Twin Mirror – recenze zklamání od tvůrců Life is Strange

Studio Dontnod je bohužel stále z formy

13 Sentinels: Aegis Rim – recenze

Strhující sci-fi, těžko zapomenutelný zážitek

NBA 2K21 – recenze

Dáte 2K dvojku, nebo košem?

Sakura Wars – recenze

Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.

Persona 5 Royal – recenze

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

Resident Evil 3 – recenze

Remake Resident Evilu 2 loni všechny příznivce hororu patřičně nadchnul a Capcom je vzápětí potěšil ještě víc – s předělávkami ještě není konec. Policistka Jill Valentine se pravidelně umisťuje v žebříčcích ikonických herních hrdinek a po 21 letech je odhodlaná všem ukázat, že nepatří do seniorské kategorie. Zejména pak zombíkům a biologické zbrani, která ji pronásleduje všude po Raccoon City. Jak se tenhle návrat návratu vydařil?

MLB The Show 20 – recenze

MLB The Show 19 byl přelomový ročník slavné baseballové série, loni dost možná ten nejlepší z velké sportovní čtyřky (FIFA, NHL, NBA, MLB). Hra přinesla skokový rozdíl nejen v grafickém zpracování, ale také v hratelnosti nově zaměřené na RPG prvky, jako je vylepšování vlastního hráče nebo celého týmu. Jak na toto úctyhodné dědictví navázal nový ročník?

Patapon 2 Remastered – recenze

Lítá vřava. Oštěpy a šípy létají vzduchem. Štítonoši se krčí za jedinou dostupnou ochranou a odrážejí útoky nepřátel, stejně jako drápy jejich monster. Že to zní jako záběr z epické fantasy bitvy? Zamyslete se znovu a nechte se unášet bojovým pokřikem, který velí jednotkám k posunu vpřed – pata, pata, pata pon! Patapon je zpět!

Shenmue 3 – recenze

Tvrdohlavost, neúnavnost a bezmezná touha dosáhnout svého cíle. Tyto povahové rysy nejsou vlastní jen hlavnímu hrdinovi série Shenmue, horkokrevnému mladíkovi jménem Ryo Hazuki. To samé totiž můžeme bezezbytku tvrdit i o tvůrci této ságy. Ju Suzuki si prostě nechtěl připustit, že by jeho magnum opus skončil cliffhangerem na konci druhého dílu, který vyšel v roce 2001. O neuvěřitelných osmnáct let později nám proto servíruje Shenmue 3 cílenou především na skalní fanoušky série. Ruku na srdce, kdokoliv jiný asi bude mít pocit, že otevřel nějakou bizarní časovou kapsli…

MediEvil – recenze

PlayStation má jednu velikou výhodu. Když náhodou není k dispozici žádná ze žhavě očekávaných novinek, není nic snazšího než sáhnout do bohaté pokladnice archivních kousků a nechat hráče užít si trochu nefalšované nostalgie, případně jim předvést, co je kdysi minulo. V případě remaku MediEvil budou ovšem spokojení spíš staří pařani než mladí neználkové.

The Outer Worlds – recenze

Před dávnými časy, v jedné předaleké galaxii se zrodil nový Fallout. A nebyl to ledajaký Fallout. Pocházel z dílny autorů Knights of the Old Republic II, South Park: The Stick of Truth a Tyranny. Ale všichni jsme byli zrazeni. The Outer Worlds totiž vůbec není nový díl postapokalyptické série od (v tuhle chvíli) Bethesdy, i když se v mnoha ohledech opravdu tváří jako zrušený projekt navazující koncepčně na Fallout: New Vegas. Jen je zcela originální ve svém zasazení.

Warsaw - recenze

Svým vizuálem se tahové RPG z druhé světové války Warsaw na první pohled vykrádá roguelike klasiku Darkest Dungeon. Kvalitou se jí však bohužel nevyrovná, neboť do ní vývojáři zapomněli vedle několika mála zajímavých nápadů zakomponovat také zábavný příběh či uspokojivé mechaniky.

GreedFall – recenze

Mám rád pavouky. Dělají záslužnou práci, ale málokdo je umí ocenit. Jakmile se mi nějaký objeví v domě, hned se ho snažím zachránit před některým z panikařících členů domácnosti a pustit nebohé stvoření ven. Pavouci si zaslouží pochopení a uznání, a přesně takhle se snažím stavět i ke studiu Spiders, autorům nepříliš povedených her jako Technomancer nebo Bound by Flame. Tentokrát se rozhodli opustit jim dobře známé prostředí Marsu a vyměnit je za viktoriánské fantasy, s nímž chtějí onoho uznání dosáhnout i u širší veřejnosti.