Renowned Explorers: International Society - recenze
Nebudu zastírat, že jsem nad prvním obrázkem z Renowned Explorers ohrnul ret a opovržlivě zamručel: „Zase nějaká hovadina z Facebooku.“ Grafický styl tomu odpovídá. Zaujal mě však popis hry i tahové souboje a o pár obrázků dál už jsem si říkal, že veselé barvy nemusí být nutně na škodu. O mnoho hodin později ve hře mohu konstatovat, že minout tuhle hru, kde si hrajete na novodobé Kryštofy Kolumby, by byla obrovská chyba. Zvlášť pokud rádi přemýšlíte u tahových soubojů, poznáváte netradiční herní mechanismy a rozhodujete se v psaných příbězích, kde možnosti řešení problémů ovlivňují, jako ve správném gamebooku, i schopnosti vašich hrdinů.
Painters Guild - recenze
Zachtělo se vám někdy spravovat svůj vlastní umělecký cech v renesanční a raně Itálii? Pravděpodobně nikoliv, vývojář Lucas Molina se i přesto domnívá, že byste si to měli zkusit. Podivných simulací se za desetiletí na našich harddiscích vystřídala celá řada, a nakonec - vedle simulace mraveniště, chleba, kamene, kozy nebo posmrtného života nevypadá správa skupinky malířů zas tak praštěně.
Soma - recenze
Mistři moderního hororu z Frictional Games se po pěti letech vrátili, aby na vás naložili další porci děsu, chaosu a beznaděje. Antarktické základny a středověké hrady nechali v Soma za sebou a tentokrát vás vezmou na výlet do budoucnosti. Povedlo se jim opět vytvořit jedinečný mrazivý zážitek, nebo už jejich konceptu dochází dech? Odpověď na tuhle otázku není snadná.
Tearaway Unfolded – recenze
Tearaway Unfolded jsem spouštěl v pevné víře, že se pouštím do recenzování snad jen krapet vylepšené verze jedné z nejlepších her pro Vitu. Těžko jsem se mohl mýlit více – Tearaway Unfolded si ze svého předchůdce sice bere základní premisu příběhu, stěžejní prvky hratelnosti a některé lokace i postavy, v zásadě se však jedná o obsahem natolik odlišný titul, že směle dokáže obhájit svoji existenci na nové platformě a nepůsobí přitom jako pouhá ždímačka na peníze. K tomu je navíc třeba dodat, že i tentokrát se jedná o hru, která má jako celek smysl pouze na konkrétní platformě, a která by těžko mohla fungovat kdekoli jinde.
Albino Lullaby - recenze 1. epizody
Nejhorší noční můry jsou ty, které se vracejí. Také nové hororové adventury Albino Lullaby se kvůli jejímu epizodickému vydávání jen tak nezbavíme. V jejím případě se však lze na každý návrat docela těšit. Prvotina studia Ape Law skvěle balancuje na pomezí psychologického hororu a grotesky, přičemž selhává jen v dílčích akčních částech. Ukázalo se totiž, že s terorem je zábavnější bojovat duchovně než silou.
Niko: Through the Dream - recenze
V lidských snech je možné cokoliv. Můžete v nich potkat dávno zesnulé lidi, vychutnat si létání a vůbec prožít kupu skvělých dobrodružství, stejně jako se nechat zdeptat děsivými nočními můrami. A ve snech mladé dívky jménem Niko se odehrává i dnes recenzovaná akční adventura, která má obrovskou výhodu v tom, že si může dělat, co chce. Může třeba popírat veškeré fyzikální zákony a vymýšlet šílené puzzly v originálním prostředí.
Axiom Verge - recenze
Také se vám někdy stalo, že jste v hospůdce v okruhu herně pozitivních lidí zasněně vzpomínali na staré dobré časy? Na ty dlouhé hodiny přikování k televizi, protože tentokrát už ten boss prostě dolů půjde? Něco podobného pravděpodobně zažíval i vývojář Tom Happ, který si pak s povzdechem neobjednal další zlatavý mok, ale šel a zcela sám napsal Axiom Verge.
Cradle - recenze
Když se členové čtyřčlenného ukrajinského studia Flying Cafe for Semianimals posadili kolem stolu, aby prodiskutovali podobu své nové hry, jejich debata pravděpodobně probíhala nějak takhle: “Tu hru zasadíme do Mongolska. Doprostřed nádherných nekonečných stepí, do malé jurty s vycvičeným orlem,” říká první. “Hmm, dobrý nápad, a bude se odehrávat v roce 2070, co vy na to?,” kontruje druhý. “No jasně! V té jurtě totiž bude kromě orla taky androidí dívka, co je napůl váza,” přisadil si další “Cože?” “Jo! A bude tam obří rozpadlý zábavní park, kde budou hráči kolem sebe házet spousty virtuálních barevných kostiček!” „Ehm…“ „Počkejte, ještě tam bude robotický dědeček ve vznášedle, a bude mít takové ty srandovní brýle s nosem a knírem!“ „No tak jo, jdeme na to,“ shodli se a dali se do práce, kterou nakonec dotáhli do konce.
Orbitalis - recenze kosmické puzzle hry
Vždycky mám radost, když se z freeware hříčky stane plnohodnotná hra. Třeba jako v případě puzzle záležitosti Orbitalis, ve které ovlivňujete oběžnou dráhu vašeho satelitu ve stále obskurnějších kosmických soustavách. Je díky tomu Orbitalis zábavný titul, nebo tento zajímavý koncept může fungovat jen v krátké freeware verzi? Hned si na to odpovíme.
Pillars of Eternity: The White March - recenze 1. části
Občas se stane, že vám v restauraci naservírují vynikající jídlo, na kterém si pochutnáte, až se oblizujete za ušima, a navíc je ho přesně tak akorát. Možná vám v žaludku ještě zbývá místo na jeden dva knedlíčky a sběračku omáčky, ale… spíš ne, spíš je všechno úplně tip ťop. Přibližně tak jsem se cítil po dohrání Pillars of Eternity, jehož hlavním chodem byl vynikající příběh, kvalitní dialogy a velmi dobrý soubojový systém. Chtěl jsem si po té baště dát dvacet, ale kuchtíci v Obsidianu se rozhodli, že mi přece jen ještě trošku té dobroty přidají. A tak mi na stole přistál první díl datadisku The White March.
Onikira: Demon Killer - recenze
Jakmile se vývojářské studio pokusí o hru z kulturního prostředí úplně jiné země či světadílu, dost často to dopadá bledě. Obzvlášť, pokud se jedná o tak exotickou zemi, jakou Japonsko bezesporu je. Když se tak Irové ze studia Digital Furnace Games pustili do plošinovky, situované do země vycházejícího slunce, nebyl jsem si jistý, co vlastně čekat. Dokážou se Evropané porvat s náročným úkolem v podobě sondy do bohatého folklóru asijské země?
RymdResa - recenze poetické vesmírné roguelike hry
Zemi zničil asteroid, osamocené kosmické lodičce se však podařilo přežít. Může se tak vydat na cestu a v nekonečném prostoru hledat nový domov. Ano, námět procedurálně generovaného kosmického roguelike RymdResa (homepage, Steam) připomíná řadu jiných sci-fi příběhů, ale jinak se tato hra od dvoučlenného studia Morgondag liší nejenom od Battlestar Galacticy nebo Homeworldu, ale i jiných vesmírných rogueliků, především F.T.L. Jak už to ale u originálních látek chodí, pro někoho bude poetičnost a osobité pojetí pravidel roguelike her v podání RymdResa ojedinělým prožitkem, zatímco jiný nad tím zlomí hůl. Už dlouho přitom v takové míře neplatilo, že oprávněné jsou do značné míry oba postoje.
Metal Gear Solid V: The Phantom Pain - recenze
Je konec. Právě se uzavřela další a zřejmě poslední kapitola ságy, kterou před 28 lety vytvořil Hideo Kodžima. Herní statistika ukazuje 82 hodin odehraného času a já tu v hrobovém tichu noci vstřebávám dojmy z díla, jaké tu snad ještě nebylo. Zpočátku jsem byl skeptický a nový Metal Gear troufale hodnotil po sotva pár hodinách. Jaká bláhovost! Všechno tu dává smysl, i ty nejmenší detaily a zdánlivě podivná designérská rozhodnutí. Kojima má totiž všechno naprosto suverénně pod kontrolou a v podobě The Phantom Pain servíruje nejlepší Metal Gear Solid všech dob.
Forza Motorsport 6 - recenze
Skoro pět stovek aut, tři desítky tratí, závodění v noci, v dešti, v sedmdesátkách, šedesátkách, dokonce i třicítkách (mluvíme o dekádách, nikoliv o maximální povolené rychlosti). Čistě papírovým výčtem novinek šesté Forzy bychom mohli "objektivně" tuhle recenzi uzavřít hned v prvním odstavci. Ano, šestka je o notný kus lepší než pětka. Víc všeho, méně mikrotransakcí a napravení dávných křivd. Díky, díky, díky... a můžeme jít domů, oprášit volant a jezdit až do konce věků. Nebo ne?
Trine 3: The Artifacts of Power - recenze
Finští vývojáři z Frozenbyte mi byli odjakživa sympatičtí. Mají za sebou od svého založení v roce 2001 několik zajímavých titulů, mezi nimiž svého času notně zazářil projekt Trine. Psal se rok 2009, to, čemu se běžně a dost vágně říká "indie scéna", dosahovalo díky Steamu vrcholu a kvalitní projekty dláždily cestičku současným tunám nezávislého balastu z Greenlightu. Trine mezi ně rozhodně zapadal, a to včetně úspěšného druhého dílu.
Blues and Bullets - recenze 1. epizody
Když se hrdinovy myšlenky otisknou na obrazovku tak velkým písmem, že se za nimi zabarikádují jeho nepřátelé, je to důkaz, že originalita ve hrách ještě nezemřela. Blues and Bullets je vůbec plná zajímavých nápadů, postupů a řešení. Především vás ale tato nová epizodická adventura strhne svojí temnou atmosférou, detektivní zápletkou a filmovou výpravou. Už dlouho mě úvod do série tak dobře nenalákal na další pokračování.
Mad Max - recenze
Nad dunami, kam až oko dohlédne, se tetelí rozpálený vzduch. Mrtvý písek, žár a několik vyprahlých blouznících vandráků. Jak vypadá zeleň, to už si nikdo nedokáže ani vybavit, a poslední zbytky vody jsou největším bohatstvím. Svět, ve kterém slova jako bezpečí, rodina, zázemí či radost dávno pozbyla smyslu. Do kraje bez zákonů a pravidel, ovládaného jen a pouze právem silnějšího, přijíždí muž ve zběsilém úprku před vlastními démony a duchy minulosti. Přijíždí Šílený Max.
Super Mario Maker - recenze
Když se řekne Mario, představíte si typicky náročné skákání, originální nápady a především perfektní zábavu. Pečlivý design úrovní totiž zajišťuje absolutní ponoření do hry, která pokaždé přijde s něčím novým, zajímavým a neokoukaným. Super Mario Maker na to jde ale obráceně. Dá vám k dispozici všechny dílky skládačky a je jen na vás, jestli složíte úrovně stejně zábavné, jako najdete v jiných dílech série. Jste postaveni před nejtěžší úkol: nejde o to proskákat k cíli, ale navrhnout vlastní zábavnou úroveň.
Act of Aggression - recenze RTS, která chtěla napodobit staré klasiky
Jenom máloco značí vyprázdněnost současných real-time strategií jako fakt, že za poslední rok vychází už druhý titul, o kterém tvůrci tvrdí, že má oživit zašlou slávu žánru. Po Grey Goo, která se inspirovala hlavně u prvního StarCraftu, nyní zkouší revoluci zažehnout i strategie Act of Aggression (homepage, Steam). I když navazuje na dekádu starý titul Act of War, nejvíce se s ní budou identifikovat fanoušci série Command & Conquer. Stejně jako Grey Goo ale i Act of Aggression v prvé řadě dokazuje, že starou slávu nelze oprášit jen bezmyšlenkovitým opakováním toho samého.
Warlocks vs Shadows - recenze
Některé hry se snaží bořit hranice světů a ukázat nové a nevídané obzory. Jiné opatrně berou neotřelé koncepty a snaží se je překovat v herní formu. Někdy přichází na řadu neobvyklé kombinace žánrů a stylů, jindy vývojáři kradou srdce a duše hráčů uměním či vytříbenou poetikou. O nic z toho se ovšem nesnaží nová plošinovka říznutá RPG s názvem Pokud snad Warlocks vs Shadows. Vlastně ani nepotřebujete znát víc než název hry. Jste čaroděj. Zabíjíte stíny.
