Šest set hodin na bojišti v Hearthstone Battlegrounds, nosném prvku celé hry
zdroj: Vlastní foto autora

Šest set hodin na bojišti v Hearthstone Battlegrounds, nosném prvku celé hry

30. 9. 2022 18:00 | Téma | autor: Pavel Skoták |

Když jsme se v roce 2019 poprvé dozvěděli o Battlegrounds, novém herním módu pro kartičkový Hearthstone, nikdo příliš nejásal. Byla tu jistá očekávání, ale komunita tehdy ještě ve velkém žrala klasický herní režim, který provázela končící generace prvních hráčů, díky níž se Hearthstone stal globálním fenoménem. Teď, o necelé tři roky později, už máme v Battlegrounds druhou oficiální sezónu, spoustu změn a já i několik set odehraných hodin.

Kouzlo bitevního pole

Jednou z největších výhod tohoto herního režimu byla od začátku snadná dostupnost. Zatímco hráči, kteří chtějí být úspěšní v klasickém Hearthstone a na ladderu, musí chtě nechtě investovat velké množství času a peněz do pořizování nových karet, v Battlegrounds nic takového nepotřebujete – prostě přijdete a hrajete.

Jistě, pokud chcete investovat skutečné peníze, nic vám nebrání, to by to jinak nebyla moc dobrá free-to-play hra. Ovšem věci, které v Battlegrounds dostáváte, jsou v devadesáti procentech případů kosmetického rázu a těch zbylých deset procent reprezentuje výběr ne ze dvou, ale ze čtyř hrdinů na začátku klání.

Že se teď ztrácíte? Nevadí, vysvětlíme si, co to znamená. Battlegrounds jsou herním režimem vycházejícím z fenoménu auto chess, tedy automatických bitev, které hráči nemají šanci ovlivnit jinak než hraním karet/postaviček a jejich pozicováním, protože v samotné bitvě už své svěřence neovládají. A zatímco auto chess je dnes spíš okrajovou záležitostí, Battlegrounds se stále hrají.

Hrají se v osmi hráčích v rámci jedné partie, v níž hráči kupují nové miniony, snaží se dosáhnout nějakého toho smysluplného buildu a pochopitelně se pokouší porazit zbytek osmičlenného lobby a zůstat jako jediní živí.

První čtyři místa se považují za vítěze, zbytek za poražené. Na základě umístění pak získáváte skóre a na základě skóre a rozpočítaných záchytných bodů (například na 5000 bodů a podobně) se stavíte proti hráčům na podobné úrovni. A jak už bylo řečeno, nemusíte do této zábavy investovat jedinou korunu, což proti většině ostatních způsobů, jak hrát Hearthstone, představuje obrovskou výhodu.

Když pomineme všudypřítomný, nevyhnutelný prvek náhody a štěstěny, zůstává především vaše taktické rozhodování a schopnost pracovat s tím, co přijde. Jde o skvělý trénink mozkovny na mnoha úrovních, ale zároveň taky o relativně časově nenáročnou záležitost, která vás nikam nežene, nepenalizuje dlouhodobou absenci a nezatěžuje peněženku. Navíc se těší stejné podpoře jako ostatní herní módy. Občas i lepší.

Dám dělovou ránu

Od svého uvedení do beta verze v listopadu 2019 si Battlegrounds prošly spoustou změn, z nichž některé byly čistě estetické, jiné naopak neustále zlepšují a mění samotné herní prvky.

Jedním z těch nejzásadnějších je způsob, jakým se uděluje poškození oponentům. Hratelné karty, minioni, totiž pocházejí z šesti různých úrovní a podle úrovně udělují v případě vítězství poškození – pokud tedy máte pět přeživších svěřenců na úrovních tři, tři, pět, čtyři a dva, udělíte v základu 17 poškození, k čemuž se přičítá ještě úroveň takzvaného Tavern Tier, který ovlivňuje to, jak silné svěřence rekrutujete. Takže když máte v průměru pátou úroveň, jsme na dvaadvaceti bodech poškození.

Zde leží asi největší úskalí celého herního módu, které Blizzard zatím nedokázal efektivně vyřešit, byť pokusy tu jsou. Hráči mají k dispozici pouhých čtyřicet životů, takže ona rána za dvaadvacet ubere víc než polovinu. Za předpokladu, že ještě vůbec máte svoje původní zdraví. Každé kolo totiž musí někdo prohrát, a tak zdraví povážlivě ubývá, a jelikož štěstěna je vrtkavá, velmi často se stane, že ve chvíli, kdy se dostanete do popsané situace, pro vás hra skončila. A to není příjemné, když vy jste třeba sotva začali kutit něco použitelného.

Blizzard se na tento dlouhodobě největší problém Battlegrounds pokusil zareagovat dvojím způsobem. Tím prvním bylo zavedení limitu poškození, který se zastropoval na poměrně rozumném čísle patnáct. Dokud nepadne první hráč v lobby, není možné uštědřit oponentovi v rámci souboje víc.

Bohužel, hráči můžou lobby opustit kdykoliv, a to třeba i v prvním kole. Často se tedy stává, že i přes tento obranný mechanismus začne hra kosit hrdiny ve velkém, protože reálně k onomu omezení poškození nikdy nedojde. Hra vs. Blizzard 1:0.

Druhým způsobem, jak omezit poškození hráčů, bylo zavedení takzvané Armor Class. Pokud jste někdy Hearthstone hrávali, tak jistě víte, že některé hratelné třídy se mohly snadno dostat k brnění, které navýší počet životů i přes jinak dané maximum. Aby to ovšem bylo fér, každý z hratelných hrdinů v rámci Battlegrounds spadá do jiné sorty a podle toho pak dostává zbroj. Jinými slovy, hrdinové s pomalejším rozjezdem a dlouhodobě horšími výsledky jsou kompenzováni a je jim umožněno se trošku nadechnout, než jsou tak jako tak vyřazeni těmi nejlepšími z nejlepších.

I když Blizzard a komunita sledují průběžné výsledky a v rámci větších či menších patchů se Armor Class u jednotlivých hrdinů mění, stále jde o největší problém především pro nováčky, které pár podobných porážek, ještě než se stihnou rozkoukat, velmi snadno odradí. Jeden z nejhlasitějších konzumentů Battlegrounds, streamer Kripparrian, se nechal opakovaně slyšet, že i pro něj jakožto ostříleného hráče je to velký problém, který kazí jinak skvělé zážitky z hraní a Blizzard by měl například rapidně navýšit základní zdraví u všech hrdinů, aby si hráči vůbec stihli zahrát.

Not your buddy, friend

Herní mechanismy Battlegrounds si prošly už dvěma velkými etapami, během nichž se zkoušelo, co hra i hráči snesou. Tím prvním zpestřením byli takzvaní Buddies – takoví kamarádi do deště, speciální karty koncipované jako něco, co ještě víc umocní schopnosti každého jednotlivého hrdiny. Systém přišel zároveň s tím, kdy Blizzad vyřadil Armor Class... A hra se stala nevybalancovaným peklem. Po opětovném nasazení zbroje ale naštěstí přišla zatím asi nejlepší éra Battlegrounds.

Každý Buddy sice zabíral místo na ploše a některé efekty byly svou kvalitou přinejmenším diskutabilní, většina jich ale dokonale reflektovala silné stránky svých hrdinů a stavěla na nich. Každý podobný prvek dává obrovský prostor experimentování.

To se týká především hráčů usazených kolem pěti tisíc bodů, kde se podle průzkumů schází střední třída, která nehraje na krev, ale spíš zkouší, co se dá v každé jednotlivé hře vymyslet. Buddies tady povolili uzdu hráčské tvořivosti a občas vznikaly opravdu bizarní buildy, které buď naprosto s přehledem vítězily, nebo naopak končily v propadlišti dějin.

Blizzard má naneštěstí ve zvyku nové systémy po čase ze hry stáhnout, a tak jsou momentálně v limbu i samotní Buddies, což je velká škoda. Pravda, na konci srpna jsme dostali nové Questy a občas na hráče vykoukly dříve zrušené Darkmoon Prizes, ale pro ten pravý nefalšovaný masakroidní zážitek by bylo skvělé, kdyby Blizzard implementoval všechny představené mechaniky současně.

Questy totiž dodaly hře opět novou rovinu, kdy po třetím kole dostane hráč volbu ze tří různých úkolů s různými odměnami, které po splnění opět pohnou jazýčkem na vahách zásadním způsobem. Stejně jako v případě Buddies, i tady jsou často vidět velké rozdíly mezi tím, jak kvalitní odměny se hráči dočkají, ale opět – pokud jen slepě nehoníte finální skóre, užijete si s questy spoustu zábavy.

Malé vítězství velké firmy

Říkáte si, proč o tom všem tak zdlouhavě píšu? Protože se ve světě Hearthstone pohybuju aktivně od alfa verze, a byť jsem nezatoužil stát se profesionálem, nikdy jsem s hraním a sbíráním kartiček nepřestal.

Jenže zatímco hrát kvůli ranku nebo pokoušet štěstí v Aréně člověka tak nějak omrzí, protože dřív nebo později se ustálí meta a všichni budou hrát a draftovat to samé, Battlegrounds jsou jiné. Oněch víc než 650 hodin, které mi Blizzard zatím vyměřil, jsem si opravdu užil a nadále užívám. V turbulentní době, která společnost pod hlavičkou Activisionu a po akvizici Microsoftem provází, jsou Battlegrounds překvapivým ostrovem klidu.

Samozřejmě nejde o bezchybný herní mód (nebo už možná spíš samostatnou hru v karetním portfoliu), je to ale produkt, na jehož fungování se člověk může překvapivě bezpečně spolehnout a užít si ho i bez investice. Tým kolem Battlegrounds navíc průběžně roste, peníze se investují i do pravidelnějších patchů zacílených na balancování karet a byli jsme svědky prvních oficiálních turnajů, které nabízely finanční odměnu pro účastníky a vítěze.

Blizzard momentálně není v nejlepší kondici, a i když jsme se dočkali opětovného vydání Wrath of the Lich King, asi se nedá očekávat, že se World of Warcraft vrátí na oněch magických dvanáct milionů předplatitelů, jako tomu bylo mezi lety 2008 a 2010. O to víc je potřeba přiznat firmě úspěchy a snahu udržet aspoň část portfolia stabilně v provozu.

Battlegrounds jsou dost možná jednorožcem ve strádající firmě, která hledá nové tváře a nové vedení, a byť už se i sem pomalu plíží možnosti nákupů (existuje dedikovaný Battlegrounds Pass s kosmetickými odměnami), stále jde o velmi přístupný herní zážitek. Pokud jste tedy s Hearthstone nepřišli dlouhou dobu do styku a aktivně nesledujete dění kolem kartičkového světa, dejte Battlegrounds šanci. Budete příjemně překvapeni.

Nejnovější články