Máte námět či připomínku? Napište nám

Mars Vertigo

5

Age of Wonders: Planetfall rozšířili v obrovském updatu dinosauři

Tvůrci povedené 4X strategie Age of Wonders: Planetfall z Triumph Studios komunitě bedlivě naslouchají. Souběžně vytvořili jak první DLC, tak i masivní bezplatný update plný novinek. Včetně zbrusu nového herního módu, lepšího tutoriálu, vybalancování startovních podmínek, spousty možností, jak hru upravit k obrazu svému a… dinosaurů.

Panzer Corps 2 zatím nepřináší mnoho nového, ale stratégy v budoucnu potěší

Válka. Druhá světová válka se ve strategiích nemění. Nebo to tak alespoň nějakou dobu trvalo, ale nyní přišla renesance druhoválečných tahových strategií, které se pokouší celý zkostnatělý systém inovovat. Dalším přírůstkem do téhle rodiny by mohl být následovník Panzer Generala, prozaicky pojmenovaný Panzer Corps 2.

Star Citizen Alfa 3.8: Nejdůležitější update roku. Hra začíná zvládat nemožné

Během vánočních svátků nám Cloud Imperium Games nadělilo poslední velký update s pořadovým číslem 3.8. Ač jde o, co se obsahu týče, velice bohatou nadílku, tradičně ji trápí řada bolístek spjatých s nestabilitou serverů a hromadou nových bugů. Zřejmě největším zklamáním je absence tzv. Platform Persistence, tedy první opravdové implementace zachování hráčského postupu mezi jednotlivými aktualizacemi, která měla zaručit, že vámi nakoupené lodě, příslušenství a kredity téměř nebudou pravidelně resetovány s novými updaty tak, jako tomu bylo dosud. PP by se měla objevit ještě v rámci alfy 3.8.X, takže snad půjde jen o relativně menší zpoždění. Ukončeme však nářky a vrhněme se směle na výčet těch nejzásadnějších novinek, které s sebou poslední iterace Star Citizena přinesla.

CitizenCon 2949: Jak vypadá budoucnost Star Citizenu?

Nejočekávanější akce fanoušků momentálně stále nejambicióznější hry pod sluncem se odehrála minulý víkend pod chmurným nebem manchesterským. Chmury však v žádném případě nedoprovázely natěšené fandy, jimž se v prostorách konvenčního centra dostalo zas po roce řádného sousta jejich oblíbené vesmírné krmě. Star Citizen urazil za poslední rok kus cesty a díky CitizenConu už i přesně víme, jak jej Chris Roberts a jeho parta hodlají zakončit a co nás s velkou pravděpodobností čeká rok příští.

Vše o Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 za doprovodu samotných vývojářů

Sdílet celý víkend prostory s tvůrcem herního počinu, který má své pevné místo v mém osobním panteonu toho nejlepšího, co jsem kdy hrál, dohrál a k čemu se pravidelně vracím, je bezesporu velmi lákavá propozice. A pro mě tím hrdinou na letošním PDXCONu nebyl taktéž přítomný John Romero, nýbrž podivínský prošedivělý čahoun Brian Mitsoda, scenárista a vypravěč kultovního RPG Vampire: The Masquerade – Bloodlines, na jehož pokračovaní ve stejné roli pracuje i nyní.

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York je dobrým vstupním bodem do upírského univerza

Děti noci obestřené Maškarádou se poměrně dlouhou dobu, k naší smůle, úspěšně vyhýbaly herním monitorům. Tento torpor je naštěstí u konce a vy se hned zkraje příštího měsíce můžete těšit na první z řady chystaných titulů z univerza World of Darkness. Teď si s dovolením na chvíli vypůjčím informační štafetový kolík od redakčního vampýřího kamelota Šárky, protože silné ozvěny letošního PDXCONu ještě zdaleka neutichly.

Mafiánské Empire of Sin je splněným snem milovníků Kmotra

Brendu Romero snad není třeba příliš dlouze představovat. Její jméno je nedílně spjato s klasikami jako Jagged Alliance či Wizardry 8 od dnes již zaniklých legend Sir-Tech. Se svým slavným manželem Johnem (tvůrcem Dooma, Quaka a Wolfensteina 3D) nedávno založila studio Romero Games a jeho prvotinou, chystanou někdy na první půlku příštího roku, bude komplexní simulace mafiánského podsvětí. Empire of Sin bude zasazené do prohibičních 20. a 30. let minulého století v Chicagu a Brenda sama ho definuje jako budovatelskou strategii kriminální říše.

Star Citizen Alfa 3.7: Pán jeskyní

Trochu opožděně, ale přece se nakonec dostáváme k nejnovějšímu čtvrtletnímu alfa-přídavku ambiciózní vesmírné odysey Chrise Robertse. Tentokrát na nás Star Citizen novým obsahem skutečně nešetřil a navíc poprvé vidíme v akci tzv. „staggered development“ (střídavý vývoj). A na co přesně že se hvězdní dobrodruhové mohou těšit? Především na dungeony jako z dračáku.

Crusader Kings 3 budou větší, hlubší, pěknější, přístupnější, detailnější a svobodnější

Tramtarará! Fanfáry z cimbuří se již naplno rozléhají přeplněným nádvořím. Král je mrtev, ať žije král! I když počkat, na tak radikální oznámení je možná ještě trochu brzy. Přeci jen nový přírůstek vládnoucí dynastie ještě zdaleka nedosáhl kýženého věku a jeho předchůdce svou vrásčitou zadnicí pořád spočívá na trůně. Nicméně potomek pomalu roste, tak se společně pojďme podívat Crusader Kings 3 na jeho mléčný zoubek.

Jak probíhá Paradox Con očima herního reportéra

Letošní PDXCON byl z logistických důvodů letos přesunut ze Stockholmu do Berlína, což mi jako usedlíkovi v bývalé pruské metropoli značně nahrálo do karet. Celá akce se konala v prostorách nedávno otevřeného kulturního sálu impozantní funkcionalistické budovy bývalého východoněmeckého rozhlasu, známé prostě jako Funkhaus. Novinářský den byl mimo jiné zpřístupněn i držitelům nejdražších VIP vstupenek a až na pár výjimek se jim dostalo stejné péče jako nám se zápisníky. A péče to byla velice důkladná, o čemž vás přesvědčí následující řádky plné her, alkoholu a celebrit.

Broken Lines – recenze

Pokud existuje jednoslovný termín, jímž bych shrnul balíček do sebe hladce zapadajících mechanik v novém taktickém RPG Broken Lines, nenapadá mě výstižnější slovo než „svěží“. A nemyslím tím jen zasazení do alternativní druhé světové války, ale i spoustu zábavných herních prvků, které s sebou tato zdánlivě nenápadná hra přináší.

Through the Darkest of Times – recenze

Je 1. února 1933 a v ulicích německé metropole vládne vzrušená, v jistých kruzích přímo slavnostní nálada. Ten ukřičený džentlmen s patkou a komickým smetáčkem pod nosem byl totiž včera jmenován kancléřem Německa. Berlín však ani zdaleka není takovou baštou národního socialismu jako například bavorská metropole Mnichov. A zatímco se nad nic netušícím Německem začínají pomalu stahovat temná mračna, ve sklepě jednoho činžáku v berlínské čtvrti Kreuzberg se v tento chladný a chmurný den schází odhodlané trio občanských odpůrců diktátu národního socialismu.

MechWarrior 5: Mercenaries – recenze

Přátelé obřích zkázonosných pochodujících kovových monster, vítejte ve třetím tisíciletí. Napříč Vnitřní sférou galaxie zuří již třetí nástupnická válka ústředních lidských mocností rozesetých po stovkách planet. Civilisté možná válkou trpí, avšak pro šéfa žoldnéřské společnosti jde naprosté požehnání. A po bezmála dvaceti letech si toto požehnání konečně zase můžete užít i vy a vaši parťáci z masa a kostí.

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Unity of Command II – recenze perfektní druhoválečné strategie

Váleční stratégové se zase po čase mohou radostně tetelit, protože Unity of Command II se po právu zařazuje do síně slávy toho nejlepšího, co kdy žánr napříč svými dlouhými dějinami vyprodukoval. Tahle velice komplexní, ale přitom překvapivě přístupná strategie vás posadí do pohodlného generálského křesla, z něhož se vám nebude chtít vstát.

Close Combat: The Bloody First – recenze

Od vůbec první porce slavné válečné série Close Combat uplynulo úctyhodných 23 let. Od té doby se tato takticko-strategická značka dočkala dalších šestnácti oficiálních titulů (včetně jednoho střílečkového provedení), což ji kvantitativně řadí kamsi těsně pod nekončící řadu sportovních sérií od EA. Přesto o ní vědí nejspíše jen kovaní, především druhováleční, virtuální vojevůdci. Možná i proto, že The Bloody First, tedy Krvavá první, je vůbec prvním dílem v sérii (nepočítáme-li onu střílečku), který si zahrajete v plnohodnotném 3D.

Men of War: Assault Squad 2 – Cold War – recenze

Když se řekne studená válka, řada hráčů si určitě vzpomene na skvělou příběhovou RTS World in Conflict či novější sérii Wargame od Eugen Systems – obě tyto značky dokázaly, že může jít o vynikající strategickou tematiku. Série Men of War si díky svým nepochybným kvalitám o takové zasazení přímo říkala. Minulý díl, Men of War: Assault Squad 2, byl sice poněkud rozporuplný, ale nakonec se německým Digitalmindsoft vcelku povedl. Takže se v případě Cold War není čeho bát… nebo ano?

Rebel Galaxy Outlaw – recenze

Juno Markev je potížistka par excellence – ti z vás, co hráli původní Rebel Galaxy, ví moc dobře, o čem mluvím. V prequelu Outlaw se vžíváte do její pixelové kůže krátce poté, co jí téměř fatálně nevychází pokus pomstít vraždu svého muže, se kterým se chystala stáhnout do ústraní po bouřlivých časech bukanýrských. Ovšem jak už bývá při takovém řemeslu zvykem, když se k němu člověk obrátí zády, zákonitě musí přijít trest.

Age of Wonders: Planetfall – recenze

Věk divů opouští po třech úspěšných dílech svět fantasy a zkouší pro sérii získat novou hráčskou základnu domácích stratégů zejména mezi příznivci sci-fi. Age of Wonders: Planetfall je další hozená rukavice do žánrového ringu 4X strategií zrozených z genetického jádra Civilizace, Alphy Centauri či Master of Orion, výživný a funkční mix všeho, co lze od žánru očekávat, a ještě něčeho navíc. Navrátilci série již asi tuší, o čem je řeč. Vám ostatním doporučují nasoukat do sebe pozorně následující řádky, protože Planetfall je i přes drobné nedostatky perlou žánru.

The Church in the Darkness – recenze

18. listopad 1978 se zapsal do historických análů tragédií, jež neměla v amerických dějinách obdoby. Během odpoledne této černé soboty přišlo v jihoamerické Guyaně postupně o život 918 amerických občanů včetně zhruba tří set dětí. K události došlo poté, co se drogově závislý a zlomený duchovní vůdce a sociopat, reverend Jim Jones, rozhodl skoncovat se životem nejen svým, ale i všech věrných oveček pozemského ráje zvaného noblesně Zemědělský projekt Chrámu lidu neboli Jonestown. Tenkrát zahynula nejen většina členů komunity, ale také jeden americký kongresman a několik členů jeho výpravy čítající příbuzné obětí a reportéry ústředních amerických medií, kteří byli před vlastními kamerami doslova popraveni milicemi kultu krátce před hromadnou sebevraždou členů sekty.