Ben Brode je dost možná můj nejoblíbenější herní vývojář. Jednak za to může Hearthstone, na jehož vývoji se dlouhé roky aktivně podílel, jednak na tom má lví podíl jeho nezaměnitelné charisma, smysl pro humor a láska k řemeslu. Je to nakažlivá kombinace, které z něj dělá vyloženě magnetickou osobnost.
Když se ukázalo, že tým, který od svého odchodu z Blizzardu vede, pracuje na hře z marvelovského vesmíru, ucítil jsem mírné zklamání. Stejně jako ve chvíli, kdy byly zveřejněny první informace o hratelnosti – Marvel Snap je minimalistická hra, u které máte strávit minutku až dvě samotným hraním. To bude hypercasual slátatina, říkal jsem si. Teď už je to ale týden od vydání předběžného přístupu a já mám problém dát z ruky nejen PC, ale i mobil.
Hrdinové na baterky
Když Ben Brode a jeho tým Marvel Snap představovali, mísilo se ve mně očekávání a zklamání. Chtěl jsem nějakou původní karetku, něco jako českou Coraabii, a to herně i grafickým zpracováním. Zároveň jsem se bál toho, že vzhledem k prostoru na samotnou hru, který je v devadesáti procentech případů omezen na šest kol, prostě není možné pracovat se zajímavými mechanikami a půjde jen o nějakou přebíjenou. Přebíjenou umocněnou pay-to-win modelem, který umožní pořizovat si ty nejznámější hrdiny ze stáje Marvelu a zároveň nejlepší karty za skutečné peníze.
Zmýlil jsem se prakticky ve všem. Minimalistický design hře totiž svědčí a je ve své základní podobě skvěle nastavený. I na velmi malém prostoru čítajícím nějakých dvanáct karet na balíček, šest kol čistého herního času a tři lokace, na něž se karty vykládají, se dá udělat opravdu hodně.
Pravda, mám rád svoje půlhodinová střetnutí v Hearthstone s extrémně „control-based“ balíčky. Taková střetnutí Marvel Snap nenabízí. Zároveň ale nejde jen o ledabylé vykládání karet, jak člověka zrovna napadne.
V trošku osekanější verzi stran herních mechanik se s Marvel Snap mohli hráči setkat kdysi dávno v předaleké galaxii, protože vydání filmu Star Wars: Klony útočí doprovázela desková hra, ve které se bojovalo o dominanci nad dvěma ze tří pásem – byli tu rytíři Jedi, vesmír a pozemní jednotky. Karty se vykládaly tak, aby spolu ideálně nějakým způsobem fungovaly, bylo omezené množství tahů i možností, co a kam vyložit.
Tento chytrý koncept tým kolem Bena Brodeho vzal, okořenil ho marveláckou omáčkou a přivedl nejen na chytré telefony, ale chválabohu i na PC. A kouzlo původního Hearthstone, s poměrně střídmým množstvím mechanik, je tu přece jen cítit, i když má na sobě kápi nebo spandex.
Základní počty
Jak už bylo řečeno, Marvel Snap spoléhá na malé množství aktivních karet i malý rozsah samotného hracího pole. Na něm se střetávají dva hráči se svými balíčky o dvanácti kartách, přičemž způsob, jakým si je složí, záleží pouze na nich. Karty mají v základu svoji energetickou cenu (od jedné do šesti) a případně i některé schopnosti. Mezi těmi najdeme tři základní herní mechanismy – On Reveal, Ongoing a Move.
První, On Reveal, se projevuje jednou za hru při vyložení karty na hrací pole. Schopnosti karet s touto mechanikou mívají nejčastěji formát buffů a debuffů, tedy upravují statistiky. Iron Heart například za tři energie po vyložení zvýší útok tří různých karet o jeden bod, ale sama žádný útok nemá. Electra, za jednu energii a s jedním útokem, po odkrytí umí zničit oponentovu kartu o stejné ceně. A tak podobně. Od drobných efektů se samozřejmě postupně dostáváme k těm silnějším, ale ty jsou také energeticky náročnější a málokdy zahrajete během hry více než jednu šestkovou kartu.
Pak jsou tu karty s efektem Ongoing. Jak už název napovídá, jde o trvalý efekt, který karta přináší zbytku hry. Opět se různí to, co lze s takovou kartou udělat a jak bude fungovat – například Punisher snižuje útok o jeden bod oponentově straně lokace a sám získává jeden bod k útoku za každou kartu. A protože jde o trvalý efekt, mění se podle toho, kolik má oponent vyložených karet. Elegantní, že?
Blue Marvel pak za pět energií přidá na hrací plochu tři vlastní útočné body, ale zároveň všem kartám na vaší straně hrací plochy přidá jeden extra útok. Pokud tedy hrajete se spoustou tokenů (karet, které vyvolala jiná karta), snadno si zvýšíte průměrné skóre.
Poslední zásadní mechanikou je Move. Mezi lokacemi lze totiž některými kartami pohybovat a samozřejmě tu jsou i jiné, které nabízejí určitou synergii s těmito posuny. Kupříkladu Nightcrawler stojí sice jen jednu energii a nemá vysokou útočnou sílu, ale stačí ho přesunout do jiné lokace, než do které jste ho vyložili, a útok se mu zvedne. A pokud jste měli v dané lokaci vyloženou kartu, která reaguje na posunutí, patrně jste právě zlepšili i tu.
Jednotlivých efektů, které On Reveal nebo Ongoing karty mají, je opravdu hodně a nebudu je tu všechny rozepisovat. Vězte ale, že se rozhodně vyplatí nad nabízenými možnostmi přemýšlet, protože sice můžete vyhrát i s kartami bez schopností (takový Hulk přinese za šest energií rovnou dvanáct bodů síly), ale dobře nakombinovaným efektům se ani zelený bijec z dlouhodobého hlediska nevyrovná.
Poloha Spider-Mana a vody
Samotné fungování karet a jejich mechaniky jsou na papíře jasně dány, ale často jim klacky pod nohy (nebo kuličková ložiska pro lepší pohyb) hodí sama hra. Marvel Snap totiž jako svoji vůbec nejdůležitější mechaniku využívá samotnou hrací plochu. Zatímco Hearthstone svoje plochy obměňuje čistě z estetických důvodů, v Marvel Snap reálně ovlivňují hru.
Každé střetnutí se odehrává na třech různých lokacích, které vycházejí z marvelovského vesmíru a budou známé nejen komiksovým fandům, ale i divákům MCU. Narazíte tu na místa, jako je Xandar, Knowhere, Wakanda a Lemuria, Miniaturní laboratoř (smrskává se jako v Ant-Manovi) nebo i obyčejný newyorský Central Park. Každá z lokací má svůj vlastní efekt, který se projeví po jejím odkrytí. V prvním kole se to dozvíte u jedné, ve druhém u druhé a ve třetím u té poslední. Některé mají okamžitý efekt a udělají něco s plochou (Central Park například po odkrytí nahodí do každé lokace na každou stranu jednu veverku).
Právě skutečnost, že předem nevíte, s čím počítat, dává taktizování zcela nový rozměr a vaše ukvapené první tahy, s nimiž získáte zdánlivou převahu, snadno povedou k vašemu konci. Zatímco totiž část lokací opravdu pomáhá, jiné umí pekelně uškodit – třeba zničit ke třetímu kolu všechny vaše karty vyložené na daném místě. Pokud jste tedy tam někde chtěli od začátku dominovat a vysázeli tam karty, smůla! Patrně jste právě prohráli.
Zábavné navíc je, že lokace se málokdy opakují hru ode hry, a pokaždé tak nastoupíte do jiných výchozích podmínek. Některé budou hrát do ruky vašemu balíčku, jiné vás donutí improvizovat a když uvidíte zase jinou sestavu, raději to rovnou vzdáte.
Stejně tak ale existují způsoby, jak můžete funkčnost lokací sami ovlivnit některými kartami. Kupříkladu Scarlet Witch umí přeměnit lokaci na jinou, náhodnou. Žádné „Discovery“ mechaniky nebo tak, pěkně postaru za pomoci štěstěny. Jiné karty pak umí lokaci například uzamknout před dalším vykládáním karet pro oba hráče a podobně.
Variant, se kterými se dá setkat, je plno a jejich efekt umocňuje i velké množství variant samotných karet a hráčského uvažování na jednotlivými partiemi. Ve výsledku tak potenciál kombinací exponenciálně roste a zastavuje se někde v dáli, kam jsme se po týdnu hraní Marvel Snap ještě ani zdaleka nedostali.
Sbírej, sbírej, sběrači
Jelikož je Marvel Snap kartičkovou hrou, je logické, že si kartičky musíte nějak pořídit. A tady přichází další příjemné překvapení, protože monetizace ve hře není zdaleka tak agresivní, jak mohla být. V prvé řadě: Ano, je tu season pass. První sezóna se nese ve znamení symbiotického dua Venom a Carnage a hráči, kteří si season pass pořídí v jeho placené verzi, budou získávat nejrůznější kosmetické drobnůstky a také extra loot za levelování celého passu. I bez zakoupení ale nepřijdete zkrátka.
Dále jsou ve hře dva, ale možná spíše tři, zdroje progresu. Tím prvním jsou zlaté cihly. Ve většině případů si je pořizujete za peníze, ale občas vám nějaká spadne do klína i v rámci odměn za výhry, denní logování, plnění questů nebo v rámci season passu. Zlaté cihly jsou tu především k zakoupení buď variant jednotlivých karet (bude o tom řeč), nebo, a to je důležitější, k pořízení kreditů. Kredity slouží jako hlavní měna, kterou budete utrácet při levelování a zkrášlování sbírky.
Kolem sbírky se samozřejmě všechno točí. Základní kartičky jsou k dispozici všem hráčům ve stejném složení a najdete mezi nimi obyčejné, ale samostatně stále funkční karty – něco jako v Hearthstone, kde jste si vystačili s Chillwind Yettim. Jen tady to není Yetti, ale The Thing nebo Hulk.
zdroj: Second Dinner
K dalším kartám se v Marvel Snap nedostáváte prostřednictvím kupování balíčků a dublování všech možných karet, které už dávno máte nebo stejně nechcete, protože meta je jinde. Hlavním způsobem získávání nových karet je levelování vaší sbírky.
Matoucí? Ze začátku. Karty, které máte k dispozici, mají několik stupňů vzácnosti, od těch prachobyčejných až po legendární a další, které jsou různě rozpohybované a podobně. Na vylepšení úrovně karty potřebujete kredity (z odměn nebo za zlato) a pak vývojové molekuly, které získáte po soubojích a hraním karet, případně z různých dalších odměn.
Dejme tomu, že zahrajete několikrát Hulka a hra vám pak nabídne možnost vylevelovat kartu. Nezmění se jí statistiky (což je naprosto zásadní pro konzistentnost hry), ale stane se z ní Uncommon verze, u níž hlavní motiv „vyleze“ z karetního rámečku. A vy získáte bod ke sbírce.
Ta má pěknou řádku úrovní a za každou úroveň dostanete nějakou tu odměnu – nové kredity, vývojové molekuly nebo novou kartu. Zároveň, aby nebyl progres napříč hrou příliš lineární, dostáváte Mystery Card, tudíž některou z karet, které ve hře momentálně jsou. Ani po týdnu jsem ještě neviděl, natož abych vlastnil, všechny kousky, a to se moje sbírka pohybuje kolem úrovně dvě stě padesát.
Zásadní tudíž je, že ke kartám se dostanete i bez zakoupení balíčků s náhodným obsahem, byť prvek náhody tu je. Naštěstí ale implementovaný takovým způsobem, který vás neomezí v hraní, protože i s relativně základními kartami se dají stále uhrát velmi dobré partie a často záleží především na tom, co si pro vás připraví lokace.
Co bude dál?
Věštit po týdnu hraní, jak to bude s Marvel Snap v předběžném přístupu dál, je asi jako vsadit si na vítěze letošního Stanley Cupu. Buď to bude opět Colorado (Ben Brode uspěje dvakrát v řadě), nebo se do čela dostane někdo z očekávaných týmů (hra uspěje díky značce Marvelu, ale nebude to přelomové), nebo dojde k něčemu zcela nečekanému (hra si nenajde dlouhodobé místo na slunci).
Můj odhad je momentálně relativně optimistický, protože hrát Marvel Snap mě jednoduše baví. Zároveň věřím, že široké publikum zaujme skutečnost, že hru velmi snadno můžete hrát na telefonech i na PC a jsou tam postavičky, které lidé znají.
Jaké jsou ale s Marvel Snap další plány? Hru sice na papíře vydává autorská společnost Nuverse, ta ale spadá pod čínský ByteDance (majitelé TikToku), a je tak otázkou, jestli budou Číňané ochotní začít sypat peníze například do turnajů nebo na svou stranou získají (bývalé) hráče Hearthstone či jiných karetních her. V neposlední řadě se nabízí otázka, jestli je možné hru dlouhodobě rozšiřovat o nové karty nebo mechaniky a zároveň nepřijít o ono kouzlo rychlého a efektivního hraní, které teď Marvel Snap zásadním způsobem odlišuje od zbytku trhu.
Těším se, jak budou odpovědi v dalších měsících postupně přicházet. Prozatím vám můžu nové dítko Bena Brodeho srdečně doporučit.
