Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze
7/10
zdroj: Archiv
Recenze

Vampire: The Masquerade – Coteries of New York – recenze

Datum vydání:
11. prosince 2019
Vývojář:
Platformy:
Detail hry

16. 12. 2019 18:30 | autor: Mars Vertigo |

Ta nejtemnější tajemství je nutné strážit přísněji než sebedražší poklad. Jak byste se například tvářili, kdyby se profláklo, že je po soumraku možné někde na ulici potkat vybledlého jedince, jemuž nebije srdce, nedýchá, ale zato nekonečně lační po vaší krvi? A aby to bylo ještě divnější, tahle podivná choroba jej dokonale konzervuje přesně v té podobě, v níž ho postihla. Ne, opravdu nechcete vědět, že existují upíři.

Věčný soumrak

Ve světě World of Darkness se problému utajení věnuje zákon zvaný Maškaráda, jehož porušení je zpravidla potrestáno konečnou smrtí. Proč konečnou? Protože pro čerstvého upíra je běžná lidská smrt teprve zrozením a pochopitelně nemalým šokem. O takového novorozence se následně postará buď jeho stvořitel, nebo širší upíří rodina.

Příchod nového upířího fracka je zpravidla vypočítavou akcí, takže se s novým přírůstkem počítá pro budoucí operace. Přeměna smrtelníků do nemrtvých krvesajných stvůr bez požehnání regionální hlavy vampýří autority Camarilly a jejího prince se ovšem bere jako porušení Maškarády a tato hereze, tento hrdelní zločin, odsuzuje jak pachatele, tak jeho upířího zrozence k témuž nepěknému osudu.

V Coteries of New York mu coby upíří sirotek unikáte pouze o vlásek – vaše čerstvá existence je podmíněna věrnou službou newyorské Camarille skrze vaši adoptivní upíří matku, rusovlasou toreadorku Sophii Langley.

Obrazová novela si klade za cíl především poutavou formou představit univerzum stolního World of Darkness z pohledu nemrtvých uctívačů krve, to vše s požehnáním nejnovější kroniky V5, takže zde mají pevné místo například Druhá inkvizice či krevní rezonance.

Jako správný upír se samozřejmě musíte krmit hemoglobinem. Žízeň/hlad symbolizují stále více prostupující krvavé okraje obrazovky, ale nebezpečí, že by vám snad kručelo v žilách, se nekoná, poněvadž v Coteries je krmení dostatek. Hladovění lze vyvolat jedině uměle, úmyslným ignorováním všech možností krmení, což má za následek probuzení bestie a uzavření dialogových možností.

Hra neobsahuje žádné RPG statistiky, žádný inventář, žádné bojové mechaniky. Přichází spoře vybavená archivem dialogů a encyklopedií pojmů, jež postupně odemykáte během rozhovorů. Zásadní volbou je tak především výběr vaší postavy náležící do jednoho ze tří klanů upírské tradice, a to s přednastavenou vizáží, pohlavím a příběhovým pozadím. Ženskou hrdinku z korporátu náležící ke klanu Ventrue doprovází dva mládenci – emotivní potomek Brujah a excentrický Toreador.

zdroj: Archiv

Upírovi bližníci

Každá postava si do své nemrtvé existence bere vazby z bývalého života, s nimiž je třeba se vypořádat (milerád vám vypomůže princův šerif). Sophie vás jako nováčky zaškolí do tajů upírských klanů, vezme vás na první krmení a přímo vybídne k tomu, abyste navázali styk s dalšími zubatými zelenáči v New Yorku.

V šeru noci tak můžete na mapě města vždy zvolit jednu noční expedici (výjimečně dvě), buď za některým upírem, nebo vedlejším úkolem. Každá postava na mapě reprezentuje quest o několika úrovních. Podobně jako například v nedávném Neo Cabu vám však hra už nenapoví ani nenaznačí, že byste si měli předně vybrat pouze dva ze čtyř možných členů vaší budoucí coterie (upíří družiny), protože vám na zbytek nezbude čas.

Dobrou půlku nočních dobrodružství totiž zabere hlavní příběhová linka, kde se postupně seznámíte i s členy hnutí Anarchů, což ve zdejším světě platí za liberální antitezi konzervativní Camarille. Než se začnete příliš radovat z náznaku otevřeného světa, a tedy nabízející se možností se přidat k rivalské frakci, rovnou vás zklamu – v základní hře nic takového udělat zkrátka nemůžete.

Ač se zde v rámci vedlejších dějových linek nabízí tu a tam nějaké to větvení vycházející z vašich rozhodnutí, jde převážně jen nepodstatná vyústění, co nemají jakýkoli dopad na závěr příběhu. Tuto linearitu do jisté míry vyvažuje kvalitní, i když ne bezchybné psaní (někdy až přílišné neologismy či gramatické přešlapy) a osobnosti vašich parťáků.

Jejich trable jsou patrně tím nejlepším, co příběhová náplň nabízí. Každý z nich reprezentuje zbývající čtyři tradiční pokrevní linie, a pokud neplánujete další dohrání, zcela určitě doporučuji upřednostnit nosferatího detektiva D‘Angella a šílenou malkavianskou hackeru Hope.

Krása noci na jeden nádech

Bohužel, radost z toho, že se k vám společníci po vaší odhodlané výpomoci nakonec přidají, kazí fakt, že jejich působení v kritické části hry je omezeno na jedno kratičké cameo. Ona celá hra působí spíše jen jako jakési intro mnohem delší epizodické hry, kde se teprve ustanovují pravidla a vztahy. Už teď víme, že se chystají DLC, která si posvítí na jednotlivé členy coterie trochu blíže, ale zda se vylíhne plnohodnotné pokračovaní, ví čert.

Minimalistický interface doplňují hezká, ručně malovaná, stylová dynamická pozadí a stejným způsobem zpracované olejomalby postav. Ty společně s temným soundtrackem dokážou vytvořit velmi okázalou atmosféru, která podporuje povedený scénář. Jen škoda, že na Coteries jsou až příliš vidět rozpočtové nedostatky – opakují se obrazy lokací i těch několik (byť dobrých) hudebních motivů. Pozadí tak leckdy neodpovídají popisu lokality, což celkovou atmosféru dokáže tu a tam slušně vykolejit.

První dohrání vám zabere něco okolo 4 až 5 hodin, a ač je kvůli své převážně lineární struktuře hra napodruhé už předvídatelná, odhalení všech vedlejších příběhových linek stojí i díky dobře odvedené práci scenáristů za námahu, zvlášť pokud je to vaše první zkušenost s Vampire: The Masquerade.

V tomto ohledu, v uvedení nováčků do fascinujícího temného světa noci, polští autoři z Draw Distance úkol dozajista splnili a jejich upírská story by nezasvěcené neměla minout. Veterány už ale zamrzí její zjevné limitace. A musím se zklamaně ušklíbnout nad poměrně vysokou dvacetieurovou cenovkou.

Verdikt:

Dobře napsaná interaktivní obrazová novela určená především nováčkům upíří Maškarády. Zamrzí ale příliš lineární postup a nemožnost skutečně ovlivnit příběhové vyústění, což kalí radost z opětovného dohrání.

Nejnovější články