpoznávání předmětů. Tím dalším kořením je samotný obchůdek. Ten je totiž také plný tajemství a nenapadlo by vás, co všechno v něm jednoho dne k něčemu skutečně použijete.

Galerie

Mistři slova

Strange Antiquities nejsou ale jen o luštění a dedukci. Celou hrou vás provede barvitá skupinka lidí a jejich příběhy. Zastřešující zápletka se točí okolo lidí zbavených smyslů a s černí v očích, ale zábavnější je poznávat do větší hloubky jednotlivé osobnosti.

Což mi ale hra nijak neusnadnila, protože spousta postav mi přišla velice podobná a neobjevovaly se tak často, abych byl schopný si jejich situace zapamatovat a správně poskládat za sebe. Ano, najdete tu záznam všech konverzací, ale komu by se chtělo číst texty každé postavy znovu a znovu jen proto, aby se leckdy vlastně vůbec nic nedozvěděl, protože příběh jako takový tu vlastně moc významu nemá.

Není ani nikterak překvapivý, zauzlovaný či uspokojivý, a to tu dokonce máte pár možností volby, jaký ze dvou předmětů zákazníkovi dát, z čehož plyne řada větvení nejen v průběhu, ale i v samotném závěru. Ale nemá  šmrnc a zajímá vás ve výsledku míň než všechny ostatní herní prvky. No dobře, téměř všechny, viz níže...

zdroj: Bad Viking

Je to škoda obzvlášť proto, že tvůrci jsou neskutečnými mistry slova. Každá konverzace je poutavá a s naprostou radostí jsem si četl každý jednotlivý úryvek o každém artefaktu a hledal v něm bravurně skryté významy. Tohle se autorům zkrátka neskutečně povedlo, jen styl hry asi bohužel neumožňuje nějaké větší hrátky s obecnou kostrou příběhu.

A pak je tu ještě audiovizuální stránka, nad níž jsem se jednoduše rozplýval. Už jen animace vykreslení loga při zapnutí hry má punc prémiovosti a celou hru jsem žasl nad kreativitou návrhů desítek a desítek artefaktů – každý je skutečně jiný a spousta z nich je velmi nápaditá. Je možná škoda, že se ve hře nemluví, ale přítomné zvuky s ambientním ozvučením bohatě postačují.

Kostky ve vetešnictví nechceme

Je tu jen jeden prvek, který mi na hře vyloženě vadil a shledávám ho zcela zbytečným. Jedná se o kostkovou minihru, která nadejde pokaždé, když vaše příčetnost narazí na spodní hranici. Čeká vás náhodné chřestění kostkami s cílem nasbírat požadované symboly dříve, než vám na kostce napadají zlé symboly.

zdroj: Bad Viking

Minihru se mi sice nikdy nepodařilo nesplnit, ale o zábavě se zde mluvit nedá. Chápu, že tvůrci potřebovali obranný mechanismus před tím, aby hráči jen tak zkoušeli předat kupujícímu předměty, aby se jednou prostě trefili (stačí třikrát věnovat špatný předmět a nastává „záchranná“ minihra), ale nepřijde mi to jako jakkoliv dobrý způsob.

Ale když nebudete zbrklí a dáte si tu práci s určením předmětu, pak jsem přesvědčený, že si kostkovou minihru za celou hru ani jedinkrát nevyzkoušíte. Takže ta její motivace, či spíše motivace se jí vyhnout, do jisté míry opravdu funguje…

Máme otevřeno!

Strange Antiquities je vyloženě povedené pokračování Strange Horticulture. Má sice slabší příběh, nežádoucí minihru a jádro se v posledních hodinách zajídá, ale nedostatky vám plně vynahradí špičkovým audiovizuálním zpracováním, ještě kvalitnějším psaním a mnoha a mnoha detektivními systémy, které ve vás vyvolají ten správný pocit zadostiučinění po zapojení všech mozkových buněk a přemýšlení – jak se říká – outside the box.

Galerie

Musím uznat, že mě artefakty bavily přece jen o chlup víc než rostliny z přechozí hry, ale Antiquities mají naopak tu nevýhodu, že jsou vlastně velmi podobné Horticulture, tedy nemají prvotní wow efekt. Fanoušci prvního dílu by ale určitě měli sáhnout po tom novém, zatímco nepolíbeným doporučuji se rozhodnout čistě na základě tématu – ani v jednom případě neprohloupíte, nepořídíte si žádný padělek či prostý šmejd.