Gears of War Ultimate Edition - recenze
8/10
zdroj: Tisková zpráva

Gears of War Ultimate Edition - recenze

Datum vydání:
25. srpna 2015
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

31. 8. 2015 19:55 | Recenze | autor: Radek Friedrich |

Gears of War byla před devíti lety zjevením - přímočará střílečka, z níž odkapával testosteron i při nahrávacích obrazovkách, zapamatovatelní hrdinové, epické momenty, zbraň Lancer s motorovkou místo bajonetu, aktivní přebíjení a hlavně skvělá hratelnost. Podařilo se všechny tyto přednosti přenést či alespoň zachovat i v remasterované verzi pro Xbox One? V zásadě ano, i když se tvůrci jistým problémům nevyhnuli.

Přes překážky ke hvězdám 

Hratelnost Gears of War byla postavená na systému střelby zpoza krytu - hrdina se mohl připlácnout prakticky k jakékoli zdi, překážce nebo jinému (dostatečně velkému) objektu a střílet buď naslepo, nebo opatrně vykukovat a mířit. Design hry byl přizpůsoben tomuto stylu dokonale, ať už se jednalo o venkovní prostory nebo o interiéry majestátních budov (mimochodem, Praha byla jedním z inspiračních zdrojů architektury ve hře).

Všude v ulicích byly rozmístěné betonové bloky jako ideální barikády, zátarasy a kryty z pytlů písku - přeci jen válka už nějaký čas probíhala, takže celá planeta bylo jedno velké bojiště. Hlavní hrdina, voják speciální jednotky Marcus Fenix, odsouzený na 40 let (odseděl si jen čtyři, klikař) za opuštění bojového stanoviště, se dostal zpět do hry v situaci, kdy lidé prohrávali na všech frontách. A v jeho kůži jste si prošli spolu s dalšími členy týmu krvavě radostnou cestu boje proti Locustům (v českém překladu Sarančata), nepřátelské mimozemské rase.

Znovu a lépe? 

Gears se na X360 nakonec rozrostla do tetralogie a v xboxové síni slávy jí právem patří místo, i když se prozatím poslední díl Judgement nesetkal s jednoznačně kladným přijetím ze strany fanoušků. A jak tedy dopadl remaster původního dobrodružství Marcuse Fenixe a jeho Delta týmu? Vizuální vylepšení je neuvěřitelné. Modely postav, particle efekty i textury obecně - to všechno dělá z GoW grafickou hostinu, u které byste její původ z předchozí generace konzolí netipovali.

Pravda, u postavy Dominica Santiaga mi přišlo, že z něj tvůrci udělali trochu karikaturu původního Doma, ale možná za to mohl sestřih jeho vousů. Ostatním postavám, ať už lidem nebo Locustům, ale chirurgický zásah grafiků pomohl výraznou měrou. Je jasné, že kladnému pocitu ze hry nahrává i to, že od roku 2006 narostly úhlopříčky domácích TV poměrně zásadním způsobem a 1080 rozlišení na metr a půl úhlopříčce prostě vypadá skvěle.

Hráči původní verze také ocení, že remaster obsahuje mise, které byly původně exkluzivní pro PC verzi hry - konečně si mohou vyzkoušet, jak probíhal první střet s Brumakem na vlastní kůži. Když je řeč o Brumakovi, nelze se nezmínit o frustraci, která i po letech vyplula na povrch, a pro kterou mají Angličané výstižné přirovnání – bolest v řiti. Onou osinou je bohužel Marcusův parťák Dom, jehož umělá inteligence byla pravděpodobně obětována za větší počet polygonů pro jeho plnovous.

zdroj: Archiv

Dom „jé, hele houba“ Santiago 

Je fér zmínit, že hra nabízí kooperaci (online i split-screen) kampaň, kdy se z Doma stává rovnocenný spolubojovník, a následující řádky tak neplatí. Pokud platí, nevybrali jste si dobrého spoluhráče - tipuji, že pomalu pohybuje rty, když čte nápisy na domech. Ale zpět k AI, která ovládá Dominica, protože si za všechny způsobené útrapy zaslouží trochu ventilované nenávisti.

Že není nejlepší taktik a občas se někde zasekne, to by se dalo s přimhouřením oka odpustit. Že se ale při soubojích s bossáky chová, jako by ji trénovalo židovské sebevražedné komando z filmu Život Briana, je opravdu na zabití. Smrt Dominica totiž znamená restart z posledního checkpointu, což oceníte hlavně u souboje se zmíněným Brumakem. Ale i jeho pomoc u Berserkera (ženský rod v češtině neznám, sorry) nebo při závěrečném souboji na vlaku je slovy PR oddělení MasterCard k nezaplacení.

Představte si situaci, kdy s torzním lukem vychytáte perfektní headshot a v okamžiku, kdy se šíp vydá na svou smrtící pouť, vám Dom vleze do záběru a odnese si šíp na hrbu někam stranou. Snad je to nostalgií, ale mám dojem, že takhle tupě se v originální verzi vážně nechoval. Trochu však pomáhá možnost ovládání týmu jednoduchými povely (ke mně, střílej, nestřílej) - tohle totiž v původní verzi Gears of War nebyla, ale ne vždy zabere.

Konec dobrý, všechno dobré 

Aby to nevypadalo, že se Ultimate Edition nepovedla, je třeba dodat, že problémy s AI vás potrápí opravdu jen na některých místech. Pokud máte dva ovladače a vhodného spoluhráče, je tu vždycky možnost hrát v kooperaci. Jinak všechny prvky fungují stejně dobře jako před lety - moment, kdy přesně trefíte zrychlené přebití nebo motorovkou naporcujete Locusta, vám zas a znovu přinese pocit zadostiučinění. Lokace jsou skvěle navržené a díky vizuální injekci nad nimi neohrne nos ani estét, sledující Snídani s Novou výhradně ve 4K.

Na serverech bylo ještě před vydáním hry logicky spíš prázdno, ale testování lokálního multiplayeru proběhlo uspokojivě – jednou jsem byl „headshotnut“ přes celou mapu, dvakrát rozřezán motorovkou rodinným příslušníkem. A stejně jako byly do hry přidány kapitoly z PC verze do singleplayeru, i ve hře pro více hráčů najdete nové mapy, které byly původně jen v PC verzi - do hry přibyla 2vs2 rubanice Gnasher Execution, což je brokovnicový festival plný mletého masa.

Hlavně díky multiplayeru a citlivé restauraci kvalit původní hry tedy vidím budoucnost Gears of War růžově. Jediné body totiž ztrácí za parťáka Bezmozka, chci říct desátníka Santiaga.

Verdikt:

Kopec svalů zakovaný do železa se vrátil v dechberoucí grafice. Zbraně a hlášky mu pořád fungují na jedničku, bohužel však parťák někde cestou přišel o rozum.

Nejnovější články