Skyshine's Bedlam - recenze
6/10
zdroj: Archiv

Skyshine's Bedlam - recenze

Datum vydání:
13. srpna 2015
Vývojář:
Platformy:
Detail hry

1. 10. 2015 20:30 | Recenze | autor: Pavel Válek |

Fanoušci postapokalyptické budoucnosti a zvláště pustiny chrochtají v posledních měsících blahem. Filmový i herní Mad Max jim dělají společnost už nějakou dobu a Fallout 4 je na obzoru, stejně jako ultimátní verze Wasteland 2. Po několika hubených letech tak mají pouštní dobrodruzi možnost se pořádně nakrmit a jedním z chodů je i Skyshine’s Bedlam.

Barteruji, barteruješ, barterujeme

Jmenujete se Mechanik, jste posledním z legendami opředených řidičů obrovských pojízdných pevností, takzvaných Dozerů. Vy a váš Dozer představujete poslední možnost, jak dostat lidi do utopického Aztec City skrz nehostinný Bedlam (pustina) - nejlépe s nulovými ztrátami, jak na životech vašich pasažérů, tak posádky. A vyhlídková jízda to opravdu nebude.

Nejenže vás po cestě čekají náhodné souboje s jednou ze čtyř nepřátelských ras (maraudeři, mutanti, kyborgové a znepřátelená umělá inteligence), kde každé špatné rozhodnutí znamená smrt člena vaší už tak malé armády. Po celou cestu musíte navíc kontrolovat stav a žonglovat s prioritou u třech surovin, které vaše pevnost potřebuje k fungování.

Risknu životy své posádky výměnou za několik barelů paliva? Vyměním baterie za jídlo? Přistoupím na nabídku šíleného vědce, který mi nabízí vylepšení zbrojnice Dozeru výměnou za několik stovek cestujících? Všech surovin je poměrně málo a docházet začnou po pár tazích, takže se ani s nejlepším plánováním nedostanete do situace, že by vám něčeho přebývalo.

Příběh napsaný na papírovém kapesníku

Stejně jako v každém jiném rogue-like RPG natrefíte po cestě na náhodné události. Nečekejte ale nic na úrovni FTL, většina událostí se skládá buď z náhodného bossfightu, nebo z textových obrazovek, kde máte většinou na výběr jen to, jestli chcete na daném místě zastavit, nebo pokračovat. Bohužel je počet takových obrazovek ve hře malý, proto se jedna a ta samá událost nezřídka opakuje co pár minut, dokonce i se stejným výsledkem.

Kvůli vzrušení z nových událostí tedy Bedlam hrát nebudete. Vše zajímavé uvidíte na první, možná druhý pokus a následně už jen budete odklikávat ty samé texty pořád dokola. Cesta tedy není nic převratného a bohužel i konec nenaplňuje očekávání.

zdroj: Archiv

Dej tam ten model dvakrát, oni si toho nevšimnou

Posádku tvoří šestnáct vojáků, kteří jsou rozděleni do čtyř tříd. Odstřelovači, útočníci na blízko a vojáci s brokovnicemi a UZInami. Jejich vzhled či atributy nelze upravovat, maximálně si je můžete přejmenovat. Občas se může stát, že narazíte na někoho, kdo se k vám chce přidat, ale v případě, že si jej vezmete do boje, vypadá úplně stejně jako jeden z vašich - ani jeho arzenál se ničím neliší.

Stejně chudě jsou zpracovaní i nepřátelé. Každá rasa má dvě až tři jednotky, které se po celou dobu hry nezmění, takže na ně narážíte pořád dokola. Maximálně občas natrefíte na bosse, který je zpestřením nejen vizuálním – když ho porazíte, můžete ho nabrat do své party.

Pošli je všechny na smrt

Do soubojů si s sebou berete maximálně šest členů party, ale pokud se cítíte jako praví dobrodruhové, můžete si členů vzít míň. Po úspěšném souboji vás pak totiž hra odmění větším počtem surovin. Zejména v prvních soubojích se ale podobný přístup rovná smrti většiny vašich vojáků.

Často nesmyslné rozestavění obou týmů totiž znamená, že v prvních tazích uklidíte vojáky, na kterých vám záleží, a zbytek obětujete. Nebo v případě, že máte v partě nějakého dříve přemoženého bosse, slouží obyčejní vojáci jako pohyblivé terče, zatímco s bossem všechny vybíjíte.

O nějakém taktizování se tak v souvislosti s bojem v Bedlam opravdu nedá moc mluvit. Přesto ale mají souboje svoje kouzlo. Když už se vám podaří hrát podle pravidel hry a nějaké souboje dokončit bez ztráty kytičky/vojáka, máte chuť prozkoumávat další kouty mapy i když víte, že vás čeká stále to samé.

zdroj: Archiv

Koukat, ale nesahat

Nejspolehlivěji vás tak u hry udrží nádherná kreslená grafika Johna Muellera, jehož práci můžete znát třeba z her v sérii Darksiders. Grafické zpracování však nejvíce připomíná sérii Borderlands, zejména designem postav. Když je ale největším tahákem hry její vzhled, není všechno v nejlepším pořádku. Bohužel.

Vývojáři sice už od vydání pečlivě opravují technické chyby a vyvažují herní mechanismy, za což si zaslouží pochvalu, ale hra v tuto chvíli působí, jako by ještě patřila do early access programu. Podílí se na tom i omezená příběhová stránka a malý počet nepřátelských jednotek. Přestože Bedlam je docela zábavná hra, doporučit vám ji mohu jenom s varováním, že si musíte být opravdu jistí, co od ní očekáváte.

Pokud se vám líbí grafické zpracování, nebo jen potřebujete před vydáním Fallout 4 svou dávku postapokalypsy, poslouží Bedlam jako solidní jednohubka na jedno, dvě odpoledne. Jen nesmíte čekat, že dostanete plnohodnotnou nápodobu FTL. Na to Bedlam nemá.

Verdikt:

Koncepčně zajímavá a graficky krásná hra, která ale po stránce obsahové značně pokulhává za konkurencí. Vhodná je spíše jako jednohubka pro fanoušky postapo prostředí. Pokud ale vývojáři nepoleví s updaty, za pár měsíců se může jednat o titul, který s klidným svědomím doporučím i ostatním fanouškům tahových strategií.

Nejnovější články