Game of Thrones - recenze 1. epizody
6/10
zdroj: Archiv

Game of Thrones - recenze 1. epizody

Datum vydání:
2. prosince 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

5. 12. 2014 21:00 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

Ani bradavka! Říká si to Game of Thrones, je to plné intrik a podrazů, ale neobsahuje to ani vteřinu záběrů na lechtivé středověké mecheche. Kdo se na populární seriál HBO dívá hlavně proto, že často zabrousí do sféry soft porna, ten bude z úvodní epizody adventurní adaptace zklamán (byť pochybuji, že někdo takový se dočetl až sem). Kdo se na Hru o trůny dívá kvůli komplexnímu ději s desítkami zajímavých postav, odejde spokojenější, ačkoli do rauše bude mít pořád daleko.

Ať už Game of Thrones sledujete z jakéhokoli důvodu, důležité je, že se díváte. Adventura od Telltale Games (autoři The Walking Dead, The Wolf Among Us a Tales from the Borderlands) totiž začíná během nechvalně známé Rudé svatby, ke které došlo až během třetí série, resp. až ve třetím románu ságy Písně ledu a ohně, ze které dílo HBO vychází.

Jestliže se tedy na televizní show nebo knižní předlohu teprve chystáte, hře byste se měli vyhnout obloukem. Jednak by vás připravila o řadu šokujících zvratů, ale hlavně byste vlastně ani pořádně nevěděli, která bije.

Znovu a hůře

Po vzoru The Wolf Among Us hra obsahuje encyklopedii, která popisuje klíčová místa a postavy, jenže těch jsou desítky. Během dvou hodin, které první z celkově šesti epizod trvá, je nemožné celé dění pochopit. Do Wolfa naskočíte i bez znalosti komiksové předlohy, do Game of Thrones jen těžko. To je ostatně důvod, proč scénář jede odstavným pruhem a nezabývá se ústředními událostmi Západozemí (dalším důvodem je pak samozřejmě fakt, že zásadní události smí pocházet výlučně z pera George R. R. Martina).

Namísto toho sledujete osudy rodu Forresterů. Hra vychází ze seriálu a dokonce je uvozena i známým intrem, ale v něm Forresterové dosud nefigurovali a znát je můžete až z Tance s draky, čili z pátého románu. Forresteři jsou vazalové rodu Starků, kteří však osudy svého nadřízeného severského rodu až moc křiklavě kopírují. Těžko říct, zda je na vině neschopnost scénáristů, nebo malý manévrovací prostor v univerzu, každopádně ústřední rodina je jako zředěný vývar Starků.

Posuďte sami. Čestný otec je v čudu (Ned?), o panství se najednou stará synátor (Rob?), nejstarší dcera slouží v Králově přístavišti (Sansa?), matka je ztělesněním zdravé hrdosti (Catelyn?), tak-trochu-syn musí odejít sloužit na Zeď (You-Know-Nothing-Jon-Snow?)… Uf. Tady se vážně někdo moc nenadřel.

zdroj: Vlastní

Celá epizoda Iron from Ice vážně působí jako převyprávění už jednou viděného a v kontrastu s excelentním seriálem působí jinak ceněné vypravěčské schopnosti Telltale chudě. Dialogy nejsou tak chytré a přejaté postavy až na pár výjimek (Peter Dinklage tu naštěstí podává lepší výkony než v Destiny) postrádají šmrnc svých televizních protějšků. Největším nepřítelem Game of Thrones od Telltale je zkrátka fakt, že se hra jmenuje Game of Thrones, a vedle své televizní předlohy působí jako druhá cenová.

Částečně za to může i grafické zpracování. Nejdůležitější postavy jsou vymodelovány na základě skutečných herců, kteří je dokonce i dabují, takže jedovatou Cersei, sladkou Margaery a vychytralého Tyriona Lannistera poznáte na první pohled, resp. poslech. To ovšem neznamená, že by šlo o kdovíjaké vizuální hody. Kreslená technologie už přestává stačit, což mě u původně beztak komiksové Tales from the Borderlands nerušilo, ovšem tady už ano. Animace jsou nepřirozeně sekané, mimika je nedostatečná, kulisy jsou spartánské a třeba úvodní bitvu před panstvím Waldera Freye hyzdily klony.

Autoři sice sáhli po trochu jiné stylizaci, než na kterou jsme zvyklí z The Walking Dead a dalších, ale výsledek stejně připomíná rozpohybovanou malbu. Na jednu stranu je výsledný efekt poetický, na druhou stranu hra někdy vypadá lacině. Velký rozdíl mezi vymodelovanými 3D postavami a namalovaným 2D okolím mi občas přišel až iritující.

Všechny cesty vedou do Prčic

Zatímco každou minutu seriálové Hry o trůny hltám, ve hře jsem se místy regulérně nudil. Po excelentně gradované první epizodě Tales from the Borderlands, která navíc přišla se svěžími prvky, vydali Telltale hru, která se občas táhne jako nudle a funguje na puntík stejně jako The Walking Dead. Sledujete, posloucháte, klikáte a výjimečně mačkáte šipky během akčních sekvencí. Žádné puzzly nečekejte, hra netestuje vaše hráčské schopnosti, ale morální kvality.

Pominu-li správně drsný (čti martinovský) závěr, celá první epizoda působí jako prolog. Přeskakujete mezi dvojicí potomků Lorda Forrestera a jeho panošem, tj. mezi Severem a Královým přístavištěm. V budoucích epizodách přibydou další hratelní protagonisté, protože jestli něco Telltale trefili na výbornou, jde o tempo, jakým se Martin protagonistů brutálně zbavuje. Hlavně si proboha nikoho nezamilujte, protože určitě zemře.

Není to veselá podívaná. Rod Forresterů se pod tlakem Boltonů, Whitehillů a Lannisterů pomalu hroutí. Ať děláte, co děláte, věci jdou od desíti k pěti a valná většina vašich rozhodnutí je zcela irelevantních. Některé se snad projeví ještě v budoucích epizodách, avšak obecně je zdejší iluze volby ještě průhlednější než v ostatních hrách od Telltale. I když se scénář občas tváří, že právě činíte zcela zásadní krok, ve skutečnosti všechno dopadne stejně.

Příklad? Coby mladý Ethan Forrester jsem si měl ze dvou pánů vybrat svého nejbližšího rádce, což druhý pán nesl velmi těžce a uraženě prohlásil, že Ethan je na vládnutí ještě moc mladý. Když jsem scénu ze zvědavosti přehrál znovu a zvolil druhého pána, první pán řekl úplně to samé, co předtím vypadlo ze zhrzeného druhého pána. Telltale se ani neobtěžovali pro dvě velmi odlišné postavy napsat dva aspoň trochu odlišné texty.

Kolikrát jsou volby zhola zbytečné a autoři je do hry dali jen proto, aby hráčům připomněli, že občas také hrají, ne jen sledují. Jednou jsem coby Ethan Forrester dostal na výběr, zda jít na schůzku, nebo zůstat v lese se svými sourozenci. Třebaže jsem se rozhodl zůstat v lese, Ethan záhy usoudil, že na schůzku beztak půjde.

A to jsem ještě nezmínil některé reakce vedlejších postav, které byly evidentně vymyšlené tak, aby šly jakž takž naroubovat na cokoli, co hráč řekne, jenže tok dialogu pak není přirozený. Jasně, v ostatních hrách Telltale něco podobného praktikují také, ale nikdy mě to tolik nebilo do očí - ponoření do děje tím trpí. Jakoby se tvůrci flákali nebo zoufale nestíhali.

Winter is still coming

Za okny nám už mrzne, ale adventura Game of Thrones je méně mrazivá, než bych očekával. Telltale jsou zkrátka plní překvapení – od Tales from the Borderlands jsem nečekal moc a dostal hodně, od Game of Thrones jsem čekal hodně a nedostal mnoho. Vývojáři sice nakonec dokázali zachytit nekompromisní atmosféru světa Písně ledu a ohně, jenže vedle seriálu hrají druhé housle.

Více než jindy u her od Telltale v tomto případě platí, že byste měli s koupí počkat. První epizoda je jen prolog, který sám o sobě těžko obstojí, a skvěle fungovat může až v momentě, kdy se k němu přilepí zbytek hry. To ale může klidně ještě tři čtvrtě roku trvat – čeká nás dalších pět epizod, v nichž už snad Telltale najdou odvahu vyprávět vlastní příběh a přestanou přešlapovat ve stínu televizní předlohy.

Verdikt:

První epizoda adventurní Hry o trůny je skvělou reklamou na seriál, která dobře zachycuje Martinův svět plný intrik, podlých postav a strhujících zvratů. Jenže jako samostatná hra už pokulhává. Příběh působí jako zředěný recyklát osudu rodu Starků, děj nemá velký spád a dialogy zaostávají za televizní předlohou. Druhá epizoda má co vylepšovat.

Nejnovější články