Hry ze série Pokémon mají za sebou krásnou historii začínající v devadesátých letech, historii doslova vydlážděnou výbornými tituly, které zbožňovaly miliony. Jenže nenasytní hráči často chtěli víc. Chtěli drobné úpravy, chtěli se vyhnout některým nutnostem, například výměně pokémonů za účelem jejich vývoje na nejvyšší formu (Alakazam a spol.). Pokud jste nebyli z dobře zajištěné rodiny a nedisponovali podobně movitými kamarády, měli jste v takovém případě smůlu, i když jste zrovna vlastnili Game Boy a na něm si užívali Pokémon Red nebo jinou ze základních verzí.
Naštěstí se ale dalo dohromady několik chytrých hlav a začaly se rodit emulátory pro Game Boy a Game Boy Advance, které jste byli schopní rozběhnout i na stařičkých domácích strojích – a najednou se svět japonských titulů otevřel novému publiku. Publiku tvořenému PC hráči, kteří mohli začít provádět změny a tvořit nástroje pro zbytek herní populace – a ta se po možnosti editovat pokémoní hry vrhla jako slepice po flusu.
Série za tu dobu urazila obrovský kus cesty a podívala se na celou řadu nových konzolí od Nintenda, ale světe div, touha hráčů po úpravách a změnách přetrvává dodnes. Stále ještě vznikají nové hacky, jak se této formě umění říká, i pro ony stařičké tituly z poloviny devadesátých let.
Vyměň si to sám
Jedny z prvních hackovacích nástrojů a spojených nových ROMek (ROM je označení pro zdrojové soubory her) se nesly v duchu těch nejjednodušších úprav, které dokázal realizovat i jinak počítačově negramotný jedinec.
Fungovaly podobně jako cheatovací trainery. Člověk si v takovém nástroji jednoduše zvolil cílovou ROMku, například Pokémon Red, a naznal, že vymění startovací trio pokémonů za nové. Jelikož šlo najednou vybírat z celého poolu tehdy dostupných potvůrek, byly k dostání naprosto bizarní modifikace, v nichž si hráč vybíral cíleně Mewtwo nebo Mew, zatímco jeho rival měl skončit například s Caterpie.
Samozřejmě už ale zároveň s tím začaly vznikat zajímavější výtvory, které šly o kus dál a pokusily se nabídnout hráčům trojici starterů podobné síly, jen z jiných rodin namísto tria Fire – Water – Grass. Není totiž nemožné najít další podobné trojkombinace, které fungují jako kámen, nůžky a papír.
Od toho už byl jen krůček k dalším podobným úpravám. Začaly se postupně objevovat editory jednotlivých trenérů, gymů, map, volně se vyskytujících pokémonů nebo samotných příšerek, u nichž si hráči mohli začít sami definovat útoky, síly, slabiny, podmínky pro vývoj a odstranit například onu nutnost propojit hru s někým dalším, aby se člověk dostal k vysněnému Gengarovi nebo Machampovi.
Svého vrcholu začala modderská scéna dosahovat někdy kolem doby vydání Pokémon Fire Red a Leaf Green, což byly vylepšené verze her první generace pro Game Boy Advance. Samotné ROMky totiž nabízely dostatek místa v paměti, které mohli moddeři využívat pro svoje vlastní kreace. Mechaniky spojené se třetí generací Pokémonů a tituly Ruby a Sapphire pak ukázaly, čeho je možné ve hře dosáhnout, a hráče začala reálně omezovat jen jejich vlastní tvořivost a autorské schopnosti.
Právě třetí generace her pro Game Boy Advance se stala nejčastějším cílem modifikací, což ve výsledku není vůbec překvapivé. Další generace určené pro Nintendo DS už se daly emulovat jen s obtížemi, kopírování a pirátění zdrojových ROMek bylo mnohem náročnější, stejně jako jejich šíření po internetu. Zato pár MB, které zabrala Pokémon Fire Red, představovalo v podstatě neomezenou studnici zábavy.
Pokémon Advanced Map Editor
Asi nejdůležitějším pomocníčkem se pro většinu modderů stal Advanced Map Editor. Volně dostupný a fanoušky vytvořený nástroj dokázal udělat s hrou neuvěřitelné věci. I když pomineme nastavování jednotlivých trenérů nebo startovních pokémonů, dalo se díky AME udělat se zdrojovou hrou téměř cokoliv. Po internetu se na diskuzních fórech začaly šířit tutoriály i pixelartové assety převádějící grafiku do ještě o něco modernějšího hávu nebo tvořící úplně nová prostředí, která do té doby ve hrách s pokémony vůbec nebyla k vidění.
Čím větší chuť tvořit jste měli, tím hlouběji se dalo v rámci úprav zacházet. Základním kamenem úspěchu byly pochopitelně převody starších her do „nového“ enginu. Ne nadarmo se začaly objevovat hry druhé generace (Gold, Silver a Crystal) v prostředí generace třetí. To, co dnes dělá Nintendo a rádo si za to nechá zaplatit, si dřív dělali fanoušci sami.
A fungovalo to i naopak. Ne každý si totiž mohl zahrát Pokémon Diamond a Pearl na Nintendu DS, a tak vznikl hack, který hru převedl do prostředí Game Boy Advance, a přitom zachoval kouzlo nové grafiky téměř bez zaškobrtnutí. Ano, chyběla druhá obrazovka, ale fanoušci na to nebrali ohled a vystačili si s klasickým ovládáním.
Vraťme se ale ještě na chvíli zpátky ke třetí generaci, která dala vzniknout jedněm z nejlepších modů nejen v rámci série Pokémon, ale v herním světě obecně. V prvé řadě šlo o již zmíněné předělávky druhé generace, kde stojí za to zmínit alespoň dvojici Shiny Gold a Liquid Crystal.
První zmíněná vyšla hned ve dvou verzích, kdy jedna byla v podstatě „jen“ předělávkou, zatímco druhá byla takříkajíc hardcore, měla vyšší obtížnost, která ale nebyla postavená jen na tom, že vás oponenti převyšovali levely svých pokémonů. Měli také lépe sestavené týmy, upravené movesety a vůbec vám dokázali zavařit na počkání takovým způsobem, že jste měli chuť plakat. Nebo se o hře dozvědět víc, protože to, co jste si pamatovali z originálu, nestačilo.
Genialita tvůrců neobnášela jen úpravu zaběhnutých mechanik, ale také příležitostné přidávání nových, implementování pokémonů z dalších generací nebo rovnou celých nových regionů. Ty byly buď součástí hry (hráči po dokončení Johta a Kanta mohli vyrazit ještě někam dál), nebo se mody v nových končinách rovnou odehrávaly celé. A dokážete si asi představit, jaké množství titulů začalo vyskakovat.
Pokécommunity, studnice inspirace a života
Zatímco čeští fanoušci her s pokémony byli odkázaní pouze na server pikachu.cz, zahraniční komunita bujela a stále ještě bují na serveru pokecommunity.com. Jde o velmi odolného dinosaura – klasické diskuzní fórum, jakých bylo před patnácti lety všude plno a v podstatě každý fanouškovský server u sebe podobné přidružené fórum měl.
Kromě diskuzí o jednotlivých hrách, sběratelských kartičkách nebo anime zde najdete i sekce věnované moddingu, hackování a tvorbě úplně nových her, které nejčastěji vznikají na bázi RPG Makeru. Právě díky tomuto fóru se k tvorbě vlastních modifikací a hraní těch cizích mohl dostat kdokoliv, kdo uměl trošku anglicky a zbožňoval Pokémony, autora tohoto textu nevyjímaje.
V době, kdy jsem byl ještě na střední, jsem už dorostl do věku, kdy mě zajímalo, jak se podobné hry dělají, a byl jsem připraven opustit ono základní moddování v podobě změny starterů, trenérů a podobně. Začal jsem tedy tvořit vlastní verzi, Pokémon Obsidian.
zdroj:
Vlastní foto autora
Učil jsem se s editorem map, přetvářel jsem celý svět, jak se mi zachtělo, poměrně náročným způsobem jsem převáděl do hry pokémony ze čtvrté a páté generace, přepisoval texty, a dokonce jsem se pokoušel vytvářet v Malování (jiný grafický editor nebyl potřeba) vlastní grafické assety, z nichž jsem do hry nakonec dostal pavučiny na stromech a hlavně včelí úl pro rozkošné medové včeličky Combee.
Když jsem nedávno, po dlouhých letech, začal pátrat po svém veledíle, zjistil jsem, že se zachovala asi pětina moddované hry v hratelné podobě – dva dostupné stadiony, asi deset přepracovaných nových map, upravené skripty a další drobnosti.
Nikdy jsem se bohužel nenaučil tvořit vlastní skript, ale o to zajímavější bylo se pokusit ty stávající napojit na novou hru – například klasický úkol vyžadující doručení balíku profesoru Oakovi, za nějž hráč dostane Pokédex. Ani profesor Oak, ani balíček z nejbližšího PokéMartu v Obsidianu nejsou přítomné tak, jak je hráči znají, a to především díky takzvanému reverse engineeringu, který stál za většinou mých skromných úspěchů na poli modifikací. V podstatě stačilo najít ve hře trigger, přesunout ho do kýžené lokace, změnit doprovodnou textaci a zbytek mohl zůstat zachován.
Moddování Pokémonů bylo v té době mým velkým koníčkem, na který jsem bohužel nikdy nenavázal a místo toho se začal věnovat úplně jiným profesím a aktivitám, nicméně extrémně snadná dostupnost a požadavek jen velmi základních znalostí umožňovala mně i dalším hráčům se kreativně vyžít způsobem, který překračoval obyčejnou fanfikci, jako je například psaní povídek (tomu jsem se zase oddával v souvislosti se svou druhou srdcovkou, sérií Gothic).
Modifikace, které nepřežily
Jak už to bývá, i podobně radostné příběhy mají své demotivující příbuzné, bez nichž by žádná rodina nebyla kompletní. Asi nejznámějším příběhem na poli pokémoních hacků je Pokémon Prism, titul, na který si pro jistotu vyšláplo samotné Nintendo. Tato společnost obecně patří k nejpřísnějším hlídačům svého intelektuálního vlastnictví a velmi ostře potírá veškeré fanouškovské snahy vydávat velké a úspěšné hry, které už často ani nejsou modifikacemi (Chrono Trigger by mohl vyprávět).
Autorem Pokémon Prism je Australan Adam „Koolboyman“ Vierra, který se jednoho dne dozvěděl, že mu ve schránce přistála soudní obsílka upozorňující na porušování autorských práv. Hlavním důvodem, jak se ukázalo, nebyla skutečnost, že Koolboyman modifikoval zdrojový Pokémon Gold, což samo o sobě zavání problémem kvůli šíření virtuálních ROMek s původní hrou. To, co se Nintendu nelíbilo, byla skutečnost, že šlo o zcela nový původní titul využívající značky Pokémon, a byť se Adam Vierra nesnažil projekt jakkoliv zpeněžit, porušil autorské právo i některé australské zákony, a Pokémon Prism tak musel být stažen z oběhu.
Zatímco Nintendo zavírá oči na fanouškovskými hacky, celé projekty vznikající od píky netoleruje, což je nakonec pochopitelné. Byť jde o jednu ze smutných charakteristik modderské komunity okolo Pokémonů, ve výsledku to je jen kapka v moři plném nejrůznějších více či méně upravených titulů, kterých můžete v hlubinách internetu najít stovky.
Po čem hráči touží
Hráčská kreativita naštěstí přetrvává, a i když dnes noví Pokémoni vycházejí už jen na Nintendo Switch, komunita na Pokécommunity stále funguje a tvoří si hry tak, jak sama chce. Je otázkou, jestli má smysl se vždycky snažit obměňovat funkční mechaniky a přinášet je na oltář nových generací konzolí a grafických možností. Nechtějí hráči náhodou jen průběžný příliv novinek do her starých klidně deset, dvacet let?
Ať už je to, jak chce, podhoubí pro tvůrce kolem prvních tří generací Pokémonů je obrovsky úrodné, a pokud jste tituly jako Pokémon Red, Gold nebo Ruby hráli rádi a doteď jste po hackovaných verzích nesáhli, máte stále ještě možnost. Slibuju, že nebudete litovat.
