Pavel Skoták

Znovuobjevení kouzla Heroes of Might & Magic III, ráje fanouškovských modifikací

O fenoménu třetích Heroes psal nedávno Láďa Loukota a není jediný, kdo si této nesmrtelné klasiky všímá. V poslední době se například do hraní ponořil populární streamer, youtuber a profesionální hráč StarCraftu Day9, který se k této hře dostal vůbec poprvé ve své kariéře a bylo kouzelné sledovat, jak se mu v Erathii daří. Vlastně jsem mu dost záviděl, protože podnikat cestu mezi pekelníky, nemrtvé, barbary a čaroděje poprvé je nezaměnitelná zkušenost. Co tedy dělat, když chce člověk objevovat poprvé znovu, ale „ještě jeden tah“ zažil tolikrát, že už to ani není vtipné?

Česká plošinovka Artformer je nádherná, ale donutí vás trpět

Asi není potřeba dlouze mluvit o tom, že se plošinovkám v nejrůznějších žánrových mixech v posledních letech daří. Stačí si vybrat libovolnou metroidvanii (třeba takové Dead Cells) a téměř vždycky sáhnete po skvělé hře. Inspirována starými plošinovkami, ještě bez prvků metroidvanie, je i česká záležitost Artformer, momentálně v předběžném přístupu.

Ve World of Warcraft vzplála poslední bitva o Azeroth

Vzplála poslední bitva o Azeroth. Konečně! Zatím poslední rozšíření World of Warcraft spěje ke svému konci pod taktovkou Starých bohů a patche 8.3, který na evropské servery vstoupil 15. ledna. Jestli toho nabídne dost na zachránění celkového dojmu z nepříliš zdařilého datadisku, je stále ještě ve hvězdách, ale už teď můžu s čistým svědomím říct, že se přinejmenším opravdu snaží.

Kouzlo Total War: Warhammeru II aneb Jak jsem se přestal bát

Kdo se chce seznámit s Tolkienem, stačí mu k přečtení vlastně jedna knížka. Harryho Pottera slupnete klidně k večeři. Na Star Wars si stačí vyhradit víkend, během kterého absolvujete těch pár podstatných filmů. Star Trek pochopíte během série a kapitána Picarda si pak vyvěsíte na plakátu v pokoji. Ovšem co s Warhammerem? Je tu „čtyřicítka“, do níž můžete (a budete) pronikat nekonečně dlouho, protože megalomanství je pro ni synonymem. Jenže zatímco v jejím případě budete chtít hlavně knížky, v případě fantasy Warhammeru je tu neskutečně skvělý Total War, který dokáže pohltit i úplného neznaboha.

Nenápadná hra roku: Anno 1800

Loňský rok byl na kvalitní hry bohatý stejně jako všechny předtím a já měl velké štěstí, že mi pod rukama prošla celá řada skvělých titulů: noví Pokémoni, Outer Wilds a Outer Worlds nebo naprosto parádní Judgment. Ani v jednom z nich jsem ale neutopil tolik času jako v jedné trošku opomíjené hře – loňském Anno 1800, v němž jsem strávil desítky a desítky hodin. Kde jsem je sebral, sám nevím, ale hra je to neskutečně návyková.

Hellgate: London: Smrt a zmrtvýchvstání pekelného nástupce Diabla

Když v prvních letech nového tisíciletí bývalí tvůrci Diabla začali připravovat nové vlastní hack’n‘slash RPG z anglického pekla, nepředstavovali si ani zdaleka současné pořádky. Žádný brexit, rozhádaná sněmovna, skandály v královské rodině. Jejich představa smrtícího chaosu byla mnohem přímočařejší: záplava démonů v Londýně. To nemůže selhat! A tak se zrodil Hellgate: London, zamýšlený první dílek mnohem větší skládačky.

Jak nás mění kompetitivní hraní

Měli jste od dětství nějakou oblíbenou hru? Pro mě to byl rozhodně druhý díl Age of Empires. Strávil jsem v něm desítky, možná i stovky hodin. Můj největší problém ovšem byl, že jsem se nikdy nesnažil hrát proti někomu. Prostě jsem si budoval svoje městečko, opevnění, armádu a pak zaútočil na hloupou umělou inteligenci. A podobně na tom byli i moji přátelé, se kterými jsem před zhruba osmi lety začal pravidelně pořádat LAN párty, na kterých se věnujeme podobným herním skvostům. Ovšem jak šel čas, dostal se do naší skupinky další hráč. Někdo nový. Mladší. Dravější. A všechno se změnilo.

Beyond Blue – recenze

Slaná, mokrá nádhera

Sakura Wars – recenze

Zkusme si na chvíli představit, že by slučování ministerstev překročilo hranice průmyslu a dopravy a spojila se, dejme tomu, ministerstva obrany a kultury. O zábavu by se tak lidem starali vojáci i jiným způsobem než prostřednictvím vtipů o Pandurech a hráli by kupříkladu ochotnické divadlo. Tím bychom se mohli přiblížit k Sakura Wars, jejichž hlavní část se odehrává v prostředí tokijského divadla, kde sídlí speciální vojenská jednotka známá jako Flower Division.

Persona 5 Royal – recenze

Hnulo se v něm svědomí. I když, něco mi říká, že to nebylo svědomí. Byla to moje skupinka zlodějíčků, jejichž cílem není nic menšího než snaha změnit lidská srdce k lepšímu a přinutit i ty největší zlosyny ke zpytování svých činů. Persona 5 by se mohla jevit jako simulátor života japonského studenta s nějakými těmi tahovými souboji, ale ve skutečnosti jde o neuvěřitelně atraktivní cestu do hlubin lidského vědomí okořeněnou tím správným japonským bizárem.

Pokémon Mystery Dungeon: Rescue Team DX – recenze

Pokud jste ochotní věřit na zázraky, tak je dost možné, že existuje něco jako vaše duchovní zvíře. Co se ale stane, když na základě testu osobnosti vychází, že jste neurotický, občas trošku pomalejší a věčně otrávený člověk s chronickou migrénou? V našem světě bychom asi těžko našli podobný typ zvířete. Naštěstí jsou tu ale noví pokémoni, kteří vám (mně) jako ideálního parťáka určí Psyducka. Zasmál jsem se. Zasmál jsem se nahlas.

Wolcen: Lords of Mayhem – recenze

Vzpomínáte na Greedfall? To bylo povyku kolem epického RPG, které bylo tak skvělé, že o něm pro jistotu nebyla při udílení cen za loňský rok pořádně nikde ani zmínka. A co si budeme povídat, bylo to právem. Hra byla v mnoha ohledech nedodělaná, její kvality nevyrovnané a přehnané ambice ji srazily na kolena. A právě na Greedfall jsem si vzpomněl při hraní Wolcenu. Bohužel to není lichotivé přirovnání.

Dungeon Faster – recenze oceňované české hry

Českým mobilním hrám dominuje brněnské studio Madfinger, nejde ale o jediné úspěšné vývojáře her pro Android a iOS. Máme tu například vydařený Chameleon Run nebo poměrně neznámý klenot od autora, jehož jednomužné studio si říká Old Oak Den. Tímto klenotem je dungeon crawler Dungeon Faster, který si vysloužil nominace i ocenění na Google Play.

Patapon 2 Remastered – recenze

Lítá vřava. Oštěpy a šípy létají vzduchem. Štítonoši se krčí za jedinou dostupnou ochranou a odrážejí útoky nepřátel, stejně jako drápy jejich monster. Že to zní jako záběr z epické fantasy bitvy? Zamyslete se znovu a nechte se unášet bojovým pokřikem, který velí jednotkám k posunu vpřed – pata, pata, pata pon! Patapon je zpět!

Phoenix Point – recenze

Z Pandořiny skříňky toho podle mýtu vylezlo na světlo světa plno, ale nic z toho nebylo příliš žádoucí pro poklidnou existenci lidstva. Pojmenování zkázy celého světa „Pandoravirus“ je proto velmi případné. Právě s důsledky tohoto viru se musí vypořádat pozapomenutá, oficiálně zrušená organizace Phoenix Point, která je sama o sobě už spíš legendou než hybnou silou, kterou bývala dřív. Duchovní nástupce XCOMu (nebo, chcete-li, starého X-Comu) čeká.

Lost Ember – recenze nádherného zvířecího dobrodružství

Většina příběhů je už v dnešní době větší či menší kopírka něčeho, co se dochovalo od počátku písemnictví. Najít zcela originální motiv je prakticky nemožné, a tak nám nezbývá než se pokusit alespoň o originální pojetí. Proto autoři stále častěji sahají po hrdinech, kteří nejsou, aspoň na první pohled, lidé. Naštěstí nám příroda nadělila velké množství nádherných zvířat, která je snadné přenést do role filozofujících a trpících charakterů, aniž by musela mluvit. Stačí vzít takového vlka a zasadit ho do dechberoucího světa. Na úspěch je zdárně zaděláno.