Miloš Bohoněk

Recenze nevšedního multiplayeru Doom Eternal

Doom Eternal nemá deathmatch. U žádné jiné hry by to nevzbudilo takové pozdvižení, ale tady přeci mluvíme o praotci multiplayerových stříleček, o zakladateli legendárního módu „všichni proti všem“. Stejně tak zde nenajdete ani týmový deathmatch, capture the flag nebo jakékoli jiné klasické módy, které byste od old-schoolové řežby čekali. Namísto toho přišli tvůrci s úplně novým, nezvykle asymetrickým módem Battlemode. Jak se hraje?

Jak na Pokémony? Rady do života začínajících trenérů

Pokémoni jsou těžkým a komplexním JRPG a svou propracovaností strčí do kapsy většinu západní produkce. Ano, čtete správně. Na první pohled možná vidíte triviální dětskou hru s infantilní grafikou, jenomže pak začnete hrát a uvědomíte si, že jde o mrakodrap složený z mnoha pater komplexních herních mechanik a že se i po desítkách hodin stále nacházíte teprve v přízemním lobby. Proto vznikl následující text. Neobjasní vám zdaleka vše, ale nasměruje vás aspoň k výtahu do vyšších poschodí.

Nintendo Switch - test nové konzole

Možná jste ho už také viděli. Dosud nejpopulárnější video na téma nové japonské konzole, které po jejím vydání vyšlo na YouTube, nese název „Nintendo Switch painful launch“. Vidíte v něm kompilaci všemožných problémů, od zamrzajícího displeje přes pískání až po poničený displej z dokovací stanice. Nezasvěcený člověk by tak rázem získal dojem, že nová hybridní konzole od Nintenda je nefunkční vrak. Není tomu tak a vězte, že po týdnu mého intenzivního testování se většina těchto mediálně vděčných problémů neobjevila. Na druhou stranou, do perfektního zařízení má daleko. A minimálně těm zaseknutým ovladačům se asi prostě nevyhnete, jak jste se ostatně mohli s pobavením přesvědčit už ve Fight Clubu… 

Northgard – dojmy z hraní

Vezměte Civilizaci, ale udělejte ji real-time a zkraťte délku zápasů na hodinku dvě. Vezměte Banished, ale zjednodušte ekonomiku a spravte to celé uživatelsky přívětivější. A vezměte také trochu Age of Empires, ale osekejte národy, technologické stromy i jednotky. Výsledkem je Northgard, nezávislá vikinská strategie od autorů Evoland. Její alfa verze se před pár dny objevila na Steamu a s vervou Thóra se ihned probila do žebříčku nejprodávanějších titulů. Zaslouženě? Zaslouženě.

Steep - dojmy z hraní

Běhá horské ultramaratony. Svou ženu potkal během paraglidingu. Odmalička lyžuje, ostatně žije v podhůří francouzských Alp. A ulítává na videích z produkce Red Bull. Kdo to je? Igor Manceau. Žádného profi sportovce v něm ale nehledejte. Igor Manceau je herní vývojář. Ne však ledajaký. Právě on před třemi lety přesvědčil vedení Ubisoftu o tom, že udělat hru na motivy extrémních sportů je dobrý nápad i přesto, že dny herní slávy Tony Hawka jsou už dávno za námi, série SSX je pár let u ledu, a že nic jako Steep tu ještě nebylo. Jak tenhle odvážný krok nakonec dopadne? V düsseldorfských kancelářích Ubisoftu jsem hraním Steep strávil tři hodiny a odpověď stále není jasná.

Dojmy z hraní: Pokémon Sun and Moon

Jen málokterá herní série obstává ve zkoušce času tak neoblomně jako Pokémon. Letošní díly Sun and Moon vychází 20 let po původní dvojici Red and Blue, a přitom základ jejich hratelnosti zůstává stejný: vandrujete po rozsáhlém světě, lovíte roztodivné příšerky, trénujete je a stoupáte v řebříčku. Proč ostatně překopávat něco, co funguje. Vývojáři ze studia Game Freak vymysleli nadčasový, mezigeneračně zábavný, RPG systém, který od konce minulého století už jen vybrušují, doplňují a zkrášlují. Pokémon Sun and Moon, zdá se, nebude výjimkou. Nebo aspoň takové jsou mé dojmy po úvodních 90 minutách, které jsem s hrou strávil v evropské centrále Nintenda ve Frankfurtu.

Dojmy z hraní: Guitar Hero Live se chystá oživit žánr hudebních her

Byl to vydavatelský dům Activision, kdo svou nenasytností zadusil žánr hudebních her a způsobil jeho několikaletý útlum. A je to znovu Activision, kdo se nyní snaží žánr hudebních her oživit. Pravda, nebude v tom sám a kromě Guitar Hero Live letos na podzim „náhodou“ dorazí i jeho úhlavní konkurent ze stáje Rock Band, jenže zatímco Rock Band 4 je víceméně standardním pokračováním podle původních mustrů, Guitar Hero Live na to jde více novátorsky. Vyplatí se to?

Rise of the Tomb Raider je šíleně akční, ale nezapomíná ani na kobky

Opravte mě, jestli se pletu, ale Rise of the Tomb Raider je první hra, kde protagonistka pobíhá se sedákem a na sedáku má přicvaknuté šrouby do ledu. Zároveň je to první hra, kde protagonistka šrouby do ledu vůbec nepoužívá, protože leze zásadně bez jištění a navázaná je akorát tak na svého parťáka, aby ho v případě pádu pro jistotu strhla s sebou. Safety first! Rise of the Tomb Raider vypadá jako pitomost – pěkná a zábavná pitomost, nutno dodat.

BattleCry chce být multiplayerový Devil May Cry z alternativní první světové

BattleCo? Je dost možné, že o BattleCry slyšíte poprvé v životě, takže úvodem jedna encyklopedická: BattleCry Studios je studio pod křídly Bethesdy, které vzniklo proto, aby udělalo hru BattleCry, což free-to-play multiplayerová řezničina z alternativní první světové. Nemá nic společného s Battlebornem, Battlefrontem, Battlefieldem ani žádným jiným Battlem, to jen herní vývojáři občas postrádají při vymýšlení názvů špetku invence. A jak je dnes v módě, slibuje BattleCry „AAA herní zážitek, zabalený do free-to-play modelu“. Jaká je ale realita?

Dojmy z hraní: Forza Motorsport 6 je plná malých, ale důležitých detailů

Přes 600 koní, aerodynamická konstrukce z uhlíkových vláken a dosud nejvýkonnější V6 EcoBoost motor o objemu 3,6 litru. Nejen takový je závodní speciál Ford GT, který příští rok odstartuje na čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans. Momentálně jsou na světě jenom dva kusy. Jeden z nich spol. Microsoft spustila během své E3 konference mezi publikum, jen aby jej pod dohledem samotného Henryho Forda III. zase promptně vytáhla a následně vystavila na svém stánku. Nový Ford GT se totiž prozávodil až na krabičku šestého dílu Forza Motorsport. A sluší mu to tam.

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Doom Eternal – recenze

Je půlnoc a já konečně dohrál Doom Eternal. Po téměř 30 hodinách mám oči podlité krví, rozdrcená klávesnice kliká z posledního a těším se, že konečně ulehnu do nebeského klidu. Jenže ne a ne zabrat. Tepovku odhaduju na 100+ a mysl je stále ve střehu, připravena ve zlomku vteřiny uskočit, změnit směr, vystřelit, rozdrtit démonickou lebku. Hrát nového Dooma je do značné míry intenzivní workout. Pravda, bicáky, jako má Doomguy, nikomu před monitorem nenarostou, ale frenetická akce rozpumpuje váš organismus a nedá vám spát. Doslova.

Corruption 2029 – recenze

Chcete krátkou verzi? Corruption 2029 je skoro to samé jako originální tahová strategie Mutant Year Zero: Road to Eden, která si od nás v recenzi vysloužila velmi pěknou osmičku. Jen s tím rozdílem, že tahle „novinka“ už není ani originální, ani pěkná. A ta dlouhá verze? Rozklikněte zbytek recenze.

Ashen – recenze

Dark Souls. Nemá cenu tančit v bojovém postoji kolem horké kaše a snažit se o Ashen mluvit ve vakuu, protože neexistovat „souls-like“ subžánr, téměř jistě neexistuje ani Ashen. Soubojový systém založený na stamině, vzdálené checkpointy, ztráta všech penízků po smrti, drsní protivníci, žádná pauza a samozřejmě i táborové ohně, Estus flaštičky a nadávky na adresu matek vývojářů. Co krok, to paralela s dílem mistra Mijazakiho a spol. Akorát se tu tomu všemu říká trochu jinak. Což ovšem vůbec neberte ve zlém!

Pokémon Sword & Shield – recenze

Noví Pokémoni s podtitulem Sword & Shield rozpoutali na internetu nejednu debatu. Tak například: i když celý souboj vyhrajete s jediným pokémonem, zkušenostní body získá celá vaše šestičlenná parta. Zatímco v dřevních dobách série vyžadoval trénink slabých kusů aspoň „nakouknutí“ do bitvy na jeden tah (unikátní předmět Exp. Share tak měl cenu zlata), nyní je sdílení zkušeností napříč týmem integrální mechanikou, kterou oproti minule už ani nejde vypnout. Je to dobře, nebo špatně? Kdybyste se zeptali před 20 lety, kdy smysl mého dětského života do značné míry naplňovaly právě desítky hodin repetitivního trénování pokémonů na Game Boyi, jsem všemi jedenácti prsty proti. Dnes to ale vnímám jako zásadní vylepšení série. A není jediné…

Smoke and Sacrifice - recenze

„Obřad jsem už vedl stokrát, ale stále mě naplňuje radostí. A ty, Sachi, nesmutni. Druhé dítě a všechna další si už můžeš ponechat,“ chlácholil kněz matku, která zrovna absolvovala srdceryvný rituál, během něhož její batole pohltil strom života. O Sun Tree se vypráví, že farmářskou vesničku udržuje plodnou a chrání ji před krutým mrazem, má to však jeden háček: ke svému fungování potřebuje mladé, přímo dětské životy. Jenomže když se vesnička ocitne pod útokem klanu zmutovaných yetti, hlavní hrdinka Sachi zjišťuje, že její prvorozený syn Lio je možná stále naživu. A že celý obětní rituál je jeden velký podvod…

Frostpunk - recenze

Začalo to poklidně. Venku bylo minus 20 stupňů Celsia, což není vůbec zlé, vezmete-li v potaz, že drtivá většina lidské populace již připomíná rampouchy. Nedaleko generátoru v srdci města se příhodně nacházely drobné zásoby uhlí i dřeva, stačilo pár hodin a sklad se začal plnit cennými surovinami. Jenže pak to přišlo: teplota spadla na minus 40, lidé začali mrznout, protože neměli kde bydlet. Jediným východiskem bylo zavedení dětských prací, aby se rychle stihly vybudovat chatky. Den nato jeden pracant zemřel, a než se stihl vybudovat provizorní hřbitov pro zlepšení morálky, zemřeli další tři. Do toho přišly zprávy o mrtvých koloniích. Obyvatelstvo se začalo bouřit. Poslední kapkou bylo nařízení, že se kvůli nedostatku potravin začnou do polévky přisypávat piliny…

Mulaka – recenze

“That is not Zel… that game”. Tak se jmenuje achievement, který získáte v momentě, kdy se pokusíte rozflákat velkou hliněnou nádobu s vidinou toho, že by z ní mohl vypadnout nějaký ten penízek. Hliněné nádoby se však v Mulace rozbíjet nedají a žádné rupie z nich také nepadají. Jinak tu ale těch podobností se Zeldou najdete vskutku požehnaně. A tak je fér, že když už autoři kopírují, aspoň to skrz vtipný achievement i přiznávají.

Aegis Defenders - recenze

Neutíkejte! Neutíktejte hned při prvním pohledu na úvodní obrázek. Aegis Defenders není jen další pixelartová plošinovka, kterými nás nezávislá scéna zásobuje jako Baťa cvičkami a kterých jste se už možná (oprávněně) přejedli. Aegis Defenders je něčím jiným, o poznání odvážnějším – Aegis Defenders je totiž mixem tower-defense strategie a plošinovky. Uznejte, kolik takových her jste ve svém životě vyzkoušeli? Už jen proto si tato prvotina malého amerického studia GUTS Department, která v roce 2014 vybrala na Kickstarteru 150 tisíc dolarů, zaslouží vaši pozornost. Což tedy ovšem neznamená, že by šlo o nějaké úžasné překvapení. Vlastně spíše zklamání…

Guardians of the Galaxy - recenze 5. epizody

Úvod páté epizody s podtitulem Don’t Stop Believin’ je jedním slovem směšný. Začíná v baru, kam Peter Quill alias Star-Lords vyrazil s Rocketem, resp. Gamorou (záleží na tom, kdo se urazil na konci minulé epizody) zapíjet žal poté, co ho všichni ostatní parťáci opustili. Ještě, než ale do sebe vůbec stihl vyklopit první drink, vběhli do baru dvě postavy, se kterými jste se doslova před pár minuty jakože nadobro rozloučili. Prý že si to rozmyslely a je třeba zase zachránit svět. Pete souhlasně přikyvuje. Tohle musí být nejrychlejší a nejzbytečnější dějový zvrat v historii dějových zvratů.