NHL 14 - recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

NHL 14 - recenze

Datum vydání:
10. září 2013
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

19. 9. 2013 21:20 | Recenze | autor: Martin Bach |

Pokud by existoval žebříček nejvíce nevděčných zaměstnání, někde hodně vespod by se zcela jistě objevilo „vývojář série NHL v době přechodu konzolových generací”. Připravit další ročník hokejové série v situaci, kdy NHL 13 zaznamenala obrovský úspěch díky revoluční změně stylu bruslení, a vaše mateřská firma už půl roku mluví o enginu next-gen sportovním enginu Ignite, není žádná legrace. Popravdě, je to možná jen o trochu jednodušší než na výslednou hokejovou hru napsat recenzi...

Grafiku tedy vylepšovat nemůžete, na žádné fantastické nové funkce už vám šéfové peníze nedají, staré nápady se do nekonečna také recyklovat nelze, a výčet herních módů nabobtnal za ta léta tak, že už jej prakticky není kam rozšiřovat. Jednou z možností v takové situaci je soustředit se na odstranění několika málo chybek předchozího dílu a důstojné uzavření jedné éry.

Druhá varianta spočívá ve vymyšlení něčeho, co pro samotnou hru není vůbec důležité, ale bude se to dobře vyjímat v marketingových materiálech. Dříve přitom v tomto směru dobře posloužily lahve sestřelované z branek, rozbíjená plexiskla při nárazech na mantinel nebo módy, ve kterých měli hráči větší hlavy (ano, opravdu).

Konec jedné éry

Tvůrci NHL 14 se vydali spíše po druhé cestě. Přidali jeden víceméně vtipný herní mód a zvolili si další z již osvědčených způsobů „vylepšení hry”. V prvním případě je řeč o módu Anniversary, který připomíná dvacetileté výročí série jakousi variací na NHL 94 v enginu NHL 14. Nejde tedy o dvacet let starou hru, ale o modifikaci. Používá se v ní zjednodušené ovládání dvěma tlačítky a kýženého retro pocitu má být dosaženo zvolenou pozicí kamery, modrou barvou ledu nebo ukazateli hráčů.

Bohužel to v praxi moc nefunguje a výsledek působí jako jakýsi podivný hybrid, který slavnou NHL 94 připomíná opravdu jen vzdáleně. Fyzika puku a další prvky (soupisky, komentář) totiž vycházejí z aktuálního ročníku a připravit s jejich pomocí nepřirozeně rychlou, arkádovou, ale o to zábavnější retro hru, je skoro nemožné. Už jen kvůli tomu, že ve hře nefunguje ani jeden ze známých exploitů na střílení gólů - věřte nebo ne, na dva jsem si po letech vzpomněl i bez pomoci internetu. ;)

Pokud by přitom EA Sports Anniversary módu věnovali dostatek času a péče, mohlo jít o vynikající nápad, který by ve spojení s online multiplayerem mohl získat srdce těch, kterým stále komplexnější a složitější hokejová simulace v hlavních módech z různých důvodů nevyhovuje. Takto tu ale máme jen vizuální náhražku, kterou si navíc ve dvou lidech zahrajete pouze lokálně. Škoda - promarněná příležitost.

Tvrdost na závěr

Loňskou změnu v podobě „True Performance Skating“ jsem v recenzi svého času nadšeně chválil. I dnes, když se na NHL 13 podívám ve zpětném zrcátku, považuji předělané bruslení za největší změnu v sérii za poslední roky a za jednoznačně pozitivní krok vpřed. Chápu sice, že podobně fundamentální změny v hratelnosti není možné provádět každý rok a problém nevidím ani v množství změn, které autoři za uplynulý rok stihli. Přesto je NHL 14 v tomto ohledu zklamáním. Namísto vypilování inteligence brankářů nebo spoluhráčů, což jsou dlouhodobě místa, ve kterých má celá série největší rezervy, se totiž EA Sports vrhli na vylepšování toho nejzbytečnějšího, tedy bitek.

Začíná to už srážkami, které bitkám předchází. Zatímco trefit protihráče hitem na otevřeném ledě bylo v NHL 13 dost obtížné, 14ka se vrací k mnohem důraznějšímu pojetí hokeje. To by samo o sobě nebylo špatné, protože co si budeme nalhávat, hity jsou kořením hokeje a ve virtuálním pojetí jednoznačně zvyšují faktor zábavnosti. Zejména ve chvílích, kdy trochu zazlobí fyzika a hráči jeden od druhého odletí na několik metrů a oba přistanou na led v pozicích odpovídajících zlomenině páteře.

Problém je ale v tom, že nový systém kolizí umožňuje v NHL 14 provádět desítky brutálních střetů za třetinu a značně tak zvýhodňuje obranu proti útoku. Výsledkem jsou nejen šílené řeže na ledě, ale i mnohem menší množství samostatných úniků a pěkně vykombinovaných akcí - ne že by nebylo možné je v NHL 14 udělat, ale není to zdaleka taková sranda jako loni.

Vývojáři se sice snažili posílit útok novou funkcí „one touch deke”, která vyvolá u každého hráče nějaký rychlý trik na obejití protihráče, ale ani to úplně nevyšlo. Slabší hráči puk často ztrácejí, hvězdy naopak vyvádějí na počkání šílené kreace. Hlavně je ale stará dobrá práce pravým analogem pořád mnohem, MNOHEM přesnější, zábavnější a účinnější. Ani přínos návratu rychlých otoček kolem své osy není nikterak výrazný a celkově tak lze NHL 14 po stránce hratelnosti shrnout do jednoho jediného slova - stagnace.

Fight!

Obdobný problém jako u hitů zaznamenávám i u bitek. Problém není v jejich zpracování, ale v četnosti. Na bitkách je vidět, že právě do jejich vylepšení bylo investováno největší množství energie a peněz. Tvůrci si vypůjčili engine Enforcer z boxerské série Fight Night a uzpůsobili jej hokejovým možnostem. Výsledkem jsou poměrně komplexní souboje, ve kterých už nejde o rychlé mačkání tlačítek, ale o řádně načasované údery vedené pravým analogem.

V bitkách hraje velkou roli velikost, síla a váha hráčů, nově se může bít i více dvojic na ledě najednou a přítomna jsou také „potrestání” od klubových bijců ve chvílích, kdy hitem trefíte některou z hvězd. Bitky jsou každopádně v NHL 14 na denním pořádku a i na nejnižší nastavení jejich četnosti je skoro nemožné se jim během zápasu vyhnout.

AI je mnohem agresivnější a souboje přímo vyhledává. Ani nemluvím o tom, že hra už reaguje na oblíbenou kratochvíli snad všech hráčů - střelbu po odpískání. Zatímco dříve jste si mohli po odpískání dělat prakticky cokoliv, včetně střelby nebo sestřelování protihráčů, tentokrát už budete potrestáni.

...

Hledá se hokejová hvězda

Vedle samotné hry se mírných změn dočkaly i herní módy, a přestože zde najdeme několik příjemných detailů, opět nejde o nic, z čeho byste si sedli na zadek. Samozřejmostí je reflektování nového rozdělení konferencí v NHL, což zásadně ovlivnilo rozpisy zápasů. Autoři ale v kariérních módech přidali několik dalších drobností, které pravidelné hráče potěší - ať už jde o mnohem přehlednější systém skládání formací, možnost nastavení obtížnosti trejdů nebo mnohem přehlednější práci s platovým stropem.

Zdaleka největší změnu v této oblasti ale představuje mód „Live the life”. Nejde bohužel o nový režim, ale o jakousi obohacenou verzi staršího „Be a Pro”. Samotná podoba zápasů se v tomto případě nemění - stále hrajete za jednoho hráče, ať už reálného nebo vytvořeného, a budujete postupně jeho kariéru. Rozdíl je ale v mezi zápasové činnosti, kde se autoři trochu inspirovali hrami jako New Star Soccer.

V průběhu sezóny tak dáváte rozhovory novinářům nebo se musíte rozhodovat, co budete dělat ve volném čase. Vše má přitom vliv na ukazatele vašeho vztahu s rodinou, týmem, vedením a fanoušky, takže musíte dávat pozor na jazyk a následky svých činů dobře zvažovat. Každopádně, ve chvíli kdy vás přestane hráčská kariéra bavit, můžete pověsit brusle na hřebík a stát se trenérem. Nutno dodat, že celý systém „Live the life”, ať už je jakkoliv zjednodušený a repetetivní, opravdu funguje a dokázal mě připoutat k NHL 14 daleko snáze než klasická manažerská sezóna.

NHL 14 je pořád skvělá hokejová hra. Pokud máte předchozí sezónu, její koupi vám sice nedoporučím, ale přesto by nebylo spravedlivé jít s hodnocením výrazně níž. Za své peníze dostanete kus poctivé hokejové simulace, která na některých místech zachází až do neuvěřitelných detailů a nabízí potenciál desítek hodin výborné zábavy. Ale teď už nám rychle dejte ten next-gen!

Verdikt:

Opět je to nejlepší hokejová simulace pod sluncem. Oproti předchozímu ročníku ale přichází jen s kosmetickými vylepšeními, která vás k nutnosti přechodu na novou sezónu asi nepřesvědčí. Pokud jste ale loni vynechali, NHL 14 je jedinou možnou volbou.

Nejnovější články