Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie
8/10
zdroj: Gears Tactics

Gears Tactics – recenze překvapivě skvělé strategie

27. 4. 2020 20:50 | Recenze | autor: Miloš Bohoněk |

V herní branži existuje jedno nešťastné stigma: když se studio proslaví střílečkovou sérií, všichni od něj očekávají už jen střílečky a domnívají se, že nic jiného neumí. Samotní vývojáři se neradi nechávají takto zaškatulkovávat a historie už mnohokrát ukázala, že jde o nesmyslný předsudek. Vždyť i mistři RPG umějí shootery (Blizzard), i bohové gangsterek zvládají ping-pong (Rockstar) a i notoričtí akčňáci dokážou nečekaně dobré tahovky (Coalition/Splash Damage). A právě o jedné takové tahovce bude dnes řeč.

Gears s velkým G

Coby příznivce této xboxové, pardon, dnes již windowsové exkluzivity mě po celou dobu hraní nepřestávalo fascinovat, jak moc se vývojářům podařilo přenést akční univerzum Gears of War do žánru tahové strategie. Čím se z Gearsů stal takový fenomén? Pušky s motorovkou, krvavé popravy Locustů, střílení zpoza krytu, obří hrudníky hrdinů, ještě víc obří bicáky, přiblblý příběh plný testosteronu… to vše najdete i zde. Herdek, vždyť i ten gong na konci každé přestřelky zní úplně stejně! Akorát third-person akci vystřídala ptačí perspektiva.

Gears Tactics je moderní tahovou strategií. Co se tím myslí? Tak třeba skutečnost, že svůj dvou- až čtyřčlenný tým neovládáte na striktně čtvercové či hexagonové hrací ploše. Pohyb jednotek není omezen šachovnicí, ale pouze jejich dosahem (s elegantně zvýrazněným dostřelem). Je jen na vás, zda svou figurku nejprve posunete a pak vystřelíte, nebo nejprve zaútočíte a pak teprve přeběhnete do krytu. To vše dělá hratelnost svobodnější a návraty k XCOMu jaksi svazující.

S každou jednotkou můžete provést tři akce během jediného tahu, byť ani to není definitivní. Ikonické zakončováky ozubeným lancerem, bajonetem nebo pažbou brokovnice totiž nejsou jen na efekt, ale ostatní členové vašeho týmu za ně dostanou čtvrtý bodík k pohybu. Běh – střelba – léčebný skill – přesun do krytu? To vše s jedinou postavou během jediného tahu? Klidně!

A to ještě nepadla řeč o speciálních skillech přidávajících další akční bod v tomto kole... Zvlášť na vyšší obtížnost vás tak čeká hodně dumání nad pořadím tahů. Rozhodně máte s čím pracovat. Je to zkrátka radost.

zdroj: Gears Tactics

Každý váš voják samozřejmě umí už v základu něco jiného, přičemž tento základ v rámci překvapivě rozsáhlého stromu schopností ještě dále rozvíjíte. K ruce dostanete pětici tříd a je jen na vás, jak si s nimi poradíte. Mně nejvíce seděla skladba Support (léčí), Heavy (skvěle kryje), Sniper (dostřelí daleko) a Vanguard (univerzální borec). Scouta s ikonickou brokovnicí Gnasher jsem příliš nevyužíval, protože jsem si nepřátele zpravidla udržel dále od těla.

Skvělé každopádně je, že v týmu můžete mít několik různých bijců od každé třídy. Každá třída má totiž v rámci stromu schopností čtyři specializace, kam můžete svobodně investovat bodíky. Já toho využíval například u Supportů, kdy jeden měl vymaxované léčící skilly, druhý zase skilly dodávající parťákům extra tah. Před každou misí (nebo po každém neúspěšném reloadu) si pak už jen vyberete, kdo vám na aktuální práci nejvíce vyhovuje, a jdete do boje.

Gears Tactics zdroj: Gears Tactics

Řežte je!

Coby odnož z akční série se Gears Tactics zaměřuje právě na ni – na akci. Nehledejte zde sofistikovanou výstavbu základny jako v XCOMu ani rozvíjení homosexuálních vztahů jako ve Fire Emblem. Svým jednotkám akorát upgradujete zbraně (pažby, mířidla, hlavně, zásobníky atd.), skilly a poté si můžete vybírat z nečekaně velké databáze triček, vousů, tetování, účesů či pásek přes oči (bez mikrotransakcí!). Příběhově nepodstatné vojáčky si dokonce můžete přejmenovat a pak je oplakávat, až zemřou.

A ti příběhově podstatní? Ti musí přežít. Hlavní hrdina Gabe Diaz je otcem Kate, kterou znáte z nové trilogie Gearsů. Jeho story vás zavede do období před vůbec prvním dílem Gears of War. Emergence Day už samozřejmě proběhl, lidstvo je ve válce s podzemními Locusty a Gabe dostane za úkol zlikvidovat Ukkona, vrchního vědce všech hnusáků. Je to právě Ukkon, kdo „vyrábí“ pověstné panelákové Brumaky a další extravagantní monstra, která samozřejmě představují zdejší (mini) boss fighty.

Mise je to zdánlivě kruciální, jenomže Gabe k jejímu splnění dostane akorát Sida Redburna, kníratého tvrďáka se zeleným vygumovaným mozkem, jenž zřejmě i snídá vystřílené nábojnice. A tak ještě než se vrhnou na samotný lov Ukkona, musí postavit tým. Což v praxi zabere většinu hry.

Nečekejte žádné sofistikované příběhové drama jako v Mass Effectu 2. Na to jsou dialogy příliš hloupé a dějové zvraty ještě hloupější. Na druhou stranu se na story dobře kouká. Veškeré postavy jsou špičkově nadabované a filmečky, které provázejí každou příběhovou misi, nejsou o moc horší než ve „velkých“ Gearsech.

zdroj: Gears Tactics

A samotná grafika? Hezčí tahovku na trhu nenajdete. Optimalizace je navíc výborná a desítky posouvátek v nastavení udělají radost všem příslušníkům PC Master Race (ostatně Gears Tactics zatím na Xbox ani nevyšlo.). Co do produkčních hodnot se tady zkrátka nešetřilo, a i to je důvod, proč se tvůrci nebojí říct si o plnou cenu 60 eur.

Grubs ahead!

Po ukončení každého tahu vaše jednotky zařvou, že před vámi číhají další mutanti nebo že zrovna probíhá výsadek čerstvých Locustů. Často je to pravda, ale když toto Gearsové pokřikují i na konci mise, kdy už jen dobíháte k místu extrakce a na bojišti chcípl pes, jde o zjevný bug. Jako chybu vnímám i nedokonalé ohraničení nepřátelského overwatche (vymezená plocha krycí palby, do které není radno vkročit), který jsem párkrát aktivoval i přesto, že jsem stál těsně vedle.

Kolem a kolem však Gears Tactics fungují bez závažných technických nedodělků a málokdy prohrajete kvůli špatné mechanice. Tedy, stále se bavíme o tahovce, že? Takže stále tu máme element procentuální šance na zásah.

„Missy“ standardně přicházejí v nejméně vhodných chvílích a občas se pozastavíte nad logikou zdejších výpočtů, která sice vychází z logiky světa Gearsů, ale ne tolik selského rozumu. Sniperka má na pět metrů 30% šanci na zásah, ale přes půlku obrazovky už 80%? A to, že pistolka je i na střední vzdálenost přesnější než útočná puška sice ve „velkých“ Gearsech platí, ale tady je to matoucí.

S herní logikou tak sice mám dílčí problémy, ovšem výsledek stále funguje velmi dobře. O něco větší vrásky vám bude dělat náplň misí. Prvních cca 10 hodin si libujete, jak jsou mise hezky gearsovské: jednou dobýváte baštu Locustů, jindy bráníte osadu civilistů, jednou jste čtyři, jindy jenom dva, a nechybí ani držení zásobovacích bodů proti postupně sílícím hordám nepřátel. To vše se navíc odehrává na pestrých mapách, od městské zástavby přes laboratoře až po poušť.

Jenomže pak to přijde. Napodruhé, napotřetí, napopáté bráníte dva zásobovací body proti vlnám nepřátel. Napodruhé, napotřetí, napopáté překračujete ten samý most, jenom v trochu upraveném prostředí. Ačkoli se recyklace děje v technicky vzato vedlejších misích, bez jejich splnění nelze pokračovat v misích příběhových a solidně rozjeté tempo z první poloviny tak postupem času upadá.

Kampaň vám ve výsledku zabere klidně přes 20 hodin, ale se stávající skladbou misí by vůbec nevadilo, kdyby délka byla dvoutřetinová. A hlavně: kéž by vedlejší mise byly skutečně vedlejší! Ať tam jsou, ať se v nich vyřádí stratégové jedoucí na nejvyšší obtížnost, ale ať zbytek hráčů může šlapat dál. Na střední obtížnost beztak krabice s lootem moc nevyužijete, protože většina posbíraných upgradů je marginální.

Ačkoli lze v Gears Tactics pokračovat i po vypořádání se s Ukkonem, já už další „supply points“ vážně bránit nehodlám. Multiplayer ve hře také není, byť to je s ohledem na žánr pochopitelné. Takže? Buď vyjde datadisk, nebo se do Gears Tactics již nevrátím. Kampaň byla supr, ale jednou stačila až až.

Gears Tactics zdroj: Gears Tactics

Rest in pieces

Gears Tactics umí člověku zatopit. A umí překvapit. Obtížnost nestoupá rovnoměrně, čili po náročné misi klidně přijde oddechovka. Stejně tak ale klidně vystřelí vzhůru. Kupříkladu boss fight s obřím podzemním pavoukem Corpserem jsem opakoval natřikrát, než mi došlo, že v druhé fázi bitky už zkrátka nemá smysl řešit neustále přibývající pěšáky, a že je lepší zaměřit se na hlavního protivníka.

Hra vás umí dostat do stresu, ale zároveň je překvapivě benevolentní. Každý „mrtvý“ vojáček si ve skutečnosti jen klekne, jednou za misi se dokonce umí oživit sám, podruhé ho může oživit parťák a až poté zpravidla umírá. Ve skutečnosti je tak životnost vašich jednotek dost dlouhá a na první pohled patologické situace zdaleka ne vždy končí na hřbitově.

Ačkoli je náplň misí po čase repetitivní, samotné dílčí souboje jsou až do konce zábavné. Vděčíme za to pestrému designu map, které jsou poměrně rozsáhlé (prakticky nikdy jsem během mise neodkryl celou mapu), skýtají vždy několik variant pro různé strategické postupy, obsahují vyvýšené budovy a snad stovky různých krytů, malých i velkých, zničitelných i betonových. Hřiště bývají natolik velká, že minimapka někdy vysloveně chybí, stejně jako zobrazení dostřelu a „doběhu“ nepřátel. Tak snad příště.

Velkým pozitivem je skladba nepřátel. Na soupisce najdete prakticky všechny protivníky z původních Gearsů, a dokonce i nějaké navíc – třeba toxické vojáky z dílny Ukkona, kteří před skonem vypouští jedovatý plyn. Jinak jsou tu ale samí staří známí, takže wretches, běžní pěšáci, snipeři, výbušní tickers, boomers s granátomety, theron guards s explozivními šípy, nebo dokonce živé bomby à la nemacyst, které vás každým tahem tlačí vpřed ve stylu battle royale.

Za obdivuhodné – a z pohledu fanouška Gears dokonce za zásadní – považuji skutečnost, že se i ve strategii povedlo replikovat zážitek z krycí střílečky. Ano, někdy si skutečně vystačíte jen s tím, že se zabarikádujete před dveřmi, nastavíte overwatch a necháte tupé nepřátele, aby vám postupně nabíhali před mušku. Jediným rizikem je friendly fire, která mého milého Sida už nejednou stála život. Ups.

Jenomže! Jindy je ta samá kempovací taktika cestou do pekel, protože vám za zády ze země vyskočí emergence hole s vylézajícími Locusty, kterou je třeba promptně uzavřít granátem. Nebo protože proti vám vypochodují tři boomeři s nechutně moc hitpointy. Nebo protože vás uzemní snipeři. Nebo protože na vás naběhne stádo wretches a tickers. Velmi často vás tak designéři ve skutečnosti nutí hrát agresivně a mobilně. Zkrátka úplně stejně jako v „normálních“ Gears of War. A to je naprosto skvělé.

Lepší, než jste čekali

Když jsme s Alešem konzultovali recenzi Gears Tactics, propustil šéfredaktor mezi zuby cosi o zpropadeném XCOMu. Osobně bych tak daleko nešel a zvlášť s datadiskem War of the Chosen považuju XCOM 2 za přeci jen vydatnější tahově-strategický zážitek. To už je ale námět na samostatný článek. O něčem to každopádně svědčí.

Teď se ovšem bavíme o Gears Tactics a v jednom mám jasno: jde o nečekaně skvělou tahovku, která dělá čest svému jménu i čest svému žánru. Nebýt postupného stereotypu, svítí nahoře devítka a my máme jasného nominovaného do kategorie nejlepších strategií roku. No uznejte, kdo by byl čekal, že tohle někdy někdo o Gearsech řekne?

Za poskytnutí kódů děkujeme společnosti Microsoft.

Verdikt:

Až budeme bilancovat největší překvapení roku 2020, nesmíme zapomenout na Gears Tactics. Tohle není žádný levoboček, tohle je plnohodnotná tahovka s vlastní identitou. Směle doporučujeme jak stratégům, tak všem fanouškům ozubených lancerů a nadlidských bicáků.

Nejnovější články