Strider - recenze
8/10
zdroj: Archiv

Strider - recenze

Datum vydání:
19. února 2014
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

3. 3. 2014 19:45 | Recenze | autor: Lucie Jiříková |

Možná jste si toho nevšimli, ale nacházíme se v době, kdy se z recyklace stala každodenní realita. Velké vydavatelské domy namísto vývoje nových značek opakovaně sahají do rukávu a vynášejí trumfy, kterými nás bavily v devadesátých letech na arkádových automatech nebo starých konzolích. Vyjde to levněji a navíc ke hře přitáhnou pozornost pamětníků.

Capcom se třeba po vypulírování her Tower of Doom a Shadow over Mystara (vyšlo pod názvem Dungeons & Dragons: Chronicles of Mystara) pustil do resuscitace akční hry Strider. Dostalo remaku Stridera dostatek péče jako v případě výše zmiňovaných her, nebo se jedná o prvního Černého Petra v recyklačním byznysu Capcomu?

Číslo předchází text recenze, nemá tedy smysl mlžit. Moderní verze Strider je akční pecka, která stojaté vody klasických 2D rubaček rozčeřila jako uragán, což je myšleno obrazně i věcně. Strider má všechno, co by správná arkáda měla mít –  do cesty se vám staví stovky hloupých nepřátel, sem tam musíte překonat nějakou tu soustavu plošinek a občas přijde i nabušený boss, který má plnou pusu siláckých řečí. Hlavní je ale lehkost s jakou se hrou proderete, přestože Strider rozhodně nic nedaruje zadarmo.

Béčko kam se podíváš

Strider postrádá snad jen smysluplný příběh, což ovšem u tohoto typu her vůbec nevadí – ba právě naopak. Ke značce Strider (ale i ke všem podobným hrám) se béčkový scénář prostě hodí. Spíš bychom se pozastavovali nad tím, kdyby se nás autoři hry snažili uchvátit vzletnou story se silným přesahem.

Hlavní hrdina Strider se každopádně v alternativní budoucnosti planety Země vydal odlovit nejdůležitějšího záporáka, nebezpečného diktátora Meio. Na trnité cestě za osvobozením Země Striderovi pomáhají skoky, dvojskoky, skluzy, ale především meč, s nímž může sekat shora dolů nebo do stran, navíc hned v několika náklonech.

Všechny Striderovy pohyby jsou velice rychlé a dají se skvěle kombinovat, což nahrává šikovným speed runnerům, ale i běžným hráčům – vedle početných skupin nepřátel totiž Strider občas přijde do kontaktu i s úsekem, kde musí zapnout mozek, nebo narazí na fikanějšího protivníka, kterého nelze vyřídit zase tak jednoduše. V takových chvílích přichází na řadu volba strategie či správného načasování a samozřejmě i nějaký ten restart k tomu, což není zase taková překážka, neboť síť checkpointů funguje dobře a spolehlivě.

...

Barevné záblesky a další střípky

Tempo hry je vražedné, což koresponduje s tisícem barevných záblesků a výbuchů, které doprovázejí každého zabitého nepřítele, rozraženou plošinku nebo kapsli se zdravím. Mnohaúrovňové a značně spletité lokace, jež lze většinou projít hned několika způsoby, navíc oplývají pěknými detaily (projíždějící metro, prolétávající drak) a tak je radost je objevovat.

K prozkoumávání však motivují i čistě pragmatické důvody – váš ninja bojovník je na začátku hry hodně slaboučký a do setkání s hlavním nepřítelem by své dovednosti měl vypilovat. Slouží k tomu upgrady uložené na odlehlých místech, ve skrytých skulinkách a dalších místech, kam se dostáváte obtížně. O to větší potěšení však z téhle kořisti máte.

Zkrátka není nad to jednou za čas vypnout a nechat se vtáhnout čistokrevnou rubačkou. Obzvláště v případě, když funguje tak výborně jako Strider.

Verdikt:

Moderní verze Stridera se maximálně vyvedla. Přichází se stylovým herním prostředím, zástupy pozoruhodných nepřátel a svěží akcí, která se neomrzí.

Nejnovější články