S porty playstationových exkluzivit je to jako na horské dráze a ani renomé zručných studií neznamená automatický úspěch. Dostali jsme špičkového Spider-Mana, vymazlený God of War, oslnivý Horizon. Na druhé straně pak stojí nepodařený Spider-Man 2 a v paměti mi bohužel zůstává taky The Last of Us: Part I, který jsem před dvěma lety recenzoval a nestačil se tehdy divit, co pod taktovkou Iron Galaxy vyšlo do světa.
Na úvod můžu s radostí všechny uklidnit, že v případě The Last of Us: Part II Remastered se podobný průšvih nekoná a jde o příkladný port, který technicky škobrtne jen velmi výjimečně. Hráčům na PC se tak do rukou dostává konzolový magnum opus a jeden z nejsilnějších, ikonických příběhů ve videohrách vůbec. Všechny, kteří se The Last of Us: Part II chystají hrát poprvé můžu rovnou také uklidnit: Úplně se vyhnu spoilerům.
Podruhé a lépe
TLoU 2 je pokračování jako řemen a vřele doporučuji před ponořením do zdejší rozmáchlé postapokalypsy smočit nohy v prvním díle, který by na počítačích dle posledních recenzí na Steam měl být už výrazně odladěnější než při vydání.
Druhý díl totiž na spoustu odkazů navazuje, hlavně ale nemá ten správný emoční tah, pokud se s příběhem zatrpklého Joela a přidrzlé Ellie nesžijete během jejich první výpravy napříč Amerikou, zničené houbovitým zombie virem.
Tam, kde jednička byla o morálce, šedé zóně a podmračné touze po přežití, kterou občas prosvitlo světlo naděje, je dvojka mnohem temnější a brutálnější. Vyválí vám tvář v odporném cyklu krvavé odplaty, málokdy vás nechá odpočinout a hází vám do úsměvu jeden depresivní výjev za druhým. Jestli jednička opatrně našlapovala kolem známého klišé, že lidé jsou mnohdy horší než clickeři, tak druhý díl po tomto konceptu neskrývaně dupe.
I akce je syrovější. Umírající lidé odporně bublají a chroptí, když jim čepel nože vjede do hrtanu. Ječí, jakmile jim rána z brokovnice urve ruku v lokti. Zděšeně volají své blízké, když vidí, jak jim projektil vystřelí mozek z hlavy. The Last of Us: Part II Remastered je dospělé, jak jen postapo drama dospělé může být.
zdroj:
Naughty Dog
Je ale taky neskutečně lidské, plné obyčejných příběhů a fantasticky napsaných postav. Obyvatelé zhrouceného světa nemusí být dvakrát sympatičtí, ale o to přece vůbec nejde, protože jsou zkrátka uvěřitelní, civilní. Osobně mám třeba drobné výhrady ke zvolenému stylu vyprávění, protože nejsem fanoušek flashbacků, stejně jako vyloženě z pár scén cítím laciný pokus vyvolat emoce. To ale nic nemění na tom, jak výpravný a památný celý příběh o pomstě je.
Ano, TLoU 2 je přísně lineární a někdy vás možná až příliš okatě drží v kolejích. Úrovně ale narostly do šířky a ty klidné chvíle, kdy dostanete k volnému průzkumu větší části mapy, jsou fantastické. Pomáhá jim spousta environmentálního vyprávění a malých detailů, které vás pomohou vtáhnout do hry.
zdroj:
Naughty Dog
zdroj:
Naughty Dog
Může to být prázdné tlachání, nalezená stránka deníku nebo jen způsob, jakým je vystavěné prostředí. Z každého centimetru křičí smysl pro detail a poutavá lekce ze scenáristiky. Vlastně i hratelnost, která osciluje mezi přestřelkami, plížením a lehkými environmentálními hádankami, je spíše médium pro vyprávění příběhu a doslovná cesta, na kterou v teniskách Ellie vyrazíte. A působí neskutečně i přes poměrně kontroverzní zvrat v polovině příběhu.
Nesmírně potěší přítomnost českých titulků, které se nebojí ani ostřejších výrazů, jež odráží brutalitu a nesmiřitelnost útrpného dobrodružství.
Pokrm se všemi přílohami
TLoU 2 na PC vychází v kompletním balíku i s bonusovými úrovněmi s vývojářským komentářem a zábavným roguelite režimem Není návratu, ve kterém obzvlášť vynikne skvělá umělá inteligence nepřátel a dynamická akční složka. Různé modifikátory, odemykatelné postavy, kostýmy a gambity prodlouží herní dobu klidně na dvojnásobek.
Po technické stránce se portu nedá vytknout téměř nic. Počínaje obrovskou škálou grafických nastavení a posuvníků, které umožní přizpůsobit si hraní podle vašich hardwarových možností, přes moderní upscalovací a vyhlazovací technologie, až po vyčerpávající nabídku různých nastavení přístupnosti, pokud máte nějaký handicap nebo jen preferujete jiný styl hraní. Samozřejmostí je i podpora ultraširokých monitorů, na kterých bujná a zelená postapokalypsa ještě více vynikne.
zdroj:
Naughty Dog
Já se čarokrásné zarostlé apokalypsy nemůžu nabažit a pokaždé mě dokonale fascinuje, jak poutavou v Naughty Dog vytvořili krajinu plnou protikladů. Smrt a bující život, sklobetonová civilizace a příroda... všechna témata do sebe výborně zapadají a kreslí nádherné výjevy, u kterých se občas jen zastavíte, abyste se kochali.
Dokonce ani na velmi nízké detaily nevypadá hra vůbec špatně, takže bych se nezdráhal ji doporučit i v případě, kdy váš počítač není z nejvýkonnějších. Dobře je taky implementované ovládaní na klávesnici a myši, i když vám Steam před spuštěním hlásí, že ovladač je správná cesta (a s plnou podporou funkcí DualSense taky je). Nikdy jsem neměl pocit, že bych musel na klávesnici při hraní vyťukávat nějakou složitou klavírní sonátu.
Hra totiž při změně prostředí pokaždé znovu vykresluje shadery.
Během recenzování jsem se dočkal jednoho pádu a glitchujících vlasů v jedné cutscéně, což je ještě před plánovaným Day 1 patchem. FPS drží jako přísaha, hra vypadá a hraje se skvěle. Vlastně mám k PC portu jen jedinou výtku – nahrávací časy.
Jediná kaňka
Hra totiž při změně prostředí pokaždé znovu vykresluje shadery. Při průchodu příběhem to takřka nepoznáte, protože je vše šikovně skryto za filmečky, leda byste je přeskakovali. Otravné jsou delší načítání akorát ve výše zmíněném režimu Není návratu, kdy si každá aréna předchroupává shadery.
Výsledkem je několik vteřin načítání navíc, žádná extra hrůza. Akorát v krátkých střetnutích je vyčkávání na další boj o holý život více cítit a ocenil bych, kdyby se hra vymáčkla rychleji.
zdroj: PlayStation
Jinak nemám PC portu The Last of Us: Part II Remastered co vytknout. Do nebes vychvalovaná a oceňovaná hra dorazila na počítače ve stavu bez jediného kompromisu, a pokud máte pro silné příběhy plné emocí a nádherné scenérie slabost, není proč jednu z nejslavnějších her vynechat.
