Recenze

Marvel Ultimate Alliance 2 - recenze

Do komiksu v rubačce, v níž se kvarteto superhrdinů probíjí k cíli svého poslání skrze pozoruhodně interaktivní lokace a za pomoci mimořádných schopností.

Battleborn - recenze

Není to MOBA, ani střílečka. Není to Borderlands, ale ani League of Legends, a už vůbec to není spása Gearboxu. Co to je? Kočkopes s názvem Battleborn, který tak trošku dělá všechno, ale nic z toho pořádně. Tvůrci z Gearbox si tentokrát opravdu ukousli příliš velké sousto a na trh uvádí obsahově chudou hru, která fušuje do řemesla tak trošku Titanfallu, tak trošku úspěšným MOBA hrám, a leccos si půjčuje i z Team Fortress. Nic z toho ale skutečně neumí alespoň vzdáleně na podobné úrovni, jako její předlohy.

Conflict: Denied Ops - recenze

Provařená série Conflict se změnila. Pohled třetí osoby vystřídala first-person perspektiva a čtyřčlenný tým pak dvojice agentů. Pomohly tyto změny vystoupit z šedi průměru?

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Close Combat: The Longest Day - recenze

Je to k neuvěření, ale série Close Combat si udržuje pozornost virtuálních stratégů téměř patnáct let. Aktivně se hraje i modifikuje, i když od prvního dílu vypadá graficky pořád skoro stejně. Close Combat je podhoubí válečníků. Určitě nejsem sám, kdo na téhle hře vyrostl, a kdo si užíval napínavé realtime bitvy druhé světové války v pěti dílech původní série. Je třeba dodat, že hra postupně dospívala a s každým novým dílem se něco vylepšilo, až série doběhla k pátému a poslednímu přírůstku Invasion Normandy, který je právě základem pro recenzovaný remake Close Combat: The Longest Day.

Baba Is You – recenze logické hry, která vám nedá spát

Baba Is You není hrou, která by vás nalákala svým názvem, grafickým zpracováním ani ovládáním. Tím vším působí jako vytržená z jiné, dávno minulé doby. Je to ale jedna z těch her, které není radno minout. Nedělejte chybu jako valná většina kolemjdoucích. Tohle je jedno z vrcholných děl indie scény posledních let.

Framed 2 – recenze

Když se do myslí hráčů výraznějším způsobem zapíše titul vystavěný na jednom klíčovém prvku (či chcete-li gimmicku), stává se z čekání na pokračování hotový festival otázek. Jak se autoři popasují s tvorbou dvojky? Vyhodí stávající koncept ve prospěch něčeho z praku nového, vydají se cestou lehkých inovací anebo prostě nabídnou novou nálož téhož? V případě Framed 2 jde o variantu poslední, hrátky s komiksovými puzzlíky tedy zůstávají. A vadí to něčemu? Pramálo. Jestli má tahle parádní hříčka nějaký kaz, pak na jiných frontách.

inFamous 2 - recenze

První inFamous se i přes drobné chybky technického rázu stal jedním z nových standardů svého žánru a zároveň i klenotem herní knihovny PlayStation 3. O to horší startovní pozici zaujímá inFamous 2, kterému předchůdce nasadil laťku opravdu pekelně vysoko. Prostoru pro zlepšení i nové nápady je ale v otevřené městské akci vždycky dost. Bohužel i bohudík zároveň, se tým Sucker Punch tvrdošíjně drží hesla, že není třeba spravovat něco, co funguje. Dokonce tak dobře, že dokáže vyvolat opravdové a nefalšované herní nadšení, jev při konzumaci současné videoherní produkce velmi vzácný.

Batman: Arkham City - recenze

Vydejte se společně s námi na výlet do Gotham City - města špíny, zločinu, beznaděje a temných zločinů. Už toho zažilo hodně. O jeho ovládnutí, rozklad nebo zničení se snažilo několik desítek zločinců a jizvy na jeho gotické tváři dokazují, že každý z nich alespoň trochu uspěl. Přesto se ale nad Gothamem vždy po čase rozsvítí stříbrná elipsa netopýřího znaku, která dá jeho obyvatelům alespoň na chvíli trochu jistoty. Tedy, jen do té doby, než své plány rozjede další z místních padouchů. Co se ale stane, když se zločinecké záměry několika z nich časově prolnou? Co když někteří spojí své síly proti jiným a mezi tím vším se rozpohybuje pár solitérů, kteří se rozhodnou využít zmatku ve svůj prospěch? Ano, Gotham bude úpět, jako ještě nikdy předtím...

Painkiller: Overdose - recenze

Když začaly FPS na přelomu století taktizovatět a vážnět, postavil se Painkiller jako jeden z prvních k protestní zdi. Uchovává si jeho nekompromisní argumenty i třetí (skoro)pokračování původem z Čech?

Strider - recenze

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Deus Ex 2: Invisible War - recenze

Roku 2000 se zrodil nový milník v historii. Jmenoval se Deus Ex a pro řadu lidí zůstává nejlepší hrou vůbec. Napjatě očekávané pokračování je tady... Povedlo se uchovat perfektní hratelnost jedničky i za cenu mnoha zjednodušení a kompromisů kvů

Anachronox - recenze

Neuvěřitelně rozsáhlé RPG. Poslední ačková hra na Quake 2 enginu. Souboje vykradené z Final Fantasy. To vše je Anachronox.

Escape Plan - recenze

Každá nová platforma potřebuje co nejdříve po zahájení prodeje najít dva tituly: bestseller a tzv. imidžovku. V případě handheldu PS Vita měl od začátku největší potenciál stát se bestsellerem titul Uncharted: Golden Abyss, což se zřejmě i naplnilo (čísla nemám, hádám). No a na titul imidžovky, tedy hry, která ukazuje, že daná platforma má na „něco víc“, se nejvíce třásla logická záležitost Escape Plan.

Game of Thrones - recenze 1. epizody

Ani bradavka! Říká si to Game of Thrones, je to plné intrik a podrazů, ale neobsahuje to ani vteřinu záběrů na lechtivé středověké mecheche. Kdo se na populární seriál HBO dívá hlavně proto, že často zabrousí do sféry soft porna, ten bude z úvodní epizody adventurní adaptace zklamán (byť pochybuji, že někdo takový se dočetl až sem). Kdo se na Hru o trůny dívá kvůli komplexnímu ději s desítkami zajímavých postav, odejde spokojenější, ačkoli do rauše bude mít pořád daleko.

Anarchy Reigns – recenze

Platinum Games je tak trochu nedoceněné studio. Dělá poctivé hry, zábavné hry, ale vydavatelům jejich titulů buď nefunguje marketing, nebo si na ně zasedl nějaký zlý herní bůh. Doopravdy uspěla jen Bayonetta a částečně MadWorld, protože přinesl na tehdy „slušné“ Wii brutálně masakrální akci, u které jste se občas pořádně zapotili – doslova.

Beautiful Desolation – recenze

V izometrické adventuře Beautiful Desolation se cestuje až na konec světa a do skonání věků. V ozvěnách budoucnosti vznikla podivuhodná krajina s bizarními obyvateli a lákavými existenčními paradoxy. Kořením umělecké sci-fi hry je nelineární příběh, její slabinou přímočaré questy a váhavější interface. Milovníci interaktivní výstřednosti si každopádně přijdou na své.

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Civilization VI – recenze mobilní verze

Loňský rok byl k hraní na cestách štědrý. V březnu na scénu vtrhlo Nintendo a všem nám předvedlo, co dovede vymáčknout z maličkého Switche. Mobilní platformy obohatilo několik vydařených konverzí v čele s Inside či Oxenfree, byť se popravdě nejednalo o kdovíjak komplexní tituly. Tuto úlohu na sebe vzala až šestá Civilizace. A když na iPadu rozklenula tisíce let lidského věku, museli jsme uznale přiznat, že jí to na dotykových displejích sluší. Jen by si tedy pro těch několik chyb mohla odpustit cenu jako z počítačů.

Crusader Kings - recenze

Paradox Entertainment vychrlili další strategii, tentokrát zaměřenou na raný středověk v křesťanské Evropě, ovšem oproti Europa Universalis se vedle rozvoje říše musíte starat i o to, aby váš rod Přemyslovců nevymřel.

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.

Ghost Recon 3 (X360) - recenze

Žánr taktických akcí se rozrostl o slibný projekt od Ubisoftu, zasazený do nepříliš vzdálené budoucnosti a o poznání vzdálenějšího Mexico City. Jak si tentokráte povedou speciální jednotky Advanced Warfighter?

Paradise Lost – recenze zahozené příležitosti

Polské dítě v nacistickém bunkru