Od roku 2007 do roku 2009 byl šéfredaktorem časopisu Level. Podílel se na serveru Gameport.cz a více než čtyři roky byl viceprezidentem Asociace herního průmyslu ČR. Dnes pracuje jako šéf redakcí společnosti Tiscali Media.
Martin Bach
Jiný, a přesto stejný Spider-Man: Vznik nejrychleji prodávané hry na PS4
Bryan Intihar je sympatický chlapík. Působí upřímně, je celkem vtipný a hlavně, je na něm na první pohled vidět, že miluje svou práci. A není divu: stát se kreativním šéfem vývoje jedné z nejlepších her loňského roku, být prostředníkem mezi Insomniac Games, Marvelem a Sony a v neposlední řadě dělat na hře s komiksovým hrdinou svého dětství, to člověku přidá na životním optimismu.
Paperboy – legenda, která zasáhla celou generaci
„Lidi, rád vás vidím! Já už tady nikoho nepoznávám!“ Těsně před přednáškou na letošní GDC se před pódiem setkávají tři postarší pánové. Všichni tři pamatují doby, kdy byla Game Developers Conference akcí pro pár desítek lidí a všichni se mezi sebou znali. Velká část z nich ostatně pracovala ve stejné firmě – v Atari.
„Kvalita se přeceňuje,“ říkají autoři, kteří vychrlili 1 500 výherních automatů na Google Play
Ještě než očima znechuceně přejedete na další článek, zadržte! Tento příběh nebude o hazardu a točících se třešničkách. Týká se stavu dnešního hraní na mobilních telefonech a toho, jak dva nezávislí vývojáři vtipně využili jeho nedokonalostí. Jejich původně nevinný vtípek se pod tíhou okolností změnil v experiment, který o současnosti a možná i budoucnosti mobilního hraní vypovídá více než kdejaká propracovaná analýza.
Florence: Složitý zrod jednoduché hry
Mobilní příběhová hra Florence je jedním nejpříjemnějších překvapení minulého roku. Ve světě i u nás nasbírala vysoká hodnocení a dokazuje, že i v době, kdy mobilnímu světu vládnou „hyper-casual“ hry, může placená příběhová hra najít své místo na slunci. Zatímco ale hráči zhltnou Florence během necelé tři čtvrtě hodiny, její vývoj byl o poznání složitější.
Článek Martina Bacha o jménech vývojářů v názvech her
Když malíř namaluje obraz, vyškrábne do rohu své jméno. Když režisér natočí film, vidíme jeho jméno na prominentním místě v závěrečných nebo úvodních titulcích. Když novinář napíše článek… Má cenu pokračovat? Uvést své jméno a odpovídajícím způsobem se podepsat pod svou práci je ve většině uměleckých oborů, od hudby přes literaturu až po výtvarné umění, celkem standardní a žádoucí – publikum to zkrátka očekává. O videohrách to tak docela neplatí. Řada vývojářů, včetně jednočlenných týmů, se schovává za názvy často smyšlených „firem“ a jejich jména mnohdy nenajdeme ani v propagačních materiálech nebo na oficiálním webu. Proč tomu tak je? Nad tím se v rámci letošní Game Developers Conference zamysleli vývojáři Bennett Foddy (QWOP, Getting over it) a Zach Gage (SpellTower, TypeShift).
WTF is... TotalBiscuit? Rozhovor s hvězdou herního YouTube, která navždy odešla
Více než dva miliony hráčů z celého světa sledují na youtube videa jednoho britského třicátníka. TotalBiscuit se stal pro mnoho z nich symbolem ideálního herního youtubera, který ve svých příspěvcích neječí a nepitvoří se, ale snaží se o drsnou a spravedlivou herní kritiku.
GDC 2018: Steam roste nejrychleji za dobu své existence. Máme radost?
Fakt, že digitální obchod Steam každým rokem roste, asi nebude pro žádné hráče velkým překvapením. V loňském roce se ale začaly mezi vývojáři šířit obavy z toho, zda růst není až příliš prudký. Ne snad co se týče počtu hráčů – ten by samozřejmě nikomu nevadil – ale co se týče počtu vydávaných her. Prorazit s novým projektem je podle kritiků stále těžší a někteří začali mluvit dokonce o indiepocalypse, tedy o přicházejícím soumraku nezávislých her. Je ale situace skutečně tak kritická? Na tuto otázku nelze odpovědět bez podrobného rozboru čísel a dalších údajů, které shrnutí rok 2017 z pohledu Steamu.
GDC 2018: Digitální lidé a svatý grál herní grafiky
Zatímco v předchozích letech byly tradiční přednášky „State of Unreal“, které na Game Developers Conference pořádá pravidelně firma Epic, věnovány hlavně vykreslením vizí Tima Sweeneyho, letos jsme se dočkali změny stylu. Epic předvedl keynote, která si v mnoha ohledech nezadala s velkými konferencemi z E3 a po troše filozofování ukazoval hlavně praktické ukázky nových možností Unreal enginu. A že se bylo na co dívat.
GDC 2018: Kouzelnické triky herních vývojářů
Napadlo vás někdy přemýšlet o hrách a jejich designu jako o kouzelnickém představení? Australskou vývojářku Jennifer Scheurlovou ano, a když koncem srpna loňského roku vyzvala na Twitteru další herní vývojáře, aby odhalili svá dosud skrytá designérská tajemství, naštvala tím spoustu lidí. „Mnoho hráčů mělo pocit, že jim odhalujeme něco, co nechtějí vědět. Něco, co jim nedovolí se dívat na hry tak, jako dřív,“ poznamenala Jennifer na úvod své přednášky na letošní Game Developers Conference. Něco na tom bude – kdybyste věděli, co přesně se děje v zákulisí vystoupení Davida Copperfielda, ani jakkoliv velkolepá show by vám nepřinesla momenty překvapení a úžasu.
Rozhovor: Daniel Vávra (nejenom) o vývoji Kingdom Come
Pravidelní čtenáři Levelu znají Dana Vávru pravděpodobně více než jakéhokoliv jiného českého nebo zahraničního novináře. Ve své Jámě pekel se každý měsíc věnuje svému pohledu na herní branži. O své vlastní práci, tedy o vývoji ambiciózního historického RPG Kingdom Come: Deliverance ale píše jen okrajově. Proto jsme se jej pár týdnů před vydáním zřejmě nejočekávanější české hry posledních let došli zeptat sami.
NHL 17 - recenze
Pokud by měl kvalitu a zajímavost nového ročníku herní série NHL předznamenat první zápas, který v něm absolvujete, v mém případě by se NHL 17 zařadila mezi nejlepší díly všech dob. Napínavý duel českého nároďáku s Kanadou na úvod Světového poháru, který po dvou vydřených gólech v oslabení skončil těsnou prohrou našich v poměru 2:3, mi hned z kraje předvedl to nejlepší, co hra nabízí - rychlý hokej, drsné souboje před brankou a góly, jaké jsme v hokeji od EA Sports dlouho neviděli. Jenže určitá zdrženlivost a zdravá dávka skepse je letos namístě. NHL 16 se nadmíru povedla a vývojáři musí vytasit pořádné trumfy na to, aby hráče donutili k dalšímu každoročnímu přepřáhnutí.
PES 2016 - recenze
O fotbalových hrách jsme zvyklí mluvit jako o „sportovních simulacích“, ale všichni víme, že jde o zavádějící termín. Fotbalové hry ve skutečnosti nesimulují fotbal, ale spíše televizní přenos fotbalového utkání. Většina z nás tak podvědomě chce, aby zápasy v nich vypadaly jako ve skutečnosti. Aby se hráči chovali na hřišti přirozeně, aby rozhodčí pískali přesně a spravedlivě, aby brankáři chytali spolehlivě, ale ne zázračně. Zkrátka, aby jediným rozdílem proti skutečnosti bylo to, že na konci vždy vyhraje váš oblíbený tým. Japonská Konami se o přiblížení k tomuto ideálu pokouší už dvacet let a letos by určitě ráda potvrdila, že kvalitativní skok, který série Pro Evolution Soccer zaznamenala v loňském roce, nebyl náhodný.
PES 2015 - recenze
Je pro kvalitní fotbalovou hru podstatný počet licencovaných týmu? Nebo je důležitější fyzika míče či animace hráčů? Záleží víc na vzhledu hráčů a nabídce herních módů? Má se na základní nastavení střílet kolečkem nebo čtverečkem? Tyto a mnoho dalších otázek řeší už skoro patnáct let dvě skupiny hráčů: jedna stojí na straně EA Sports a série FIFA, druhá zase doslova kope za Konami a sérii Pro Evolution Soccer. Hádek už bylo nespočet a argumenty jsou silné na obou stranách. Když se do celé problematiky pustíte hlouběji, zjistíte, že kvalitní fotbalová hra je taková, která člověka baví i ve chvílích, kdy prohrává jeden zápas za druhým. Otázka tedy zní: umí něco podobného PES 2015?
FIFA 15 - recenze
Psal se rok 1995 a já jsem seděl jsem u své milované Amigy. Dlouho do noci jsem hrál Sensible World of Soccer a představoval si, jaké by to bylo, hrát na počítači opravdu reálný fotbal. Takový, ve kterém by fotbalistický sestřih Ivo Knoflíčka vlál podle směru větru, ve kterém bych na první pohled poznal, že se zápas hraje na Anfieldu nebo v Edenu, nebo kde bych mohl s hráči dělat kličky jako Romário. Dnes, skoro o dvacet let později, takový fotbal hraju. Sice bez Knoflíčka a Edenu, ale za to se skvělou grafikou, hromadou zajímavých módů, reálnými sestavami mnoha desítek světových týmů a dokonce i online hrou. Přesto se mi ale v souvislosti s FIFA 15 vkrádají na mysl nejčastěji slova „kontroverzní” a „rozpačitá”, a to věru nejsou termíny, které se v souvislosti s fotbalem od EA Sports skloňují příliš často.
NHL 15 - recenze
Jde o starou historku, ale dobře ilustruje důvod, proč NHL 15 vypadá tak, jak vypadá. Před zhruba osmi lety jsem navštívil sídlo EA Sports ve Vancouveru, abych se podíval a vyzkoušel nové ročníky sportovních sérií od EA. Vše se odehrávalo v jakémsi kině přímo v budově firmy. Nechybělo obrovské plátno, hlasitá hudba, velká slova a prezentace her jako FIFA, NBA nebo Madden. Jen NHL chybělo.
Rambo: The Video Game - recenze
Člověk toužící po bezvýchodné depresi, nefalšovaném utrpení a neodvratném pádu do propasti beznaděje, má aktuálně hned dvě možnosti, jak dosáhnout svého cíle. Za prvé, může vyrazit do kina na Babovřesky 2. Ty jsou sice bohužel o dvacet minut kratší než první díl, ale i tak by podle prvních ohlasů měly bez problémů splnit svůj účel a zprostředkovat peklo na zemi všem divákům. Druhou možností je koupit si právě vycházející Rambo: The Video Game. V tom, že tyto dva počiny přicházejí na trh prakticky ve stejný den, spatřuji jistou symboliku, vřele ale doporučuji jejich účinky nekombinovat. Rambo bude totiž bohatě stačit.
NHL 14 - recenze
Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...
LEGO City: Undercover - recenze
Čeští chlapi se odjakživa dělí na drsňáky a měkoně, optimisty a pesimisty, Sparťany a Slávisty, egoisty a altruisty, trenkaře a slipaře, ale v neposlední řadě i na ty, kteří si v mládí buď hráli se stavebnicí Merkur, nebo trávili své dětství u Lega. A přestože spousta z nás by si přála někdy zahrát hity jako Merkur: Batman nebo Merkur: Star Wars, faktem je, že v globálním měřítku je posledně jmenovaná skupina v totální převaze. V důsledku toho nese zřejmě nejlepší hra pro konzoli Wii U název LEGO City: Undercover.
Tomb Raider - recenze
„Aaaa, zase jsem mrtvá!!!” Až smích manželky z vedlejšího pokoje mě vytrhl z hraní a vrátil zpátky do sladké reality. Sladké proto, že oproti tomu, co zažívá v Tomb Raiderovi Lara Croft, je realita, i se řvoucím dítětem, patlajícím ovocnou přesnídávku po Xboxu, procházkou růžovým sadem. Že je nový Tomb Raider skutečným restartem celé slavné archeologické série naznačuje nejen Lařin věk a absence podtitulu v názvu hry, ale především způsob, jakým designéři z Crystal Dynamics s populární herní ikonou zacházejí.
Wonderbook: Book of Spells - recenze
Idylické lifestylové fotky s rozesmátými dětmi všech ras a národností před televizí v moderně zařízeném obýváku. To je obraz herního průmyslu posledních let, který by si přála po světě šířit většina velkých distributorů. Ač už to mnohým „pravověrným” hráčům může připadat jako otravné klišé, fakt je, že rodinné a dětské hry jsou odvětvím, které do značné míry drží herní byznys nad vodou. Vědí to samozřejmě i v Sony, kterému se v poslední dekádě podařilo nakopnout hned několik zlatých žil.