zavřít

World of Warcraft: Battle for Azeroth – recenze – část druhá

Windows

Recenzovaná verze: Windows

Vychází na platformách: Windows, MAC

Verdikt: Battle for Azeroth je po startu velice rozporuplný datadisk, který v nabízených novinkách a obsahu střídavě létá od naprosté dokonalosti k nezvykle frustrujícímu grindování. Pokud Blizzard dodá v nejbližším patchi to, co slibuje, hodnocení bude jen růst, protože v jádru jde o skvělé rozšíření.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 79/100

- Recenze autor: Pavel Skoták Komentáře: 0

Na konci první části recenze Battle for Azeroth jsme se rozloučili ve chvíli, kdy mělo dojít na objevování světa s vylevelovanou postavou. Levelování to bylo příjemné, kvalitně zpracované putování po Kul Tirasu a Zandalaru doplněné přiměřeně překopanými profesemi. Nanicovatý systém spojený s artefaktem Heart of Azeroth nezkazil zajímavě rozjeté válečné tažení proti nepřátelské frakci. Jenže teprve s dosažením maximálního levelu přichází pro většinu hráčů ten pravý herní zážitek spojený s novým datadiskem. A ten je tentokrát poměrně rozpačitý.

Zabij želvičku, ušetříš čas

První aktivitou, do které se můj trpaslík rozhodl po dolevelování pustit, byly World Questy. Podobný typ úkolů je ve hře zhruba od dob The Burning Crusade, ale teprve s předchozím datadiskem Legion získal systém dnešní podobu. Každý den je věnovaný jedné frakci, pro niž musí hráč splnit čtyři úkoly (tři v případě Tortollanů), aby dostal pěknou porci reputace a nějakou tu odměnu.

V předchozím rozšíření to byly truhličky s náhodným obsahem. Bedýnka mohla obsahovat všechno od zlaťáků přes suroviny do Order Hall až po legendární kusy vybavení. Zčásti oprávněná stížnost tehdy mířila na nevyzpytatelnost obsahu truhliček, kdy jeden hráč dostal zaplaceno bídně, zatímco druhý se radoval z nálože vybavení a v pozdějších fázích také z nových mountů.

Blizzard se rozhodl zasáhnout a za splnění takzvaných Emissary Quests (to jsou ty čtyři za den pro konkrétní frakci) dává sice konkrétní odměnu, ale bez šance přilepšit si ve velkém. A tak, když člověku naskočí ve dvou ze tří případů odměna v podobě zlata, ale nové vybavení nikde, je to trošku nepříjemné.

Co kdyby se zrovna ten den usmálo štěstí a já si mohl z truhličky slušně nahrabat, a ještě dostat vybavení, které jsem zrovna potřeboval? Smůla. Musím grindovat World Questy. Pravda, dostupné vybavení scaluje spolu s hráčem, takže zatímco v prvních dnech se item level pohyboval kolem 280+, po týdnu, dvou už se většina dostala ke 330+, což zhruba odpovídá návštěvě Heroic Dungeonu.

World of Warcraft: Battle for Azeroth

World Questy jsou nicméně pro jednotlivé frakce de facto totožné s úkoly, které hráči plnili v rámci levelování. Prostor pro nějaké inovace leží snad jen na druhém z ostrovů, který patří znepřátelené frakci a na kterém se drží elitní jednotky 7th Legion (v případě Hordy takzvaní Honorbound).

Vůbec ze všeho nejhorší nejsou tentokrát trpaslíci, ale želvy. Snad každý hráč si při zmínce o jinak poutavých Tortollanech začíná rvát vousy a vlasy. Tato frakce sběratelů historie patří k těm okrajovým, nevlastní žádnou konkrétní lokaci a její členové jsou tak nějak rozprostřeni po celém datadisku (podobně jako třeba Kirin Tor v Legion).

Problém ovšem je v konkrétních questech, které nabízí. Takové skořápky jsou ještě relativně snesitelné, ale bránit malé želvičky na cestě do moře tím, že zabíjíte kraby a racky, v tom nejpomalejším možném želvím tempu... dobrotiví bohové! Na první pokus se to dá překousnout, ale dělat to tak dlouho, aby hráč dosáhl s frakcí na úroveň Exalted? Ne, děkuji. Útěchou je, že ostatní World Questy jsou zábavnější a těch pár minut denně se s nimi dá bez problémů strávit.

Předcházení reputace

Ať už byl Legion, jaký chtěl, mohli jste se v něm tak nějak spolehnout na poměrně plynulý přísun reputace, a to vlastně i v případě postupně otevíraného Suramaru, který nabízel po vylevelování hutnou porci zábavy a skvělý příběh. Ani jedno ze zmíněného v Battle for Azeroth nenajdete. Kromě absence podobné end-game zóny je i sbírání reputace odemykající buď příběhovou linii ve válečné kampani (7th Legion a Honorbound), nebo předměty od vendorů (ostatní frakce) velice zdlouhavé.

Máte totiž před sebou nezvykle dlouhou cestou k vytouženým hodnotám reputace. Celé je to ztíženo skutečností, že při levelování a z questů reputace moc nezískáte. Frakce jako 7th Legion nebo naprosto zásadní Champions of Azeroth dokonce ani (téměř) žádné questy nenabízí, a pokud ano, tak jen World Questy, z nichž toho moc nedostanete.

Pravda, našli se tací, co nedělali několik dní po vydání datadisku nic jiného a pak si stěžovali, že mají za sebou i tuhle herní etapu, ale pro klasického hráče, který by chtěl být za čas strávený ve hře přiměřeně odměněn, se tu tentokrát moc lákadel nenachází.

A právě ony opakovaně zmiňované válečné frakce Hordy a Aliance jsou nedílnou součástí odemknutí nových Allied Races v podobě Mag’har orků z alternativního vesmíru (AU) a Dark Iron trpaslíků. Chtěli byste si nové rasy osahat? Smůla, napřed se staňte Exalted a pak šup na questovou linii, která dokonce Alianci posílá do dungeonů, zatímco Hordě alespoň poskytne původní obsah.

Přičtěme skutečnost, že po dosažení Revered s frakcí končí veškeré úkoly spojené s válečnou kampaní, a bum! Opět je tu jen grind nebo velice příležitostné mise za malý počet reputace, na které můžete vysílat své šampiony podobně jako ve Warlords of Draenor nebo Legion. Jsem zvyklý se o něco snažit klidně i hodně dlouho, ale přiznám se, že takhle otrávený jsem dlouho nebyl. Tak jsem vyrazil raději na skupinové výpravy.

Vítejte nám, tankové

Dungeony jsem už svým způsobem chválil v první části recenze a vlastně nemám důvody je nepochválit v té druhé. Z mého úhlu pohledu odvedl Blizzard v drtivé většině případů velmi slušnou práci. Mohl obecně ubrat trashe mezi bossy (třeba takový gobliní Motherlode), ale pokud budeme mluvit čistě jen o způsobu zpracování, je to pěkný pohled.

Slušnou porci zábavy nabízejí i mythic+ verze, ovšem hraním s úplnými cizinci člověk může trošku riskovat. Jelikož Blizzard změnil způsob, jakým tankové generují threat (mechanika, která drží potvory na tankovi) a rozšířil globální cooldown (GCD), který ovlivňuje mnohem větší množství schopností než kdy dřív, mění se nutně i způsob hraní.

Spolu s příklonem ke staršímu způsobu průchodu dungeonem už není možné bezmyšlenkovité pullování (přinejmenším ne v případě, že celá skupina teprve sbírá equip). Tanků navíc povážlivě ubylo, stejně jako healerů ochotných potýkat se s hráči, kteří nejsou schopní u hraní přemýšlet.

Paradoxem je, že se rozšířil počet hráčů s plnohodnotným off-specem, tedy záložních tanků a podobně, a vzniká (alespoň z mé zkušenosti) víc skupin, kde jsou hráči ochotní tolerovat neumětelství těch ostatních a společný úspěch si v klasickém i mythic dungeonu vydřít. V tomhle ohledu jde rozhodně o posun správným směrem, protože se díky tomu vrací jakási komunitní spolupráce, nutnost s ostatními mluvit a navazovat tak nové vztahy. Což je u masivně multiplayerové hry poměrně žádoucí efekt.

World of Warcraft: Battle for Azeroth

Na druhé straně ovšem stojí nový přírůstek v podobě Island Expeditions, který (právem) odsoudili hráči už v betě jako nudný grind Azeritu, jehož největším neduhem je absence jakékoliv novoty po dvou třech expedicích, a především žalostně nízká šance na získání zajímavé odměny.

Expedice čeká v novém patchi několik změn, ale o tom až později. Momentálně působí jako nudná povinnost v honbě za levelováním Heart of Azeroth, a pokud nejste lovci achievementů, mountů a petů, vlastně můžete celý tento herní prvek přeskočit. Nápad je to dobrý, bohužel zpracování a celkově špatný systém s levelováním artefaktu koncept zabíjí.

Kde ovšem Blizzard uhodil hřebíček na hlavičku, jsou Warfronts. Nový prvek nabízející souboj dvaceti hráčů s vylepšenou umělou inteligencí přetahující se o několik záchytných bodů na mapě snad nikdy nebyl tak zábavný. A často i pekelně dlouhý. Základním pilířem úspěchu je zde totiž kooperace a ona opakovaná nutnost spolu mluvit. Přidejme k tomu mírný závan nostalgie spojený s “RTS” částí Warfronts, kdy hráči nejprve budují společnou základnu, odrážejí útoky a pak se pustí do bitvy a vytlačují znepřátelenou frakci pryč.

Už teď máme slíbené otevření nové fronty, kterou by se mohlo vyřešit nevyvážení pramenící z toho, že jedna frakce sbírá suroviny a druhá má systém Warfronts k dispozici. Větší množství otevřených front umožní pracovat na jedné a užívat si druhou. Zároveň s tím souvisí i možnost navštěvovat danou lokaci (Arathi Highlands) v době, kdy ji vaše frakce ovládá, splnit si různorodé questy a pokusit se získat pár vzácných mountů, než nad lokací opět převezme kontrolu nepřítel.

Na pozadí stále kvalitních dungeonů nebo podařeného prvního raidu nového datadisku (doporučuji záznam z mythic verze v podání Method) jsou pro mě Warfronts darem z nebes a nejlepší novinkou od uvedení Garrisons ve Warlords of Draenor. Bojím se sice, že je potká stejný osud a spolu s koncem Battle for Azeroth skončí i skvělé zápolení s AI, které vnáší do starého světa pocit novosti, ale takový už je asi úděl sezónních novinek.

Přišel jsem, viděl jsem a nevěřil vlastním očím

Z první ruky jsem absolvoval drtivou většinu startů nových datadisků. Žádný z nich (a to ani Warlords of Draenor) pro mě nebyl tak rozpačitý jako právě Battle for Azeroth. Způsob, jakým Blizzard pokročil ve vyprávění a jak dokáže připravit půdu pro další obsah, je prakticky bezchybný. Problém tentokrát nastal v tom, že obsah buď nedorazil, nebo jeho kvalita a náročnost neodpovídá následné odměně za investovaný čas.

Samozřejmě není možné všechno generalizovat, protože hráčská základna je obrovská a každý má ke hře jiný přístup. Přesto se komunita podezřele shoduje na několika zásadních kamenech úrazu, kterými si Blizzard ublížil v jinak výborně rozjetém datadisku. Z dvojice čistokrevných novinek rozhodně dopadly lépe Warfronts, a byť se Horda dočkala drobného zvýhodnění, s příchodem nové otevřené fronty v Darkshore by mohlo dojít ke srovnání podmínek pro obě frakce.

Za sebe musím říct, že po nepříliš přesvědčivém začátku se ze všeho nejvíc těším na vydání nového patche, který s sebou přinese kromě dvou raidů (s časovým odstupem) především napravení nemalého množství v recenzi zmiňovaných neduhů, jimž dominuje account-wide reputace s Champions of Azeroth nebo zvýšení šance na drop něčeho opravdu hodnotného po absolvování Expedic, případně nové World Questy a spousta dalších větších či menších změn (celý přehled).

Kdyby to bylo jen na mně, hodnotil bych každý nový patch a s ním měnil i celkovou známku datadisku. V budoucnu si rád napíšu ještě jedno definitivní hodnocení, až bude po všem a zjistíme, jak Battle for Azeroth doopravdy dopadl. Pokud Blizzard dodrží sliby a první velký obsahový patch opravdu dodá to, co slíbil, na úrovni, kterou proklamuje, hodnocení by mělo poskočit o bod až dva směrem nahoru.

Má tedy do datadisku smysl investovat? Má. Rozhodně nabízí příjemný hráčský zážitek, skvělý příběh a spoustu drobností, které hráči ocení. Než si volným tempem projdete příběhy na obou stranách barikády a dokončíte War Campaign, bude před vámi Battle for Azeroth dost možná stát už v o poznání lepším světle.

Tagy: World of Warcraft (série) Warcraft (série) recenze fantasy RPG mmo

Zdroje: vlastní

Některé naše odkazy mohou vést na prodejce her či hardwaru. Pokud si skrze takový odkaz něco koupíte, můžeme z prodeje obdržet malá procenta. Více informací zde.

Kupte na CZC.CZ

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PlayStation 4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Nintendo Siwtch, 3DS, DS, PS Vita, Android a iOS. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i pravidelné testy a novinky z oblasti hardwaru, podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Kingdom Come: Deliverance, Red Dead Redemption, Call of Duty, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield, nebo FIFA.