Vítej ve Valheimu, válečníku, válečnice! Tvé překvapení je namístě. O existenci tajemného desátého světa Yggdrasilu nevypráví žádná z legend Midgardu, a přesto tvou duši namísto do Asgardu odvlekly Valkýry právě sem.

Valheim je světem zcela se vymykajícím kontrole samotných bohů, světem plným nespoutaných zlověstných bytostí chaosu, které sem před dávnými časy vykázal sám Ódin. Jenže ani tak moudrý bůh jako on jaksi nedomyslel fakt, že všechny ty zrůdy slepé odtržené větvě světostromu se nakonec přemnoží jak králíci a budou po eonech klidu zase jednou palčivým trnem v jeho božské patě. A tak se ubohý bůh bohů musí opřít o udatné midgardské favority, jejichž stále ještě teplá těla leží v tratolištích krve obklopena ostatky pobitých nepřátel.

Kdyby tento kouzelný svět neokupovalo tolik zákeřných příšer, vlastně by se od Midgardu příliš nelišil. Ve Valheimu se totiž nejen válčí a objevuje, ale také staví, loví, farmaří, těží a vyrábí. A tak, i když jste posmrtní válečníci, čas od času také spíte a jíte. Ale nebojte se, jste už po smrti, takže každé zdejší fatální zaškobrtnutí končí probuzením ve vašem útulném, slámou vystlaném loži. Tedy přesněji probuzením bez veškeré výbavy a o něco slabší tělesnou schránkou, ale jinak jste čilí a zdraví jako rybičky.

Fenomén ze stínů 

Valheim je jednoznačně letošním první velkým fenoménem, což jsem ve chvíli, kdy jsem hru stahoval, ani netušil. Ještě před dvěma lety byla velmi raná alfa verze k mání zcela zdarma na platformě Itch.io, kde načas zapadla v inkubátoru nezávislé experimentální scény. Pak se ovšem objevil vydavatel tušící velký potenciál tohoto malého švédského projektu a o zbývající haló se už úspěšně postarala streamerská horečka. Hra je zničehonic jednou z nejhranějších na celém Steamu.

Je nasnadě si položit otázku, jestli před sebou máme skutečně kvalitní předběžný přístup, anebo spíše produkt hypu, kterému slepě podlehly už více než 3 miliony nadšených hráčů. Valheim totiž nepřináší na první pohled tolik nového. V kostce jde o kooperativní survival s nordickou příchutí, co sází na zjednodušené herní mechaniky, procedurální generátor, je cílený na multiplayer, ale zároveň se úzkostlivě vyhýbá osvědčenému MMO formátu, na kterém staví tituly jako Rust, Ark či Conan Exiles.

Po více než 20 hodinách kooperativního pobytu ve Valheimu jsem si hru osahal natolik, že vám snad už odpověď na onu zásadní kvalitativní otázku pomohu rozklíčovat.

Osobně se MMO survivalům spíš vyhýbám a raději trávím svůj čas v komornějších titulech jako Subnautica či The Long Dark, které považuju za vrchol žánru. Mám rád, když hra dokáže perfektně ztvárnit atmosféru přežívání, když dokáže spojit starost o avatara s touhou po objevovaní a zažívání nečekaného. Navíc takového, které se neutápí v šílené spleti mikromanagementu a rutinního grindu.

Právě na tuto komornější kartu sází i Valheim. Server umožňuje souběžnou kooperaci až deseti hráčů, přičemž souboje mezi nimi jsou zcela dobrovolnou volbou, kterou lze kdykoli individuálně aktivovat. Je možné se do hry pustit i sólo, ale to zdaleka není taková zábava jako si to se zdejším potvorstvem rozdat po boku kamarádů, nemluvě o tom, že si sólo hraním podstatně navýšíte obtížnost.

Boj zde často bývá krutou výzvou už jen proto, že z velké části závisí na těžce nabyté výstroji a dovednostech, které vylepšujete podobně jako v sérii The Elder Scrolls opakováním dané činnosti. V případě skonu o část bodů přijdete, i když vám hra bohužel přímo neřekne, o které.

Valheim je obří

V aktuální verzi hry se podíváte do pěti svébytných biomů, přičemž tři další jsou ve vývoji, každý s vlastním bossem, kterého přivoláte pomocí obětního oltáře. Jeho zdoláním vždy získáte specifickou pomůcku či materiál, jímž se vám odemkne přístup k novým výrobním metodám a jde zároveň i o jádro progrese hrou. Trofeje z takto pokořených ďáblů navíc permanentně odemykají jednu „super“ schopnost, kterou lze aktivovat ve startovní lokaci, kruhovém oltáři z menhirů.

Pohyb světem provází automapping, ovšem většinu značek si do mapy musíte zanést sami. Krom mořeplavby, protože co by to bez ní bylo za vikingskou hru, si na vše zatím musíte vystačit pěšky. Vaše výpravy tedy mají pomalé tempo, a tak si musíte každou pečlivě naplánovat, protože skon v dálavách je zpravidla situací velmi svízelnou.

zdroj: Iron Gate Studio

V pozdějších fázích si alespoň z poměrně vzácných materiálů můžete zhotovit portály pro rychlý přesun, bez nichž by hra byla velmi frustrující zkušeností. Těmi se však nelze pohybovat se vzácnými nerosty po kapsách, a tak je třeba si logistiku přesunu materiálu dobře naplánovat. K tomu vám nejlépe poslouží rychlé čluny s úložištěm a nákladní vozíky. A vypadá to, že se už pilně pracuje na koňské přepravě.

Přežívání v divočině

Alfou a omegou vašeho hrdinského živobytí je strava – čím je bohatší, tím více toho váš geroj snese. Dokonce není možné dvakrát po sobě sníst stejný druh jídla, a tak musíte nalézt co nejvhodnější dostupné kombinace pokrmů. Nutno podotknout, že hlady zde neumřete, ale bez dostatku jídla se i ten nejudatnější rek stává chabým odrazem sebe sama. V pozdějších fázích hry, kdy objevíte taje vaření v kotli a fermentace a také více surovin ke zpracování, budete na své sběračské a táborákové aktivity vzpomínat s kultivovaným úšklebkem.

Pitný režim hra naštěstí neřeší a spánek je určen primárně k tomu, abyste se přehoupli z noci do dne. Ony totiž potulky noční krajinou dokážou spolehlivě zatopit i těm nejstatečnějším vikingům. Valheimské příšery jsou v noci početnější a nebezpečnější, proto si musíte každý den spočítat, jak daleko se hodláte vydat, a příliš nemrhat svým časem. Noc je totiž smrtící, zvlášť v krajích, na něž vám tak úplně nestačí vybavení a schopnosti. Přenocovaní v bažinách je čistokrevný horor i pro větší skupinku nebojsů s bronzovou zbrojí.

Naší dvoučlenné skupině mořeplavců se podařilo velmi předčasně objevit i biom plání, což s sebou přineslo nemilé překvapení. Pláně jsou totiž tím posledním územím, kam se musíte vypravit k úspěšnému dokončení svého dobrodružství, a takový obří smrtonosný komár, co má ve zvyku obletovat hranice svého území, nezná slitování. Pokud se s ním setkáte v raných fázích, čeká vás rozčarování v podobě bleskového zániku vás i celé vaší party. I když vezmete nohy na ramena, nekompromisně vás bude pronásledovat, dokud vás neuštve. Vědomí, že ho lze sestřelit jedinou přesnou ranou z luku, vám nejspíš v počáteční panické hrůze příliš nepomůže.

Výdrž, krev a smrt

I když nelze nepřátelskou umělou inteligenci označit za zvlášť mazanou, spolehlivě to vynahradí svou tvrdošíjností a počty. Nepřátelé, co vás nahánějí napříč biomy, jsou jedním důkazem. Dalším jsou četné gangy skřetů. Jednotlivec není problém, ale když si na vás v noci vyšlápne celý gang, je to jiná písnička. Nevhrnou se na vás tupě jeden po druhém, abyste je mohli pokácet jak stromečky. Kdepak, oni chápou, že je naopak lepší vám naběhnout do boku.

Podobné scénáře by ovšem bylo snazší přežít, kdyby se vás zároveň nesnažilo zabít uživatelské rozhraní. Jednou z nejdůležitějších zbraní je bezesporu luk – pár dobře mířenými zásahy můžete nepřátelské řady zásadně pročistit. Jenže v momentě, kdy se dostanete do obklíčení a je třeba popadnout meč, kopí, sekeru a především štít, nemáte možnost sáhnout po klávese s přednastavenou kombinací zbraní, zbraň a štít musíte vybrat zvlášť. To v boji, kdy rozhoduje každá sekunda, a především pokud hrajete na ovladači, představuje velký problém.

Pokud si doma nezatopíte, hra vám neumožní se v klidu vyspat.

On Valheim celkově, ačkoliv ho lze kompletně ovládat pomocí gamepadu, není zatím gaučovým hráčům nakloněn. Management inventáře je na ovladači za trest a během boje se tato zkušenost snadno překlopí z otravné do trpké. A pokud jste natolik pohodlní, že plánujete ovladačem výstavbu domu, či dokonce celé osady, doufám, že máte sklony k masochismu.

Stavíme na severský způsob

Další zásadní součástí Valheimu je výstavba obydlí, osad a pevností. Za předpokladu, že používáte myš a klávesnici, je konstrukce domů příjemnou a přímočarou záležitosti, kde je vaším limitem víceméně jen představivost a materiál. Od svého vydání je Valheim modlou herních architektů a vybudovat autentickou vikingskou síň či megalomanský palác je na dosah konečků prstů. Asi nepřekvapí, že je Reddit Valheimu přesycen prezentacemi stavebních počinů.

Při samotné stavbě je třeba dbát na to, aby bylo vše řádně zastřešeno a při instalaci domácího krbu se musíte postarat i o řádný odvod kouře, jinak se doma udusíte. Krb navíc není jen základem vašich domácích grilovaček: Pokud si doma nezatopíte, hra vám neumožní se v klidu vyspat.

Rovněž zapomeňte na to, že byste se snad mohli vykašlat na ostražitost a jen tak si budovat. Zdejší fauna se totiž čas od času sjednotí a v houfu na vaši usedlost zaútočí. Zpočátku nebude problém nájezd divokých prasat a skřetů odrazit i bez silnějšího opevnění, později však nebude výjimkou ani malé zemětřesení – předzvěst invaze trollů. Jejich palcáty z vyrvaných kmenů stromů a vržené obří balvany si poradí i s menší pevností, pokud ji nechrání pečlivě vybudovaný pás kamenných hradeb, na kterých si i tito obři vylámou špičáky. Hra ale postupuje s vámi a nedá vám nic zadarmo.

Procedurální skvost

Každý svět Valheimu je generován procedurálně z náhodného zrna. V našem případě nebyl generátor zas tolik přívětivý, a jak jsem zmínil výše, finální biom plání se ocitl až v podezřele těsné blízkosti startovního pole. Naopak nám chyběly kobky, místa plná kostlivců a dalších monster, která skýtají vzácné artefakty, suroviny a trofeje nezbytné pro tvorbu pokročilých nástrojů. Vzhledem k tomu, že je rovněž potřebujete k aktivaci oltářů samotných bossů, jsme se přesvědčili, že smolně vygenerovaný svět může člověka doopravdy potrápit.

zdroj: vlastní video redakce

Grafika je řešena velmi šalamounsky. Autoři zvolili stylizované textury s velmi nízkým rozlišením téměř všech objektů ve hře, které jim při pohledu zblízka propůjčují až devadesátkový nádech důvěrně známý všem hráčům Minecraftu. To má společně s procedurálním pojetím hry za následek, že vám Valheim na disku zabere pouze něco málo přes 1 GB místa!

Hra sice ubírá na detailu textur, ale naopak značně přidává na atmosférických efektech a animacích stromů a moře, které vypadají skvěle a nezřídka se vám u nich bude tajit dech, čemuž přispívá také vynikající dynamický soundtrack. Impozantním divadlem je i hra světel a stínů. Vlastně ani nevím, kdy jsem při hraní čehokoli na enginu Unity zažil něco podobného.

Asi největším triumfem švédských grafiků je ovšem počasí. Především deštivé bouře, kdy temná oblaka olizují blesky, kouzlí skutečně tíživé zážitky, zvlášť při napínavých zámořských výpravách. Zpracování moře si v mnohém nezadá ani s králem mořeplavných dobrodružství Sea of Thieves.

Severská epopej na výbornou

Po prvních pár hodinách ve Valheimu jsem o jeho kvalitách nijak zvlášť přesvědčen nebyl. Vikingská tematika sama o sobě mi rozhodně nestačí a na uzívaném začátku jsem měl chuť nad tímhle novým hitem mávnout rukou. Stačilo však pobýt jen o trochu déle, abych se náhle přistihl, jak nemůžu uvěřit, že mám před sebou pouhou beta verzi hry, která valnou většinu zástupců svého žánru nechává daleko za sebou.

Neplatí to jen po stránce obsahové, ale i technické. Nebývá zvykem, aby se člověk v beta verzi takto mohutné hry téměř nesetkal s bugy a měl před sebou téměř dokonale optimalizovaný produkt, k tomu ještě s příznivou cenovkou. Hra má jen tu a tam problém s propady FPS u obzvláště obřích hráči vybudovaných osad.

V dnešní době plné rozbitých a předčasně vydaných her si tak Valheim masivní zájem veřejnosti naprosto zaslouží. Už teď, před příchodem novinek z nabušené roadmapy, jde o jeden z nejlepších survivalů, které si může užít více hráčů najednou.