Hráči mají rádi výzvy, žádná novinka pod sluncem. Někteří se rádi trýzní u soulslike titulů, jiní zase zkouší modifikovat jinak relativně přímočaré a mírumilovné zážitky a udělat z nich pekelně těžké hry. A to dokonce včetně starých dobrých Pokémonů. Říkáte si, že z takové odreagovačky nelze udělat napínavé, náročné peklo? Dovolte, abych vás přesvědčil o opaku.
Hráči sobě
Pokémon Red a Blue vyšly v roce 1996 a šlo o první dýchnutí pokémonských RPG, která se letos dočkají už deváté generace s novými kousky Scarlet a Violet na Nintendo Switch. Není divu, že za ty roky mají fanoušci všechny díly Pokémonů už dávno zmáknuté a znají je jako svoje boty… Nebo si to aspoň rádi myslí.
Pokud patříte ke generaci, kterou Pokémoni zasáhli už při svém prvním vstupu na český trh, určitě si pamatujete na Kanto a možná i Johto, Ashe a další postavy z anime a mangy a stejně tak víte, které pokémony můžete v Red a Blue chytit na prvních několika cestách. A teď si zkuste podobně zavzpomínat na všechny ostatní hry, generace, pokémony, cesty, trenéry, stadiony, schopnosti, typy a vůbec všechno, co s kapesními příšerkami souvisí. Tady už přestává legrace. Nebo začíná?
zdroj: Vlastní
Dost podobně asi uvažoval Nick Franco, hráč a umělec z americké Kalifornie, který se v roce 2010 začal trošku nudit, a tak se rozhodl, že si zpříjemní život hraním Pokémon Ruby. Protože se mu ale hra zdála příliš lehká, rozhodl se okořenit si herní zážitek dvěma novými pravidly:
- Hráč může chytit pouze prvního pokémona, na kterého v každé nové oblasti narazí. Když ho omylem zneškodní bez chycení, nedostane žádnou druhou šanci.
- Pokud některý pokémon v bitvě kdykoliv omdlí, je považován za ztraceného a hráč ho musí vypustit na svobodu.
Tato dvě pravidla vyústila v naprostou změnu herního zážitku a také vytvoření fenoménu jménem Nuzlocke Challenge, který se Nick rozhodl doprovodit komiksem a podělit se o svoje zážitky se zbytkem světa. Samotný název je spojením pokémonů Seedota/Nuzleafa a podobizny Johna Locka ze seriálu Ztraceni, kterou se pokémoni v komiksu chlubili. Tak se zrodil nenápadný fenomén, který se jednou za čas objeví v zákoutích internetu a k mému velkému překvapení mi dlouhé roky zdárně unikal. Až doteď.
Odhodlání a porozumění
Od doby, kdy se Nick Franco poprvé pustil do svého dobrodružství, uteklo hodně času. Teď, v roce 2022, si hráči můžou dopřát Nuzlocke Challenge v bezpočtu iterací a pořádně si ztížit hraní. Mají navíc k dispozici mnohem větší množství her, než jakými disponoval před lety Nick, a tak tu naštěstí pro některé z nás existují i relativně časově dostupné varianty, které umožňují otestovat, co o Pokémonech víme, a zároveň neinvestovat obrovské množství času do grindování levelů, jemuž se člověk v raných hrách jednoduše nevyhne.
Jako nebezpečný šílenec teď přirovnám Pokémony k World of Warcraft, protože princip, který je pro Nuzlocke Challenge důležitý a který pořádně zvyšuje obtížnost, je tu stejný nebo přinejmenším podobný. Pokémoni jsou totiž tak trošku jako raidování ve WoWku. Staré generace jsou poměrně chudé na přidružené mechaniky, pokémoni mají často jen jeden typ, případně poměrně běžné a tradiční kombinace jako Rock/Ground u Geoduda. Hra není příliš přívětivá k hráčům, kteří chtějí třeba v průběhu obměnit tým, a tak je nutí grindovat levely v trávě při náhodných setkáních s náhodnými pokémony.
WoWko je na tom podobně. Postavy ve Vanille často levelujete grindováním náhodných mobek a k poražení silných nepřátel, třeba v raidech, potřebujete hlavně surovou sílu a množství v raidovacích skupinách. Že jsou raidy na mechaniky poměrně chudé a často je nejdůležitější mít prostě jen odolnosti, nebo naopak doplňující poškození, je jen dalším důvodem, proč moje přirovnání sedí.
Jenže Pokémoni stejně jako WoW dospívají a s hráčskými návyky se mění i mechaniky. Objevují se nové typy, bizarní kombinace, schopnosti, pomůcky, které vám usnadní levelování ve velkém roztodivném světě (Exp. Share), ale na druhou stranu před vás postaví mnohem odolnější a chytřejší umělou inteligenci, která toho pro vás má připraveného v záloze mnohem víc než jeden dva útoky.
Opět se tu nabízí srovnání s WoW, kde je levelování v rámci nového rozšíření spíš už jen takovou tradicí a to pravé ořechové začíná až v raidech a Mythic+ dungeonech, kde musíte důvěrně znát mechaniky i svoji třídu. A přesně to po vás chce i Nuzlocke Challenge – dokonale vědět, co děláte.
Mám na víc, ale beru tě
Jedním z nejotravnějších a zároveň nejlepších aspektů Nuzlocke Challenge je nutnost pracovat s tím, co člověk zrovna má. Kvůli prvnímu uvedenému pravidlu totiž nepohrdnete v podstatě žádným pokémonem, jen abyste v týmu vůbec někoho měli a mohli s ním pracovat.
Kolem Nuzlocke Challenge vznikla skvělá komunita a celá „univerzita“, která slouží jako nepřeberná studnice plná tipů, triků a rad.
Je to krásně vidět v Nickově komiksu: Člověk obvykle ve svém týmu určitě nechce obyčejného bobřího Bidoofa, ale tentokrát se s ním chtě nechtě smíří. Je to zábava? Napoprvé možná ne, možná vás bude trápit, že nehrajete optimálně, ale každopádně je to něco jiného, nového, co přidává známé hře netradiční zpestření.
Najednou je Bidoof váš nejlepší kámoš a je klidně možné, že v další lokaci napoprvé narazíte zase na jeho zubatého soukmenovce. A teď se nabízí otázka: Chytíte si druhého, abyste vůbec měli nějaké pokémony, nebo se s takovým plýtváním nesmíříte a místo na soupisce necháte prázdné?
Raději do moderny
Kolem Nuzlocke Challenge vznikla skvělá komunita a celá „univerzita“, která se jmenuje jak jinak než Nuzlocke University. Nejenže tato stránka slouží jako nepřeberná studnice plná tipů, triků a rad, ale nabízí také srovnání jednotlivých her napříč všemi generacemi a platformami a zdůvodňuje, proč například Red/Blue nejsou úplně nejlepšími hrami na Nuzlocke Challenge a proč byste si neměli zničit nervy jejich zkoušením.
Jako vítěz vychází čtvrtá a pátá generace, ke které se i podle průzkumů kloní největší počet hráčů. Bude to způsobeno faktem, že se tituly jako Diamond/Pearl/Platinum a Black/White (a Black/White 2) pohybují na hranici mezi poměrně snadnými levelovacími hrami z nejnovějších generací a otravným grindem z těch nejstarších. Ze sedmnácti hodnocených her je na tom z těch „starých“ nejlépe Pokémon Emerald ze třetí generace na 10. místě. Všechny výše postavené tituly pocházejí z moderních generací.
I já proto, částečně kvůli pohodlnosti, sáhnul po kombinaci Pokémon X na svém Nintendu 3DS a Pokémon Shield na Switchi. Oboje si s sebou můžu vzít na cestu do práce nebo do postele, a je proto snadné si urvat chvíli na hraní.
Rozhodl jsem se pro začátek držet základních dvou pravidel (pro profíky existují i doplňková) a překvapivé herní momenty na sebe nenechaly dlouho čekat. Pokémon Shield už mám za sebou, a to s nepříliš šťastným koncem, protože jsem nešťastně podcenil střetnutí s posledním trenérem, který mi stál v cestě za osmým odznakem. Byl jsem rozdrcen… Což znamenalo vypustit poražené pokémony na svobodu.
Bylo to hořké, protože jsem věděl, že jsem skončil. Skončila celá moje hra. Přišel jsem o všechno a nebylo jak to napravit. Ještě že svoje dobrodružství na 3DSku mám pořád ještě z velké části před sebou a doufám, že bude mít šťastnější konec, byť svému týmu zatím příliš nevěřím…
A opepříme!
Protože hráči se rádi mučí, existuje celá řada pravidel, která Nuzlocke Challenge ještě umocňují a ukazují ten pravý thriller, při němž člověk musí důkladně zvažovat v podstatě každý krok. Za všechny můžeme zmínit například:
- Limitování počtu návštěv PokéCentra.
- Zákaz levelování přes určitou úroveň před poražením určitého gymu.
- Monolocke Challenge vás nutí používat a chytat jen určitý typ pokémonů.
Právě u posledního zmíněného omezení bych se chtěl s nostalgickým úsměvem na tváři zastavit, protože v dobách, kdy jsem si jako chudý student nemohl Nintendo a modernější hry dovolit, jsem pořád dokola hrával Pokémon Gold/Silver a hledal v nich způsob, jak si hraní ztížit. A přesně touto cestou jsem se sám vydával a snažil se poskládat tým například z jedovatých pokémonů, kterých je málo a špatně se levelují.
Samostatnou kapitolu autoři Nuzlocke University věnují procházení modifikovaných her (tomu jsem se tady na Games v kontextu pokémoních romek už jednou věnoval). Není snadné narazit na kvalitní vybalancovaný hack, a autoři proto přispěchali s vlastním seznamem hackovaných her, které jsou pro Nuzlocke Challenge ideálními kandidáty. Pokud vám tedy nestačí klasická výzva a chcete se vydat do zcela neznámého prostředí, které není detailně zpracované na Bulbapedii, hacky jsou vaším nejlepším přítelem.
Nuzlocke Challenge umí potrápit, umí psychologicky štípnout tak, až vám z toho tečou slzy.
Je fascinující, jak si hráči rádi házejí klacky pod nohy, jen aby o ně mohli později sami zakopnout, z pádu se poučit a zakopnout příště o dva kroky dál. Zároveň je skvělé sledovat, že komunity kolem sérií jako Pokémon fungují bez ohledu na stáří značky i samotných hráčů. Naopak, právě odrostlejší jedinci udržují celý systém v chodu a rádi přispívají svou troškou do mlýna, který mele stále čerstvá zrna.
Nuzlocke Challenge je toho dokonalým příkladem. Umí potrápit, umí psychologicky štípnout tak, až vám z toho tečou slzy, ale taky se jí daří vdechnout čerstvý život spoustě starých i novějších her, jejichž čas už zdánlivě pominul. A to je přece krásné, i když to znamená, že s sebou na výpravu taháte šestici pitomých bobrů.
