Galerie

Ani nespočítám, kolikrát jsem doprovázel newyorskou právničku Kate Walker na cestě za geniálním vynálezcem Hansem Voralbergem. Syberia od již zesnulého tvůrce Benoîta Sokala je totiž bez přemýšlení moje nejoblíbenější adventurní série, ke které jsem se napříč dekádami neustále vracel, naposledy například u příležitosti vydání na Switchi či díky povedenému návratu v podobě čtvrtého dílu.

Jak bych proto mohl odolat remasteru vůbec prvního dobrodružství z roku 2002? Jistě, každý remake či remaster s sebou nese obrovské riziko, že vám zkazí vaši ideu o původním zážitku. V tom lepším případě na novou verzi jen zapomenete a dál si budete hrát původní titul, což je zrovna v případě Syberie klidně možné – původní hra je normálně dostupná a v pohodě hratelná.

K čemu tedy vůbec remaster? Inu, já našel nepochopitelný kámen úrazu už v tomto označení. Syberia Remastered je totiž remake jako vyšitý. Hra je vytvořená téměř celá znovu v enginu Unity a studio Virtuallyz Gaming dokonce sahalo i do hratelnosti. Tu ku prospěchu, tu ku škodě.

Vaši jízdenku, prosím!

Důležité je, že se nesahalo do příběhu, dokonce i dabing zůstal původní. Znovu (či úplně poprvé) si tak můžete zažít vskutku poutavé dobrodružství, na jehož počátku stojí americká právní společnost zastupující hračkářského giganta, který si chce koupit dosluhující továrnu na mechanické hračky.

Zmíněná Kate proto vyráží do francouzských Alp, do městečka Valadilene, kde má se současnou majitelkou továrny podepsat kupní smlouvu a urychleně se vrátit do Velkého jablka. Jenže to by pak hra skončila dřív, než začala. Majitelka totiž během Katina letu zesnula, a co čert nechtěl, její bratr, který byl desítky let považovaný za mrtvého, je údajně naživu a coby právoplatný dědic může jedině on podepsat kupní smlouvu.

Kate se proto vydává na velice prapodivnou jízdu napříč Evropou ve snaze vypátrat Hanse Voralberga a dostát svému zaměstnání, kdy se musí vypořádat například s otravně zábavným automatonem Oscarem. Jenže se při tom dějí dvě věci – neustále vás na telefonu otravují nepříjemně sobečtí lidé jako váš přítel, nejlepší kamarádka, korporátní šéf či máma, kteří skutečně do jednoho myslí víc na sebe než na vás a vaši cestu vám do jednoho vyčítají.

A pak je tu rovina plná tajemství spojených s bájnou Sibérií, kde dle pověstí stále přežívají původní obyvatelé i se svými zkrocenými mamuty. A tím vším Kate provázejí mechanické výtvory, jejichž provozuschopnost a napojení přímo na její cestu vlakem s natahovací pružinou je přinejmenším pozoruhodné.

zdroj: Microids

Kate si tak projde vývojem, kdy se z moderní newyorské slečny žijící pro kariéru stává taková začínající Lara Croft, která najde zalíbení v dobrodružství a záhadách. Tohle všechno zůstává při starém a jsem přesvědčený, že i dnešní, Syberií nepolíbené publikum dokáže adventura zaujmout už jen svým vyprávěním a prostředím, našinci pak navíc jistě ocení velice povedený překlad titulků.

Clockpunk v celé své kráse

Právě prostředí je pro mě jedním z největších taháků série. Miluju zdejší architekturu a jako kluk jsem byl uchvácený všemi těmi mechanickými automatony a zařízeními, která do sebe perfektně pasují. V Syberia Remastered se z tohoto pohledu podařilo zachovat původní ducha.

Hra je krásná, plná detailů, které dříve nebyly možné a snad polovinu herní doby jsem si jen užíval výhledy na okolí. Postavy jsou možná o stupeň horší, ale v rámci point-and-click adventur s „realistickou“ grafikou jde pořád o velmi slušný výsledek, za který si remake zaslouží pochvalu.

Galerie

Je tedy s podivem, že na PlayStationu 5 nechybí obligátní volba upřednostnění grafiky či výkonu, což, inu... Zrovna u neskutečně pomalé adventury opravdu nepotřebujete nahánět vysoká FPS a na upřednostnění grafiky jsem se stejně nesetkal s jediným zaškobrtnutím výkonu. Ještě podivnější ale je, že stejnou volbu najdete i v PC verzi, tedy o moc víc si na počítači hru na míru neupravíte. Je tedy zjevné, že remake vznikal celý s myšlenkou konzolí na prvním místě (já recenzoval na konzoli, ale k PC verzi jsem měl rovněž přístup).

Hra je nyní plně ve 3D, což se projevilo i na umazání značného množství původních obrazovek. Kde jste dříve museli dojít na okraj obrazovky, aby se vám ukázala další navazující oblast, tam teď můžete plynule běžet z jednoho konce ulice na druhý bez změny kamery. Na gamepadu je to obzvlášť pohodlné, jelikož páčkou přímo ovládáte postavu, žádné klikání se nekoná. DualSense má navíc velmi příjemné, jemné vibrace a telefonní hovory vycházejí z jeho repráčku, což pomáhá imerzi.

Kamera je dynamická, což je většinou ku prospěchu věci, ale bohužel není dokonalá. Několikrát se mi splašila a dostávala se do míst, kde opravdu nebyla k užitku. Ostatně tvůrci si nedali moc práce ani s otestováním prostředí vzhledem ke svobodnému pohybu postavy na páčce, takže se běžně stává, že Kate projde objektem a klidně se tak promění v sud… Případně dostanete již orazítkovaný dokument, který si ale ještě musíte jít sami orazítkovat, což mě teda pořádně zmátlo.

zdroj: Microids

Nečekaný výlet do minulosti

Vůbec největší záhadou pro mě je, proč se vývojáři rozhodli zcela rozbít veškerou atmosféru tím, že v předělávce ponechali úplně původní filmečky. V jednu chvíli se koukáte na moderní grafiku s detailními modely, abyste záhy sledovali celou scénu ve filmečku z roku 2002.

To znamená v úplně jiné grafice, s vybledlými barvami, rozmazanými texturami, obličeji pocitově úplně jiných postav a s černými pásy po stranách obrazovky, protože nedošlo ani k úpravě pro širokoúhlé monitory.

Hlava mi toto rozhodnutí nebere o to víc, že tvůrci vytvořili spoustu vlastních filmečků, tak proč si nedat tu trošku práce s těmi pár cutscénami, která každá má sotva pár vteřin? Chvíli jsem měl takové malé mrazení typu: „Tyjo, to je vlastně fajn, vidět takhle živě propastný rozdíl 23 let, je to vlastně ještě víc nostalgie!“Jenže s každým dalším videem převládl pocit, že sem ani trochu nepatří, a když už, měla být ve hře možnost si ji celou přepnout do původní verze, jak to u některých remaků bývá.

zdroj: Microids

Rychleji, snáz, hůř

No a když už se nesahalo do původních filmečků, tak se naopak sahalo do původních systémů. Ze Syberia Remastered je pořádně cítit, že se tvůrci snažili jít na ruku dnešní době. To je za mě vítané v případě backtrackingu, kdy v nové verzi už nemusíte tolik chodit sem a tam, spousta věcí se vyřeší hned a většinou i trochu jinak – díky tomu je hra na počet hodin i o kus kratší.

Nicméně v mnoha případech tvůrci zjednodušovali opravdu pitomým způsobem. Kupříkladu v původní hře jste na jednom místě nalezli předmět, který jste o několik obrazovek a lokací dál použili na přístroj. V nové verzi přijdete k přístroji, přímo na něm leží tento předmět, který na přístroj použijete - a hotovo.

Na spoustě míst z vás hra nejenže dělá hlupáka a hrajete ji vlastně míň než dříve (měl jsem celou dobu pocit, že sleduju interaktivní film na Netflixu, než abych vlastně něco skutečně hrál), ale zároveň změny většinou nedávají ani žádný logický smysl. Občas kvůli nim dokonce i zahapruje původní dabing, který se stupidní zkratkou samozřejmě nepočítal, vývojáři tak museli kus dialogu vynechat a ten navazující pak nedává valný smysl.

Galerie

Frustrující to bylo obzvlášť v případech, kdy jsem se z dialogu s postavou dozvěděl klíčový údaj pro řešení hádanky, šel dělat něco jiného, po chvíli se vrátil, a protože staronová hra úplně nevybízí k psaní poznámek, údaj jsem zapomněl a bohužel, postava vám ho už nezopakuje.

Naštěstí se jedná o starou hru v novém kabátě, takže staré návody ještě z větší části fungují, ale ne stoprocentně, protože některé původní puzzly zmizely, jiné si vývojáři přidali a ne, přidaná hodnota to opravdu není. Jedna z jejich vlastních hádanek mi dokonce nefungovala – tlačítka speciální klávesnice reagovala tak na každé 3-5 kliknutí a ne, nebyl to záměr, jen nová, neotestovaná minihra, která zase jen víc rozbila původní zážitek a je totálně zbytečná.

Hlavně nemyslet

Výše nastíněné zrychlení celé hry a v konečném důsledku i ztráta hráčských vstupů je způsobená ještě dvěma faktory. Zaprvé, klíčové věci jsou na obrazovce vyznačené, takže používání očí a zkoumání prostředí pro zajímavé prvky je upozaděné. Na konzoli je to lepší, protože nemáte kurzor a musíte se s postavou nejprve lehce přiblížit, aby se ukázala možnost interakce, ale s myší během vteřiny objedete scénu a odhalíte všechny interaktivní body.

zdroj: Microids

Zadruhé, v dialozích je zvýrazněná ta jediná možnost, která vás skutečně posune kupředu (a dialogový systém navíc ztratil svou tematičnost, místo původního bločku se zápisy se jedná o prostý text na obrazovce).

Protože mě svět Syberie setsakra zajímá, a i po těch letech jsem hltal každou další zmínku o geniálním vynálezci posedlém mamuty, jsem si zarytě proklikal všechny dialogové možnosti, než jsem klikl na tu jedinou žlutou s vykřičníkem (načež ta sice zešedne, ale když se k postavě vrátíte, zase na vás září...).

Nicméně doba je opravdu rychlá, her a jiných zálib hodně a pokaždé ve mně trochu zasvítil plamínek: „No jo, mně vlastně stačí kliknout jen na tuhle jednu otázku a jde se dál, těch dalších sedm možností je vlastně úplně zbytečných a jen mě budou zdržovat…“ Velmi špatné designové rozhodnutí.

zdroj: Microids

Mrazivý výlet s ledovou sprchou

Taková je Syberia Remastered. Její příběh je pořád solidní a svět v novém grafickém kabátku líbivý, ale usnadnění jsou až moc rozsáhlá a nelogická, leckdy vyloženě na škodu celého zážitku. Na spoustě míst vám paměť nepomůže, protože předměty se schovávají jinde, případně se budete potýkat s novou, ale nezajímavou hádankou.

Některé novoty jsou ku prospěchu věci, jako třeba plynulejší procházení lokacemi a méně pobíhání na dříve navštívená místa, nicméně je vidět, že by hra snesla daleko víc testování. Syberia působí jako mišmaš, který chce být předělem mezi starou verzí a moderním pojetím videoher, čímž ale nejde na ruku nostalgikům ani nově příchozím. Nesoulad jenom korunuje oční bulvy drtící kontrast mezi novou hrou a starými cutscénami.

Nemohu ale říct, že bych si návrat ke Kate Walker neužil. Bylo úžasné po letech zase zavzpomínat na tuhle památnou hru, kterou bych od teď už nechtěl hrát v jiné grafické podobě než té nové. Ale bylo by daleko lepší, kdyby vývojáři pozměnili opravdu jen vizuál a do systémů vůbec nehrabali. Pokud se z toho poučí, s radostí se pustím i do případné předělané dvojky.

Recenzní klíč byl poskytnutý vydavatelstvím Microids.